Škola „lehkosti“ Philippe Karla – praktické ježdění Daniely a Edith

7. 09. 2007 00:26

Autor: Dominika Švehlová Foto: Brigitte Stransky Seriál: Škola lehkosti Philippe Karla Počet přečtení: 13136 Počet komentářů: 7 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Daniela a Edith měly na červnovém kurzu kvalitní sportovní teplokrevné koně, jejichž problémy byly docela podobné: následkem „moderního drezurního výcviku“ byli koně ztuhlí, lehali do otěží a pro jezdce byla dřina na nich jezdit, přestože koně byli chodiví a „přiježdění“.

Daniela na teplokrevné černé hnědce

Daniela jezdila v únoru na zapůjčeném skvrnitém holandském valachovi, o němž ještě napíšu, protože její tmavá klisna bavorského teplokrevníka se v té době léčila na podotrochlózu. Daniela má zakořeněnou celou řadu jezdeckých návyků, s nimiž bude velmi těžké hnout: jezdí v nestabilním sedu s lehce povytaženými patami, v mírném předklonu, je celá ztuhlá a působí silově, ruce má narovnané v loktech, zalomená zápěstí pevně „zapíchnutá“ vedle kohoutku a koně „zpracovává“ jejich taháním dozadu (prostě kobyle dojí hubu) popřípadě do rozkroku, přetahuje je přes krk. Všechny chyby se zvýrazní ve chvíli, kdy klisna nejde tak, jak by podle jezdkyně měla. Ostatně, takových jezdců člověk vidí dost i na našich jízdárnách. Její klisna má úžasné chody, pohybuje se jak na pérkách. Je to skutečně od přírody drezurní kůň, velmi dobře vyvážený, bohužel způsobem ježdění a výcviku absolutně hozený na předek. Lehá do rukou a přitom se roluje za kolmici, chodí výrazně po předku, s tuhým hřbetem, který ji asi i bolí, její problém s předními kopyty (podotrochlóza) je také možná výsledkem tohoto způsobu ježdění. Na začátku hodiny klisna hleděla kolem sebe, absolutně jezdkyni nevnímala, byla zatnutá a nějaké pohyby udidla v hubě ji nezajímaly.

Je třeba začít úplně znovu! A bohužel beze změny způsobu ježdění Daniely to nepůjde. Takže: Prošli si základní postupy uvolnění huby koně zvednutím rukou a vytažením udidla nahoru do koutků. Poté zkoušeli v zastavení ohýbat krk bez vyklenutí týlu (čili obě ruce stejně vysoko, vytáhnout udidlo a při ohýbání jde vnější ruka dopředu, čili „neodporuje“ – kůň tak zůstane s otevřeným týlem, což je u této klisny důležité, aby se nezarolovala a nelehla do otěží). Klisna při ohýbání krku začala ustupovat zádí – příčinou je, že vnitřní ruka, ohýbající krk, táhne dozadu!

Poté přešly dámy do kroku, kde opět Daniela zvednutím rukou oživila klisně hubu a vzpřímením krku jí dostala trochu rovnováhu dozadu, poté na stále lehkém a živém kontaktu bez vyklenutí týlu ohnula krk a šla a malý kruh. Takto pracovaly na obě ruce a po chvíli přidaly i přechody krok – zastavení – krok. Před každým přechodem musela Daniela dávat pozor na princip „pozice předchází akci“, čili nejdřív koně připravit odžvýknutím, změnou rovnováhy a pak teprve provést přechod. Klisna se i přes Danielinu nešikovnost a neschopnost vládnout rukám viditelně uvolnila a ve zvýšené pozici s živou hubou měla snahu „padnout“ hubou do lehkého kontaktu. Přidaly přechod krok – klus – krok, stále stejné podmínky a postup. Kůň nesmí na zvednutí rukou v klusu zareagovat zpomalením či zastavením, ale pouze změnou rovnováhy a přežvykováním. Musí v této poloze počkat, až mu dá jezdec pokyn k přechodu do kroku – ten pokyn je dán zasednutím jezdce, čili pomůckou sedem. Proto je potřeba dodržovat přesně toto pořadí: klus > zvednout ruce a uvolnit hubu > stále stejný klus > zasednout > až pak přechod do kroku a ihned snížení rukou.

Díky uvolnění a změně rovnováhy před každým přechodem se klisna začala pohybovat naprosto jinak – přestala se rolovat a padat na předek, její nádherné chody se ještě více projevily. Zato Daniela musí na sobě hodně pracovat! Její ztuhlost, nesymetrické a nepoddajné ruce „šlehající majonézu“ a neschopnost vnímat koně budou celý výcvik velmi ztěžovat.

Další den vlastně pracovali opět na tom stejném. Uvolnit koně, změnit mu rovnováhu, ohýbat na malých kruzích a dělat jednoduché přechody mezi zastavením, krokem a klusem.

Protože klisna si do rukou lehá, čili nevyhýbá se udidlu ale naopak ho ignoruje, nelze jí uvolnit hubu postupným tahem udidla do koutků, jak to dělali Franz a Martin. Je třeba působit tzv. demi-arrêty, kdy je vytahování udidla do koutků cukavé. Vždy, když si klisna trochu lehne do otěží, je třeba jí tímto způsobem zvednou hlavu a oživit hubu.

V lehkém klusu přidali i jednoduchou práci v dovnitř pleci na stěně, kterou prokládali vyklusáním na velkém kruhu. Dovnitř plec oživí záď a zadní nohy a pomůže koni srovnat si rovnováhu. Vyklusání na velkém kruhu slouží k přípravě pozice (čili demi-arrêt, odžvýknutí a zvednutí krku), z níž lze najet do dovnitř plece. Klisna si úžasně sedla na zadek a výrazně se zvýšila její akce. Teď člověk teprve začínal tušit její pohybový potenciál.

Drezúra není sport pro jezdce, ale pro koně. A pro toho je to sport podobný klasickému tanci, ne kulturistice.


Další den si na klisnu na chvíli sedl Philippe Karl. Prohlásil, že se na ní cítí jak na slonovi, který jde z kopce. V kroku s ní několikrát zacouval (pouze působení rukama!), pak provedl několik přechodů krok – zastavení a protože klisna měla tendenci jít do mimochodu, udělal dovnitř plec. Následovaly překroky, couvání, piruety. Vše s vyššíma rukama a s tím, že po klisně chtěl, aby celou dobu chodila se zvednutým krkem, hlavou výš a otevřeným týlem. Žádné vyklenutí – o to teď nejde! Je třeba udržet živý a lehký kontakt a změnit jí rovnováhu, aby nepadala po předku. To ostatní přijde pak. Po chvilce této práce jí dovolil, aby se mírně vytáhla; musí však být velmi obezřetný, aby zase nepadla na předek a nelehla do otěží.

A tohle je úkolem jezdkyně: musí jezdit hodně přechodů s rukama výš, udržovat lehký živý kontakt, klisna musí mít vzpřímenější krk; jakmile si lehne do rukou, provést demi-arrêt, klidně zastavit, zacouvat… Prostě vrátit do nové rovnováhy a nastolit lehký kontakt. Klisna odlehčí předek a ukáže své skutečné kvality.

Obr. 1: Edith a její ryzák při nedělní skokové hodině.

Edith na desetiletém westfálském ryzákovi

Edith je Němka a první (únorový) kurz absolvovala ve Stuttgartu. Bohužel ze zdravotních důvodů nemohla v červnu přivézt svého koně, takže jezdila na vypůjčeném ryzákovi, který jezdí parkury a drezúry na úrovni S. Je poslušný, chodivý, ochotný, má pěkné chody. Bohužel díky systému „moderního drezurního ježdění“ si hodně lehá do rukou, je ztuhlý, nepracuje hřbetem a mívá tendenci padat na předek. Edith se na něm i přes veškerou jeho chodivost a ochotu nadře.

Hned na začátku vytkl PK Edith, že jezdí příliš mnoho kilometrů zbytečně. Od samého začátku musí s koněm pracovat cíleně a tak, aby k výsledku došla co nejdřív.

Způsob práce bude stejný, jako u Daniely a její klisny. Uvolnit hubu, změnit rovnováhu koně a začít ho ohýbat. Pracovali v kroku i klusu na přechodech i malých kruzích. Edith je typický „německý“ drezurní jezdec, s pevným korektním sedem, ale nepoddajným a nepružným, s přísnými holeněmi a absolutně nehybnýma rukama. Musí se sama uvolnit a „rozhýbat“, aby ji její kůň mohl následovat.


Poznámka pro cvičitele: Nestačí říct, že kůň není uvolněný, je třeba říct proč a co s tím dělat. U tohoto koně je nyní problém s uvolněním kvůli příliš nízké ruce jezdkyně a tendenci tahat ji dozadu.

Další den se vrátili k uvolnění huby ze země. Edith tak získá cit v rukách a lépe koni vysvětlí, co po něm chce. Pokud kůň nezareaguje odžvýknutím na postupný tah udidla do koutků, je třeba provést řádné demi-arrêt. Kůň se prostě musí naučit odžvýknout na povel, u tohoto ryzáka to bude trvat poněkud déle, je příliš dobře naučený pracovat s mrtvou hubou položenou do otěží. Ze sedla prováděli přechody a malé kruhy. Edith musí mít na mysli, že při vyjetí na malý kruh může působit pouze rukama (ohne koně) a sedem, nic nesmí dělat holeněmi, jinak kůň ztuhne. Pouze vnější holeň může působit ve chvíli, kdy vypadne záď. Malé kruhy a přechody procvičovali i v klusu.
Většina koní se učí zastavit na předku, čili zablokováním předku, přitom si lehají do rukou. V přechodu nesmí kůň přesunout váhu na předek! Proto se musí posunout nejdříve jeho rovnováha dozadu. Jezdec říká koni: změň rovnováhu, možná uděláme přechod. Kůň musí čekat na změnu rovnováhy, ne na přechod. Pak se nezarazí na místě, ale „vejde“ do přechodu jako kočka.

Ani u tohoto koně nebude žádoucí, aby se vytahoval, protože by lehl do otěží. Musí se pohybovat s hlavou výš, tak provádět obraty i přechody. Avšak stejně jako u Daniely je nutné, aby si mohl kůň odpočinout a protáhnout si svaly. To mu jezdec dovolí v zastavení, nikdy ne v kroku či jiném pohybu. Zastavit, odžvýknout na lehkém kontaktu, nabídnout otěže a zahodit je, nechat koně, ať o všem popřemýšlí, porozhlíží se, prostě mu dát takto pauzu - a dělat to často.

Třetí den zkoušeli i cval, v němž podle Edith kůň lehne do rukou a zdrhá. Proto je třeba ho na cval připravit. V nižším chodu se dostane do správné rovnováhy a oživí se mu huba, pak může nacválat. Pár cvalových skoků a přechod dolů, opět spravit rovnováhu a znovu nacválat. Pořád musí provádět přechody a upravovat rovnováhu. Klidně si může mezi krátkými cvalovými reprízami couvnout.

Domácí úkol:

  1. v pozici nahoře uvolnit hubu a zlepšit rovnováhu,
  2. v této pozici provádět přechody, často, vždy a pouze z dobré pozice,
  3. stejně tak v této pozici provádět další cviky, např. dovnitř plec apod.

- stále udržovat velmi jemný kontakt s hubou. Bez toho nelze pokračovat dál ve výcviku. Do terénu chodit pouze v kroku na volné otěži.


A podívejme se opět na trochu teorie:

Ruce mají několik úkolů v tomto pořadí:

  1. povolit hubu (ruce se zvedají do koutků),
  2. kontrolovat krk (ohýbání, natažení, kombinace obojího = natažení při ohnutém krku),
  3. vyklenutí týlu.

To vše se během výcviku vlastně stále procvičuje a zlepšuje se zlepšujícím se výcvikem koně. Kůň se přitom postupně stále více napřimuje. Jde o dosažení stavu označovaného francouzsky „ramener“ = zvednutí báze krku + vyklenutí týlu + povolení huby.

Obr. 2: „Ramener.“

S jakými otěžemi jezdit?

Délka otěží má být taková, aby předloktí a otěž tvořilo přímku k hubě koně. Zpočátku ale musí mít kůň hlavu v přirozené pozici, čili chodí lehce natažený. Pokud má kůň hlavu nahoře, musím i já mít ruce vysoko. Přímka musí být dodržená i při pohledu shora, čili ruce mít dál od sebe, v šíři ramen. Palce je třeba mít nahoře, lokty u těla, pokud zvedám ruce, nepřetahuji je křížem. Ruce a pěsti musí být uvolněné. Je třeba pohybovat jimi postupně, pomalu a co nejméně, postupem výcviku se jimi bude hýbat stále méně a méně.

Když kůň vytahuje krk, ruka musí klesat ve směru jeho huby dolů a dopředu.

Obr. 3: Pokles ruky

Když chci koně třeba poslat ven z kruhu (pokud padá do kruhu), použiji neck-reining. Obrat je prostě změna rovnováhy koně do strany.

Obr. 4: neck-reining

Další díly

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. luca84

    Tedy Jajo:-)

    00:32 - 07. 09. 2007

    Tedy Jajo:-)Nemůžeš spát?! Já tady brouzdám po netu a hledám si, jak se budu od října dostávat mhd na veterinu a najednou hups-tvuj článek (p.s.to pozvání na kafe platí:-)))<br /><br />Moc děkuju za další příspěvek. Třikrát po sobě jsem ho doslova přehltala:-)Mám teď období jakéhosi jezdeckého hledání-takže všechny novinky hltám.Zítra jedu k moři, tak jsem si k němu koupila čtení-Výcvik koní podle Bey Borelle, manželky PK. Už se těším, až začnu "hltat" :-)

  • 2. pavoucek

    Pár dotazů

    22:24 - 09. 09. 2007

    Dočetla jsem váš článek a mám několik dotazů: <br />1) napsala byste na equichannel o někom, že je natvrdlý a nenadaný jezdec, pokud by to nebyl cizinec? (Byť si to můžeme myslet. Připadá mi to nefér, těmito slovy hodnotit člověka, který nakonec není tak špatný jezdec, pokud má zájem vzdělávat se. Líbilo by se Vám, kdyby jste těmito slovy byla hodnocena na veřejném serveru?) <br />2) cituji:" Bohužel díky systému „moderního drezurního ježdění“ si hodně lehá do rukou, je ztuhlý, nepracuje hřbetem..." Dotaz: moderní drezurní ježdění spočívá na těchto atributech, to je jeho podstatou? <br />3) obr.2 nazvaný Ramener: jestliže zvedáte koni krk takto vysoko, nutně se musí zavřít v žuchvách. Nedokážu si představit, že takto dosáhneme správného vyklenutí v týlu - nakonec obrázek to jasně ukazuje -čeho tím dosáhneme. To nevadí?<br />4) obrázek nazvaný neck-reining: podle zelené kresby, když vám kůn padá do kruhu, vy obě ruce vyvedete ven - tj. vnější od koně a a vnitřní blízko osy koně? Myslím, že pokud se zároveň zachová toto přistavení, bude kůň klopit hlavu dovnitř. A dál, pokud vyvedeme koně v tomto sestavení, znamená to, že se dál po stěně - protože píšete, že ho vyvedeme z kruhu - bude pohybovat rovně a v tomto poměrně velkém přistavení? Omlouvám se za svoje dotazy, ale nerozumím tomu.<br />

  • 3. jaja

    Pár dotazů

    10:01 - 10. 09. 2007

    Reaguje na 2.

    Tak jsem napsala slohovou práci a pak si ji smazala!!!<br />Takže pokus číslo dva, ale bude stručnější, už nemám sil :-))<br /><br />1) To byla snaha o popis situace - konkrétněji rozebráno dále v textu. Konstatování, nikoli urážka. Nejen můj názor. Daniela je velmi sympatická paní, která se sebou chce něco dělat, ale jde to sakra těžko - osobně o sobě taky tvrdím (a klidně veřejně a mezi českými lidmi), že jsem natvrdlý a nenadaný jezdec. Prostě je to tak bez ohledu na národnost. Jde mi o popsání situace co nejvěrněji, to bych rovnou mohla psát oslavné ódy a byly by k ničemu. Neschopnost lidí (nebo jen českého národa?) přijímat úpřimné názory, nejen u koní, je pro jejich mínus. Nemyslím si, že bych těmito slovy někoho urazila a klidně bych je napsala i o českém jezdci - však taky patřím na diskusích k těm zlým, ne? :-) Až na to, že to zle nemyslím - většinou :-)<br />2) Váraz "moderní drezurní ježdění" je v uvozovkách, takže ho nelze brát jako oficiální pojem. Jinak je to výraz, který velmi často používá PK (občas k tomu ještě dá slovo "sportovní", ale to už není nutné, protože se nemusí jednat o sportovní dvojice). A ano, podle PK je to ježdění do tvrdých rukou táhnoucích dozadu, snaha o to "mít hlavu na kolmici až za komicí" a vyrovnání tohoto brždění zesílenou prací holení... Naivně si říkám, že to emůže být pravda, ale mám strach, že se mýlím... že moderní drezurní ježdění (bez uvozovek) je jde skutečně touto cestou, vyrábí ztuhlé a do rukou si lehající koně, kteří umí buď zdrhat nebo se líně vléct...<br />3) Této otázce nerozumím. S postupným výcvikem (viz díl o teorii) si kůň je schopen "sedat na zadek" a tím zvednout kohoutek. Pokud se u toho udržuje stále živá huba na lehkém kontaktu, uvolněný krk a týl, pak hlava koně padne ke kolmici - samozřejmě krk bude vzpřímený vždy podle stupně výcviku koně i podlejeho exteriéru. Nejde prostě o to, dostat hlavu na kolmici, ale nechat ji tam padnout - nebo tedy co nejblíže ke kolmici, jak to dovolí situace u konkrétního okně. Hlava padne ke kolmici z jediného důvodu: týl je uvolněný a ona prostě podlehne zemské gravitaci :-) Pokud tam budou vadit úzké žuchvy, bude před kolmicí více, než v případě, že se hrdlo mezi žuchvy bez problému vleze. Tak jste to myslela?<br />4) Tuhle korekci provádělo na kurzu více koní a někteří zůstali v ohnutí (ti na vyšším výcvikovém stupni) a někteří ne. Možná by PK odpověděl jinak, ale já to vidím tak, že při tom nejde ani tak o sestavení či ohnutí koně, ale o nastolení a úpravu rovnováhy. Takže v tuto chvíli je mi jedno, zda kůň zůstane ohnutý nebo ne, já chci, aby se bez problému pohybovat lehce a spolehlivě v mnou určené stopě, čili aby si na ní udržel pravolevou rovnováhu. Vždy je třeba pracovat jen na jedné věci - na té "základnější", a to je zde rovnováha. Pak, až se tot zvládne, je možné přidat další krok - třeba do sestavení.

  • 4. P.L.

    Pár dotazů

    19:56 - 10. 09. 2007

    Reaguje na 3.

    Víte jajo, mě Vaše vyjádření či popis jezdkyně také zarazil. Nejde o to, že by jste musela psát oslavné ódy - o tom přece nikdo nemluví. Ta připomínka nebyla ani k národnosti - nepochopila jste to - bylo to o tom, že ta paní si to nemůže přečíst, popřípadě se k tomu vyjádřit. O sobě také klidně řeknu, že jsem kopyto, do článku bych to ale o cizím člověku nikdy nenapsala. Připadá mi to urážlivé. Byla jste Vy sama účastnicí na nějakém kurzu zahraničního lektora jako jezdec? Já ano a můžu Vás ujistit, že jsem byla jako retardovaný jedinec - vždyť jsou to všechno obvykle nové věci, učíme se, pomalu chápeme a zlozvyků máme tolik!! Nicméně když by o mě řekla lektorka, která vycvičila několik koní do GP, že jsem tele - klidně. Kdyby to o mě prohlásil nějaký divák na lavičce - pomyslela bych si o něm své, to se na mě nezlobte. Kdo opravdu progresivně jezdí a učí se, ví ze svojí zkušenosti, jak je vše těžké a takhle by se nikdy o druhém nevyjádřil. Je to jen o slovech, ale myslím, že nejsem sama, komu to nesedlo.<br />Moderní drezurní ježdění - je to podivný výraz, já znám špatné ježdění a dobré ježdění. A co se týká pojmu "ramener" a "zavřít v žuchvách" znamená to alespoň podle mě, že je kůň jako jednička, zlomený chcete-li, uzavřený, nebo ještě jinak, malý úhel v sevření hlavy s krkem - snad z toho je něco pochopitelné. A to je rozhodně nežádoucí. K ostatnímu se v původním článku neodvažuji vyjádřit, je to pro mě nesrozumitelné. Přiznávám, že jsem nenadaný jedinec ;-)))

  • 5. pavoucek

    Pár dotazů

    21:38 - 11. 09. 2007

    Reaguje na 4.

    ad P.L. - přesně tak jsem bod 1) myslela, díky. Něco jiného je mazat si máslo na své hlavě, něco jiného jaksi klasifikovat za "blbce" úplně cizího jezdce a zveřejnit v reportáži. Co když se mýlím? Co když je dotyčný daleko lepší než já? Soudit druhé umíme. Přiznat chybu málokdy. Prostě mi to přijde jako podpásovka a nedůstojné Equichannelu. <br />A dtto k modernímu ježdění, taky znám jen dobré a špatné, a vím, že mnohé staré metody opravdu nebyly košer ke koni a není moudré šmahem zavrhovat vše, co se jezdí dnes a vyzdvihovat vše, co bylo kdysi. Dnes i tenkrát byly věci dobré a věci špatné. Důležité je, uvědomit si, co je špatné a nepokračovat v tom. Důležité je o tom, co dělám, stále přemýšlet. A pochybovat. <br />Ad 3) Ano, kůň uzavřený v žuchvách - P.L. vysvětlila, to není žádný nový pojem. <br />

  • 6. jaja

    Pár dotazů

    13:07 - 16. 09. 2007

    Reaguje na 4.

    Dobrá tedy, mám poněkud jiné cítění těchto pojmů, ale pokud berou ten popis jezdeckého umu-neumu čtenáři jako urážející - byť tak rozhodně nebyl myšlen - budiž.<br />Pojem "moderní drezurní ježdění" je už podlemě docela profláknutý a svým způsobem se začíná rovnat onomu špatnému ježdění. Vysvětlila jsem ho. <br />Pojem "ramener" jsem taky vysvětlila, a to slovy Philippe Karla, neboť on je Francouz, četl originální francouzské texty Bauchera i Gueriniereho a tutíž asi cítí a chápe toto slovo i jiná podobná francouzské slova jinak, že ostatní, předevšímti, kteří četli německé překlady těchto autorů (údajně jsou tyto překlady zdrojem různých nesrovnalostí v názvosloví a v jeho převádění do praxe). Chápu situaci, kdy je kůň "zalomený jako jednička", v případě, který popisuje, však tomu tak není, jde o relativní vpřímení. Nikdo nemanipuluje hlavou, nikdo neusiluje o kolmici, primárně se usiluje o relativní vzpřímení coby součást shromáždění, hlava padne kam padne dle exteriéru i stupně proježděnosti koně.<br />Mrzí mě, že článku (nebo všem článkům?) nerozumíte? Kde je konkrétně problém? Pokusím se to vysvětlit jinak...

  • 7. Jan

    Pár dotazů

    23:50 - 12. 12. 2008

    Reaguje na 5.

    Musím se autorky článku zastat. Věcně popisuje stav a neopomíná ani významnou okolnost - totiž projev jezdce. Snaha někoho urážet je opravdu to poslední, co autorku zajímá. Jméno jezdce není uvedeno úplné, a čtenář ani neví, zda to není přezdívka. Špatně jezdit je nedobré pro všechny zúčastněné, ale nejhorší je si takový stav nepřiznat a neřešit. Krom toho povšimněte si, že popis současné nedokonalosti projevu jezdkyně vyznívá vždy pozitivně: "Musí na sobě pracovat, je třeba začít znovu".<br /><br />Z knihy Omyly moderní drezury: Ve francouzštině mluvíme o držení těla zvaném „ramener“. „Ramener“ se často ne zcela korektně překládá jako „přiuždění“; francouzský pojem zahrnuje nejen vyklenutí týlu (kůň „povolí v týlu“), ale znamená i držení těla koně stojícího zcela na otěži („mise en main compl&#232;te“), který za prvé vzpřímí krk, za druhé povolí dolní čelist a za třetí vyklene týl, přičemž nos je lehce před kolmicí nebo na ní a týl je nejvyšší bod.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: