Soustřeď se, věř mi a pojď...

4. 06. 2018 05:00, Aktualizováno 18. 06. 2018 08:31

Obrázky: 10

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 8024 Počet komentářů: 1 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Viděli jste někdy koně, který odmítal dávat nohy, plazil se po zdi při aplikaci léků, šlapal po vodičích, válcoval pocestné, větřil za každým rohem divou zvěř a zároveň nabízel exkluzivní jezdecký prožitek a spolehlivost? Myslím, že nejspíš ne.

Každý, kdo se rozhodne jezdit na koni anebo ho zapřahat, sní o koni bezpečném, spolehlivém, o koni, který mu bude partnerem jak na kolbišti, tak na procházkách krajinou. Obvykle nechceme prožívat každodenní noční můru... řítit se na neovladatelném koni silnicí první třídy, nechceme se při každé druhé vyjížďce namáhavě sbírat ze země.

Sen se ale obvykle nepodaří realizovat, dokud neuvěříme, že nejdůležitější část výcviku koně se neodehrává v sedle. Vše důležité se totiž odehrává na zemi. Kůň, který je soustředěný, pozorný a 100% ovladatelný na ruce a ve stáji, je totiž takový obvykle i pod sedlem.

Začínáme... soustředěný kůň

Nesetkala jsem se s mnoha žáky, kteří by na otázku, čeho chtějí ve svých lekcích dosáhnout, jmenovali nějaký konkrétní cvik. Obvykle mluvíme o harmonii, vztahu, porozumění, vzájemném poutu, partnerství. A těchto věcí nelze docílit v sedle běžným jízdárenským drilem. Ten jistě nemůžeme "minout", ale absolvovat bychom ho měli až tehdy, když jsme se svým koněm položili kvalitní základy spolupráce. Vybudovali respekt, důvěru a získali soustředěnost.

Před pár týdny jsem měla na první lekci žačku, která se svým koněm už nějaký ten pátek prožila. Požádala jsem je o pár minut jejich běžné práce, sledovala dění a musela to celé rychle zastavit. Kůň majiteli nevěnoval ani jednu jedinou setinu pozornosti, zíral na obzor, zíral po stájových druzích, valil oči na list u jízdárny, kroutil se zleva doprava, krk jako žirafa. Dost! Tudy totiž žádná cesta ke světlejším zítřkům nevede. Základním stavebním kamenem kvalitního vztahu mezi jezdcem a koněm je schopnost naslouchat jeden druhému. Není to rozhodně žádná jednosměrná linka, na které jezdec prosí a prosí a kůň zatvrzele mlčí.

Pokud kůň naslouchá svému jezdci, reaguje na jeho pobídky, mohou se člověk a kůň stát jednou myslí, mohou se ocitnout v taneční harmonii, prožívat jednotné pocity, prožívat jedním dechem tytéž události. V případě opačném, kdy je mezi jezdcem a koněm absolutní ticho, je jezdectví a vozatajství cestou od konfliktu k dalšímu a dalšímu konfliktu. Nekonečná řada nedorozumění, problémů, střetů a nebezpečí. Pokud se kůň nesoustředí, snadno se stane, že ve vypjatém okamžiku úplně zapomene nejen pomůcky, ale i na jezdce a sedlo, stane se neovladatelným. A stane se tedy i mimořádně nebezpečným!

Jak z toho ven - šup ze sedla, zpátky na zem!

Uvěřte premise, že pokud se na vás váš kůň vždy a za všech okolností soustředí na zemi, bude se na vás soustředit i když budete v jeho sedle. Přestože většina učebnic jezdectví začíná jednotlivými cviky, neměli bychom zapomínat, že sedlo a postroj jsou nadstavba, střecha kontrukce, která má základy v zemi. Vzduchem plující zámky jsou jen v pohádkách a fantazii. Soustředění tedy budujeme, když stojíme nohama na zemi, pokud je máme ve třmenech, může už být kapánek pozdě :)

Vždy kontrolujte pozornost koně. Ať již koně vedeme na vodítku, sedláme či s ním odcházíme od stáda na pastvině, vždy musíme sledovat, kam se kůň dívá. Sledujeme směr pohledu, sledujeme jeho uši. Koně mají maximální zorné pole, přesto ale obvykle k tomu, co je zaujalo, hlavu otočí. Jestliže vás kůň nesleduje, nezaujali jste ho, zaujalo ho cosi jiného. A je tedy nutné sjednat nápravu.

Vždy, když se pohybujeme v blízkosti koně, musíme chtít, aby nás sledoval, jeho hlava byla pootočena směrem k nám. Pokud kůň, kterého vedeme, hlavu odvrátí, vytáčí směrem k nám plec, může nás ohrozit, může se vymanit naší kontrole. A to by mělo být nepřípustné. Kůň nás musí sledovat, nepředbíhá, neotáčí se.

Kontrolujeme nejen směr, kterým se kůň dívá, ale i pozici hlavy. Všichni víme, že koně jsou ovládáni útěkovým reflexem. Jestliže kůň vysoko zvedne hlavu, je v útěkové pohotovosti. Je připravený "ke startu" a na nejmenší signál "vystřelí". Když má kůň hlavu vysoko zvednutou, nemůže se uvolnit a nemůže se ani soustředit na svého jezdce či vodiče. Pracovat je tedy třeba nejen na tom, aby měl kůň hlavu lehce natočenou směrem k nám, ale hlídáme si i její pozici.

Hlava by měla být nízko, s hlavou nízko může kůň přemýšlet a může se i podívat, kam vlastně kráčí. Pokud budete koně učit na určitý slovní povel, aby sklonil hlavu dopředu a dolů, využijete tento cvik častěji, než byste si mohli myslet. Já používám povel "hlava" a většina mých žáků by mi nejspíš potvrdila, že s tímto povelem pracuji vlastně každý den. Například i v uvolňovací fázi běžných drezúrních lekcí.

Soustředit se musí samozřejmě i vodič. Ten tedy nebrebentí s jinými vodiči, nesleduje displej mobilu. Situaci ovládáme jemným, stálým, korektním a "živým" kontaktem, který zprostředkovává vodítko v naší ruce. Naše ruce a naše tělo musí "mluvit" a udržovat kontakt. Vyžadujete soustředění, buďte koncentrovaní. Žádný spánek v sedle! :) Svůj požadavek vždy opakujeme tolikrát, kolikrát je to potřeba. Opakování je matka moudrosti. Trpělivost růže přináší.

Soustředění v sedle

Stejné požadavky na koně následně klademe i v sedle. Sledujeme pozici hlavy, řekne toho víc, než kdyby kůň plyně hovořil naším jazykem. Ale to samo o sobě samozřejmě nestačí. Pokud kůň ztratí pozornost, stane se obvykle ihned "tužším", napjatějším a často i ztrácí tempo nebo takt. Na jízdárně i v terénu postupujeme stejně, vytipujeme si "vnitřní poslechovou" stranu, obvykle je to ta obecně prostupnější, a k ní koně jemně otěží přistavíme. I zde bychom vždy měli mít jasno, kde je otěž vnější a kde vnitřní a podle toho s ní i pracovat.

Holeněmi a sedem působíme v souhře s otěží. Jestliže je kůň i přes to, že jste ho o pozornost požádali, stále nepozorný, a je jedno, zda jste na jízdárně anebo venku, vyveďte ho na na kruh a to za stálého, jemného a důsledného působení pomůcek. Nesmíme tuhnout, nesmíme tlačit na pilu. Jemnost a korektnost zde nabývá na významu. Jemné a lehké bývá úspěšnější než tlak, který obvykle vyvolá protitlak, stres a vzdor. Zaměstnejte svého koně, kruhem, změnami směrů, přechodem, za účasti poloviční zádrže, do zastavení, cvikem dovnitř plec či traverzálou z jedné strany polní cesty na druhou. A vytrvejte. Pokud bude hrát prim důslednost a trpělivost, výsledek se následně dostaví.

Někdy je dobré si i v terénu, jak v krokových, tak i klusových a cvalových úsecích, "počítat". Deset klusových, přechod do kroku, počítáme deset kroků a znovu přechod do klusu. Taková cvičení nejen, že zvyšují koncentraci u všech zúčastněných, ale jsou i dobrou metodou, jak se naučit být přesným a vnímavým jezdcem.

V případě, že soustředění koně je skutečně, i přes vynaložené úsilí, na nule, ztrácíte nad situací kontrolu, není od věci sesednout a obnovit pozornost svého koně ze země, často stačí, když koně pár desítek metrů jen vedeme. Vy se budete cítit jistější a kůň, v důsledku zásadní změny situace, až překvapivě rychle "přepne na klidový režim".

Jestliže si kůň, jako v případě mé výše zmiňované žačky, nepozornost a nezájem budoval a fixoval celé dlouhé roky, změna neproběhne v první lekci. To je samozřejmé. Pokud se ale soustředění a pozornost postaví před jezdce a koně jako jejich priorita, problém se vyřeší.

Při každé lekci se svým koněm si připomínejte, proč jste přítomni, proč sedíte v sedle. Jste tu proto, abyste si povídali se stájovými kolegy, nebo proto, aby jste komunikovali se svým koněm? Pokud vy upřednostňujete stájové kolegy, je pro vás překvapením, jestliže obdobným způsobem reaguje i váš kůň? Nemělo by! :)

Ať jste kdekoliv, na rozkvetlé louce, u rušné silnice, na jízdárně, vždy se svým koněm udržujte skrze své pomůcky tichou a plynulou konverzaci. Nesmíte brebentit páté přes deváté, tím byste umořili jak kolegu v kanceláři, tak i nebohého čtvernožce. Mluvte klidně, srozumitelně a smysluplně. Teď, teď a za pár metrů znovu. "Blablabla, hihihi" dovede koně ke ztrátě soustředění stejně spolehlivě jako absolutní komunikační vakuum. Nic nemůžeme přehánět. Extrémy nejsou řešení.

Ani kůň, ani dítě se nevydrží soustředit dlouho. Musíme jim dopřát čas, aby si vydechli. Pohoda koně by pro nás vždy měla být velmi významná komodita. Ovšem pozor. "Pauzu" určujeme my. Rozhodně ji neurčuje kůň. Víte, co tím myslím? A pak také... Kdo by vydržel hodinu sedět v kavárně s někým, kdo vede jeden nekonečný, nepřetržitý a excentricky laděný monolog a nechtěl konverzovat? O způsobu své komunikace musíme přemýšlet. Musíme dát i svému partnerovi v dialogu prostor, nabídnout pauzu, aby informace, které předkládáme, dotyčný zpracoval, aby na ně chtěl a mohl reagovat.

Několik stavebních kamenů na jedné hromadě

Srozumitelnost

Nejen jezdec, ale třeba i malíř či spisovatel mohou být nepochopeni (nepochopitelní:)), a tak se může stát, že výsledky jejich práce nemusí přinést takový druh ovoce, jaký očekávali.

Proto je skutečně důležité, abychom se snažili být svým koním maximálně srozumitelní. Je jedno, zda důvodem naší nesrozumitelnosti je to, že jste své požadavky neformulovali dostatečně jasně, či to, že kůň nemá tušení, co po něm žádáme. Ačkoli by toto tušení podle nás mít měl.

Výsledkem je narušení komunikace. Kůň znejistí, což následně vyvolává nervozitu a někdy i strach. Nervózní a vzrušený kůň přestává přemýšlet, nesoustředí se, přestane spolupracovat. Pokud za takové situace budeme své požadavky stupňovat a budeme na koně "tvrdší" v domnění, že důraznější požadavek povede ke změně chování koně, jsme na přímé cestě k narušení vzájemné důvěry a nikoli na cestě k cíli.

Nikdy nesmíme své požadavky nevhodně navyšovat, stupňovat tlak, být zbytečně tvrdí. Křik a ani rána bičíkem nejsou pedagogickou pomůckou dobrého učitele! Naopak. Pokud nám kůň nerozumí, musíme ubrat, zpět na začátek. Musíme se pokusit předložit svůj požadavek jinou, snáze uchopitelnou formou a být didaktičtějšími, kvalitnějšími učiteli. Hledejte chybu u sebe, ne u koně. Je pravděpodobnější, že v danou chvíli jste nebyl dobrým učitelem, než že kůň je špatným žákem. Vždy oceňujte snahu, ne jen výsledek! Je třeba odměňovat i ten nejmenší pokrok. Začátky jsou přece vždycky těžké a pochvala je tím nejlepším motivačním prostředkem.

Jako příklad si můžeme uvést následující situaci. Pracujeme s koněm na jízdárně, ve chvíli, kdy přijde neznámý kůň, se ten náš přestane soustředit. Sledujte řeč jeho těla, dívejte se na jeho hlavu. To vám prozradí, co kůň v konkrétní chvíli řeší, co upoutalo jeho pozornost a místo nátlaku (všeho druhu) chvíli vyčkejte. Neškubeme otěžemi, nekopeme holeněmi. I nepatrný pohyb hlavy vaším směrem naznačí, že kůň se pokouší obnovit koncentraci. I za malý náznak zájmu koně pochvalte. Ukažte, že i ne příliš úspěšný pokus je pro vás cenný. Někdy může tato "hra na chytání pozornosti" chvíli trvat, což často souvisí s temperamentem či zkušenostmi toho kterého koně. Působit na koně pomůckami, uměřeně a klidně, začneme, až když se nám podaří alespoň nějakou pozornost získat.

Dřív nebo později ale kůň pochopí, že pochvala je pro něj příjemná a že lelkování po okolí mu nepřinese žádnou výhodu. Samozřejmě ani pochvala se nesmí přehánět. Budeme-li chválit příliš a často, ztratí pochvala svoji hodnotu a nebude pro koně dostatečnou motivací. Platí tedy, že o všem, co děláme, přemýšlíme. A pak také - je snazší si pozornost udržet, než ji hledat. Předvídejte události a snažte se, aby koncentrace vašeho koně byla vyšší a vyšší s každou další lekcí.

Důslednost a spravedlnost

Při výchově koní platí v podstatě tytéž pravidla, která platí při výchově dětí. Naučit se být neústupnými, trvat na svých požadavcích, aniž byste ale byli přehnaně agresivní, aniž byste druhého nesnížili, není jednoduché. Přesto se ale tomuto způsobu jednání musíme učit. Bude se nám totiž hodit vždy a všude! Kůň musí být schopen se podrobit našemu nátlaku, musí být schopen ho akceptovat, ale neměl by z jeho "aplikace" získat nepříjemný dojem.

Dobrý pocit z vykonané práce kůň získá, když k němu budete spravedliví. Nabídneme-li mu dostatek prostoru k tomu, aby pochopil, oč je žádán, a měl dostatek prostoru k tomu, aby porozuměl tomu, oč žádán není, je základ úspěchu. Dosažení rovnováhy mezi neústupností ve vašich požadavcích a spravedlivým oceněním výkonu koně je klíčem k získání nejen respektu, ale i důvěry a dobré soustředěnosti.

Čas

Čas je nejdůležitější komodita, kterou můžeme koni věnovat. Než nás kůň pozná, než nás pochopí, než pochopí požadavky, které jsou na něj kladeny, to nějakou dobu trvá. Budeme-li se snažit věci uspěchat, budeme-li na koně "tlačit", nikdy se nám nepodaří vybudovat pevné základy, na kterých budeme moci začít stavět. Vše, co na odfláknutých základech postavíme, bude nakonec značně nestabilní.

Důležitý ale není jen čas, který koni trpělivě a pravidelně dáváte, důležité je i správné načasování. Máte-li problém zvednout koni nohu, nemůžete-li ho na pastvině chytit, nezačínejte na problému pracovat, když máte špatný den. Špatný den je nejen ten, kdy se necítíte dobře, protože na vás "leze chřipka", ale i ten, o kterém víte, že v jeho průběhu máte nějaké další neodkladné povinnosti. Stres a spěch nikdy nevedou k dobrým výsledkům. Na řešení problému je třeba se připravit. A problémy musíme i očekávat. Že něco nepůjde tak, jak jsme si plánovali, by pro nás nikdy nemělo být velké překvapení. Platí tedy, že nikdy nezačínáme výcvik, pokud víme, že nemáme dostatek prostoru. Není horšího výsledku než lekce, která nebyla dotažena až do svého konce.

Odměna

Je jedno, jaké preferujete výcvikové metody. Co je pro vás trest a co odměna. Vždy ale musí být mezi těmito dvěma "výcvikovými prvky" dokonale jasno. Vaším primárním úkolem je vysvětlit koni, které chování je odměňováno a které "trestáno". Výcvik je na tomto principu založen.

Kůň musí pochopit, co je dobré a co špatné, přičemž míra tlaku, míra vynaložené námahy, se bude s tím, jak bude výcvik postupovat, snižovat. Pokud kůň pochopí základní principy, vedeme ho za pomoci nich dál a dál. Čím déle tedy budete koně trénovat, tím lépe a rychleji vám bude schopen porozumět a výcvik bude plynule kráčet kupředu.

 

Opakování

Říká se, že opakování je matka moudrosti. A u koní platí toto rčení dvojnásob. Kůň má výbornou paměť, ale naneštěstí pro nás si mnohem lépe do paměti ukládá traumatizující či nepříjemné zážitky než ty příjemné. I na to je třeba pamatovat! Vyhněte se při práci s koňmi co možná nejdůsledněji negativním zážitkům a konfrontacím. Vyhýbejte se konfliktům a snažte se, aby kůň během výcvikových lekcí nebyl zbytečně vystaven příliš vysoké míře tlaku a stresu.

Jako názorný příklad, kam až to celé může zajít, poslouží příběh jedné klisny, kterou jsem před lety měla ve výcviku. Zažily jsme spolu v prostoru jízdárny, kde základní výcvik probíhal, opravdu hrozné věci. Jednou nás při práci na jízdárně přepadl "masožravý" králík, jindy se větev ze stromu proměnila v anakondu či drozd v pterodaktyla. Po nějaké době již nebohá klisna nevěděla, které místo na jízdárně je bezpečné. Pamatovala si velmi živě všechna strašidla, která v průběhu výcviku na jízdárně potkala, a nedokázala na ně zapomenout. V jednom rohu prožila útok králíka, v druhém atak drozda a právě tady, uprostřed velkého kruhu, bydlí přece had! Na žádný nepříjemný podnět, který na jízdárně "přežila", nedokázala zapomenout a nebyla schopná se na práci soustředit, natožpak se uvolnit. Samozřejmě jsem s ní pracovala na snižování citlivosti. Přesto ale ve výsledku, a to i po několika letech, vždy lépe pracovala v neznámém prostředí. Cizí, i extrémně rušné prostředí, jí zkrátka neevokovalo "smrtelné úleky", které prodělala v domácím prostředí.

Práce s takto extrémně citlivými koňmi je samozřejmě extrémní příklad, je na něm ale názorně vidět, že koně si nepříjemné situace, které prožili, pamatují až příliš dobře a vždy je lepší, pokud se můžeme "zbytečným konfrontacím" vyhnout a můžeme s koněm pracovat v klidu a bez rušivých vlivů. Opakování nám na cestě za skvělým výsledkem rozhodně pomůže.

Každý získaný poznatek je třeba utvrdit a zafixovat, a to občas i tehdy, když máme pocit, že to již dávno není potřeba.

Důslednost

Požadavky je ale třeba koni nejen sdělit jasně a srozumitelně, ale jasně musí být nastoleno i to, že tyto požadavky myslíme vážně. Důležitá je tedy důslednost. Jestliže chceme, aby kůň stál, musí stát. Má-li kůň představu, že váš povel není třeba akceptovat, přesvědčte ho, že opak je pravdou. Uvážlivě si stůjte za svým, i kdybyste dané věci měli věnovat celou svoji lekci či i tu následující. K tomu ale není třeba vypjatých emocí, není třeba, aby se vám zvýšil krevní tlak! Pokud budete klidní, důslední a budete si bez výjimky stát za svým, kůň rychle pochopí, že je třeba brát vás vážně. Důslednost vzbuzuje respekt nejen u koní, ale i lidí.

Systém

Už od úplných začátků samostatné práce s koněm si sestavte plán, který vytyčí, jak chcete, aby vaše práce postupovala, stanovte si cíle, kterých chcete dosáhnout. A těchto konkrétních cílů či plánů se i držte. Nejdeme přes mrtvoly, plán je samozřejmě možné, a někdy i nutné, pozměnit, dle aktuální situace.

Není od věci hledat inspiraci v relevantních zdrojích informací, číst, sledovat výuková videa, navštěvovat semináře. Je dobré mít oči a uši otevřené, ale pozor, nesmíme být příliš eklektičtí. Všechno do dortu nacpat zkrátka nemůžeme. To mohli, ale také bez valného efektu, snad jen pejsek a kočička.

V kontaktu s koněm tedy vždy postupujeme systematicky, od jednoduchého ke složitějšímu. Připravíme si výcvikový program, plán práce (nebo o něj požádáme svého cvičitele/trenéra - je důležité, abyste se i do oddílových hodin mohli připravovat!), který budeme, buď my sami, či v součinnosti se svým cvičitelem, v nejvyšší možné míře dodržovat. Plán by měl mít logickou návaznost a měl by být smysluplný. Je jedno, zda vaším cílem bude soutěž v trailu, samostatné nacválání či klidná vycházka ven do přírody. Vždy je potřeba přesně vědět, kam v práci se svým koněm v krátkodobém, ale i dlouhodobém horizontu směřujeme.

Druhová příslušnost

Věřte, nevěřte, až překvapivě často se setkávám s majiteli koní, kteří svým koním přisuzují lidské vlastnosti a dokonce i "věří", že koně jako lidé i uvažují.

"On mě má rád a chce mi udělat radost"...???

Nikdy nezapomínejte na to, že kůň je kůň a člověk je člověk. Antropomorfizace nikdy nepřináší nic dobrého. Ano, můžete koně upřímně milovat, ale vaše láska by nikdy neměla přesáhnout jisté hranice. Kůň nesmí být polidšťován, jeho reakce musíme "dešifrovat" v rámci jeho a nikoliv svého druhu. A také ho nesmíme, jako ostatně příslušníky i svého vlastního druhu, rozmazlovat.

Kůň, který nemá jasně definovaný kodex přijatelného chování, se dříve nebo později stává nezvladatelným a často následně i nebezpečným. A to samozřejmě nechceme a nesmíme dovolit. Proto nikdy nezapomínejme, že mezi vámi a koněm existují hranice, které bychom neměli - a ani v dobrém úmyslu - překračovat.

Připojené obrázky

Připojené články

13.11. 2017 06:00 Cirkusové lekce? A proč ne!
02.01. 2018 08:00 Když emoce nejsou na uzdě
28.05. 2018 05:00 Nejvyšší priorita - zastavit stát... a proč jako?

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. terezka79

    Skvěle napsáno!

    11:39 - 05. 06. 2018

    Tohle by měla být povinná četba pro majitele koní.... dnes a denně vidím problémy v komunikaci mezi majiteli a jejich koňmi...a majitelé nemají ani tušení, kde problém vzniká....

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 4 čtenářů. Celkový počet bodů: 20.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: