Škola lehkosti Philippe Karla: Ještě pár postřehů a rad

Drezurní ježdění obecně:

Definice drezurního sedu: Jezdec má být vysoký a uvolněný.

Zde na fotce například musí Edith uvolněně spustit nohy.

Korektní drezura vylučuje použití síly.

Koně je třeba nejdříve naučit pomůcky, až pak s ním provádět cviky.

Dokud kůň ještě zcela nerozumí pomůckám pro daný cvik či se jim teprve učí rozumět, není nutné projíždět požadované cviky precizně. K preciznímu povádění cviků se dostaneme, až kůň pomůcky pochopí.

Odžvýknutí a ohýbání krku: Jezdec koně učí chápat pomůcky otěží.

Přechody:

Pobídku do cvalu je třeba dávat vnitřní holení, ne vnější. Kůň pak nebude cválat křivě a nacválá z jakéhokoli sestavení. Jak byste na vnější holení nacválali z dovnitř plece?

Práce na dvou stopách:

Jezdec má v první řadě hlídat živou činnost huby koně a o vše ostatní se starat až po nastolení měkkého kontaktu. Kůň pak půjde do překroku lehčeji a jezdec nemusí strkat vnější nohu dozadu či používat bičík. Celkově se při stranových chodech nemají používat holeně silově; výsledkem je ztuhlý jezdec a následně i kůň.

Uvolněně, uvolněně!

Stranové pohyby lze provádět až tehdy, když jde kůň dopředu živě a je uvolněný. Na začátku hodiny jsou vhodné pro koně, kteří příliš spěchají, jsou nadměrně aktivní apod. a slouží zde k uklidnění tempa.

Ze země či ze sedla: Až dvojice dobře zvládá ohýbání a vytahování, lze dělat začít se stranovými pohyby.

Kontakt a jeho korekce:

Než koně rozejdeme ze zastavení, zkrátíme otěže a vezmeme ho na lehký kontakt. Vyhodnotíme kvalitu tohoto kontaktu, v případě potřeby ho napravíme (oživení huby) a až pak, až kůň „dá hubu“, se můžeme rozejít.

Když si kůň lehá například v klusu do rukou, klidně můžeme zastavit, demi-arrety upravit rovnováhu a kontakt a po snížení rukou zase naklusat.

Kůň napíná otěže tím, že otevírá týl (čili vystrkuje nos dopředu). Pokud zalézá za kolmici, znamená to, že odmítá působení rukou. Napínat otěže má kůň, to je jeho práce, ne jezdcova.

Častým problémem jezdce je najít správnou míru působení pomůcek, aby dosáhlo pozitivní reakce ze strany koně.

Vytahování krku dopředu a dolů a napínání otěží (akce-reakce) je metoda korekce koní utíkajících před kontaktem nahoru. Demi-arrety a ježdění ve vyšší pozici je metoda korekce koní na předku, kteří si lehají do otěží. Jsou to dva různé problémy a proto je třeba je řešit dvěma různými metodami. Obě tyto metody ale pracují podle stejných principů (školy lehkosti). Za půl roku se třeba u obou typů koní dosáhne nápravy a budou pak ježděni stejným způsobem. Na začátku redrezury je však nutné zvolit metodu odpovídající problému každého jednotlivého koně.

Napínat otěže má kůň. Pokud to nedělá, je ho to třeba akcí-reakcí naučit.

Skákání:

Pro rozvoj rozhodnosti koně je dobré skákat bez otěží.

Pokud kůň má tendence po skoku hned se točit doprava, lze položit na zem bariéru. Ta ho přiměje pokračovat i po skoku rovně.

Pokud kůň příliš pospíchá na skok, je třeba skákat z klusu. Ječzdec nakluše až před překážkou a po skoku zase hned přejde do klusu a kroku. Až když už kůň neutíká, lze s ním za překážkou pokračovat ještě několik cvalových skoků.

Pro nácvik správného pohybu rukou a povolení koni v hubě nad skokem se může jezdec chytat hřívy uprostřed délky krku.