S manžely Novotnými o černých perlách a splněných přáních

8. 11. 2019 06:00

Obrázky: 15

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová, Dalibor Gregor, archiv manželů Novotných Rubrika: Kdo je kdo Počet přečtení: 1170 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Leoše a Moniku Novotných a jejich fríské klisny Tsjerry a Ciaru známe asi úplně všichni - z výstav, veletrhů i charitativních projektů. Mezinárodní výstava Kůň v Lysé nad Labem, charitativní projekt Koně pro Kapku naděje, Mezinárodní veletrh pro živočišnou výrobu Animal Tech, pražský For Horse nebo třeba Mezinárodní výstava Koně v Akci se ve svých programech bez populárních černých perel málokdy obejdou.

A všude tam jsme si už zvykli vídat Leoše, Moniku a jejich fríské koně. Usměvavé tváře majitelů a pečlivě připravení koně jsou nám důvěrně známí. O tom, jak si Leoš a Monika plnili svůj sen, jak se k fríským koním dostali a jak klikatá byla jejich cesta z paneláku na statek v Ptáčově u Třebíče, toho už ale tolik nevíme... Dnes tedy "na slovíčko" s Leošem a Monikou.

Začít bychom asi ale měli od začátku. Tak tedy... Leoši, Moniko ... fríský kůň. Proč právě on?
 
Celý život jsme se pohybovali okolo koní, ať už v lesním hospodářství nebo u kamarádů, co koně již měli. Popudem proč pořídit fríského koně byla pro nás před mnoha lety návštěva dvora v Pecínově u Benešova, kde jsme se s frískými koňmi poprvé setkali. Kamarádka Lenka nás tehdy pustila do ohrady, kde se páslo několik fríských koní, a tím to všechno začalo. První kontakt s nimi, s jejich klidnou povahou, charakterem, s tím, jak ihned projevili zájem o něco nového, tedy o nás, nás okouzlil. Pak následovala vyjíždka do přírody a bylo jasno.
 
 
Váš ktuální "koňský park"?
 
V současné době máme celkem devět koní, tří plemen. Sedm fríských koní, z toho čtyři klisny, dva hřebce a jednoho valacha. Dále máme klisnu Kinskou a amerického miniaturního koně, hřebce.
 
Teď podrobněji představím všechny naše koně. Klisna Kinská byla a pořád je naším prvním koněm. Zakoupili jsme ji na inzerát. Stála kdesi v oblasti polabské nížiny. Už si vlastně ani přesně nepamatuji, kde to přesně bylo, máme ji už čtrnáct let. S klisnou jsme se zúčastnili několika drezurních závodů na stupních L a S s celkem slušnými výsledky. Dala nám dva potomky, hřebce a klisnu. Všichni tři získali premie na výstavě Kinských koní. Jelikož potomci měli dobré předpoklady do sportu, po zralé úvaze jsme je s těžkým srdcem prodali. U nás by se těžko uplatnili. Doba, kdy jsme jezdili každý víkend na závody, je již pryč. Dnes je klisně dvacet let a tak si užívá zaslouženého odpočinku. I když na to svým temperamentem zrovna nevypadá.
 
 
Pak se rozhodlo, že zakoupíme koně fríské a jelo se do Nizozemí. Samozřejmě hned několikrát, než se člověk rozkoukal, získal kontakty na kvalitní stáje. Uplynul snad rok, než jsme do Nizozemí vyrazili pro naše dva první fríské koně. Klisnu Tsjerry fan Henswoude jsme dovezli do České republiky již březí, společně s valachem Stevenem fan Wiekes Hiem. Byl to rok 2010.
 
Klisna Tsjerry porodila v červnu téhož roku klisničku a po odstavu hříběte, společně se Stevenem, začala objíždět drezurní závody po České republice. Steven byl druhým nejlepším koněm v drezurních soutěžích za oblast Vysočina, jezdil pod Ing. Magdou Škardovou.
 
Drezurním soutěžím jsme se aktivně věnovali přibližně tři roky. A pak jsme již pomalu začali vystupovat s koňmi na akcích. Začalo se jezdit na výstavy a vystoupení. Klisna Tsjerry se zúčastnila, myslím v roce 2013, ankety Nejkrásnější kůň ČR a ve finále obsadila pěkné druhé místo.
 
Postupem času výletů do Nizozemí přibývalo a s nimi narůstal i počet fríských koní. Zakoupili jsme další dvě klisny a dovezl se také fríský hřebec.
 
Poslední přírůstek do naší stáje, který byl na doporučení Jarmilky Podzemské zakoupen, je americký miniaturní kůň - hřebec AA Creek Midnight Dreamboy alias Kevin. Přezdívku získal kvůli své roztomilé povaze. Kevin je plemenný hřebec licentovaný pro americké, holandské a české klisny miniaturních koní. Za krátkou dobu se naučil mnoho kousků, někdy sice předvádí věci, které po něm zrovna nechceme, ale věřím, že z toho časem vyroste :-) Je to přece jen ještě puberťák.
 
Aktuálně nejvíce vystupujeme s frískými klisnami Tsjerry a Ciarou. V příštím roce se k nim přidá fríský hřebec Nobel van de Noeste Hoeve, rovněž dovezený z Nizozemí, který již zvládá všechny prvky, včetně lehnutí a sednutí. A samozřejmě již připravujeme další dvě klisny, které časem doplní naše dvě fríské stálice.
 
Koně jsou tedy pro vás stále ještě zábavou, anebo už profesí?
 
Koně jsou pro nás pořád zábavou. Nevěnujeme se jim profesionálně, máme jiná povolání a koním věnujeme svůj volný čas. Máme je doma, takže jsme s nimi v neustálém kontaktu. Samozřejmě někdy je toho až příliš a člověk musí také vypnout a přijít na jiné myšlenky. Takže letos jsme po osmi letech měli konečně i dovolenou.
 
 
Máte ještě nějaká nesplněná přání či dokonce vyšší ambice? Anebo jsou již všechny sny a touhy beze zbytku splněny? :)
 
Ambice, ty tedy určitě nemáme. Samozřejmě plánů je spousty. Stále budujeme a vylepšujeme zázemí pro koně, rozšiřujeme stáje. Naším snem bylo pořídit si fríské koně a dnes jich máme několik -  takže sny jsou zřejmě splněny. Na chovatelské přehlídky již čas nezbývá, možná v začátcích, ted už opravdu ne. Když si uvědomíte, že máme každoročně okolo čtyřiceti vystoupení, tak už toho o mnoho více stihnout opravdu nemůžeme.
 
 
 
Jezdíme na vystoupení jen po České republice a Slovensku. Nabídky ze zahraničí jsou. Přišly z Chorvatska, Itálie, Německa, Polska. Ale když vezmeme v úvahu vzdálenost a skutečnost, že máme i povinnosti doma, tak jsme na tyto nabídky nemohli přistoupit.
 
Každoročně najezdíme po ČR a SR okolo deseti tisíc kilometrů s koňmi. A cestování na větší vzdálenosti bychom s přihlédnutím k našemu věku a k pocitu, co je pro naše koně optimální, už nedali. Pro nás je ideální vyjet ráno a do večera se vrátit. Naši koně jsou spokojeni doma, ve svém, a tak se snažíme vybírat akce, které jsou na jeden den. 
 
 
Dnes už můžeme říci, že si můžeme vybírat, kam pojedeme. Roli hraje nejen vzdálenost, ale i podmínky pro vystupování. Někam jezdíme pravidelně již několik let a tam pak měníme i choreografii vystoupení. Snahou je každý rok připravit nové vystoupení. Ta osvědčená si ale necháváme v záloze. Vždy záleží na tom, co objednavatel chce, jakou má představu a prostory. Od toho se odvíjí vše ostatní.
 
Co letošní rok? Přibyla vám nějaká další "radost"?
 
Ano! V červenci se nám narodil fríský hřebeček. To je velká radost. Porod byl velmi rychlý a vše proběhlo bez problémů. Užíváme si mrňouse a snažíme se s ním trávit hodně času. Hřebeček je hodně komunikativní a klidný, což je fajn. Co bude dál, se ale samozřejmě uvidí až časem.
 
 
 
Kdo hledáte inspiraci pro práci s koňmi? Máte nějaký vzor?  
 
Jestli máme nějaký vzor? O tom jsme snad ani neuvažovali. Je spousta výborných koňáků. V době moderních technologií je vše dostupné na sociálních sítích, tudíž inspiraci hledáme i tam. Ale vidět hvězdy naživo je fajn. Jezdíme se tedy inspirovat do zahraničí. Určitě je velkým vzorem Frederic Pignon, Lorenzo a další. Je jich spousta.
 
Nedá mi to... :) Máte nějaký koňský zlozvyk?
 
Jéé to by bylo nadlouho! ... já osobně jich mám spousty, ale snažím se je neopakovat. Nejlepší je vždy vidět svoje vystoupení a pak sledovat, co člověk dělal špatně. Kdyby se dalo považovat za zlozvyk, že jsem na koně hodně mírný a leccos jim dovolím, tak právě to je můj zlozvyk.
 
Moje žena zas říká, že zlozvyků má mnoho, ale raději je nechce ani zmiňovat. Silou nic nespravíte, spíše naopak, tudíž se snažíme vše dělat v klidu a s rozvahou. Žádné násilí, tak aby to koně bavilo a nás také. 
 
Co považujete za největší překážku v soužití lidí s koňmi? 
 
Víte, za těch pár let, co jsem měl možnost být u fríské asociace ve výboru, jsem poznal mnoho lidí a bylo mi to přínosem. Takovou zkušenost nikde jinde nezískáte. Pokud mám definovat překážku soužití lidí s koňmi, tak je to lidská nerozvážnost, důsledky jejich rychlého rozhodování. Důležité je i zázemí, kde bude kůň ustájen. Není to o tom koupit si prvního koně, kterého vidíte, ale domýšlet i všechno ostatní. Je důležité jednat s rozvahou a nerozhodovat se v prvotním nadšení. Toto je těžké definovat, vždy je to o člověku a jeho přístupu ke zvířatům jako takovým. 
 
Mají fríští koně nějaká úskalí? Milujete je v dobrém i zlém bezvýhradně?
 
Každé plemeno má svoje úskalí, tedy i fríští koně. Nevýhodou zřejmě bude jejich vysoká příbuznost a s tím i spojené zdravotní problémy. Existuje takový slogan - jeden fríský kůň uživí v okolí dva veterináře :-). Musím ale říci, že u nás zatím nemáme žádný vážný zdravotní problém, vždy záleží na výběru koně. Často se v tom odráží i cena, za kterou ho pořídíte.
 
V ČR je pár dobrých chovů, kde bychom se nebáli koupit koně. Každému, kdo volá o informace, se snažíme poradit co nejlépe. Vždy je samozřejmě důležitou otázkou, kolik finančních prostředků na pořízení fríského koně máte. Většinou platí, že kdo pořídil fríse hodně levně, obvykle byl nějaký problém. Jinak určitě fríské koně milujeme tak, jak jsou. :) Pro jejich charakter, krásu a pracovitost.
 
 
Existuje nějaké místo, které by podle vás měl každý, kdo se o fríské koně hlouběji zajímá, navštívit? 
 
Samozřejmě... měl by navštívit jejich rodnou zem, Frísko. A také významné stáje, kde fríské koně chovají, a pokud jim čas dovolí, zúčastnit se svodu fríských hřebců, který se každoročně pořádá v nizozemském Leeuwardenu. To by žádný zájemce o plemeno neměl minout. My jsme zatím ani jeden rok tento svod fríských hřebců nevynechali. Příští rok to pro nás tedy bude již 12. ročník! Mimochodem... je to úžasná show a neskutečný zážitek. Nizozemí je samo o sobě krásná země, ale pro milovníky fríských koní je to ráj na zemi.
 
Kdybyste tedy měli definovat koňský ráj... jak by vypadal? :)
 
Tak to je těžké. Pokud to budeme brát podle sebe, co pro nás znamená koňský ráj?... pak asi... koně v absolutní volnosti, na zelených, bohatých a bezpečných pastvinách, divocí a nespoutaní.
 
 
 
Co vám koně dali a co vzali?  
 
Dali nám krásné chvíle, které jsme mohli strávit s nimi. Dali nám i spousty nových přátel. Přivedli nás na zajímavá místa, kam bychom se bez nich zřejmě nikdy nepodívali. A hodně zkušeností. Víte, vzpomínky, ty vám nikdo nevezme.
 
A co nám vzali? Vzali nám možná jen promarněný čas. Bez koní jsme řešili, kdy a co budeme dělat, abychom se nenudili. Bydleli jsme v panelovém bytě. Tam toho moc dělat nemůžete. Teď bydlíme s koňmi a každý den jsme s nimi v přírodě kousek od města. Prostě si užíváme toho, že je máme u sebe ve svém a máme radost, že jsou zdraví a v pohodě.
 
 
 
Moniko, Leoši, děkuji za rozhovor! Těším se na další spolupráci a shledání s vámi! :)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: