Seznamte se... Vratislav Brzák

24. 01. 2002 00:00

Autor: Lenka Gotthardová Rubrika: Různé Počet přečtení: 2104 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

O rok později, než vyhrála Lata Brandisová s isabelou Normou Velkou pardubickou a o rok dříve, než se narodil Karel Gott, spatřil světlo světa Vratislav Brzák. Jeho významným jmenovcem byl Brzák-Felix, mistr světa v kanoistice a dvojnásobný olympijský vítěz z Berlína v roce 1936 a z Londýna v roce 1948 v kanoi pro dvojice na l km. Kdybychom sledovali nositele křestního jména, dostali bychom se až k prvnímu českému králi Vratislavovi II. (1085).

Proč tento úvod? To je kvůli takovým koňařům, pro něž je jejich povolání radostí, smyslem života a veškerého konání. Ti neodejdou od své práce, přestože je soustavná, namáhavá a málo placená. Nezlákají je nabídky z jiných oborů, z jiných měst či dokonce zemí. O těchto lidech se běžně nepíše v Jezdectví nebo v Jezdci a Česká jezdecká federace je nenominuje na osobnosti roku. A přesto, kdybychom je neměli, bylo by to stejné, jako kdyby chyběla urostlá lípa v dlouhé aleji. Každý, i malé dítě, by poznalo, že tam zkrátka něco chybí.

Pan Vratislav Brzák se v červnu (1998 – pozn. red.) dožívá šedesáti let a v chlumeckém hřebčíně tráví právě polovinu svého života. Má již dlouhá léta na starosti hříbata v odchovu a práci související s reprodukcí koní. Je spolehlivou chodící plemennou knihou – zná prabáby a praprabáby dnešních koňských maminek i babiček v Chlumci a širokém okolí. Velmi přesně vám řekne, která rodina klisen se vyznačovala například krátkou říjí, komplikovanými porody, charakterovými nectnostmi či naopak všemi „pěti P“. Zkušené oko letitého chovatele roztřídí hříbata v ročníku lépe než specializovaný počítač naplněný mnoha statistickými údaji.

Jak přišel pan Brzák ke koním?

Jeho rodiče měli hospodářství v Oseku u Městce Králové a to obnášelo kromě běžných hospodářských zvířat i čtyři koně. Proto malý „Vráťa“ po měšťanské škole v Hlušicích odešel do učiliště v Kladrubech nad Labem, kde patřil k prvním absolventům. Po ukončení učiliště zůstal do vojny v kladrubském hřebčíně. Na vojnu narukoval do Libějovic u Vodňan, což si velmi dobře pamatuje jeho paní Jana, kterou zde poznal. Seznámení bylo velmi romantické, neboť V. Brzák byl na vojně u koní a tak mohl občas za svou dívkou jezdit na koni. Z romantické lásky byla nakonec svatba a protože v jižních Čechách žili manželčini rodiče a v Netolicích byli koně, zůstali Brzákovi na jihu. Nejdříve V. Brzák pracoval u koní na Žitné, potom dělal v Netolicích „panského kočí“ tehdejšímu řediteli podniku panu Havránkovi, který si Vratislava velmi pochvaloval. Když V. Brzák nastoupil do Nového Dvora, začala u koní pracovat i manželka. Zde se V. Brzák věnoval výcviku mladých koní pod sedlem, v zápřeži v kočáře a také klusákům v sulce. Pravidelně se účastnil slavných Jezdeckých dnů v Netolicích, kdy byl zájem o koně srovnatelný s jezdeckými akcemi ve východních Čechách. V roce 1961 získal první místo v klusáckém dostihu s Labanem. V. Brzák připravoval koně na aukce do Písku nebo na zemědělské výstavy do Přerova.

Rodina Brzákových zde prožívala spokojená léta, neboť se jim zde narodila dcera Jana.

Rodiče pana Brzáka v Oseku však stárli a tak nezbývalo než se vrátit do východních Čech. Na konci šedesátých let se Brzákovi stěhují do Chlumce nad Cidlinou, kde V. Brzák dostal práci u koní na statku. Tehdy byli koně ještě ustájeni na zámku a probíhali se po pastvinách, které jsou dnes rozparcelovány a stojí na nich desítky rodinných domků a bytovek.

Na zámku zůstali koně do roku 1973, ale již několik let předtím, než se vrátili do hřebčína na Ostrov, se v průběhu roku stěhovali – na jaře na Ostrov a na podzim na zámek. V době příchodu V. Brzáka do Chlumce stáli plemenní hřebci na stanici U Jelena, kde je dnes restaurace. Také závody – parkury a dostihy – se odehrávaly na louce u Lučic, (kdysi to bylo místo konání prvních parforsních honů a steeplechase v Čechách), ale kvůli ochranným vodním pásmům bylo závodiště přeloženo do dnešních míst na vysušené dno chlumeckého rybníka.

Během své práce v Chlumci nad Cidlinou se V. Brzák potkal s mnoha lidmi, kteří v roli spolupracovníků či vedoucích pečovali o chlumecké koně. Patřil k nim pan Král, Kalušek, Vaníček, Suchánek, dr. Záliš a mnozí další. O některých by mohl V. Brzák vyprávět hodně dlouho a posluchači by se nestačili divit.

Kromě koní má pan Brzák ještě jedno velké hobby a tím jsou králíci. Důvěrně jim říká mývalové a pečlivě je připravuje nikoliv na pekáč ale na chovatelské výstavy, z nichž si často odváží ocenění. Před dvěma lety se ujal opuštěného vlčáka, pojmenoval ho Dan a pravidelně ho každé odpoledne venčí projížďkou na kole s vodítkem v ruce. V rychlosti a síle si Dan nezadá s koňmi a tak při jejich výjezdech z hřebčína všichni trneme, aby se pan Brzák s Danem trefili do vrat. Sotva je minou, rychlostí blesku mizí v aleji a za nimi je vidět jen žíznivá čára.

Při návratu oba - Dan i V. Brzák - vypadají velice šťastně a spokojeně. Než se V. Brzák vydá z hřebčína na cestu k domovu, zkontroluje ještě kobylky a hřebečky ve volných stájích, přivře nebo otevře dveře u stájí a pak šlape na kole domů. Po kolikáté již? Minimálně po 10.950x tam a po 10.950x zpátky.

Nechť Vám to, pane Brzáku, šlape i v budoucnosti ještě stejným počtem tam i zpět. Potěší to celý hřebčín.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: