Schvácení divocí koně

12. 01. 2012 10:00, Aktualizováno 16. 01. 2012 10:25

Obrázky: 2

Autor: The Horse Foto: archiv Dr. Briana Hampsona Rubrika: Zdraví a veterinární péče Zdroj: TheHorse.com Překladatel: Dominika Švehlová Počet přečtení: 12943 Počet komentářů: 16 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Tolik diskutovaný Hampsonův výzkum na divoce žijících australských koních přinesl celou řadu zajímavých informací o jejich kopytech i životním stylu. Mustangové či brumbyové slouží často jako příklady a modely pro přirozenou péči o domácí koně; je to však u nich skutečně tak ideální? Jak jsou na tom například s tolik obávanou laminitidou?

Pro TheHorse.com napsala Alexandra Beckstett

Podkováři, veterináři a majitelé koní se sešli na 6. mezinárodní konferenci o laminitidě a nemocech kopyt, která se konala 28. - 31. 10. 2011 ve West Palm Beach na Floridě, aby diskutovali o způsobech, jak bojovat s laminitidou. Toto zničující onemocnění kopyt je způsobené zánětem kopytních lístků, které spojují jako zip kopytní pouzdro s kopytní kostí. Prostřednictvím série vědeckých, praktických i na majitele orientovaných programů přednášející pokryli témata jako detekce kulhání, management bolesti, podkování a metody léčby.

TheHorse logo

Typ kopyta a výskyt laminitidy u divoce žijících koní

Koně, kteří žijí ve volné přírodě, ať už to jsou američtí mustangové, australští brumbyové nebo jiní divoce žijící koně, se liší od svých domestikovaných kolegů tím, že nedostávají potravu a vodu od lidí, lidé jim nevěnují péči o tělo či kopyta. Brian Hampson, PhD, z Australian Brumby Research Unit na University of Queensland's School of Veterinary Science sledoval brumbye a vizuálně a rentgenologicky posuzoval jejich kopyta, aby zjistil, jak ovlivňuje prostředí divoké přírody typ kopyt a jaké představuje predispozice vzniku laminitidy (schvácení kopyta). Na zmíněné konferenci autor seznámil posluchače se svými nálezy:

Hampson a jeho kolegové umístili zařízení GPS na 35 brumbyů ze šesti sledovaných australských oblastí, které jsou charakteristické různými podmínkami prostředí (např. zdroje vody, potravy, povrch). Poté, co 6 týdnů až 6 měsíců sledovali, kudy koně putují, tým zvířata znovu odchytil a nahrál data z GPS. Získali tak informace, jak daleko koně v každém prostředí putovali. S těmito informacemi Hampson stanovil, že prostředí má velký vliv na kopyta koní. Navíc fotografoval a rentgenoval kopyta 100 koní utracených během rutinní redukce počtu koní a určil 40 parametrů tvaru a struktury kopyt pro další studium.

Při pohledu na dva zvláště rozdílné typy kopyt - koní z kamenitých pouští versus z měkkého, písčitého terénu - zjistil, že australští brumbyové nemají žádný „přirozený" typ kopyt, ale spíš že prostředí diktuje vlastnosti jejich kopyt.

Jak bylo očekáváno, kopyta koní v kamenitém prostředí byla opotřebovávaná, ale nikoli nutně k lepšímu. Rentgeny zjistily, že kopytní stěna těchto koní byla silná 19-30 mm (domácí koně mají kopytní stěnu obvykle silnou 14-18 mm), což indikovalo tuhé kopytní pouzdro, které mohlo vést ke kopytním patologiím; vzdálenost natahovačového výběžku kopytní kosti ke korunce (pozn. překl.: tzv. „sinker" vzdálenost, což je míra poklesu kopytní kosti) byla dvakrát větší, než u domácích koní, což znamená, že kosti prstu těchto divoce žijících koní během času poklesly v kopytním pouzdře hlouběji. Jejich chodidla byla nadměrně silná, takže tvořila těsné, těžké kopyto, podobné krabici. Lístky byly slabší nebo natažené a pokles kopytní kosti se známkami laminitidy vzniklé z otřesů byl u těchto koní vlastně normou.

Kopyta brumbyů žijících a pohybujících se po měkkém, písčitém terénu se opotřebovávala pomaleji, než u koní žijících v terénu kamenitém, jejich kopytní stěny nebyly nadměrně silné. Místo toho měly dlouhé špice, které se přirozeně vylamovaly. Tato kopyta koní nevykazovala známky laminitidy nebo jiné vážné patologie kopyt.

vlevo: kopyto koně z kamenitého prostředí, vpravo: kopyto koně z písčitého prostředí

Po zdokumentování vlastností těchto kopyt koní se Hampson rozhodl zjistit, zda se jejich typy kopyt mohou změnit. Odchytil 12 koní (6 z kamenitého terénu a 6 z písčitého), zrentgenoval a vyfotil jejich kopyta a jejich prostředí prohodil. Sledoval koně z kamenitého terénu prostřednictvím GPS po dobu 6 měsíců (ušli 800 km) v písčitém prostředí a koně z písčitého prostředí sledoval 4 měsíce (ušli 1016 km) v kamenitém terénu. Zjistil, že typ kopyt závisí na prostředí (např. na tvrdosti povrchu a ušlé vzdálenosti), protože kopyta koní z obou skupin se během sledované doby zcela přizpůsobila novému prostředí.

Hampson také zjistil častý výskyt laminitidy ve čtyřech studovaných oblastech v Austrálii. Na základě rentgenování utracených koní vyšly tyto výsledky:

  • 67 % z 15 koní žijících v kamenitém terénu mělo laminitidu;
  • 40 % z 15 koní žijících v písčitém terénu mělo laminitidu;
  • 93 % z 15 koní žijících v oblasti s klasickou pastvou mělo laminitidu;
  • 40 % z 56 koní žijících v oblasti Kaimanawa (Nový Zéland) mělo laminitidu.

V písčité poušti a v oblasti s klasickou pastvou, kde roste bohatá píce po záplavách a požárech, nebyl Hampson překvapen, když zjistil více případů laminitidy, která pravděpodobně byla vyvolána právě pastvou. V kamenité oblasti, kde měli koně stabilnější dietu a putovali do velkých vzdáleností, byl vysoký počet laminitidy neočekávaný, ale pravděpodobně se jednalo o následek prostředí vyvolávajícího otřesy, většího zatěžování chodidla a těžkého života koní už od narození. Dodal, že tito koně nevypadali „příliš kulhavě" a stále cestovali do velkých vzdáleností. „Je možné, že robustní struktura kopyt a jejich unikátní morfologie chrání tyto koně před mechanickými traumaty a bolestí, která je často spojována s chronickým schvácením u domácích koní," vyvodil z toho závěr.

Hampson nakonec dedukoval, že neexistuje žádný jeden přirozený tvar kopyt u koní a, na rozdíl od populárního přesvědčení, divoce žijící koně nejsou ušetřeni laminitidy. Takže, „není v současné době žádný jasný důkaz toho, že by kopyta koní žijících divoce v extrémním prostředí měla být modelem pro péči o kopyta koní," upozornil. Je třeba myslet na to, že všichni koně jsou citliví na laminitidu, proto Hampson předložil majitelům koní následující návrhy:

  • Dodržujte u svých koní odpovídající dietu;
  • netrimujte jejich kopyta nadměrně;
  • snažte se vyhnout tomu, že by koně trávili na tvrdém povrchu příliš dlouhou dobu;
  • podporujte své koně, aby se více pohybovali, například pomoci takové techniky krmení, která podporuje chození koní, nebo tím, že koně budete držet ve velkých výbězích.

 

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. EvaM

    Užitočná štúdia

    12:20 - 12. 01. 2012

    Som rada, že je tu konkrétnymi údajmi podložené to, čo musí byť jasné asi každému, kto sa nad tým logicky zamyslí - že tvar a štruktúra kopyta závisí od prostredia, v ktorom sa pohybuje.
    Nemám rada prax niktorých skupín, keď sa zverejní fotka divého koňa a kopyto sa pižliká do totožnej formy bez znalosti okolností.
    Ešte by ma zaujímalo, či a akú dobu po presune do odlišného prostredia, mali tieto kone problém s pohybom.

  • 2. JaroK

    Užitočné rady

    13:13 - 12. 01. 2012

    Vďaka za preklad článku. Áno výsledky pozorovania "vedcov" (ako aj objavenie teplej vody), potvrdili známu skutočnosť, že: "všade chlieb o dvoch kôrkach" alebo "nič nového pod slnkom". Najmä tie posledné (záverečné) štyri rady sú podľa nášho gusta. Myslím, že ich intuitívne uplatňuje väčšina majiteľov a chovateľov (okrem VV, PM a inštitútu - teda ICP ako aj ich sponzorov). Ešte kby si tie rady vzali k srdcu aj pán minister (MZ) s poradcami a popremýšľali, či investícia do ICP bila premysleným krokom.

  • 3. Lanzinka

    Model divokých kopyt

    15:06 - 13. 01. 2012

    Samozřejmě si i nyní myslím, že divocí koně mají ve většině případů kvalitnější kopyta než ti naši domácí. Ale takový výskyt laminitidy mě opravdu velmi překvapil. Všude se dávají za vzor kopyta divokých koní, jak jsou zdravá, "dokonalá", ale jak tak čtu, asi ještě nikoho jiného nenapadlo zjistit, zda tomu tak doopravdy je. Moc děkuji za tento článek. I když v něm nebyly obsažené konkrétnější informace a např. rentgeny, byl pro mě velmi poučný. Jen mě tak napadá. Vždy je něco špatně, takže jaký je vlastně ten ideál péče o koně? Myslím, že se máme stále ještě hodně co učit, než budeme koním schopni nabídnout opravdu správné podmínky pro život.

  • 4. Tomáš Langer

    Užitečná studie

    22:22 - 13. 01. 2012

    On toho Pollit s Hampsonem udělali mnohem víc. Mám od nich (oficiálně zakoupené) video o Brumbies, kde mj. zkoušeli prevézt divokého koně z lužních lesů Queenslandu do kamenité pouště. Kromě toho, že se jim to podařilo až s desátým koněm (předchozí změnu prostředí nepřežili, umreli hladem nebo je stádo nevzalo mezi sebe), bylo zajímavé, jak se tvar kopyta postupně měnil z tvaru "lžíce bagru" s prerostlými stěnami na typické kopyto mustanga (jako je to vlevo v článku). Neznám lepší dukaz toho, že kopyto je jen jedno a že různé tvary jsou ve skutecnosti výsledkem vlivu prostředí, kde kůň žije.

  • 5. alenam

    Patologie vs. Adaptace

    19:39 - 16. 01. 2012

    Nejzajímavější na tom všem vidím to, že prvky prohlášené za patologii u koní pohybujících se po kamenitém terénu byly nakonec považovány za prvky pozitivní adaptace. :-)

    Určitě by bylo zajímavé podívat se podrobněji na složení takhle širokého kopytního pouzdra - jak vypadá jeho lamelární rohovina.

    Poznámka pro redakci - velká vzdálenost trnového natahovačového výběžku kopytní kosti a linie korunky nemusí znamenat pokles kopytní kost, ale může být i projevem (často bývá) vytlačeného rohového pouzdra.

    Velmi zajímavá byla informace z Pollitových studií, kterou na jednom ze seminářů prezentoval MVDr. Žert, o rozdílech v regeneraci u oligofruktózové laminitidy a mechanické. Kopyta (buněčná stěna škáry) u mechanické laminitidy byla velmi rychle regenerace schopná na rozdíl od oligofruktozové.

  • 6. alenam

    ad infestice do ICP

    19:50 - 16. 01. 2012

    Reaguje na 2.

    Myslím, že tato investice... byla naprosto promyšlená :-)
    Nikdy mě nepřestane udivovat, za jak osvíceného se "stát" někdy považuje :-))) (to je samozřejmě vtip). Podporovat státními prostředky metodu, která je všude v Evropě považovaná za kontroverzní... a ortopedické kapacity se od ní distancují... Neuvěřitelné, co všechno je možné, když máte na správném místě "svého člověka".

  • 7. Dorkas

    Užitečné poznatky

    21:33 - 17. 01. 2012

    Byla jsem toho názoru,že divocí koně mají odolná zdravá kopyta a tak mě tato studie překvapila a zároveň rozšířila mé vědomosti.

  • 8. jaja

    přirozené podkovy

    08:48 - 18. 01. 2012

    Napadá mě při této příležitosti legrační myšlenka: i příroda obdarovala koně, jejichž kopyta byla velmi zatěžovaná, podkovami. Takovými přírodními. Příroda nemá podkováky a kladívky a výheň, ale umí to udělat tak, že koním ta "podkova" vyroste přímo z nohy". Je to prostě velmi pevné, tvrdé, tlusté rohové pouzdro. A jako podkova dokáže "zamaskovat" zdravotní problém uvnitř kopyta, díky čemuž ti koně mohou vesele žít ve stávajícím prostředí a dělat to, co zdravý zbytek stáda. Copak toto není účelem podkovy?
    Je to velmi zajímavé a paradoxní zároveň :-) A znovu je vidět, že svět není jen černo-bílý!

  • 9. jaja

    funkční a zdravé

    08:53 - 18. 01. 2012

    Reaguje na 5.

    Ono totiž s každým dalším výzkumem a šťouráním se do prblematiky kopyt domácích a divokých koní vylízá jedna podle mě důležité informace: funkční kopyto není nutně vždy zdravé kopyto a zdravé kopyto nemusí být nutně vždy funkční... Máme určitou představu o tom, co je funkční (= umožní koni žít plnohodnotný život ve stávajících podmínkách) a co je zdravé (= v kopytě vše klape jako uvnitř švýcarských hodinek), ale praxe je často taková, že je nutné hledat kompromis - nebo spíš míru toho, koolik funkčnosti a kolik zdraví "snese" ten tvor na kopě stojící za daných podmínek. Domácí koně mají od těch divokých jednu potenciální výhodu: pokud jejich kopyta nejsou shledána funkčními a zdravými, člověk jim může upravit prostředí...

  • 10. gamblerka

    adaptabilita

    09:05 - 18. 01. 2012

    Reaguje na 8.

    Přesně! Ještě se někdo diví, jak tenhle živočišný druh dokázal přežít tolik miliónů let nemluvě o tom, co s ním vyvádí člověk?

  • 11. alenam

    Zdravé / funkční

    11:06 - 18. 01. 2012

    No.. to asi spíš my podkovou nahrazujeme adaptované kopyto... než že by příroda vytvářela podkovy :-)

    Problematika "funkčnosti" a "zdraví" není aktuální jen u kopyt mustangů, ale i v podkovářství. Odpovědí bývá "ČAS" a pohled na koně jako na celek. Často řešení, které se jeví jako úlevné, způsobí z dlouhodobého hlediska další problémy.
    Jak asi vypadá pohybový aparát mustangů ze skal ve vyšším věku - a to nemyslím jen kopyta, ale šlachy a klouby. Jak se adaptují ty na pohyb po tvrdém povrchu... Jsou ti koně zdraví a "funkční" pro to, že žijí v těchto podmínkách nebo pro to, že příroda vlastní selekcí umožnila přežít a rozmnožovat se jen jedincům s tvrdou konstitucí.

    Problém je i s definicí "zdravé kopyto" - ten pojem sám se s poznatky vyvíjí.. A najdete v něm výrazné odchylky napříč kovářským a koptytářským světem. Někdo klade důraz na střel, někdo na obvodovou rohovinu, někdo na chodidlo, někdo pořád řeší rozpěrky..

    Každopádně - ADAPTACE - je velké téma a to zejména ve sportu. Je známé, že dostihoví koně z britských ostrovů nejsou často schopni "přežít" na betonových evropských dostihových drahách. Netýká se to jenom kopyt, ale kopyt také.
    Nicméně největším tématem bude pro bosonožce. Kůń není universální mop. Vyždímám a jedu dál... Nelze vzít koně, který celý den 7/24 stojí v bahně u balíku sena, na vyjížďku do skal a čekat, že se to neobejde bez následků. Stejně jako nemůžete vzít Camargského koně, dát ho na skálu.. a čekat.. že bude happy... vždyť byl celý život bos, je zdravý a byl funkční :-).
    To je také důvod, proč v našich proměnlivých podmínkách nemůže bosý kůň 100% vždy a všude fungovat aniž by se koni nemusel přizpůsobit majitel.

    Racionalita je jediná správná metoda - s podkovami i bez nich.

  • 12. gonzales

    nic nerikajici cisla

    11:36 - 22. 12. 2012

    V tomto clanku mne chybi informace jak stari byli kone ( aspon prumerny vek ), kteri byli utraceni a jejich kopyta byla zkoumana. Pri rutini redukci se predevsim snazi utrace stare - nemocne kone, nebo se na to nebere ohled a utrati se i evidentne mlady zdravi -silny jedinec ? Ze 101 koni 52 jedincu melo schvacena kopyta - to je kazdy druhy. Pokud by to nebyli predevsim stari kone, vsichni ti co tvrdi ze divoci kone netrpi onemocnenim kopyt tak casto jako kone domaci nemluvi pravdu a tento vseobecne uznavany nazor neplati.

  • 13. gonzales

    vibrace a laminitis

    17:55 - 31. 12. 2012

    Vibrace s vyssi frekvenci ( 30 - 300 Hz ) s nizkou amplitudou a za spoluucasti chladu poskozuji cevy koncetin - jejich endotel a stimuluji produkci vasokonstrikcnich latek = traumaticka vazoneuroza - viz. Raynauduv fenomen.



    Podkovy vytvareji vice vibraci, nez fyziologicky hydratovane kopyto.
    Podkovaky kopyto prochladi.



    Strucne etiopatogeneze laminitis.

    Podkova +podkovaky - vibrace+chlad - poskozeni cev ve vsech skarach - ischemie - spatna vyziva epidermis - nedostatecna kvalita i kvantita rohoviny - v pripade lamelarni rohoviny - spatne spojeni - zaveseni kopytni kosti v kopytnim pouzdre = chronicka laminitis a pak uz staci malo k akutnimu schvaceni.



    Nedostatecne prokrveni = nedostatecna hydratace zevnitr a pokud jeste chybi vlhkost z venku = tesne kopytni pozdro a kruh se uzavira.

  • 14. karol

    hydratácia

    19:30 - 01. 01. 2013

    Reaguje na 13.

    Jedným z výstupov Hampsonovej práce je, že tzv. vonkajšia hydratácia je prakticky zanedbateľná, lebo cez povrchnú vrstvu kopytnej steny neprenikne ani molekula vody a z chodidlovej rohoviny a dolnej plochy steny nejaké 2mm - ak si dobre pamätám jeho prednášku.

  • 15. gonzales

    karol

    20:11 - 01. 01. 2013

    Mne o tu hydrataci z venku ani moc neslo.

  • 16. gonzales

    Jeste jednou - upresneni pro Karola

    18:56 - 18. 01. 2013

    Kuze prechazi plynule v rohovinu kopytni pouzdra prostrednictvim obruby - korunkoveho lemu. Obruba zacina tam kde na korunce konci ochlupeni, pod ni se nachazi skara korunkova a zacatek novotvoreneho rohoveho pouzdra, je siroka 1 - 2cm, smerem dolu se ztencuje az plynule prechazi na rohovou kopytni stenu. I tady je hypodermis (podkozi), ktere prechazi ve skaru - zde jako skara prechodni (kuze prechazi v rohovinu) nebo hranicni nebo skara obruby nebo periople corium. I tady na tuto skaru prostrednictvim bazalni membrany naseda epidermis, ktera zde vytvari, diky velmi jemnym "sametovym" papilam, nez tenkou vrstvu rohoviny obruby (lemu) - je tvorena jen nekolika vrstvami bezjadernych, oplostelych bunek, vyplnenych keratinem a spojenych mezibunecnou tmelovou hmotou - matrix. Tato jemna vrstva, blanka - "kuzicka" rohoviny v miste, kde obruba konci prechazi na venkovni plochu cerstve vytvorene (vyssi obsah vody zprostredkuje kvalitni spojeni ) rohove steny - stratum externum, s kterym se diky spravne hydrataci spoji a stejne jako uvnitr, na stratum medium nalepena lamelarni rohovina, odrusta (je tazena - nesena) s rohovym pozdrem smerem k nosne hrane a tim na povrchu kopyta vytvari leskly povrch - GLAZURU.
    Zachovala glazura - leskly, hladky povrch kopyta je jeden z ukazatelu, ze kopyto je zdrave, spravne hydratovane.

    Glazura ( diky tomu, ze obsahuje hodne tuku - viz.Strucny pohled do anatomie kopytniho pozdra) omezuje vyparovani vody z rohoviny kopytniho pouzdra a tim take samozrejm brani hydrataci z venku. Me jde ale o vodu, ktera se tam dostane v oblasti korunky - obruby. Skara obruby vytvari velmi jemne, huste, papily, ktere jsou schopny zadrzovat vodu a podilet se tak na spravne hydrataci POD OBRUBOU vznikajici rohoviny rohoveho pozdra.
    MVDr. Dominika Svehlova ve svem clanku: Strucny pohled do anatomie kopytniho pozdra mimo jine pise: Vlastnosti keratinu a jeho spojů ovlivňuje i stupeň hydratace vzniklé rohoviny, takže i hydratace má vliv na vlastnosti kopytního pouzdra.

    Proto je SPRAVNE a neni to ZBYTECNE chodit s konmi do vody:

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 3 čtenářů. Celkový počet bodů: 15.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: