Shromáždění: Poloviční zádrže

19. 12. 2011 05:00

Obrázky: 3

Autor: Theresa Sandin Foto: archiv autorky Seriál: Sustainable dressage Zdroj: SustainableDressage Překladatel: Dominika Švehlová Počet přečtení: 12057 Počet komentářů: 2 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

O shromáždění už jsme psali dost - co to je i co není. Konečně se však dostáváme k tomu, jak vlastně shromáždění dosáhnout. Jako první probereme tzv. kruh pomůcek a poloviční zádrže.

Kruh pomůcek

Často slyšíme o kruhu pomůcek a o tom, jak je důležité, aby byl uzavřený a nikoli otevřený. Možná proto, že to ne každému zní úplně srozumitelně, a možná proto, že se mi to zdá mnohem vhodnější, bych ho ráda nazývala koloběh pomůcek. To proto, že naznačuje elektrické proudění, které může být silné, slabé nebo polámané. A protože fyzické rozmístění bodů působení pomůcek se nenachází v kruhové trajektorii, bez ohledu na to, kolik tam toho bude.

koloběh pomůcekTento koloběh skutečně nemá žádný začátek ani konec, je to kontinuální proudění dozadu a dopředu. Ale začněme pobízejícími pomůckami, protože každý pohyb vpřed je zahájen větší či menší pobídkou.

  1. Holeň se dotkne boku koně a ten potáhne zadní končetinu dopředu. Je to přirozený, ale tréninkem posílený reflex.
  2. Sed získá energii od zadních končetin, která proudí od zadních končetin skrze záď hřbetem koně. Sedem lze toto proudění umožnit, zablokovat, překážet mu, nebo ho podpořit.
  3. Ruce získají tuto energii od sedu jezdce, protože jsou se sedem spojené prostřednictvím zad a paží a lokty jsou taženy ke kyčlím. Tímto sed přímo ovlivňuje hubu koně.
  4. Prostřednictvím huby může jezdec kontrolovat krk a předek koně a jejich pozici vůči zádi, což má přímý vliv na zadní končetiny, které je opět třeba provázet holeněmi jezdce...

Koordinace pomůcek

Diskuse výše ukazuje nutnost redefinovat koordinaci pomůcek. Aby se koloběh nerozpojil, jsou nutné všechny pomůcky. Pokud jedna pomůcka zmizí, dejme tomu holeně, ruce a sed nebudou mít žádnou energii, s níž by pracovaly. Pokud zmizí sed, ruce budou rozpojené s akcí zadních končetin a kůň bude rozpadlý. Pokud nebudou ruce, energie ze zadních končetin se rozplyne jako voda z hadice.

Zdá se, že mezi německou a francouzskou školou panuje ohledně používání koordinovaných pomůcek velký rozpor. Při čtení německých autorů by si člověk myslel, že všechny pomůcky je nutno použít najednou, jako GO!, protože jedna vynuluje druhou. Ve francouzských školách se používá téměř opak. Myslím si, že obě školy mají na mysli stejnou věc, ale dívají se na ni z jiného úhlu pohledu. Je totiž mírný rozdíl mezi „najednou" a „koordinovaně" a já věřím, že právě tady vzniká nedorozumění. Mladého koně nebude žádný zkušený jezdec pobízet holeněmi a zároveň držet rukama. Bude pobízet, vyčká na reakci a pak ho zadrží pro zpomalení. Pak opět pobídne. Čím je kůň přiježděnější, tím více se mohou tyto dvě pomůcky navzájem přiblížit, aby koně ve skutečnosti zaktivovaly, ale nenatáhly.

Rozdmýchat zápalnou šňůru

U mladého koně může současné pobízení holeněmi a držení rukama způsobit nahromadění energie, která vyvolá napětí a ztuhlost. Pokud má kůň dobrý den. Pokud má špatný den, stane se dvounohým koněm, který vyletí nahoru jako raketa. Ať tak či tak, dříve nebo později koně zničíte. Buď se stane nebezpečným, nebo bude odporovat, bude pracovat proti vám, proti sobě samému nebo proti zákonům biomechaniky. Někteří koně mají jemnější temperament a stanou se tímto způsobem pouze obtížnější (neurotici), ale některé to zcela zničí (psychotici).

Takže co dělat? Nejdříve se člověk musí naučit cítit pohyb koně, jít s ním a vědět, kdy se daná zadní končetina dotkne země, posune dopředu nebo je předkročená atd. Potom musí vědět, jaký efekt má jaká pomůcka na koně v této fázi. Potom to musí použít, KDY JE TO POTŘEBA!

To nás přivádí k tématu, které je blízké mému srdci...

Neutralita pomůcek

Když nežádáte koně o zvýšení nebo změnu aktivity nebo směru, pomůcky mají být neutrální. Pokud by vaše matka do vás celé hodiny bez přestání hučela, co máte dělat, přestali byste vnímat. Kůň přestane poslouchat vaše pobídky, pokud jdou, jdou, jdou s každým krokem, ať už jde dopředu a poslouchá nebo ne. Protože budou působit celou dobu, naučí se je ignorovat. „Ale, dělá to pořád," řekne svému stájovému kolegovi. „Je to zlozvyk."

To není to, co byste chtěli. Také nebudete chtít používat stále silnější a silnější pomůcku jen proto, že už jste použili jinou, která odporuje té první. Jako pobízení za současného držení. Pobízíte, abyste získali aktivitu zádě, ale držíte, abyste nebyli odneseni pryč. Takže nikdy nedojde ke zvýšení aktivity zádě, proto pobízíte více, ale protože kůň stále utíká vpřed, o to pevněji ho držíte. Nikdy nepovolíte. Vaše svaly na pažích budou jak hory a váš kůň stále a stále odolnější vůči vašim pomůckám. Jakákoli pomůcka, ať už úspěšná nebo ne, se musí vrátit do své neutrality, než ji můžete dát znovu.

Kde je ona neutralita?
To se liší kůň od koně, přitom však mnohem méně, než si většina jezdců myslí. Všichni jezdečtí koně musí být schopni tolerovat holeně jezdce na svých bocích. Také tolerují hmotnost jezdce na svém hřbetě. Pokud netolerují holeně, musí to být proto, že je to bolí, nebo jsou přiložené na špatném místě, svírají je nebo řežou ostrými hranami na botách. Nejčastější z toho je svírání a vytahování pat nahoru. Také poskakování holení, což pochází ze ztuhlých kyčlí, může koně obtěžovat. Ale klidná holeň, spočívající svojí vlastní váhou na bocích koně, není nepříjemná.

Kolik holeně ve skutečnosti leží na boku koně, závisí na délce nohou jezdce, na hloubce koně a na typu sedla, podbřišníku, bot atd. Ale pravidlo je - holeně tam mají být přiložené vlastní váhou. Nemají se k tomu používat žádné svaly, které by bojovaly s gravitací. Holeně visí rovnou dolů.

Ruce by měly držet trochu váhy, většinu toho má tvořit váha samotných otěží. Není nutné držet v rukách 2,5 kg nebo kolik to vědci vypočítali u drezurních jezdců. Je to 2,5 kg úzké železné tyčky proti jazyku koně. Cokoli více než ¼ kg je spojováno s bolestí a ztuhnutím. Pokud kůň dobrovolně vyhledává těžší přilnutí, než je toto, pak je to proto, že se vyhýbá něčemu ještě bolestivějšímu. Například nepříjemné pozici krku nebo cukání otěží, které jsou chvíli prověšené, pak napnuté, zase prověšené atd. s každým krokem. To škube s udidlem, tlačí kloub udítka proti patru, bouchá proti zubům atd. To je pro koně skutečně nepříjemné. Může se také položit do udidla proto, aby se vyhnul používání vlastních hlezen a zádě nebo hřbetu, protože to pro něho znamená více bolesti či nepohodlí.

Je velmi běžné, že koně si lehají do udidla proto, že jezdec táhne. Je to začarovaný kruh, který nikdy neskončí, dokud tomu jezdec nedovolí. Kůň bude i nadále táhnout za tahající otěže, protože ho to bolí, nebo se bojí bolesti, také proto, že se bojí, že mu jezdec stáhne krk dozadu, pokud nebude sám sebe bránit. Táhnutí jezdce dozadu na dolní čelist je něco, k čemu kůň NENÍ stvořen. Dolní čelist je kloubem spojená s lebkou, konkrétně její výběžek zapadne do jamky nacházející se za očima. Tento kloub podstupuje veškerý tah otěží a může být velmi poškozený.

Neutrální sed je měkký a umožňuje koni hýbat se dopředu skrze hřbet. Není to tak, že by neustále pobízel nebo zadržoval. Spíš zaujme pozici, v níž nepřekáží pohybu. Takže to není sed podobný sezení v křesle, nehybně. Je to sed, kde je páteř stěžeň a břišní svaly jsou plachtoví připravené potáhnout ji dopředu s jakýmkoli dopředným pohybem. Nahrbená záda, hrbatý sed (na křížové kosti) nebo vystrkování trupu ven (vidlicový sed) se opozdí ve snaze následovat dopředný pohyb, a proto překáží. Neutrální sed není hadrovitý sed. Hadrovitý sed je pro koně něco jako když uchopíte malátnou osobu. Kůň nebude vědět, kde se nachází vaše těžiště a není schopen důvěřovat vašim pomůckám váhou. Kůň může nést těžkou, stálou váhu, tak jako člověk může nést dobře nabalený přiléhavý batoh. Jezdec musí být odpovědný za podepírání své vlastní váhy a za to, že zůstane pohyblivý, živý a vybalancovaný po celou dobu.

Poloviční zádrže

Co?

Poloviční zádrž? Co to je? To se má zadržet polovina koně? Tak, vysvětlím to.

Poloviční zádrž je krátké zpomalení dopředného pohybu předku koně, takže se jeho zadek zachytí a zaktivuje. V celé zádrži se to děje taky, ale předek pak není sunut dopředu zádí, aby pokračoval v dopředném pohybu. Úplně se zastaví a tak se zaktivuje záď koně. Ale to je něco jiného.

poloviční zádržProč?

Protože chceme, aby si kůň během výcviku neustále upravoval rovnováhu, protože má tendenci ztrácet aktivitu zádě následkem lenivosti, slabosti či problémů s koordinací atd. atd. atd. Provést plné přechody mezi chody často není produktivní, protože po koni chceme, aby byl schopen se sám opravit v rámci jednoho chodu. Tak je to, přechody v rámci jednoho chodu a mezi chody jsou sice také velmi užitečné, ale poloviční zádrž je jemnější způsob, jak zkorigovat a rebalancovat koně, takže ten se naučí, co se od něho očekává a nebude zmaten přechody.

Jak?

Neznám nic jiného ve drezuře, co by bylo mystičtější a tajemnější, než poloviční zádrž. No, možná pojem „na otěži", ale jinak... Nováček bude pěkně tápat ve tmě a zkušenější jezdec bude huhňat a mluvit v obecných pojmech. Samozřejmě závisí na tom, jakým stylem člověk jezdí, podle toho bude provádět poloviční zádrže. Já dokážu vysvětlit pouze poloviční zádrže podle mého, tedy klasického pojetí.

Na prostupném koni je nutná jediná pomůcka, a to krátká omezující pomůcka otěží na stejně straně, na které došlapuje zadní končetina. Na méně prostupném koni je nutné předtím ještě použít dopředu pobízející pomůcku pro zmíněnou zadní končetinu. To znamená, že kombinovaná poloviční zádrž se skládá z následujícího:

Kombinovaná poloviční zádrž

Jezdec cítí, jak se vnější zadní končetina zvedá a jde dopředu, a to skrze svůj sed. Když jde zadní končetina dopředu, stejnostranná pobídka holení způsobí, že kůň došlápne více pod své tělo. Když kopyto došlapuje, bude potřeba pomůcku povolit a dovolit, aby převážila pomůcka sedem a otěží.

Sed „podrží" pohyb na zlomek sekundy tím, že lehce posune váhu dozadu. To lze provést tak diskrétně, jako by jezdec opřel svoji šíji proti zadní ploše límce. Pokud je nutné více, lze koně podržet holeněmi a stehny na zlomek sekundy a kmitavý pohyb skrze jezdcova záda lze zpomalit.

Stejnostranná otěž, jako je podepírající zadní končetina, podporuje akci sedu tím, že žádá o mírně vyšší nesení hlavy a tedy i zvednutí základny krku a o zpomalení předku. Pomůcka otěží tedy pomáhá ohnout došlapující zadní končetinu, ale když je kůň prostupný, tato mnohopomůcková poloviční zádrž už není nutná.

Pokud si rozložíme akci polovičních zádrží, velmi zřetelně uvidíme, že je to něco, co trvá extrémně krátce. Fáze kroku, kdy kůň dělá zadní končetinou krok dopředu a pokládá ji na zem, podepírá jí svojí váhu, dokud není tato končetina svisle pod tělem, netrvá déle než ½ sekundy. Takže u mladšího, méně vzdělaného, pomalu reagujícího koně v redrezuře to nebude mít jiný efekt, než že ho to rozčílí. Pro velkou většinu koní bude pro jejich další vzdělávání potřebná dvoudílná poloviční zádrž.

Dvoudílná poloviční zádrž

Dvoudílná poloviční zádrž není podle definice poloviční zádrží, ale učením poloviční zádrže, neboli prekurzor poloviční zádrže. Provádí se tak, že kůň je ježděn dopředu v normálním tempu s takovou aktivitou zádě, kterou nabízí. Potom je zpomalen, obvykle během několika kroků a nikdy ne rychleji, než dokáže přijít zpět na přilnutí a najít rovnováhu, nebo tak nějak. Když kůň zpomalil, zvednutá zadní končetina je vedená stejnostrannou holení jezdce dopředu a koni je dovoleno pokračovat v rychlosti, kterou nabízí. Když se to bude opakovat, naučí to koně, že zpomalení není nutně lajdácké nebo líné. Důraz je tedy kladen na zvýšení aktivity zádě a odměnou je povolení pomůcek, které následuje po zaktivování zádě.

Pokud by se to dělalo takovým způsobem, jakým se provádí kombinovaná poloviční zádrž, z níž má užitek přiježděný kůň, kůň by to chápal jako korekci nebo trest za zaktivování zádě. Jakákoli pomůcka, která se dá ihned po něčem, co kůň udělá, je pro koně korekcí. Stejně jako povolení pomůcky je odměnou a zpětnou vazbou, že reakce byla správná.

Takže pokud byste nejdříve pobídli a potom okamžitě zpomalili, kůň by mohl považovat zpomalení za korekci zvýšení aktivity zádě. To by bylo méně než dobré. A když pracujeme s mladým koněm, tato dvoudílná poloviční zádrž dokonce nemá ani být příliš častá. Když se kůň učí zaktivovat záď a zesílí, lze ji používat častěji, a po nějaké době ji smísit s kombinovanou poloviční zádrží.


Příště budeme pokračovat v tipech, jak dosáhnout shromáždění klasickým způsobem: probereme si sestavování týlu koně.

Další díly

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. karol

    Dobre.

    08:20 - 19. 12. 2011

    Konečne rozumné a prijateľné pojednanie o "kruhu pomôcok" tak ako skutočne funguje, ako o naučenom stereotype vzťahu podnetu a reakcie a nie ako o biomechanickom automate.

  • 2. Radka Kašpárková

    poloviční zádrž

    21:59 - 20. 12. 2011

    Výborný rozpad na jednodušší kroky (tedy pro koně), hned zítra vyzkouším na svém mlaďochovi. Strašně mi vadí, že trenéři často chtějí po neproježděných koních a nezkušených jezdcích hotovou věc... místo aby je postupně učili jednotlivé kroky.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 3 čtenářů. Celkový počet bodů: 15.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: