Můj život v dámském sedle

Před 6 lety jsem potkala na nějaké akci Lucii Krahulcovou Hřebejkovou, která předváděla jízdu v dámském sedle. Popovídaly jsme si o tomto způsobu ježdění a shodou okolností jsem později objevila inzerát na dámské sedlo, který podala právě Lucie. Toto mé první dámské sedlo jsem si od ní koupila a mohla jsem s tímto způsobem jízdy začít.

Mám ale velice temperamentní koně, a tak to nebylo jednoduché. Sedlo jsem zkusila párkát, ale pak ho na rok odložila do sedlovny. Po roce mi to ovšem nedalo a pomalu jsem se k dámskému sedlu vrátila, tentokrát úspěšně. Jezdit v dámském sedle jsem se učila sama metodou pokus - chyba.

Jezdím 6 let aktivně jako členka OS Dámy v sedle se sídlem v Líšnici u Milevska. Koně vlastním 4. Čiko je 12letý valach, o. Corrado A1/1, m. Evona (Biskaj Liberecký A 1/2), kterého vlastním 7 let. Dříve běhal rovinné dostihy. Je to kůň, který je velice svéhlavý, ale pokud si k němu dokážete najít cestu, stane se vaším partnerem na celý život. Dále mám Ines, jedenáctiletou trakenskou klisnu po otci Quoniam II-238 s.v., z matky Ita (Topas 23 Démon). Oba tito koně chodí pod dámským sedlem. Další kůň, na kterého dámské sedlo teprve čeká, je hříbě od Ines po holštýnském hřebci Lordano. Jmenuje se Lotar a je mu nyní 3,5 roku - bude se obsedat. A poslední koník, na kterého sice dámské sedlo nedávám, ale i tak je důležitý člen stáda, je poník Hery, na kterém jezdí můj syn Dominik.

S Čikem se každoročně zúčastňuji mistrovství v dámském sedle pořádaném právě OS Dámy v sedle. Na přípravu na MČR jezdím do Srubce k panu Kolafovi, který mě i Čika trénuje v drezuře. V roce 2010 jsme obsadili 1. místo v jízdě elegance a 1. místo v drezuře a tím se také stali dvojnásobnými mistry republiky. V letošním roce jsme obsadili 2. místo v eleganci. Bohužel kvůli rodinným důvodům jsme MČR nedokončili.

Dále se zúčastňujeme s Ines i Čikem různých akcí a výstav: Země živitelka, slavnosti měst, akcí pro děti, přijímáme pozvánky na zámky, kde pomáháme dotvářet historický dojem z okolních míst a zahrad pro návštěvníky.

Jezdím dnes už na druhém mém dámském sedle - je to sedlo koupené v Německu, ale vyrobené v Indii. K dámskému sedlu neodmyslitelně patří krásné a zdobené uždění. Toto je bohužel velký problém, jelikož ježdění v dámském sedle je velice omezený sport, a tak tyto věci jen tak nekoupíte. Mně veškeré věci k tomuto stylu ježdění šije a navrhuje můj tatínek Josef Klíma z Bošilce, který mi také pomáhá se vším, co se kolem koní děje. Sám také sedlá koně, a to hlavně klisnu Ines. Uzdečky mám zatím 4 včetně poprsáků. Jsou laděné k róbám, které jsou další nutností k dámskému sedlu. Ty mi pomáhá tvořit Martina Píhová z Bošilce - má kamarádka.

Dáma na fotografiích - i v knize

Další důležitý člověk je má dvorní fotografka Simona Jindová z Tábora, která mě kdysi oslovila na akci s prosbou o pár fotografií, a naše spolupráce se protáhla i do dalších let. Spolupracuji s ní již 3-4 roky a veškeré mé fotografie jsou její prací. Fotografování je jejím koníčkem, a myslím, že velmi povedeným. Fotíme převážně v okolí Bošilce, kde je plno rybníků i lány polí a luk. Fotografie vznikají s měnícími se ročními obdobími - jaro, léto, podzim, zima.

Obě se již dobře známe, a tak u nás funguje domluva o tématu fotografií i jejich náladě. Vždy si nejdříve ujasníme, jak by mělo celé focení probíhat, a tak se jde fotit už s jasným záměrem - také ovšem třeba v 5 hodin ráno do rybníka či v zimě ve 20stupňovém mraze za silného větru. Občas to bývá docela vysilující, ač to na fotografiích vidět není, je to celkem dřina.

Po asi roce naší spolupráce přišel nápad, myslím oboustranný, na vytvoření výběru fotografií pro mou prezentaci při domluvě akcí. Knížka představuje lidem dámu v sedle, kterou si pak objednávají na nějakou z akcí, také slouží jako galerie mých kostýmů.

Knížka vznikala 1 rok a jmenuje se 4 roční období v dámském sedle. Její název je přesným vystižením obsahu knihy. Fotografie totiž obsahují pohled na dámu v dámském sedle v zimě, na jaře, v létě a na podzim.

V současné době se připravuje další kniha s podobným tématem, ještě ale chybí podzimní a skokové fotografie, na které se brzy chystáme.
Přemýšlela jsem o vydání obou knih, ale je to velice problematická záležitost ohledně vydavatele, tak tato věc zatím zůstává otevřená. V případě zájmu nějakého vydavatele mám díky Simoně Jindové hromadu kvalitního materiálu :-).

Zaujalo nás nadšení paní Novákové pro věc, tak jsme jí položili několik otázek, které nás jako amatéry k dámskému ježdění napadly:

Jak se pracuje s koněm, který chodí pod dámským sedlem? Jezdí se i obkročmo nebo přiježďujete jen bokem?

Převážná většina koní, kteří se sedlají dámským sedlem, se z 90 % přiježďují v anglických sedlech. Já osobně jezdím hlavně v anglii a až po úplném zvládnutí všech prvků ze strany koně i mé osoby coby jezdkyně sedlám teprve dámské sedlo. Koník musí vědět, co se po něm chce a pak nastupuje příprava v dámském sedle (mluvím o drezurní úloze). Pokud si jen tak vyjedete na projížďku ven, je to něco jiného, tu ráda občas absolvuji v dámském sedle jen tak (je to jiný pocit z jízdy než obkročmo).

Nepůsobí ježdění převážně pod dámským sedlem na koně negativně? Co na to zdraví?

Základem pro zdraví koně ale i jezdkyně je správný sed! Jezdkyně musí sedět páteří kolmo na páteř koně. Pak je její váha rovnoměrně rozložená a koníkovi nic nevadí. Pokud by tomu bylo jinak, pak by došlo k většímu zatížení levé strany koně a následně by mohlo dojít ke zdravotním problémům. Navíc to není pohodlné ani pro jezdkyni. Kdežto když sedí se správným těžištěm, je dámské sedlo velice příjemné. Na svých koních jezdím v dámském sedle 6 let a zdravotní problémy nikdy neměli.

A zdraví jezdkyně, nebolí z tohoto stylu záda?

Při prvních začátcích v dámském sedle jezdkyně většinou záda bolí a také pravé stehno, které si musí zvyknout na opření do rohu. Ale jak už jsem uvedla, je to vše o správném sedu, rovnováze a pak je vše v pohodě.

Vraťme se ke koním, co mladý kůň a dámské sedlo?

Co se týká mladých koní, je to individuální. Záleží, jak je koník šikovný, chápavý. Nejdříve musí zvládat pobídky obkročmo - musí jim rozumět a pak se učí na poklep nebo přiložení tušírky, která je v dámském sedle místo pravé nohy. Já mám své koně hodně naučené na hlasovou pobídku, což mi velice usnadňuje práci. Stačí zašeptat, mlasknout, syknout a podobně. Koně velice dobře slyší a pokud respektují jezdkyni - jezdce, jde to samo. V žádném případě nepoužívám násilí, to opravdu ke koním nepatří. Koník musí spolupracovat s radostí. Raději ho nechám být, když nemá svůj den (pokud to jde a nemusíme někam na akci), než ho nutit! Mám koně, kteří jsou hodně na pastvě a mají mnoho volného času, kdy se jen tak pasou, nejezdím je každý den. Oni mi to pak vrací svou chutí pracovat či jen tak běhat. Dříve jsem v DS i skákala, jelikož mám ale rodinu a koně jsou mým koníčkem, chci je mít pro svou radost, musela jsem si vybrat mezi skoky a drezurou, oboje nejsem schopná časově zvládat. Vybrala jsem drezuru, i když si občas nějakou překážku ráda skočím.

Jací koně jsou pro tento způsob ježdění vhodní? Mimochodníci byli pro dámské ježdění upřednostňováni...

Koně mimochodníci se u nás moc nevyskytují a ani já neznám nikoho, kdo by na nich v dámském sedle jezdil. Každopádně myslím, že DS je vhodné na každého dobře přiježděného koníka, který je vaším partnerem a rozumíte si.

Je k jízdě v dámském sedle předepsané konkrétní uždění? Jaký typ se nejčastěji používá?

Co se týče uždění, většinou se jezdí na pelhemech. Je to udidlo z těch ostřejších, ale pokud koník spolupracuje, nemusíte mu do huby sahat, a tím nedochází k žádné bolesti. Myslím, že tak by to mělo být a sama se o to i snažím. Některé dámy jezdí i na pákových udidlech, ale používají se i olivy či klasická stihla.

Ještě zájemcům řekněte něco o dámských sedlech, existují sedla na obě strany? Jak vlastně poznat kvalitní dámské sedlo a to, jestli sedí koni?

Dámská sedla jsou většinou levostranná, ale vyskytují se v hodně malé míře i pravostranná. Na závody i akce s takovými sedly jezdkyně samozřejmě může. Je ale lehčí začít rovnou v levostranném, pro někoho, kdo léta jezdil v pravostranném, je velice těžké začít v levostranném - zvyk je železná košile.

Se správným výběrem dámského sedla je to jako u jiných sedel. Koníka nesmí sedlo dřít a dotýkat se kohoutku. Většina z jezdkyň včetně mne používáme podsedlové klasické dečky a ještě k tomu gelové podložky nebo beránky, kvůli většímu komfortu pro koňská záda. Na dámském sedle je důležité, aby mělo kvalitní kostru, pohodlné rohy a hlavně kvalitní šroub, který drží skokovou hlavu. Pokud ten není dobrý a nebo je malý či má špatný závit, pak je opravdu problém.

Spadla jste někdy z dámského sedla?

Sama jsem spadla z dámského sedla 2x. Poprvé právě kvůli ulomenému šroubu pro skokovou hlavu, kdy jsem se nad skokem do rohu zapřela, ovšem díky poškození mě nemělo co držet, a tak jsem opustila koníka, ani jsem nevěděla jak. Podruhé jsem byla neopatrná při usazování se v kostýmu do sedla, koníka jsem neměla přidrženého tak, jak mívám vždy, ten se lekl, postavil se na své zadní nožky a já i s kostýmem přistála na zemi. Ale ani v jednom případě se nic nestalo ani mně ani koni. Říká se - KDO NEJEZDÍ, NEPADÁ - něco pravdy na tom jistě je. Jinak se z dámského sedla moc nepadá, i když to tak nevypadá, sed v dámském sedle je velice stabilní a pohodlný.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů v (nejen) dámských sedlech - spoustu krásných fotografií a knížkám třeba i toho vydavatele!

Další fotografie najdete také na profilu Ivany Novákové na stránkách OS Dámy v sedle, jehož je členkou.

---