Španělský krok ‒ k čemu, proč a jak?

29. 01. 2018 06:00

Obrázky: 10

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová, Gamifoto Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 3701 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Mladý kůň potřebuje téměř dva roky systematického gymnastikování, než se jeho svalová a kosterní soustava vyvine natolik, aby byla schopna ve zdraví snášet požadavky, které jsou kladeny na koně jezdeckého. A právě španělský krok může napomoci ‒ zlepšuje celkovou schopnost koordinace pohybu, posiluje svaly a v neposlední řadě si kůň rozvíjí rovnováhu i nervovou soustavu.

I zkušení jezdečtí koně potřebují citlivě gymnastikovat, aby si zachovali schopnost dobře pružit hřbetem, přirozený nohosled ve všech základních chodech a netrpěli bolestivostí určitých svalových skupin v důsledku přetížení, nesystematické, nepravidelné či jednostranné práce. Správně vedený výcvik formuje svalovou soustavu koně a jistě nikdo nepochybuje o tom, že v procesu „přerodu“ remonty v koně jezdeckého hraje dobře nastavený tréninkový systém, gymnastika a vhodně sestavený výcvikový plán významnou, ne-li dokonce hlavní, roli.

Možností, jak svalovou soustavu koně formovat, máme mnoho a přestože se „o tom příliš nemluví“, je jednou z nich i španělský krok. A právě o něm si dnes něco málo povíme.

Dnes obecně užívaný název tohoto cviku, podle dohledatelných zdrojů, primárně odkazuje ke španělské „toreadorské“ tradici. (Toreador v češtině označuje zápasníka s býky obecně. Ve španělštině je ale takto posměšně označován zápasník s býky z jižní Francie, pro zápasníka s býky používá španělština výraz torero). Při tradičních býčích zápasech jezdci tento cvik od koní vyžadovali za účelem „vyprovokování“ býků k akci, tedy ke zvýšení agresivity býků, jako impuls k jejich útoku.

Některé prameny ale uvádí, že „španělský krok“ se již dávno předtím objevil ve vojenském jezdectví jako pomůcka jezdce v boji.

Relevantní historické prameny, které by k historii španělského kroku odkazovaly, se mi bohužel dohledat nepodařilo a tato kapitola hipologie by jistě stála za důkladnější badatelskou práci.

Při korektně provedeném španělském kroku kůň střídavě natahuje obě přední končetiny do horizontální polohy, aniž by ztrácel takt a měnil délku kroku. Krok by měl zůstávat rytmický, pravidelný, kůň by ho měl provádět tak, aby obě končetiny „dosáhly“ stejně vysoko a kroky měly shodný prostor, délku.

Španělský krok rozhodně není pro koně pohyb nepřirozený. Lze ho vidět u hřebců i klisen ve volnosti a jedná se projev dominance a imponování. 

Kromě španělského kroku cvičili staří mistři i španělský klus. Rozdíl mezi těmito dvěma cviky je následující. Při španělském kroku se kůň pohybuje v pravidelném, čtyřdobém krokovém taktu. Při španělském klusu se kůň vznosně pohybuje v taktu dvoudobém, končetiny se tedy pohybují diagonálně, jako je tomu v klusu.

Je třeba zmínit, že kvalita a výraz španělského kroku je odlišná jedinec od jedince. Některá plemena nikdy nebudou předvádět oslnivý španělský krok, protože nemají dispozice v podobě volné lopatky (ramene). Typickými „talenty“ jsou barokní plemena koní, koně iberští či původní britská plemena koní. I plemena teplokrevná mají obvykle dobré dispozice. Naopak například anglický plnokrevník či plemena westernová obvykle nikdy nebudou předvádět elegantní a „vysoký“ španělský krok. Jejich fyziologie je předurčuje k plochému kroku a klusu a jen výjimečně se lze setkat s anglickým plnokrevníkem, který snadno předvede požadovanou vysokou akci.

Španělský krok nepatří ke cvikům nejnáročnějším. Setkáváme se s různými metodami výcviku. Mnoho cvičitelů ho učí přímo ze zastavení, a to tušírováním končetin koně. Jiní využívají například targetu. Obvyklý je postup, při kterém výcviku španělského kroku předchází španělský pozdrav a polka (viz předchozí článek), ale nemusí tomu tak být vždy.

Španělský krok zlepšuje celkovou schopnost koordinace pohybu, posiluje svaly, především dlouhý zádový sval (M. longissimus), který zásadním způsobem ovlivňuje pohyb koně i jeho nohosled, svaly pletence ramenního, svalstvo ramenní a loketní a posiluje i ohýbače a natahovače zápěstí a prstu. Obecně lze říci, že kůň získává nejen „ponětí“ o pravidelnosti a rytmu, zlepšuje si koordinaci a rovnováhu, ale španělský krok napomáhá také uvolnění ramene a lopatky. To může být zajímavé pro jezdce, kteří pracují s koněm, který nemá oslnivou akci předních končetin. Rozsah, prostor a výraz, který kůň španělským krokem získá, těmto méně talentovaným koním může pomoci docílit lepší akce předních končetin a to nejen při prodlouženém klusu.

Toto cvičení je také mimořádně vhodné pro koně, kteří mají vysokou, přestavěnou záď, cvik jim umožňuje uvolnit přední končetiny. Velmi hodnotný je pak pro koně, kteří „leží na předku“ a nejsou schopni kvalitního podsazení a shromáždění. Španělský krok a výcvik k němu směřující, pokud je vedený odpovídajícím způsobem, má vliv nejen na rozvoj a udržení kvality svalové soustavy koně, ale i soustavy nervové. Psychický vliv je nezanedbatelný, pro koně se jedná nejen o zpestření běžných lekcí, ale výcvik španělského kroku napomáhá rozvoji vzájemné vazby mezi koněm a cvičitelem a buduje sebedůvěru koně obecně.

Nelze nezmínit, že vždy se najdou cvičitelé, kteří budou pozitivní vliv španělského kroku rozporovat. Myslím si ale, že kritických ohlasů se může dočkat pouze nekorektně vedený a nesprávně provedený španělský krok, tedy takový, kdy se kůň „potácí“ z jedné nohy na druhou, není uvolněný a podsazený a pouze vztekle či nervózně „máchá“ končetinami. Tento můj názor podporuje skutečnost, že mnozí cvičitelé považují španělský krok a klus za vhodnou průpravu k dobře provedené pasáži.

Od španělského pozdravu ke španělskému kroku

Jestliže váš kůň již ovládá španělský pozdrav a pochopil, že má na povel zvednout nohu, případně dobře ovládá polku, můžete přejít k výcviku španělského kroku. V této fázi výcviku nemusíte brát ohled na kvalitu ‒ výši zvednutí nohy. V centru vaší pozornosti by měla být rovnováha a schopnost koně uvolnit se.

Pozor! Koně mají často tendenci přenášet váhu na protilehlou přední nohu, tedy odlehčovat záď a přetěžovat předek. To není naším cílem, kůň by měl váhu nést na zadních končetinách, odlehčit předek, zkrátit rámec a vyklenout záda. Právě proto, aby kůň pochopil, že má aktivovat záď a zafixoval si, že španělský krok je o pohybu kupředu a není statický, je vhodnější, aby se ho kůň učil přes polku.

Pokud tedy postupujete jiným způsobem, zaměřte svou pozornost na to, aby kůň cvik prováděl korektně a cvik skutečně vedl ke shromáždění koně. Jen dobře provedený španělský krok má pozitivní vliv na hlubší vrstvy svalstva krku a zádi a tím i na kvalitu jeho mechaniky pohybu.

Není od věci zmínit, že existují koně, kteří mají výrazně lepší jednu stranu. U těchto koní můžeme cvičit španělský krok pouze na straně, která jde koní lépe a těžší stranu přidat, až když kůň cvik na lepší straně provádí bezchybně a rozumí mu. Na „narovnání“ můžeme začít pracovat později či v jiných lekcích.

Platí tedy: Nebuďte příliš ambiciózní! Pokud kůň není schopen zvedat obě nohy stejně kvalitně, nevadí. Korektně provedený španělský krok představuje mnoho a mnoho hodin výcviku a není nic horšího, než když v jeho průběhu ztratíme radost z práce a pozitivní motivaci. Většinu koní toto cvičení baví, nekažte mu tedy zábavu! :)

Upozorňuji ale, že mnoho cvičitelů bude striktně trvat na tom, abyste cvičili obě končetiny současně. Je tedy na vašem uvážení, na vašem citu, ke které metodě se budete přiklánět. Osobně si myslím, že výcvik španělského kroku (pozdravu, polky) je velmi vyčerpávající. Ani ne tak fyzicky, jako psychicky. Aby vás kůň pochopil, musí se maximálně koncentrovat a to, obzvláště pro mladé koně, může být skutečně náročné. Myslete tedy na tuto skutečnost. Do výcviku často zařazujte motivační přestávky a nikdy nezapomínejte na adekvátní množství „vášnivé“ pochvaly.

Postup výcviku španělského kroku bez pozdravu a polky

Ať již pracujete na španělském kroku jakoukoli metodou, vždy je základem korektní zastavení. Pokud váš kůň nemá perfektní zastavení, může váš výcvik vést ke koni, který bude kolem vás „tancovat, ohrožovat vás máchajícíma nohama, i když vy sami nechcete nic jiného, než aby kůň v klidu stál. Je velmi důležité na tuto skutečnost pamatovat. Kůň si až příliš snadno vytvoří v souvislosti s výcvikem španělského kroku představu, která mu bude „našeptávat“, že když vedle něj stojí člověk a drží v ruce tušírovací bič, má začít házet nohama hlava nehlava. Takže ‒ dvakrát pozor!

Když si koně „stavíte“ k výcviku, dbejte také na to, aby kůň nestál tak, že bude úzký v předku. Jestliže má kůň k tomuto postoji fyziologické dispozice, myslím si, že by se španělský krok ani učit neměl. Nejen, že takto anatomicky disponovaný kůň nebude mít dobrou rovnováhu, ale úzký postoj způsobí, že se při španělském kroku budou končetiny křížit, což je nejen nehezké, ale i nebezpečné. Výrazně se zvyšuje riziko možnosti zranění ‒ zášlapu. Problém se násobí, když má kůň na začátku cvičení i úzký postoj zadních končetin (ihned korigujeme) či má anatomicky daný úzký či kravský postoj zadních končetin. Jakmile kůň vyšle vpřed přední končetinu, musí vykročit i zadní končetinou. Pokud je jeho postoj úzký, nemá kůň dostatečnou stabilitu a ztrácí rovnováhu.

Po celou dobu výcviku věnujeme pečlivou pozornost i pozici hlavy. Jestliže kůň drží krk příliš vysoko, zvedá hlavu, musíme ho opravit, protože toto držení omezuje správnou funkci zádového svalstva a tím i mechaniku pohybu zadních končetin. Opačná pozice, tedy nízko nesený krk a hlava, zase brání uvolnění ramene a lopatky a kůň si „nemůže sáhnout“ dostatečně před sebe. Pozornost věnujeme i směru, kterým se kůň dívá. Kůň musí nést hlavu rovně, musí se dívat přímo před sebe. Hlavu bychom neměli (kůň by neměl) laterálně ohýbat, kůň se nesmí dívat dovnitř nebo ven, protože pozice hlavy rovněž ovlivňuje rovnováhu. Jestliže se kůň dívá vlevo, zatěžuje více levou končetinu a obráceně. To je nutné korigovat.

V žádném případě netolerujeme hrabání, jakmile kůň zvedne nohu a začne hrabat, uděláme několik kroků vpřed. Při výcviku dbáme nejen na pozici hlavy a krku, ale i na směr pohybu. Kůň by se neměl tlačit na stěnu, ani se od ní vzdalovat. Vždy začínáme a končíme korektním zastavením.

Španělský krok bez polky

Obvykle (tedy dle klasických zásad) strojíme koně do hodin španělského kroku španělským obnoskem (lze ale samozřejmě užít i ohlávku, uzdečku atd.) a pro lepší možnost působení tušírkou na zadní končetiny bandážujeme ocas. Vždy stojíme vedle koně a nikoli před ním. Koně postavíme na stěně jízdárny a zkontrolujeme jeho postoj. Měl by stát rovnoměrně na všech čtyřech končetinách.

Pokud kůň má váhu rozloženou na všech končetinách a zadní nohy má mírně pod tělem, ťukneme na bližší přední končetinu a použijeme slovní povel (např. pas). Místo, na kterém tušírovací bič nejlépe působí, musíme vysledovat. Jakmile kůň zareaguje na dotyk biče tak, že zvedne končetinu, musí být pochválen a cvičení přerušeno. Vhodné je udělat několik kroků vpřed, abychom aktivizovali záď.

Nikdy nesmíme povolit, aby se kůň vyhýbal tušírovacímu biči. Jestliže kůň reaguje neadekvátně, dáme jasně najevo nesouhlas a ihned s ním popojdeme o několik kroků a teprve potom znovu ve výcviku pokračujeme. Čekáme na moment, kdy kůň předvede očekávaný pohyb nejen nahoru, ale i dopředu. Když tento posun zaznamenáme, musíme jasně naznačit, že jsme s reakcí maximálně spokojení a lekci ukončíme. Ve chvíli, kdy kůň umí zvednout končetinu dopředu a nahoru, pokusíme se tento pohyb spojit s pohybem vpřed, což by nemělo působit problémy, a pomůcku začneme používat i v kroku.

Jakmile bude kůň dokonale zvládat vnitřní přední končetinu, přidáme končetinu vnější. Zde je potřeba se více soustředit na přesnost, protože se nám vnější noha obvykle tušíruje hůř. Pokud kůň reaguje a jste si jisti, že pomůcku i na vnější straně pochopil, můžeme cvik začít vyžadovat na vnější i vnitřní noze střídavě a uskutečnit první „výměnu“. Pracujte v kroku a dbejte na to, abyste nohu tušírovali těsně před tím, než kůň příslušnou končetinou vykročí. Jestliže se koni poprvé podaří dobře provedená výměna, musí samozřejmě následovat maximální míra pochvaly a odměna. Postupně budeme sérii výměn prodlužovat. Nejprve dvě tři, později více. Může se stát, že kůň začne ztrácet rovnováhu, kymácet se či zastavovat. Pak je vhodné se, jako u všech cviků, vrátit o lekci zpět a počkat, než nám kůň do požadovaného předvedení „vyroste“.

Když zvládnete španělský krok ze země, můžete začít výcvik ze sedla. Je třeba „přeprogramovat“ koně z pobídky tušírkou na noze na pobídku tušírkou na pleci, což obvykle zabere více než jednu či dvě lekce. Standardně je pobídka tušírkou podporována pozdvižením stranově příslušející otěže. K těmto pomůckám přidáváme i velmi lehkou pobídku holení, aby se zachovala kvalita pohybu vpřed. Zde je ale třeba podtrhnout slovo jemně. Pobídka holení by neměla být silná nebo koně rušit, protože by se mohl začít potácet a vypadnout z rovnováhy.

Postupně se snažíme omezit pomůcku tušírkou v tom smyslu, aby kůň jako povel pro španělský krok začal přijímat pomůcku otěží a holení. Jezdec by měl sedět v korektním sedu a měl by zabránit tomu, aby se nakláněl k příslušné končetině, což bývá často vidět. V této fázi je velmi vhodná přítomnost cvičitele, který je schopen kvalitu provedení cviku zhodnotit a korigovat sed jezdce, protože chyby obvykle spočívají v něm.

Kůň by se ve španělském kroku měl pohybovat pravidelně a měl by být na lehkém přilnutí. Pokud při každém kroku pozvedá hlavu a vypadává z přilnutí, může se jednat o reakci na příliš „výmluvně“ se zvedající ruku jezdce. Problém nekvalitně provedeného španělského kroku ale může mít svůj původ i jinde, a proto je vhodné cvičit španělský krok v sedle pod dohledem školené osoby.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: