Škola „lehkosti“ Philippe Karla – praktické ježdění „nedrezuristy“ Martina

31. 08. 2007 08:30

Autor: Dominika Švehlová Foto: Brigitte Stransky Seriál: Škola lehkosti Philippe Karla Počet přečtení: 13693 Počet komentářů: 12 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

V dnešním článku popíšu práci další dvojice, která mi svým stylem i jezdeckými problémy trochu připomínala Franze na jeho bílém koníkovi z minulého článku.

Martin na malém devítiletém hnědákovi nejistého původu.

Tento jezdec přišel až na červnový kurz, jako náhrada za jednu jezdkyni, která musela svoji účast ukončit. Hned na začátku o sobě trochu ostýchavě prohlásil, že rozhodně není drezurní jezdec, že jezdí „jen tak“. (Když po svém příjezdu viděl, že se kurzu účastní „westerňák“ Franz, spadl mu prý kámen ze srdce.) Martin sice sedá do anglických sedel, ale zkoušel i western a z toho mu zůstala obliba „parelliho“ otěží. Působil na mě dojmem přemýšlivého člověka, který rád čte a vzdělává se a chce s koněm skutečně pracovat harmonicky, jen prostě neví, jak na to. Jeho malý hnědáček všelijakého původu patří mezi velmi tuctové koně; bez chodů, bez výrazu, drobí, neohýbá se, nemá živou hubu, má tendenci utíkat před udidlem směrem nahoru (hlavně ve cvalu), někdy si zase lehne do otěží. Martin si přečetl knihu Philippe Karla a zkoušel podle ní uvolnit koni hubu a nechat ho vytáhnout. Ohýbání krku zkoušel taky, ale nechal toho, protože mu kůň utíkal po pleci ven z kruhu.

Poté měl ukázat, jak s koněm pracuje a jak jim to jde. Už od začátku bylo jasné, že kůň není ani trochu pružný a jezdec není schopen nastolit a udržet rovnoměrný kontakt se jeho hubou.

PK ho hned zarazil a probrali spolu úplné základy; čili ze země uvolnit hubu vytáhnutím udidla rovnoměrným a postupným tahem nahoru do koutků. Až kůň zareaguje žvýkáním, chvíli ho nechat v této pozici a pak pomalu udidlo povolit. Zkusili si z této pozice také natažení krku dolů a dopředu: ve chvíli, kdy kůň začal s vytaženým udidlem přežvykovat, Martin měl pomalu tah povolit a vést mu hlavu dolů, ale jen tolik, co kůň sám nabídne. Čili úkon, kterému PK říká akce-reakce.

Ze sedla hned Martina upozornil, že než vykročí, musí být k tomu nachystaný (= „pozice předchází akci“). Musí vytažením udidla oživit hubu koně, zároveň dojde ke zvednutí hlavy a krku a tedy i ke změně rovnováhy, pak může vykročit. Martin měl ve snaze udržet si koně na kontaktu stále příliš vysoko ruce, což je špatně.

Ruce jezdce musí být v tzv. základní pozici, kdy předloktí – otěže – huba tvoří jednu přímku. Výška rukou tedy bude vždy dána tím, jak vysoko momentálně kůň nese hlavu. Nikdy ne níž! Pokud však chci oživit hubu či změnit pozici jeho krku, smím zvednout ruce pouze na tu chvíli, než dosáhnu požadované reakce koně. Pak je musím hned snížit do základní pozice. To popisoval už "praotec" klasického ježdění La Guériniere jako "descente de main", čili snížení ruky. Bohužel v rámci různých méně či více přesných překladů z toho nakonec vyvstalo dogma "držet ruku stále dole".


Dvojice tedy pracovala v kroku na nastolení lehkého a živého kontaktu s hubou koně = akce-reakce. Čili zvednou ruce a tím vytáhnout udidlo do koutků > tak se otevře koni týl (zvedne hlavu a nos vystrčí dopředu) a přijde na kontakt (PK mluví o kontaktu raději než o přilnutí, zní mu to lépe, přestože to vlastně má stejný význam) > pak bude snižovat ruce směrem dolů-dopředu k hubě koně a za stálého kontaktu (!) nechá koně vytahovat se za udidlem. Pokud by mu otěže jen tak nabídl a kontakt ztratil, kůň se sice možná natáhne, ale bude prohnutý, nevyklenutý, a nenaučí se sám napínat otěže = hledat a udržovat si přilnutí. V kroku se jim vytažení po několika pokusech začalo dařit.

V klusu však kůň zvedl hlavu a vyhnul se udidlu. Martin mu musel opět nabídnout kontakt zvednutím rukou a oživením huby, což dělal v lehkém klusu na rovných liniích. Tak vlastně nechal koni „padnout hlavu do kontaktu“.
Pokud kůň zvedá hlavu, je třeba o to více zvedat ruce – dojde to k bodu, kdy kůň už prostě hlavu nezvedne, udidlo se mu vytáhne v hubě a on odžvýkne. Pak si může z této vysoké pozice lehce lehnou do kontaktu, jezdec bude ruce snižovat a kůň bude následně snižovat hlavu za udidlem. (Samozřejmě je nutné, aby kůň byl na odžvýknutí naučen ze země a ze sedla v zastavení.)

Kůň se Martinovi v klusu příliš nevytahoval, takže přešli k práci na velkém kruhu s lehkým ohnutím krku a mírným odporem vnější otěže.

Prioritou v práci s tímto koněm bude naučit ho, aby si sám napínal otěže, čili udržoval kontakt. Teprve pak se může začít s ohýbáním krku a dalšími cviky. Cílem zatím bude, aby kůň natáhl vyklenutě krk do vodorovné pozice. Je třeba procvičovat akce-reakci, opakovat požadavky a kůň to pochopí. Martin se při této práci trochu zakláněl a strkal nohy dopředu; takto nemůže mít lehké a pohyblivé ruce!

Stejný úkol, tedy odžvýknout vytažením udidla do koutků > nastolit lehký kontakt > až kůň nabídne vytažení > na kontaktu vytáhnout prováděli i ve cvalu, kde jim to šlo očividně hůř. Martin dělal ještě další chybu, a to že ve chvíli, kdy se kůň vyklenul, zahodil kontakt, místo aby ho udržoval.

Obr. 1: Martin předvádí cval, kůň se při něm vyhýbá kontaktu zvedáním hlavy.

Další den zopakovali uvolnění huby koně, nastolení kontaktu, vytažení a přešli i k procvičování kroužků. Akci-reakci teď dělali tak, že v kroku na malém kruhu si Martin koně patřičně na kontaktu ohnul a po přechodu na rovnou linii ho nechal vytáhnout krk. Samozřejmě za stálého kontaktu. To má být další krok v jejich výcviku. Jeho kůň má tendenci příliš zvedat hlavu, takže při ohýbání bude lepší zároveň vyklenout týl. Nejdříve si to Martin vyzkoušel v zastavení. V pohybu (nejdřív krok) dosáhne vyklenutí týlu tak, že po uvolnění huby a nastolení kontaktu na rovné čáře ohne krk pouze zvednutím vnitřní ruky, zatímco vnější zůstane dole a bude „odporovat“, čili nepůjde dopředu (ale nesmí táhnout dozadu ani být tvrdá jako kámen!). Kůň tak „zaklapne v týlu“ a zároveň se ohne v krku. Vnitřní ruka musí jít okamžitě dolů do základní pozice vedle ruky vnější. Pak lze vyjet na malý kruh. Poté se vrátí na rovnou linii, nabídne pomalu vnitřní otěž, aby se kůň narovnal a z toho ho nechá se vyklenutě vytáhnout do vodorovné polohy krku. To vyklenuté vytažení krku dělalo dvojici problémy – mají holt doma co procvičovat.


Obr. 2: Kůň má problém se skutečně natáhnout za udidlem.


Kůň se tímto způsobem začíná zkracovat v krku. Na rozdíl od různých průvleček, vyvazovaček či „pumpujících“ rukou protahujících udidlo v hubě je však toto zkracování velmi živé, uvolněné, pružné a kůň se z něho kdykoli na stále lehkém kontaktu vytáhne. Při tomto zkracování ruce nikdy nepůsobí směrem dozadu.

Pak naklusali a prováděli tuto akci-reakci v klusu. Bohužel tady se nedařilo udržet kontakt a tak ani nemělo smysl ohýbat krk či dokonce klenout týl. Vrátili se do kroku, procvičovali zde vyklenutí týlu na osmičce a pak znovu zkusili klus.
Při ohýbání krku s vyklenutým týlem je vnější ruka dole, čili „odporuje“ a tím už působí na jazyk. Proto je bezpodmínečně nutné, aby kůň měl už předtím živou hubu a byl „naohýbaný“, jinak snadno vznikne problém.

Stejně začali pracovat i následující den. Martin si musí uvědomit, že při vyklenutí týlu je třeba včas snížit vnitřní ruku, aby kůň nezalezl za kolmici. Jakmile se to stane, nebo kůň ztuhne, je třeba ihned zvednutím obou rukou oživit hubu. Pokud však se bude bránit zvednutím hlavy, je třeba to po oživení huby zkorigovat vyklenutím týlu na kroužku. Tímto způsobem se bude kůň učit zůstat uvolněný na živém kontaktu a správně nést krk na rovných liniích i v obloucích.

Když už se dvojici dařilo provádět akci-reakci na rovných čarách a malých kruzích v kroku a klusu, zkusili v klusu slalom přes celou jízdárnu. Tam už je potřeba dobře koordinovat pomůcky, aby se kůň střídavě ohýbal na obě ruce a přitom neztuhnul a neztratil kontakt. Před změnou ohnutí je třeba koně vždy na chvíli narovnat, přestat „odporovat“ vnější otěží, upravit kontakt a až pak koně ohnout do následujícího oblouku.

Dvojici se celkem dařilo v práci v kroku a částečně i v klusu, cval budou pilovat, až zvládnou akci-reakci s ohýbáním a klenutím týlu v obou nižších chodech na 100 %.

Obr. 3: Když kůň zvedne hlavu, je třeba zvednout ruce ještě výš, aby po oživení huby mohl kůň „padnout do kontaktu“.


A protože máme trochu místa na teorii, zde je odpověď Philippe Karla na otázku:

Co dělat, když jde kůň v kroku nečistě až mimochodem?

Kůň má problém s rovnováhou, znamená to, že je na předku. Jeho zadní nohy se opožďují a přední spěchají, takže stejnostranné končetiny dopadnou skoro současně. Samozřejmě je to problém i ztuhnutí ve hřbetu.

Častou příčinou je hlava za kolmicí, což 1. naruší práci lopatek a 2. blokuje činnost hřbetu. Koně je třeba:

- jezdit s hlavou výš (změní to rovnováhu),

- ohýbat krk, aby změknul (tím se lépe uvolní činnost hřbetu),

- jet pomalým tempem (aby kůň měl čas klást nohy na zem postupně),

- procvičovat na malém kruhu dovnitř plec, což zmobilizuje záď, střídat s vykročením po rovné linii.

Jakmile kůň přejde do mimochodu během krokové práce, je možné hned vyklusat nebo zacouvat, to obvykle nohosled spraví. Je dobré střídat plynule tyto cviky: dovnitř plec na kroužku, natažení krku, dovnitř plec, vyklusat, zacouvat atd.

A poznámka nakonec:

Základem práce s koněm je živý pohyb vpřed. Nemá cenu koni zkracovat chody, dokud nechodí dopředu (a neumí se natáhnout) lehce a na kontaktu. Kůň se musí pohybovat pořád v těch nejlepších chodech, které momentálně dokáže předvést. Ale nesmí dojít ani k opaku, čili nelze ho hnát příliš dopředu! Po zkracování chodů musí následovat jejich prodloužení. U zkušeného koně je dobré udělat piafu a hned na to si skočit skok.


Další díly

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. ...

    Děkuji za článek.

    07:35 - 31. 08. 2007

    Jajo, trochu mě to co píšeš o kurzu PK svádí k myšlence, že podstata ježdění a správného pohybu je v působení ruky, která uvolní hubu (vede k uvolnění hřbetu)= ježdění odpředu.<br /><br />Uniklo mi něco?<br /><br />

  • 2. jaja

    Děkuji za článek.

    09:30 - 31. 08. 2007

    Reaguje na 1.

    Nevím, jak přesně by Karl odpověděl, ale já na to mám (momentálně :-) ) tenhle názor: <br />ruka = uvolnění huby a s tím potenciálně celého koně = základ veškeré práce s koněm<br />ruka + holeň (= pohyb vpřed, který ale musí vycházet ze snahy koně, čili kůň jde sám aktivně dopředu a jezdec jen jeho pohyb modifikuje) = základ dynamické práce skoněm, čili jakékoli práce v kroku, klusu, cvalu atd. <br />Ruka, jak jsem pochopila, v tomto směru hraje prim proto, že po neuvolněném koni nemůžeš chtít aktivní pohyb vpřed, neboť z toho vyjde ztuhlé lítání (obrazně), jak je mnohde vidět. Ne lehké ježdění.<br />No a pak tu vidím ruku a její velký vliv na pozici krku a tím celou rovnováhu koně - a to má Karl z Bauchera, který je považován za drezurního "oportunistu", je to "něco jiného" než hlásají mnozí "klasičtí" klasičtí jezdci a učitelé (včetně Hinrichse, Neindorfa, Seniga atd.). To je ona "francouzské" odnož drezurního ježdění, která se hlásí aspoň zčásti k Baucherovi (není to jen PK, je jich víc, jen jiné neznám blíže). <br />PK vždy tvrdí, že kůň musí mít pro práci dobrý pohyb, bez toho to nejde, ale ruce považuje za důležitější část komunikace s koněm, než obvykle se v drezuře považují. <br />Prostě jak jsem v jednom z minulých dílů psala, já to vidím jako jinou cestu do Říma, faktem je, že na těch kurzech jsem viděla, jak moc to funguje. A jak rychle a ochotně to koně chápou.

  • 3. ...

    Děkuji za článek.

    09:43 - 31. 08. 2007

    Reaguje na 2.

    V klasické drezuře to zní jako rouhání, ale mně použití téhle filozofie taky funguje mnohem líp. Jsem hrozně zvědavá co mi na to, jak teď kobyla chodí, řekne trenér. Jdu k němu po strašně dlouhé době...

  • 4. Karolína

    díky za seriál

    10:19 - 31. 08. 2007

    Ahoj Jajo, musím říct že seriál je super, začala jsem podle Tvých poznámek jezdit mlaďocha a dělá neuvěřitelné pokroky. Co musíme my, články hltající čtenáři udělat, aby kniha PK vyšla v češtině? <br />Karolína

  • 5. jaja

    Děkuji za článek.

    16:35 - 31. 08. 2007

    Reaguje na 3.

    Ještě poznámka - Karl říká, že rukama člověk nadělá při ježdění vždy nejvíce zla. Takže je to možná třeti důvod, proč se jimi na úplném začátku výcviku tak zabývá. Mimochodem už bylo slyšet od některých diváků otrávená slova typu "Už zase se dělá celou dobu jen s rukama...".<br />Jinak z hlediska uvolnění a změny rovnováhy pomoci rukou - budou tam i "pokročilejší" koně, kteří mají trochu problém a právě touto prací se velmi rychle a viditelně (a pro jezdce prý cítitelně) zlepší.

  • 6. jaja

    díky za seriál

    16:44 - 31. 08. 2007

    Reaguje na 4.

    Jsem ráda, že to lidem aspoňněco dá. Bohužel není nad to jezdit pod někým, kdo tohle fakt ovládá a navíc ví, na co se má dívat a jak reagovat. Proto by jistě bylo stokrát lepší udělat tady rovnou tu školu, ale mám strach, že by nebylo dost Čechů, kteří by to byli ochotni a taky schopní zaplatit :-( Holt ještě stále nejsme skutečně v Evropě. Kdy že tu bude to Euro??? :-))) Na druhé straně se začínají objevovat v Německu a teď i v Rakousku licentovaní žáci, je otázka, zda dosáhnou aspoň trochu patřičných kvalit, fakt to nevím. <br />Jinak o překlad knihy se snažím (tedy přeložit to by nebyl takový problém, ale oficiálně ji vydat), už se o tom jednalo na určitých patřičných místech a teď měly nastoupit oficiální "páky" a vyzvědět něco ohledně práv atd. Sama jsem zvědavá, jak se to vyvine. Pokud to nedopadne, třeba se toho chytnou jiní vydavatelé... Podle toho, co slýchávám na těch kurzech, tak si myslím, že u nás jsou ještě lidi poměrně "nezkažení" moderním drezurním průmyslem a stále je tu ještě dost znalců Paalmana a Dobeše apod. a dodržují zásady, které v zahraničí už mnohdy dávno zůstaly zapomenuté a Karl je víceméně "vytahuje na povrch zemský".

  • 7. vojta

    Není mi to jasné....

    19:52 - 31. 08. 2007

    Reaguje na 6.

    Mám takový věcný dotaz - pokud tedy chceme, aby dal kůň hlavu níž, co pak uděláme, aby jí dal výš - pokud je příliš nízko? Dáme zase ruce výš? Jak potom kůň pozná, kdy mu velím výš a kdy chci, aby šel níž? Potom ještě - já pořád od trenéra slyším, nech ruce bejt, děláš příliš rukama - snažím se dělat co nejméně, s tím, aby byl kůň lehký s živou hubou - připadá mi, že se tu mluví pořád jen o rukách a vůbec ne o ostatních věcech. A za poslední, u nás se říká: Jezdi tu část koně, kterou nevidíš = zadek - logicky vychází všechno odzadu - bez toho se přece neobejdem - přitom však nemyslím, že to nakopem odzadu do ruky. Koně máme "lehké" a jemné, funguje to dobře.

  • 8. jaja

    Není mi to jasné....

    21:25 - 31. 08. 2007

    Reaguje na 7.

    Ano, hlava se zvedne rukama - oním vytáhnutím udidla do koutků. Pokud pak chci, aby kůň dal hlavu níž, pak nejdříve vytažením udidla do koutků a velmi měkkou rukou nastolím kontakt, čili koně nechám s tou zvednutou hlavou žvýkat nebo prostě mít živou hubu. To, jak moc bude hlava zvednutá a jak moc budou ruce zvednuté, je velmi individuální. Pak koni za stálého kontaktu na živé ruce zčnu otěže nabízet, povoluju je dopředu a dolů směr huba koně. Pokud kůň pochopí a jde za udidlem, je to super, pokud ne a ztratím tak kontakt, opět zvednu ruce a oživím hubu a zkusím znovu. Koně po chápou dost rychle, pokud jsou už pokažení a bojí se udidla, trvá to dýl. Další možnost je to dělat s ohnutým krkem a vyklenutým týlem, jak bylo popsáno ve článku. <br />Ano, dělat s rukama co nejméně je běžné. Je to cíl veškerého ježdění, i Philippe Karla. minimalizovat všechny pomůcky včetně rukou, až se z pomůcek stane náznak. bohužel klidné ruce často neznamenají živou hubu, naopak. ruka musí být živá a to neříká jenom Philippe Karl. Nejhorší pak je ruka mrtvá, ta jeklidná až moc :-) vídá se často.<br />O zadku budu mluvit v jednom z dalších dílů. PK začíná prací rukou - už jsem to i vysvětlovala: jednak proto, že holt člověk rukama na koni pracuje nejvíce, ať už chtěně nebo nechtěně, taky proto, že rukou je kůň zkažen nejčastěji a taky proto - jak napovídá teoretický díl seriálu - že ruka slouží k uvolnění koně. To je dle PK nejdůležitější.<br />Hned nato jde aktivní pohyb, čili práce zádě, reakce na holeň, to je taky v teoretickém díle seriálu. <br />Články zatím stále mluví o úplných začátcích práce s koněm - o tom, že se jezdec akůň spolu učí komunikovat. Učí se řeči rukou i řeči holení. Když zvládnou řeč, nastoupí cviky jakožto prostředek ke gymnastickému procvičování těla koně a zlepšování jeho pohybu, rovnováhy i komunikace s jezdcem. <br />Je skutečně více metod, jak si vyrobit lehkého koně, nemusí to být vždy metodou, kterou se řídí "baucheristi". Přesto však musím dát PK za pravdu, když říká, že ježdění stylem "kůn se musí v první řadě jezdit odzadu do rukou" vyrábí stále více a více problematických koní, kteří nejsou ani trochu lehcí, naopak :-(

  • 9. Agina

    Není mi to jasné....

    21:53 - 31. 08. 2007

    Reaguje na 8.

    Hmm, nejsem žádný extra jezdec, ženská na mateřské s dětma na krku, na koně si sednu párkrát do roka u přátel. Snažím se všemožně "vyjít" s jejich koníky a neubližovat jim.... slyším pořád dokola - netahej koně za hubu! nemontuj nic rukama!! nezvedej ruce! udržuj aktivní záď.... Četla jsem všechny Vaše články, všude hovoříte o tom, že zvedáte hlavu vytáhnutím udidla - ale já tedy žiju v představě (je nesprávná?) , že za udidlo jakkoli tahati je zakázáno! <br />Taky nás v oddíle učili "nakopat si koně do rukou" - jenže já teď poznala, že kůň dokáže jít od zadu do lehkosti a krásného pohybu (a není to žádný šampion - je to normální "čétéčko" na zelené louce). Co je na tom zlého?<br />Ještě si pročítám tady ty příspěvky - taky by mně zajímalo, co uděláte (nebo co PK udělá), když kůň sám chce jít níž, než chci já, a začne tlačit do ruky? <br />

  • 10. Agina

    Není mi to jasné....

    22:10 - 31. 08. 2007

    Reaguje na 9.

    Dál pak píšete, že o zadku budete mluvit v jednom z dalších dílů - chápu to tak, že až poté, kdy na některém kurzu o tom bude PK mluvit (nebude-li to ten příští, tak třebas za půl, třičtvrtě roku) - to znamená, že do té doby budete sice koně zvedáním rukou učit přijít na udidlo, žvýkat, mít živou hubu, a zadek přijde na pořad dne až někdy příště? No jo, ale mezitím se ten kůň naučí ledacos zajímavého, s čím později může být, když nic jiného, tak tahat zadek za sebou. Doteď jsem netušila že "ruce bez nohy, nohy bez ruce" znamená, že se budu několik měsíců zabývat jenom rukama, než se dostanu k nohám....

  • 11. jaja

    Není mi to jasné....

    08:06 - 01. 09. 2007

    Reaguje na 9.

    Není to tak jednoduché, když chce jít kůň níž, než chcete jít vy, je dost možná někde problém. Lehá si do udidla? Přetahuje se s vámi? Nebo zalézá za udidlo? Obojí mluví o tom, že kůň nezná nebo z nějakého důvodu nechce znát lehké přilnutí. V každém z těch případů by se jednalo jinak (ano obecně řečeno zvedla by se mu hlava, upravila rovnováha, neboť pokud dává hlavu příliš nízko, má rovnováhu na předku, což je špatné, nastolil znovu lehký živý kontakt, neboť ho pravděpodobně nemá). Pokud jde dolů proto, že chce člověku vyhovět a ví, že za hlavu dole je pochválen, pak stačí ho "nepustit níž" tím, že ruce zavřete a už nejdete s jeho hubou. BTW to odpovídám já, ne PK - můžu se ho zeptat, ale k tomu budu potřebovat více informací :-)<br />Je rozdíl montovat rukama a je rozdíl cíleně nastolit živý kontakt a přitom netáhnout udidlo na jazyk. Udidlo nelze tahat dozadu (ruce nikdy nesmí táhnout směrem dozadu), čili na jazyk, čili táhnout hlavu za kolmici. Ale pohybovat udidlem v hubě koně je prospěšné a neříká to jen PK, ale například i Paalman,jehož překlad je v českém jazyce k dispozici mnoho let ;-) <br />Proč by mělo být něco zlého na tom, že jde kůň s lehkostí od zadu? Nic :-) O to přece je :-)

  • 12. jaja

    Není mi to jasné....

    08:17 - 01. 09. 2007

    Reaguje na 10.

    Pokud si pročtete již vyšlé díly pořádně, pak tam najdete i poznámky, že kůň musí jít sám živě dopředu. O pohyb se kůň musí starat sám. Jezdec ho nesmí vyrábět, musí jen koni říct, jaký ten pohyb má být. Už jsem se letmo zmínila o leg lesson, dokonce dvakrát (v prvním a druhém díle), stačí si to přečíst. Jinak o tom pohybu dopředu budu psát za dva díly, čili za 14 dní. Mezitím můžete koně i sebe naučit udržet si živý kontakt n audidle ze země, v zastavení a v kroku, koně ohnout, zastavit, zacouvat :-) Práce máte dost i tak.<br />Co byste chtěla dělat s nohama víc? noha, čili holeň má základní funkci v tom, že když koni stisknete lehce holeně, on má jít dopředu, podle délky či síly stisklu přejde do vyššího chodu (rozejde se ze zastavení, nakluše, nacválá) nebo "jen" přejde do rychlejšího ruchu (čili prodlouží). Pokud jde kůň požadovaným tempem, pak je holeň měkce přiložená, ale pasivní. Pak je tu pravidlo, které platí u jakéhokoli ježdění: noha těsně za obřišníkem = pohyb vpřed, noha více za podbřišníkem = pohyb do strany. Ještě něco více k nohám (krom toho, co píšu o tzv. leg lesson)?<br />Jinak ráda bych upozornila jakéhokoli samouka, který bude zkoušet jakoukoli novou či pro něho neobvyklou věc bez patřičně věci znalého trenéra, že může nadělat plno chyb. Seriál není návod k ježdění, jsou to zápisky z kurzu, jeho úkolem je seznámit český lid s metodou, která mě velmi oslovila. A možná i vzbudit takový zájem, že by se tato metoda mohla i pro našince vyučovat (k čemuž potřebujeme do ČR dostat potřebné trenéry). Věřím, že nejeden kůň to ocení.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: