Shromáždění: Co to vlastně je?

24. 10. 2011 05:00

Obrázky: 22

Autor: Theresa Sandin Foto: archiv autorky Seriál: Sustainable dressage Zdroj: SustainableDressage Překladatel: Dominika Švehlová Počet přečtení: 11830 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Co tedy je ona iluzivní věc zvaná shromáždění? Všichni o něm mluvíme, ale co tím vlastně myslíme? Žijeme všichni na stejné planetě nebo jsme z paralelních světů? Tento díl seriálu vám prozradí, jak popisují shromáždění různí autoři a co musí tělo koně udělat, aby se do shromáždění dostalo.

sustainable dressage logo

Shromáždění lze popsat mnoha způsoby. Pokud jste četli Podhajskeho a Müselera, pak oba dva mají různé popisy, které nejsou v jejich knihách uváděné pohromadě.

Stádia shromáždění – vynechána je lavádaDošlapování pod tělo

Jeden popis shromáždění uvádí, že kůň zadníma nohama došlapuje dále pod své tělo a zvedá krk. Jedna z nejrozšířenějších kreseb jednotlivých stádií shromáždění pochází z jejich knih (těžko říct, kdo byl první). Kůň je znázorněn v různých situacích od zastavení až po levádu (kterou jsem na obrázku vynechala), přičemž zadními kopyty došlapuje stále více pod sebe a vepředu se zvedá. Zvláštní na tomto obrázku je to, že se na něm kůň „pohybuje" pouze v piafě. Ostatní obrázky ukazují koně v zastavení nebo na zadních. Myslím si, že to není moc výstižné pro „shromáždění v akci". A shromáždění JE akce.

Délka kroků v různých stádiích shromáždění v klusuKratší, vyšší kroky

Potom existují kresby koní ve shromážděném klusu a cvalu a jiných koní v prodlouženém kroku a porovnávají se jejich kroky. Kratší vyšší kroky se popisují jako shromážděné, zatímco delší a plošší kroky se nazývají prodloužené. Zde se nemluví o držení těla koně.

Kratší tělo

Pak je tu několik modernějších autorů, kteří říkají, že kůň musí zmáčknout své tělo, aby se mohl shromáždit. Někteří se dokonce vyjadřují, že horní linie se musí zkrátit a stlačit koně. To je tedy dezinformace!

Dostat hřbet nahoru

Někteří, většinou přívrženci školy propagující snižování hlavy koně dolů a zvedání jeho hřbetu, která se obvykle nazývá „deep, low and round" (čili do hloubky, dolů a kulatě), definují shromáždění jako stav, kdy hřbet je nahoře. Řešení, jak dosáhnout shromáždění, vidí v tom, že donutí břišní svaly, aby se stáhly a vytlačily vnitřnosti nahoru a s nimi i hřbet koně. Popřípadě že nadměrně snížená hlava zvedne hřbet nahoru dle principu páky a tím, že bude táhnout za šíjový vaz. Možná k tomu dojde, ale je to skutečně shromáždění?

Růžový kůň zkrátil vzdálenost mezi sedacími kostmi a základnou krkuK čemu ve skutečnosti dochází?

Nejlepším popisem toho, co se stane v těle koně, když se shromáždí, je následující:
Sedací hrboly koně a jeho 7. krční obratel se dostanou blíže k sobě. To lze vidět na obrázku vlevo.

Zadní končetiny se ohnou a uhladí své kroky

Nejlepší popis toho, co se stane s pohyby končetin koně ve shromáždění, je trochu delší:
Ano, kroky jsou kratší a vyšší, ale jak? Důležité je, že zadní nohy se ohnou, když došlápnou a jsou zatížené. Zadní končetiny došlapují v lehkém ohnutí, které je pozůstatkem ohnutí během fáze kmitu. Zadní končetiny začínají podepírat tělo stále ohnuté, začínají sunout tělo dopředu, stále ohnuté. Nakonec se odrážejí, stále mírně ohnuté.

Ohnuté klouby zadní končetiny snižují záďTento mechanismus, ohnutí kyčle, kolena, hlezna a spěnkového kloubu pomáhá koni nadzvednout tělo tím, že absorbuje nárazy. Nejedná se o žádné došlápnout - ztuhle - ohnout - posunout - nahoru, což je běžně vidět u syrových, netrénovaných chodů. Pokud se kůň pohybuje tímto způsobem absorbujícím nárazy, jeho tělo je neseno a při pohybu méně dusá, protože je nadnášeno ve vzduchu pružinami v končetinách.

To ovlivní také hlasitost kroků předku. Ohnuté zadní končetiny snižují trochu záď. Naklopená záď táhne páteř do oblouku nahoru a ve skutečnosti malinko zvedá předek. Předek je tedy odlehčen od své hmotnosti, kterou by zadní končetiny jinak posunuly přes něho, a tedy je tišší.

Lehčí předek

pěkný, korektní střední klusNa rozdíl od zadních končetin se přední ve fázi podpěru více neohýbají. Ve skutečnosti jsou nataženější, když podepírají tělo, přinejmenším ve výrazném shromáždění piafy a piruety. Přední končetiny vůbec nejsou vhodné k ohýbání a k hladkým krokům jako zadní nohy. Mají rovné karpy, ramenní ani loketní kloub nejsou tak ohebné, jako koleno a hlezno zadních končetin. Ani svalová hmota ohýbající jejich klouby není tak výrazná a jejich svaly navíc mají za úkol především pasivně podporovat hrudník, zatímco přední končetiny se pohybují dopředu, aby udělaly další krok.

pěkný, korektní prodloužený klusPřední končetiny ale nejsou tak pasivní, jak by si člověk mohl myslet. Když studujete drezuru a učíte se o schopnosti zadních končetin nést a sunout hmotnost, je snadné si myslet, že předek není nic jiného, než dvě tyčky, které na střídačku trochu podpírají hmotnost těla vepředu. Při skákání se však stane aktivita předních končetin mnohem zřetelnější.

Když se kůň odráží ke skoku, nabízí se myšlenka, že je to díky snížení zádě a vymrštění těla nahoru přes překážku. Pokud by to byla pravda, leváda by byla jen třešnička na dortu. Ono však není možné, aby se zadní nohy dostaly pod tělo koně v takovém úhlu, že by ho vymrštily nahoru přes překážku. Tedy, pokud by to byly schopné udělat, určitě by neměly tolik síly vymrštit tělo do výšky 180 cm z takové přidřepnuté pozice. Kdyby to dokázaly, proč by byla piafa pro koně tak vyčerpávajícím cvikem?

Ne, kůň se odrazí předkem od země silou svalů svých plecí a hrudníku. Trochu tomu pomůže i krk. Například ve cvalu tělu pomáhá ve fázi, kdy jsou zadní končetiny ještě ve vzduchu a dopadají, aby sunuly koně dopředu. Když dopadnou a začnou sunout, předek už je zvednutý, takže zadní končetiny mohou sunout, aniž by koně přitlačily dolů.

Jak svaly zadních končetin a hřbetu pracují společně, pohled shora

Zadní končetiny přebírají hmotnost od předních

Je poměrně snadné vidět, jak to probíhá při piafě. Kůň kluše zadními končetinami pod tělem, ohýbá všechny klouby, aby snížil záď a dostal se více pod tělo, tím na ni přebírá trochu více váhy, která by jinak zůstala na předku. Ale shromáždění není jenom piafa. Je přítomno ve školním klusu, méně ve shromážděném klusu a ještě méně v pracovním klusu. Ale když kůň přitom nestojí klidně na jednom místě, jako při piafě, jak to potom funguje?

Více je na toto téma napsáno ve článku Práce a natažení - 2 páky, které ovládají hřbet, ale abychom se nikam nepřesouvali a mluvili o klusu, zopakuji kratší verzi tohoto vysvětlení:

Hýžďové svaly a nejdelší sval hřbetní pracují společně jako jeřábPokud se podíváte na volně klusajícího koně zezadu, uvidíte, že levá nebo pravá polovina zádě se zvedá, když levá nebo pravá zadní noha došlápne. Například při došlápnutí pravé zadní nohy se zvedne pravá polovina zádě vůči levé polovině. Pravá strana hřbetu společně s pravou stranou hýždí se pokoušejí zvednout pravou stranu hrudníku a plece nahoru, nad střed otáčení, kterým je kyčelní kloub. Pokud tomu hřbet nějak brání (hmotností jezdce nebo vyvázáním krku dolů), podpírající levá přední noha musí místo toho nést celou váhu a kůň se dostane na předek.

Pokud se toto děje současně na obou stranách a všechny ostatní svaly spolupracují, kůň se může zvednout natolik, že se postaví na zadní. Pokud je v lepší fyzické kondici, dokáže udělat levádu, což je celkově náročnější. Funguje to ale do malé míry i tehdy, když kůň jen kluše, protože zadní končetiny mají velký atletický potenciál. Pokud je kůň ježděn, nese přibližně o 70 kg víc na svých nejdelších hřbetních svalech a musí zvládnout novou rovnováhu, avšak stále musí využívat této funkce, protože jinak by se pokazil.

Sara Wyche nazývá všechny cviky pod jezdcem „zdvihem" (Sara Wyche - The Horse´s Muscles In Motion), protože skutečně jsou a protože nošení jezdce je mnohem větší práce, než si někdo umí představit. Všichni si myslíme, že kůň byl stvořen k tomu, aby nás nosil, ale to není pravda. Musí se to naučit a musí pro to zesílet.

Pěkný, korektní začínající shromážděný klusNatrénovaná rovnováha - kůň pod jezdcem

Kůň, který má být využíván jako jezdecké zvíře byť s minimem obratnosti, musí být trénovaný na to, aby nosil hmotnost jezdce správným způsobem, jinak se může poškodit. Mnoho lidí si myslí, že kůň je gauč nebo nějaká jiná mechanická konstrukce, která je určená k nošení dodatečné zátěže lidského těla. Ale přestože moderní sportovní koně jsou šlechtěni na lepší kohoutek, silnější hřbet a funkčnější krk, stále se ještě nevyvíjeli milióny let pro nošení lidí.

Takže co se musí stát s koněm, aby mohl lépe nosit jezdce?

Jezdec jako dodatečná váha

Procenta hmotnosti jednotlivých částí těla koně podle Dr. Hilary Clayton z McPhail InstituteHmotnost jezdce ze všeho nejdříve vyvine dodatečný tlak na páteř, protože sedí na koňském hřbetě. Páteř je pružná struktura, jejíž pevnost je z větší části řízena svalovou prací. Vnitřnosti koně jsou dost těžké (57 % 600kg těžkého teplokrevného koně je 340 kg!) a visí na páteři. Dalších 60 - 80 kg navíc (tj. jezdec) tomu nijak nepomůže.

Přestože horní linie mladého koně na obrázku vpravo tak nevypadá, koňská páteř je vyklenutá nahoru. U mladého a netrénovaného koně (nebo špatně trénovaného) je ze zvyku méně vyklenutá, čím více podpůrných svalů však kůň má, tím lepší je tento oblouk.

Tvar páteře uvnitř koňského těla

A tlak

Vyklenutý hřbet je silný jako konstrukce románského mostuAle není to pouze váha jezdce, co koně ruší. Je to také tlak. Hřbet koně je emoční filtr. Rozrušený, ztuhlý, rozzlobený, polekaný kůň zatne hřbetní svaly a prohne hřbet. To může jezdce nahoře zastrašit, přinejmenším na začátku.

Diskomfort

Také způsobí určitý stupeň diskomfortu pro hřbet, kterému se kůň bude snažit vyhnout co nejlépe, jak to svede. Prohnutím. Pokud tuto instinktivní reakci nepotlačíte včas, stane se z toho zlozvyk a kůň se prohne hned, jak sundáte sedlo z háku.

Nerovnováha

Jiný, a podle někoho nejdůležitější, důvod, proč kůň ztuhne a prohne se s jezdcem na hřbetě, je skutečnost, že dojde k narušení jeho rovnováhy. Kůň je zvíře útěku, které potřebuje být schopno se otočit a prchnout během sekundy, přinejmenším tomu do poslední chvíle věří. Být přitlučen předníma nohama do země dodatečnou váhou na hřbetě je pro něho noční můra. Má zkušenost říká, že čím výše je klisna v hierarchii stáda, tím méně bude tolerovat ztrátu rovnováhy. Protože rovnováhu a držení těla si spojuje se sebeúctou a sociální strukturou.

Takže úplně nejdříve se kůň musí naučit nelekat se toho, že má jezdce na hřbetě. Tímto způsobem se může uvolnit a nezatínat svaly horní linie a tlačit hřbet dolů. Hřbetní svaly musí být uvolněné, aby kůň byl schopen působit proti prohýbání páteře, které způsobuje hmotnost jezdce.

Ztuhnutí hřbetních svalů prohne oblouk hřbetu

Poté, co se kůň naučil základní instrukce jako rozejít se, zastavit, odbočit doprava a doleva (což se má nejdříve dělat na ruce a na lonži), musí se výcvikem naučit zvedat hřbet, aby kompenzoval hmotnost jezdce. To se sice stále vylepšuje dokonce až do vyšších stupňů shromáždění (jako je piafa a cvalové piruety), ale musí se to stát zvykem už od začátku. Kůň se nemá první dva roky základního výcviku potácet s prohnutým hřbetem - ale neinterpretujte si to tak, že by se měl kůň držet vepředu ve vzpřímení nebo dokonce zarolovat hlavou dolů mezi přední nohy. Ne.

Ohýbání ohýbačů kyčlí

Skupina bedrovcůKůň se musí naučit používat své „ohýbače kyčlí" - svaly zvané bekovce, dále břišní a pilovité svaly, nejdelší sval krční a trnový sval, které jsou blízko základny krku (pozn. překl.: před kohoutkem). To je spojeno s pohybem zadních končetin dopředu a pokud možno také trochu dovnitř, směrem ke středové linii těla koně, aby se kyčelní kloub ohnul. Tento pohyb lze provádět i na ruce a já ho vysvětluji ve článku Místo rollkuru: dovnitř plec na kruhu.

Dovnitř plec na kruhu ze zeměZe sedla se pak provádí na kruhu s náznakem dovnitř plece, nazývá se dopředu plec. Přiměje koně také došlapovat blíže střední linii těla a ohnutá linie kruhu zvýrazňuje ohnutí vnitřního kyčelního kloubu a zatížení této zadní končetiny. Přitom musíte cítit, kde se nachází záď koně. Pokud necítíte, zda je uvnitř, na stopě, nebo utíká z kruhu, nemá smysl, abyste tento cvik prováděli. Mějte pak někoho na zemi, kdo se bude na koně dívat z vnější strany i ze středové linie a řekne: „Záď je vpravo, nyní vlevo, stále vlevo, uprostřed - dobře!" Takový „cvičitel" nemusí mít žádné znalosti, pouze musí být schopen říct, kde má kůň předek a kde záď.


Dopředná práce, která má přimět zadní končetinu, aby došlapovala pod těloKdyž toto dobře funguje, dalším krokem budou obvykle přechody. Ujistěte se, že provedete přechod nahoru ve chvíli, kdy se zadní končetina chystá došlápnout. Chcete, aby vnitřní noha došlápla dopředu a tedy ohnula stejnostrannou kyčel. Abyste byli schopni to provést, musí kůň okamžitě reagovat na vaše pomůcky. Samozřejmě začnete změnami tempa a přechody dolů, abyste si zajistili poslušnost koně. Když ji máte, ujistěte se, že pomůcky načasujete správně pro vnitřní zadní končetinu koně, takže okamžitá poslušnost bude skutečně okamžitá ;-)

Pamatujte, že přechody dolů jsou pro netrénovaného koně obvykle těžší. Začněte s tím, že po něm budete chtít korektní přechody nahoru a přechody dolů nechte být. To je správné i z psychologického hlediska - dopředu je správná reakce a kůň za to bude pochválen. Přechody nahoru vyžadují pouze pobízející pomůcky - nedochází zde k žádným rozporům. Přechody dolů u takového koně obvykle končí tím, že kůň ztuhne a bude na předku, jezdec ho bude tahat a kopat do něho. To není dobře. Zatím je nechte být.

Břišní svaly

Kůň skutečně používá břišní svaly, aby podpořil vyklenutí hřbetu a záděbřišní svaly, o kterých se píše na fotografii vlevoNěkteří bláhoví lidé z některých starých škol tvrdí, že koně nepoužívají břišní svaly, aby zvedali hřbet. Jeden postarší švédský pán, který kdysi diskutoval v Nouveau Dressage ve švédských mediích, tvrdil, že kůň, podobně jako ostatní savci podobni jelenům, nepotřebuje ke shromáždění břišní svaly, protože sám viděl jelena, který měl ustřelené břicho zbloudilou střelou a přesto utíkal ve snaze zachránit si život.

Jsem si jistá, že běžel, ale přísahám, že ten chudák nebyl shromážděný, když utíkal! Já osobně jsem viděla zloděje, jak běžel se zlomenou nohou, ale to stále ještě není ideálem toho, jak by měl běh vypadat, že?!

Ve skutečnosti kůň potřebuje břišní svaly, aby podpořily práci bedrovců. Břišní svaly zajišťují, aby se břicho neprověsilo dolů, a to tím, že táhnou spodní část pánve směrem k hrudní kosti. Bez této akce by se kůň sice vzadu uměl výrazně podsadit, ale stále by nedokázal převzít váhu z předních nohou, protože most mezi předkem a zádí by byl rozpojený.

Nečinné břišní svaly nechají trup prohnout se dolůJak účinkuje rollkur neboli ježdění v hloubce – především na krk a břišní svalyNěkolik věcí je však důležitých:
Břišní svaly musí pracovat v rytmu chodu a tedy uvolnit se, když se kůň nadechne, aby se vůbec nadechnout mohl. Jsou potřebné pouze ve fázi podpěru a měly by „pumpovat" s rytmem pohybu. Jinak by byl kůň ztuhlý a špatně by se mu dýchalo. Obvykle s tím není problém, pokud nepracujete s koněm v hloubce a za kolmicí, s tvrdýma rukama nebo se strachem.

Philippe Karl na Odinovi v leváděBřišní svaly tedy musí táhnout pánev dopředu, ne táhnout hrudní kost (součást hrudníku) dozadu! Může to znít jako sémantika, ale není tomu tak. Někdy nejde rozlišit, o který případ se jedná, protože pánev a hrudní kost jsou tažené jeden k druhému. Ale my chceme, aby se ohnuly kyčle a aby stabilizovaly naklopení pánve, aby záď nebyla vodorovná a kůň aby nepadnul na předek a nezačal naklánět přední nohy dozadu, jak je tomu při rollkuru.

V příštím díle vás Theresa Sandin seznámí s prvním krokem toho, jak se dopracovat ke korektnímu shromáždění: jak vytáhnout krk koně a přitom zvednout jeho kohoutek. A proč je to vlastně důležité, když ve shromáždění má být krk vzpřímen.

 

Další díly

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: