S Leifem Tornbladem o trénování i rozhodování

9. 10. 2017 05:00, Aktualizováno 10. 11. 2017 22:49

Obrázky: 7

Autor: The Horse Magazine Foto: Archiv Horse Magazine Rubrika: Drezurní ježdění Zdroj: The Horse Magazine Překladatel: Kateřina Lipinská, Martina Cerhová Počet přečtení: 5315 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Holandská jezdecká federace podala oficiální stížnost na pětihvězdičkového dánského drezurního rozhodčího Leifa Tornblada za neetické vyjádření pro australský The Horse Magazine. Konkrétně se nelíbily výroky o tom, že koně Anky van Grunsven byli ježděni ve velkém napětí a že není dobrý nápad zvát do Dánska na soustředění Edwarda Gala. Přinášíme celý rozhovor pana Tornblada s Chrisem Hectorem.

vwTrenér holandského týmu Rien van der Schaft k tomu říká: „V technických věcech s panem Tornbladem souhlasím, ale považuji za velmi nevhodné, aby se rozhodčí takovýmto způsobem vyjadřoval o jezdcích. Nemyslím si, že by se dokázal s tímto přístupem zdržet předsudků, až bude příště hodnotit na obdélníku Edwarda Gala nebo Hanse Petera Minderhouda." Kritizuje také vyzdvihování výkonů Tornbladovy ženy Anne Grethe Jensen na Marzogovi. Stížnost holandské federace je zakončena tímto apelem: „U pětihvězdičkových rozhodčích očekáváme i vysoký etický standard. Jak se může rozhodčí takto vyjadřovat a potom objektivně, nezávisle a bez předsudků hodnotit holandské jezdce?"

Zdroj: Eurodressage

Pojďme se tedy nyní podívat na poskytnutý rozhovor (z důvodu délky a nerelevantnosti vynechány pasáže o klinice v Austrálii), v němž se dozvíte více o Leifu Tornbladovi a jeho názorech.

Dánský rozhodčí Leif Tornblad je jedním z nejzkušenějších a nejrespektovanějších pětihvězdičkových rozhodčích na světě, ale je také trenérem a jezdcem s jasnými názory na to, co dělat, aby došlo ke zlepšení v hodnocení drezury na mezinárodní úrovni.

Také Leifova žena Anne Grethe je známou postavou mezinárodní drezurní scény. V roce 1986 zaujala celý svět svou elegantní uhlazenou jízdou v sedle Marzoga, jíž vyhrála Mistrovství světa. Společně se dvojice stala také mistry Evropy, držiteli stříbrné medaile na hrách v Los Angeles a vítězi Světového poháru.

 vsLeif není trenér, ale pořádá třídenní kliniky, při nichž jezdci jezdí úlohy a on jim radí, co zlepšit: „Jsem stále rozhodčí, takže nejsem trenér. Nemůžete trénovat a rozhodovat ty samé lidi. Musel by být alespoň měsíc odstupu poté, co jsem je trénoval, abych je mohl pískat."

„Nejsem lepší než jejich každodenní trenér, ale jsem „nové koště, které dobře mete". Vidím drobné zlozvyky a můžu se snažit je změnit. Tady třeba je drobný problém s rukou, to vídám často v prodloužení. Prodloužení vychází z poloviční zádrže, ale pak je potřeba zjemnit a mít v těle rytmus. A když dáte zádrž, zasednete, vezmete zpět, pak holeň a zase nabídnete. Mnoho jezdců používá holeň i ruku současně, což je jako kdybyste ve Ferrari šlápli na brzdu a na plyn současně - musíte si vybrat. Zastavit, zasednout, pak poslat vpřed, a když je to temperamentní kůň, nemusíte holeněmi tlačit moc. Naopak když je kůň líný, dopřednost vychází z toho, že vezmete zpět a vytvoříte energii odzadu."

„Zadní nohy jsou motorem koně, takže když tam vytvoříte energii, můžete pak jen sedět a nechat ho jít. Vždycky říkám, připravte si to na krátké stěně, každý cvik včetně piruet. Připravte si to vnitřní holení a pak točte. Spousta trenérů říká, že musíte v piruetě použít vnitřní holeň, ale to je pozdě, musíte ji použít už předtím a pak točit a otevřít předek, což je těžké. Protože jinak nemůžete jet dopředu, pokud taháte za brzdu. Tam potom vyrobíte nepravidelnosti. Je to otázka rytmu a koordinace."

Mluvil jste také o pasáži...
Ano, opět musíte začít poloviční zádrží, získat energii a jakmile kůň začne pasážovat, vyjet dopředu, aby kůň zůstal vzadu aktivní. Spousta jezdců jezdí sami bez trenérů v „pasážovaném klusu" a pěkně se jim sedí, ale to není to, co chceme, koně se tak vyhýbají shromáždění. A pokud se takto jezdí, pak se jim nechce jít dopředu v lepším rytmu. Musíte to opravit a zase nechat pracovat zadní nohy. Když pracují zadní nohy, pracuje i hřbet a pak se vám také sedí dobře."

Jaké byly Vaše začátky v jezdeckém světě?
„S jízdou na koni jsem začal v devíti letech. Můj otec byl v armádě a také jezdil. Máme to tak v rodině. V mládí jsem se věnoval všestrannosti, drezuře i parkurovému skákání. Začal jsem klasicky v jezdecké škole, pak jsem měl koně ve spoluvlastnictví a nakonec jsem si pořídil vlastního. Tehdy byla jiná doba, děti nedostávaly už v pěti letech vše, co chtějí. Svého prvního koně jsem měl až v sedmnácti nebo osmnácti letech."

„Rozhodčím jsem se stal poměrně brzy. V jezdecké škole jsem byl nejlepší a tak mě požádali, abych hodnotil ostatní. Ve 23 letech jsem složil zkoušky na národního rozhodčího, ale v té době jsem stále ještě hodně závodil. Hanne Valentin byla mezinárodní drezurní rozhodčí a trenérkou a vedoucí ekipy dánské drezurní reprezentace a já se s ní velmi dobře znal. Jednou večer se mne na jedněch závodech zeptala, zda bych po ní nepřevzal funkci trenéra reprezentace. A já tak učinil, procestoval s týmem celý svět a oženil jsem se s hvězdou našeho týmu. Anne Grethe byla samozřejmě nejlepším jezdcem v naší rodině, takže jsme se soustředili na její sportovní kariéru a já se závody skončil. To mi bylo třicet pět. Nevadilo mi to, soustředil jsem se na rozhodování a jezdil jsem doma a nikdy jsem nehodnotil třídu Anne Grethe."

v a„Před dvaceti nebo více lety jsem byl osloven dánskou federací, abych se stal kandidátem na pětihvězdičkového rozhodčího (tak se tříhvězdičkoví rozhodčí nazývají). Měl jsem štěstí, moje žena jezdila na Grand Prix úrovni, a tak mi přidělili juniorské a mladé jezdce. Byl jsem kandidátem a už jsem byl rozhodčím na mistrovství Evropy. Mám za sebou asi patnáct mistrovství Evropy pro mladé jezdce, juniory a pony. Získal jsem tam cenné zkušenosti v komunikaci s rodinami, trenéry a tak dále a v tom, jak se stát férovým a nebýt příliš vlastenecký."

„S Anne Grethe jsme hodně cestovali a když dojela svou úlohu, seděl jsem na tribuně a sám pro sebe jsem si dvojice hodnotil. Díky tomu mám rychlé reflexy - musel jsem psát jako rozhodčí a na konci jízdy jsem tak měl možnost porovnat své hodnocení s pěti rozhodčími. Byl to vynikající způsob učení. Můj způsob, jak se naučit posuzovat Grand Prix. Mám pocit, že jsem tehdy posoudil víc úloh Grand Prix než jakýkoliv jiný rozhodčí! Většinou jsem se trefil doprostřed, takže jsem získal více sebejistoty a časem si mě jezdci začali všímat. Moje žena byla koneckonců slavná a oni mě viděli posuzovat jednotlivé jízdy a začali za mnou chodit s otázkou, jak jsem je dnes hodnotil. Díky tomu jsem získal spoustu výborných známostí s jezdci."

„Byl to vynikající trénink a pak Anne Grethe přestala jezdit tolik soutěží na špičkové úrovni (ale samozřejmě pořád závodí). V roce 2007 mne FEI jmenovala pětihvězdičkovým rozhodčím a ten rok jsem posuzoval mistrovství Evropy, v letech 2008 a 2012 olympijské hry. A v roce 2013 opět mistrovství Evropy seniorů. Šestkrát jsem pískal finále světového poháru. Ačkoliv posuzuji na těch nejvyšších soutěžích, pořád si užívám hodnocení mladých a juniorských jezdců - tento rok jsem opět hodnotil Mistrovství Evropy jezdců do 25 let." (Zde jsme měli také první českou reprezentantku v této kategorii, Barboru Marešovou s hřebcem Plesant - pozn. red.)

„V současné době máme v Dánsku další dva pětihvězdičkové rozhodčí, takže už posuzuji méně, ale to mi nevadí. Už toho mám za sebou coby rozhodčí hodně a nyní jsem začal s klinikami a užívám si je. Jinak pracuji jako konzultant. Coby rozhodčí někdy narazíte na momenty, kdy si pomyslíte „Kéž bych tam mohl jít a říct jim jak" místo toho, abyste dvojici museli hodnotit ani ne šestkou. Je výzvou skutečně jít a zjistit, zda je dokážete přivést k tomu, jak to udělat správně. A vzhledem k tomu, že máme stáje, jezdíme já i moje žena každý den."

 vsMyslíte, že je pro rozhodčího důležité, aby byl aktivním jezdcem?
„Ano. Musím být s tímto výrokem opatrný, protože existují rozhodčí, kteří vůbec na koni nejezdí a jsou velmi dobrými rozhodčími, protože jsou objektivní a výborně ovládají teorii, obecně pokud ale chcete být dobrým rozhodčím, měli byste znát ten pocit, kdy je co špatně a dobře - a to získáte jen jízdou na koni. Ale opravdu jsou velmi dobří rozhodčí, kteří nejezdí. Jsou i rozhodčí, které jsou jinak ženy v domácnosti, a to nemyslím nijak špatně vůči ženám v domácnosti, ale pokud je pro ně hlavní cestování, objevování světa a dobré večeře a činnost rozhodčího jako takového je pro ně až druhořadá... je několik takových, které za dobré rozhodčí nepovažuji. Někteří z nich jsou velmi „politicky korektní" a hojně zvaní. Většina rozhodčích je ale upřímných a snaží se dávat ze sebe to nejlepší..."

Jste rozhodčím už dlouhou dobu - zažil jste posuzování jízd Salinera i dobu Carla a Charlotte. Co bylo v Salinerově éře špatně? Jak mohl vyhrávat kůň v takové tenzi?
„Ale to začalo už s Bonfirem."

Ten nebyl tak napjatý jako Salinero.
„Myslím, že na tom byli stejně. V určitých ohledech jsem měl Salinera rád a samozřejmě to byl lepší kůň než Bonfire. Anky je dobrá jezdkyně a předvádí koně dobře, ale problém byl celý ten styl tréninku od Sjefa Janssena..."

vaBylo to strašné...
„To je váš úhel pohledu. Myslím, že Anky jezdila celkem dobře, ale dle mého to nezvládli ti, co se ji snažili napodobit. Anky si mohla dovolit jezdit hluboko a tak, ale když vjeli do obdélníku, vypadali OK."

Mohu Vám ukázat nespočet fotografií z Cách, olympijských her, kdy byla Anky na obdélníku a bylo to příšerné. Lidé si mohou říkat, no jo, byl to jen špatný moment, ale dobří jezdci nemají „špatné chvilky"...

„Mohu Vás ubezpečit, že pokud byste se podíval na fotografie mé ženy a Marzoga, nenašel byste ani jednu, která by byla špatná. Není to možné."

A to stejné se Charlotte. Je mi líto, ale mám za to, že na éře Salinera nebylo nic hezkého...
„Nezacházel bych tak daleko, ale byl opravdu ve velké tenzi a jejich pasáž byla spíš dopřednější piafa, ale měli i dobré momenty - jezdila fantastické kury, dobrá hudba, dobrá choreografie a to byl její přínos drezuře v době, kdy se kur teprve dostával do popředí. Dle mého je dobrá jezdkyně a dobře koně předváděla. Často jsem byl v zákulisí a viděl, jak opracovává. A neschvaluji to, což je také vidět ve způsobu, jakým trénuji. Ale musíme si také uvědomit, kdo v té době byl druhý a třetí nejlepší? Posuzoval jsem Anky a Salinera v olympijských hrách v Hongkongu, kde zvítězila, a tam Satchmo odmítl provést piafu v piruetě, točil se a couval..."

A získal stříbro!
„Tuhle úlohu jsem neposuzoval, bylo nás tam sedm a já byl u Grand Prix a Freestyle. Ale koně jako Bonaparte a Ravel byli třetí a čtvrtí a to byli koně, kteří na tu úroveň neměli."

vaPro drezuru byl skvělý den, když se v Rotterdamu na mistrovství Evropy objevili Carl a Charlotte a ukázali, že drezura může vypadat jinak...
„Pokud se ale podíváte do minulosti, zjistíte, že prvním z těch, co tento standard nastavili, byl Granat. Nikdy to nebyl krásný kůň, ale byl uvolněnější a prostupnější než většina koní v té době. A pak přišel Slibowitz a koně jako on, silnější - a pak Marzog a všechno šlo najednou lehce a elegantně jako na pérkách. Velmi dobrý byl také Ahlerich. Rembrandt byl jako Marzog, měl jen problém přenést váhu na zadní nohy, ale byl to pěkný a elegantní lehkonohý kůň."

„A pak přišel Andiamo, který byl neuvěřitelně napjatý a to byla éra Sjefa Janssena. Je to jako kyvadlové hodiny: síla, pak lehkost a zase síla a jsme zpět u lehkosti. Dle mého je Isabell Werth v současnosti mnohem lepší než Isabell Werth před deseti lety, protože se adaptovala na lehkost a je velmi úspěšná. A podívejte se na Cosma Sönke Rothenbergera, fantastický, že? Také dánská jezdkyně Cathrine Dufour vychází ze stejné tradiční lehkosti, která bývala dříve."

Možná se v tom tedy drezura sjednotí...
„Mám za sebou velké diskuze se svými kolegy z řad pětihvězdičkových rozhodčích. Řekl jsem, že nemůže být správné dávat vysoké známky koním za kolmicí, s předníma nohama létajícíma k nebi a zaostávajícíma zadníma nohama, a to logicky vyústilo v diskuzi. Musím být opatrný v tom, co říkám, ale vidíme některé z nejlépe umisťovaných koní, kteří v přechodech neumí přenést váhu na zadní nohy a nepřekračují se v prodloužení, ale stále dostávají vysoké známky. Ale fakt, že jsem to zmínil, rozproudil diskuzi a změnil přístup mezi rozhodčími. Myslím, že mám alespoň trošku vlivu... Ale je tu samozřejmě i mnoho dalších, kteří říkají to samé."

Pořád se mluví o tom, jak je sportovní drezura a její hodnocení v krizi a padají návrhy na dramatické změny, které by měly situaci změnit. Ale dle mého je současné posuzování drezury při srovnání s minulostí celkem v pořádku.
„Také si to myslím a dle mého je to také tím, že jsme otevřenější. V současnosti můžete všude vidět protokoly a každému je tak vše jasné. Wayne Channon a Kyra Kyrklund mají za to, že tenhle systém je špatný, ale dle mého nemají pravdu. Není to systém, který je špatně - a teď se dostaneme do velmi dlouhé diskuze, protože se v tomto ohledu opravdu hodně angažuji. Můžeme začít tím, že výběr rozhodčích je laxní. Výuka/trénink rozhodčích je také laxní. Zkoušky jsou moc laxní. Nedávno jsem dělal zkoušku pro FEI - musel jsem sám vytvořit otázky, musel jsem sám nastavit standard. Měl jsem za to, že jsou nějaké FEI stanovené standardy, otázky, pravidla a směrnice, ale ne, musel jsem to vše udělat sám. Možná měli štěstí a byl jsem pro to ten pravý, ale možná to štěstí neměli a já nebyl dost dobrý - ale to nikdo nekontroluje."

„Měli jsme skvělé lidi, kteří připravovali zkoušky. Byli tu Dieter Schüle, Ghislain Fourage, Mariette Withages, Volker Moritz, všichni to byli skvělí lidé, ale dle mého měli nastavit přísnější standardy. A pak je tu další věc. Když se stanete rozhodčím a odchýlíte se od požadovaného standardu, nemá to pro vás žádné důsledky a dále vás zvou! Je skvělé, že se nyní dá veřejně najít, že tento člověk je o pět procent mimo průměr častěji než jiní. Můžete to udělat jednou nebo dvakrát a máte na to také právo, ale pokud jste se známkami mimo pravidelně, někdo by se na vás měl zaměřit a postarat se o vás. A nikdo takový dnes není. Máme hlavního rozhodčího, ale ten to nedělá. Měli by být více venku a vidět, kdo je dobrý a kdo ne, protože jen statistiky nestačí. Měli by vidět, zda měli pravdu nebo ne."

„Na mistrovství Evropy v Cháchách byli dva nebo tři rozhodčí mimo a všichni byli vybráni i pro Rio! Nejsou žádné následky."

vsTi, kteří dali kulhajícímu Totilasovi vyšší známky než zdravému Desperadovi, zamířili na olympijské hry, ale přitom měli dostat na šest měsíců zákaz...
„Ano, to je to, co mám na mysli. To je jedna strana. Samozřejmě nemůžete někomu dát zákaz pro jednu chybu nebo to, že se liší, pokud to neporovnáte s kvalitou, kterou vidíte. Bylo správné, nebo špatné dát Totilasovi hodnocení 80 %?"

Samozřejmě, že to bylo špatné, rozhodčí v C měl zvonit...
„Samozřejmě, ale ze statistik tohle nezjistíte. Musíte tam být. Druhá věc, která je na našem systému špatná, je fakt, že dříve tu byl Nybleus, Niggli, Lette a Mariette - ta zakládala svou striktnost na učení Volkera Moritze. Dnes nic takového nemáme, projde všechno. Není tu nikdo, kdo by přišel a řekl - „tohle je to, co chceme vidět"."

„Psal jsem Stephenovi Clarkovi. Viděl jsem jednoho jezdce závodit v Londýně a jeho kůň nebyl ani na vteřinu na kolmici, huba otevřená a on dostal 80 %! Okamžitě jsem psal Stephenovi Clarkovi, který byl rozhodčím v C a hlavním rozhodčím a ptal se, jak se něco takového vůbec pro všechno na světě mohlo stát? Buď změníme pravidla a řekneme, že takhle to chceme vidět nebo začneme posuzovat jinak. Vzal to pozitivně a trošku jsme o tom debatovali a vrátili se o něco zpět k základům. A to jsem já, jednotlivec. Nemám vliv na to ovlivnit výsledek. Potřebujeme si posvítit na to, co se děje, abychom viděli, co je černé a co bílé."

„Nestačí, že Nizozemci říkají, že mají rádi drezuru takto, Švédové říkají, že ji mají rádi takto a Němci řeknou, my to takhle nechceme, chceme to takhle. Musíme se shodnout v tom, co chceme. Když jsme měli diktátory, jako byli Nybleus, Lette, mohli jsme souhlasit nebo nesouhlasit, ale alespoň jsem věděli co a jak. To je druhá věc, která rozhodování dělá skutečně těžkým. Můžu říct, že chci vidět koně s hlavou před kolmicí a preferuji živou hubu víc než utažené nánosníky a spoustu takových drobností. Ale pak jsou tu jiní rozhodčí, kteří si myslí opak, za to, že má kůň živou hubu, naopak body strhávají. Musíme udělat jednotné rozhodnutí - „to je to, co chceme vidět" a v tom je to těžké."

„Samozřejmě se objevují výmluvy jako to, že dříve bylo možná tak deset rozhodčích, kteří posuzovali vysoké soutěže a ti se mohli setkávat a debatovat. Teď je to třicet rozhodčích a jakékoliv setkání je těžké. Čím rozšířenější sport je, tím těžší to je, stejně jako u každé organizace. Proto také musíme klást důraz na to, aby to bylo jasné."

„Přijel jsem sem do Austrálie a pořádám tu kliniku, takže můžete vidět, jak to já dělám a může se vám to líbit nebo ne. Příště sem přijede někdo jiný a bude říkat naprostý opak a to může být za pro někoho jiného přijatelné."

Nevěřím, že dobří trenéři se můžou takto lišit. Všichni dobří trenéři, i kdyby možná použili jiná slova, trénují stejným způsobem. Pokud by tu dnes ráno seděl Jean Bemelmans nebo Hubertus Schmidt, říkali by to stejné...
„Ale to mluvíte o Němcích. Pokud by tu seděl Sjef Janssen, Edward Gal nebo Hans-Peter Minderhoud, neříkali by to stejné."

Ale o těch si nemyslím, že by byli dobrými trenéry nebo jezdci...
„To je váš pohled na věc."

Ne, to není subjektivní názor. Máme standardy jízdy na koní a jak mají koně být ježděni a to bylo uznáno už na olympijských hrách v roce 1936 a jezdci sedící na ultra tuhých a napjatých koních nejsou dobrými drezurními jezdci a člověk také vídá, jak se mnoho jejich koní zhroutí...
„To je Váš a také můj názor, ale každý tak nesmýšlí. Příští měsíc přijede Edward Gal do Dánska pořádat kliniku."

To není moc dobrý nápad.
„Ne, ale stejně přijede a přiláká davy. Ať se v Nizozemsku zastavíte kdekoliv, nesouhlasili by s námi dvěma, a to ani v některých místech Dánska."

Osoba, se kterou v Nizozemsku trávím nejvíce času, je Johan Hamminga. Trénuje stejným stylem jako dobří trenéři v Německu, říkal by stejné věci, jako vy...
„Ale on je staromódní. Co nastalo, když Anky vystoupila s ježděním v hloubce (rollkurem)? Skutečně se podařilo získat více efektu, výraznější pohyb, skvělejší piafy a tak dál. Tohle dokázali - vy to nazýváte napětí - ale obecně to lidé považovali za fantastické."

Já si vždy myslel jen, že je to ošklivé a byly tam vždy nepravidelnosti, protože pokud se přední noha koně zvedá dvakrát výše než protilehlá zadní noha, pak jedna půjde rychleji a druhá pomaleji a rytmus je pryč. A rytmus je prvním stavebním kamenem a způsob, kterým koně ukazují, zda jsou nebo nejsou v napětí...
„Ale ne všichni si tohle myslí. Podívejte se na výsledky."

Když vám někdo řekne, že je země placatá, neřekl bych, že to je názor a platný pohled na svět...
„Ale jak jsem řekl, kyvadlo se kývá tam a zpátky a najednou něco, co bylo přijímáno, už přijímáno není."

Tak doufejme, že se na chvíli kývat přestane...
V tuhle chvíli jsou už Britové mimo hru a kdo přebírá štafetu, jsou Němci a ti, co jsou na vrcholu, jsou dobří. Dorothee Schneider i Kristina Böring Sprehe."

Ale Kristina je jednou z mála jezdkyň, která se dostala na vrchol, a i když je teď lepší, vždycky jezdila hezky, jen nyní efektivněji.
„A jemněji a myslím, že to má něco společného s Monikou (Theodorescu)."

Připojené obrázky

Připojené články

10.11. 2017 20:00 Dánský rozhodčí suspendován za své výroky v médiích

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: