Slezský norik - Klidná síla z podhůří Jeseníků (II.)

1. 07. 2014 10:00

Obrázky: 5

Autor: Ivan Petrtýl Rubrika: Z časopisů Počet přečtení: 5465 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

V minulém díle povídání o slezských noricích jste si mohli přečíst o základech chovu tohoto plemene až do druhé světové války. A jak vývoj pokračoval? Čtěte druhý díl, který vám OPĚT přináší odborný časopis chovatelů koní KONĚ.

Třetí etapa chovu slezského norika začíná po skončení druhé světové války a dále je možno ji rozdělit na dvě významná období. Tím prvním je existence chladnokrevného hřebčína v Hořejších Kunčicích v letech 1953-1963 a druhým je přesun chovu slezského norika do hřebčína v Klokočově v roce 1963.

Jak bylo uvedeno v předchozí stati, chovatelská práce ve šlechtění slezského norika byla přerušena válkou a poválečnými změnami v politickém zřízení. Chov byl sice roztříštěný, ale podařilo se shromáždit dobré klisny z oblasti Slezska a soustředit je v Hořejších Kunčicích.
V květnu roku 1950 zde byla založena hříbárna pro odchov norických hříbat. Postupným nákupem asi 30 klisen a zřízením připouštěcí stanice hřebců byla hříbárna od roku 1953 přeměněna na chladnokrevný hřebčín. Přes veškeré těžkosti se podařilo v průběhu existence chladnokrevného hřebčína v Hořejších Kunčicích dosáhnout dobrého výsledku a počátkem 60. let již plemenný materiál představoval solidní kolekci typických norických klisen a výkonnostní zkoušky byly pravidelnou chovatelskou akcí.

Velkou zásluhu na konsolidaci měli také vynikající plemenní hřebci 2568 KLOSTERJÄGER, narozený v roce 1936, a 1262 GOTENSCHERZ, narozený v roce 1940, oba importovaní z Bavorska.

Slibně se rozvíjející chov byl bohužel zabrzděn územní reorganizací v roce 1961. Středisko Hořejší Kunčice bylo začleněno do nově vytvořeného Státního statku Deštné a toto opatření mělo v poměrně krátké době negativní dopad na úroveň chovu koní. V rozmezí let 1961-1963 došlo v Hořejších Kunčicích téměř k likvidaci chovu slezského norika. Rada ONV v Opavě tedy v roce 1963 vydala rozhodnutí rozpustit teplokrevné stádo v Klokočově a přemístit na toto středisko zbytky norického stáda z Hořejších Kunčic.

Historie chovu koní v Klokočově však nezačíná přesunem slezských noriků z Hořejších Kunčic v roce 1963, ale sahá ještě deset let zpátky do roku 1953. Tehdy totiž Ministerstvo zemědělství, ve snaze v krátké době obnovit ztráty způsobené druhou světovou válkou, přikročilo k budování odchovných zařízení při státních statcích. Mezi jinými i při Státním statku Vítkov. Na Františkově Dvoře, místě téměř izolovaném od civilizace, se tak vytvořila velmi zajímavá pracovní příležitost, která přilákala mnoho mladých lidí.

Skupina zaměstnanců hřebčína Klokočov v 50. - 60. letech
Skupina zaměstnanců hřebčína Klokočov v 50. - 60. letech: zleva - Jan Fárek, Jan Petrtýl, Stanislav Šustek, Anna Jochcová, Ladislav Baloga, František Fárek, Ludmila Varmužová, Jaroslav Mičulka, Jaroslav Škrla, návštěva u Jochců, Martin Jochec s dcerou Vlastou (foto: archiv Jan Petrtýl)

Jako objekt byl pro tento účel vybrán Františkův Dvůr, ucelená zemědělská zástavba vzdálená asi 1 km od obce Klokočov, kterou v té době mělo v užívání JZD Klokočov. Spolu s objektem bylo pro zajištění provozu vyčleněno i 470 ha zemědělské půdy. Ihned po převzetí byla zahájena adaptace stávajících stájí na vazné i volné stáje pro chov koní. Současně byla připravována výstavba nových stájí, která byla zahájena v roce 1956 a ukončena v roce 1959.

Chovatelským záměrem, vyplývajícím z dlouhodobé plemenářské koncepce, byla produkce mohutných, všestranně použitelných teplokrevných koní. Základem chovného stáda se staly klisny, nakupované ze zemského chovu, což mělo pochopitelně za následek značnou nevyrovnanost a různorodost základního stáda i jednotlivých ročníků hříbat.

Zásadní obrat nastal v roce 1958, kdy byl za náhle uhynulého hřebce 2172/2 Przedsvit II přesunut do Klokočova jako prozatímní náhrada plemenný hřebec kladrubského chovu 2209 Schwall.

Po těchto chovatelských zásazích se úroveň chovu značně zlepšila a další ročníky hříbat narozených po hřebci 2209 Schwall plně potvrzovaly naděje do tohoto hřebce vkládané. Jeho hříbata představovala požadovaný model všestranného polokrevníka jak v typu, tak i v charakterových vlastnostech. Kromě ochoty a spolehlivosti v tahu dosahovalo jeho potomstvo i solidních výkonů pod sedlem.

Vzestupný a slibný vývoj teplokrevného chovu byl náhle ukončen v roce 1963. Jak je uvedeno v předchozím odstavci, nadřízené orgány okresu rozhodly rozpustit teplokrevné stádo v Klokočově a na tuto farmu přesunout zbytky norického stáda z Hořejších Kunčic.

V roce 1963 tak začal chov v Klokočově znovu a to v málo radostné situaci.
Základní stádo klisen přesunuté z Hořejších Kunčic bylo ve špatném výživném stavu, špatně ošetřované a většina klisen byla jalová. Část kvalitních plemenných klisen byla ještě před ohlášeným transportem do Klokočova přesunuta na jednotlivá hospodářství statku Deštné, odkud již nemohla být vrácena z protinákazových důvodů.

Místo teplokrevných začali v Klokočově připravovat chladnokrevné koně
Místo teplokrevných začali v Klokočově připravovat chladnokrevné koně - p. Zdeněk Vymětalík, ošetřovatel plemenných hřebců (foto: archiv Jan Petrtýl)

Současně s kmenovým stádem klisen byli přesunuti i oba plemenní hřebci 2305 Henos a 2769 Gotar. Hřebec 2769 Gotar byl v témž roce vyměněn za plemeníka 2753 Branec.

Plemenný hřebec 2305 HENOS

Plemenný hřebec 2305 HENOS, ošetřovatel Stanislav Šustek (foto: rodinný archiv Jan Petrtýl)

Ze skupiny plemenných hřebců z let 1953 -1970 se nejvýrazněji uplatnil hřebec 2914 Gofal, který působil v kmenovém stádě od roku 1968-1976. Jeho potomstvo bylo dostatečně mohutné, korektní, jednotného typu a výborných charakterových vlastností. Do plemenitby byli zařazeni jeho tři synové (2077 Gofen, 2093 Gofen II a 2237 Gonos) a 28 dcer.

Plemenný hřebec 2914 GOFAL

Plemenný hřebec 2914 GOFAL, ak. mal. Vlasta RŮŽIČKOVÁ, olej na plátně, 1988 (foto Jan Dušek)

Postupně se hlavním posláním chovu stala produkce koní pro potřebu lesního hospodářství. Plemeníci 2131 Neugot z Lán-5, 2276 Hubír-10 a 2296 Hubír-13, kteří působili v chovu v 70. a 80. letech, představovali praktický typ dostatečně mohutného, kompaktního chladnokrevníka, odpovídajícího specifickým požadavkům práce v lesním i zemědělském hospodářství.

Kvalitu chovu slezského norika v Klokočově oceňovali hlavně ti, kdo s těmito koňmi v lese pracovali. Zájem narůstal a na začátku 80. let byla zpracována koncepce rozvoje chovu koní. Jednou z jejích součástí byl zootechnický projekt pro navýšení stavů, aby bylo možno ročně prodávat 90-100 koní připravených na lesní práci. Pro tuto kapacitu koní byly vyprojektovány nové stáje včetně skladovacích objektů a celá dostavba farmy byla předána do užívání v roce 1986. Základní stádo klisen čítalo 100 ks a celkový stav koní dosahoval počtu téměř 500 kusů. V následujících dvou letech byly ještě dobudovány pastevní areály, aby byl zajištěn zdravý odchov hříbat.

Na jaře roku 1989 dosáhl hřebčín v Klokočově nejvyššího možného stupně v plemenářské hierarchii a získal statut „Šlechtitelský chov", neboť po celou dobu chovu byl producentem plemenných hřebců a klisen vysoké kvality.

Společenské změny po roce 1989 však přinesly zásadní obrat v přístupu k lesním pracím a poptávka po chladnokrevných koních prudce poklesla.

Tento jev se nemohl vyhnout ani Klokočovu, a proto stavy koní postupně klesaly na 250 kusů a následně až na 40 kusů.

Současným majitelem základního stáda slezského norika je od roku 1997 společnost Vítkovská zemědělská s.r.o. Plemenitba i nadále pokračuje a je potěšujícím faktem, že základní stádo 25 klisen je stále chovatelsky využíváno.
Přeji majitelům a celému osazenstvu hřebčína v Klokočově ještě mnoho úspěšných chovatelských let, protože je v České republice mnoho míst, kde bez náhrady zanikly vynikající chovy koní, ale Klokočov k nim naštěstí nepatří.


KONĚKONĚ - Bulletin chovatelů koní

Odborný časopis chovatelů koní vychází od roku 1997 pod záštitou Asociace svazů chovatelů koní, za finanční podpory Ministerstva zemědělství.

Primárně je zaměřen na informování chovatelské veřejnosti o aktualitách v chovu - od termínů akcí, přes změny legislativy, předpisů, přes odbornou veterinární poradnu až po reportáže z akcí. Členům ASCHK je distribuován zdarma. Nečlenové si mohou objednat celoroční předplatné za 300 Kč vč. poštovného.

Vydání: 6x ročně
Formát: A4, barva, cca 16-20 stran
Kontakt na redakci: Ing. Markéta Nováková, U Hřebčince 479, 379 01 Písek, info@schct.cz

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: