Ruce, které pomáhají - Sylvia Loch o důležitosti lehkosti...

4. 11. 2019 06:00, Aktualizováno 6. 11. 2019 13:26

Obrázky: 8

Autor: The Horse Magazine Spoluautoři: Sylvia Loch Foto: ilustrace Jean-Louis Sauvat Rubrika: Teorie ježdění Zdroj: The Horse Magazine Překladatel: Gabriela Rotová, Martina Cerhová Počet přečtení: 2731 Počet komentářů: 7 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

"Vynucené nebo špatně pochopené nikdy nemůže být krásné"... Tento citát je stejně pravdivý dnes, jako byl v době Xenofónově. A to se především týká tolik nepochopeného tématu, jakým je působení ruky. Nejprve působí pomůcky sedem a holení, až poté přichází na řadu vliv otěží. Ruce by měly být jemnými nástroji, jimiž promlouváme ke koni. Vedou, prostřednictvím udidla, zdvořilý rozhovor o tom, kam bychom chtěli jít a jakým způsobem. Právě ony se podílí na finální podobě celkového obrazu - harmonizují směr veškeré energie, kterou vytvořilo naše tělo a holeně.

Tento článek je věnován jízdě na školeném, pokročilém koni. Začínající, čerstvě obsednutí koně z počátku budou vyžadovat práci v lehčím sedu, než jakým je sed klasický.

Je důležité si uvědomit, že člověk nepotřebuje Grand Prix drezurního koně, aby mohl jezdit elegantně a správně. Je tedy zcela reálné usilovat o dosažení kvalitního klasického sedu na průměrném školním koni. Využijeme-li jemný důraz, pozitivní cit pro subjekt a používáme správné pomůcky, můžeme získat citlivou hubu, pokud tedy s koněm není nic v nepořádku po fyzické stránce. Neexistuje slovo "nemohu"!

Říká se, že se nikdo nemůže považovat za dobrého jezdce nebo jezdkyni, pokud se nenarodil s lehkýma, taktníma rukama. Dobré ruce byly vždy základem dobrého jezdectví a nejvyšší kompliment, který mohl jezdec obdržet, byla poznámka - "má úžasné ruce".

Samozřejmě, že takový jezdec musí mít i dobrý sed, který by měl obsahovat vše podstatné, co termín dobrý sed definuje - kontrola, rovnováha, energie a harmonie. Takoví jezdci mohou konat zázraky i na těch nejzatvrzelejších koních.

Aktuální situace je ale taková, že v běžných lekcích jízdy je stále menší důraz kladen na to, jak se mají ruce používat. Instruktoři jezdectví požadují korektní pozici ruky, ale je velmi vzácné, aby člověk z jejich úst slyšel vysvětlení, jak má být tato pozice udržována a jak by se měly ruce používat.

"Udržujte ruce lehké!"..."Promluv si s koněm prsty!"..."Hrajte si s otěží!"... Všechny tyto výrazy jsou užitečné a okamžitě, zcela přirozeně, navozují potřebnou nutnost umění. Dnes se ale bohužel zdá, že tyto výrazy používají výhradně špičkoví školitelé v zemi - a většina z nich se vzdělávala v zahraničí.

Namísto toho je důraz kladen na navázání kontaktu (získání přilnutí). Na tom samo o sobě není nic špatného, ale způsob, jak tento požadavek může být a také často je jezdci interpretován, není jen hrubý, ale někdy i trochu krutý.

Zodpovědnost za tento stav věci můžeme částečně připsat uzdění koní stihly. Jednoduché lomené udidlo je vynikající věc, ale původně bylo určeno pro lehké soutěže nebo k využití stájníky, kteří byli shledáni nedostatečně vzdělanými na to, aby mohli používat "řádné" udidlo - tedy plnou uzdu.

Dnes je stihlo akceptovanou součástí výstroje a mnoho jezdců se utápí v pocitu falešného bezpečí, protože si myslí, že pouhým stihlem nemohou koni v hubě ublížit.

Když tito jezdci nedosáhnou takového stupně kontroly, který od stihla očekávali, namísto toho, aby vyhledali pomoc či zvážili sofistikovanější alternativu, kterou je kupříkladu plná uzda, viditelně tahají za otěže a pilují hubu koně udidlem ve snaze získat požadovanou pozici hlavy.

To může být pro koně extrémně nepříjemné a škodlivé a násilně získaná pozice hlavy může koni trvale poškodit záda. Stihlo, které je v podstatě laskavé, se může ve špatných rukou přeměnit v mučicí nástroj, zejména, pokud je stihlo tenké a nelomené. Taháním a protahováním udidla (pozn. překladatele: tzv. "see-sawing") se huba koně pohmoždí a zničí.

U některých žáků na určitých koních jsem pozorovala, že plastový nelomený pelham je laskavější volba: dvě otěže mají za následek to, že jezdec přemýšlí o svých rukou, namísto toho, aby je nechal viset na otěži jako dvě mrtvá závaží. Je nešťastné, že si žáci nejsou více vědomi úskalí špatného působení rukou.

A televize nepomáhá. Když vidíme některé z nejznámějších jezdců showjumpingu, jak škubou za huby svých koní, a dokonce i v soutěžích drezurních špiček můžeme pozorovat nepříjemné důsledky, které jsou do značné míry způsobeny neústupnýma rukama, můžeme získat dojem, že toto lze akceptovat...

Ti jezdci, kteří používají ruce umělecky a rukama koně netrestají, bohužel nejsou vždy odměněni za své úsilí. Systém rozhodování jen málo zohledňuje kvalitu jízdy. Přesnost má přednost před vším. Na nižší úrovni je působení ruky věnována malá pozornost a výsledkem je příliš mnoho koní s "nešťastnou hubou".

O „kontaktu" (přilnutí) se namluví hodně nesmyslů a žáci se často ptají, co je dobrý kontakt. „Kontakt“ - přilnutí je jednoduše spojení mezi rukou jezdce a hubou koně. Toto spojení by mělo být lehké a pozitivní. U dobře vyškoleného koně může samotná hmotnost otěží vyvolat dostatečný kontakt. U mladého koně může být kontakt trochu silnější, i když nikdy ne více než dvě nebo tři unce a kontakt (přilnutí) je pak udržován působením sedu, zad a nohou jezdce nahoru do rukou.

Ruce by měly neustále děkovat koni za pozornost a splnění jejich požadavků. Po sebrání musí následovat uvolnění a tato kontinuální souhra otěží, vyvolaná předloktím, zápěstím a prsty, je součástí „hudby“, která se rozeznívá mezi koněm a jezdcem.

Kontakt (přilnutí) by nikdy neměl mít podobu dlouhých, trvalých tahů otěže. Pokud se tak stane, kůň se bude opírat o udidlo a stane se těžkým na předku. A protože kůň je mnohem silnější než jezdec, vyhrává tento zápas v tahu vždy jen kůň.

Je na jezdci, na jeho rafinovanosti, aby zdokonalil svou techniku práce s otěží do té míry, aby mohl vyzvat koně k tomu, aby udělal, co je potřeba, jen s pomocí měkké souhry otěží.

Je samozřejmě nezbytné, aby si jezdec vytvořil dobrý a stabilní sed, než jeho ruce budou schopny dosáhnout nejvyššího stupně kontroly, kterého jsou schopny.

Ale ani v jezdeckých začátcích bychom nikdy neměli omlouvat tendence k používání jedné ruky přirozeně více než druhé (pozn. překladatele - tzn. "handedness" - lateralita). Pokud se vrátíme k základům a umožníme, aby gravitace a zdravý selský rozum převzaly kontrolu, lze se vyhnout nejhorším chybám.

Požadovaná kolmice má vést z temene hlavy, přes uši, rameno, loket, kyčel a patu.

Všechny odchylky od této linie narušují správnou rovnováhu.

Pokud se díváte na jezdce v sedle, představte si stojící postavu člověka. V mysli si vytvořte tento obraz a přemýšlejte, co vše se na schopnosti stát vzpřímeně podílí. Pak si tento obraz převeďte do postavy jezdce. Jen málo by se mělo změnit.

Nemusíte být expert v oblasti jezdectví, abyste viděli, že pokud jsou ramena a lokty drženy v přímé linii dané gravitací, neexistuje žádný důvod, proč by předloktí, zápěstí a ruce měly být těžké.

Všichni víme, že od huby koně by skrze naše zápěstí až k lokti jezdce měla vést přímá, ničím nerušená linie. Ale co se jen zřídka učí, je to, že čím více loket jezdce posuneme směrem do strany, tím těžší se ruce stávají.

Pokud se loket a horní část paží přestanou nacházet v přirozené linii, v níž působí gravitace, je zapotřebí velmi soustředěného úsilí, protože tělo již není schopno absorbovat hmotnost paží a ramene. (Naštěstí většina cvičení vyžadujících pozici ruky více kupředu je krátká, což umožňuje, aby se paže a rameno rychle vrátily do své základní polohy).

Při hledání dobrého kontaktu, jehož výsledkem je citlivý kůň, by měla být nejdůležitější složkou lehkost. Potřeba lehké ruky by nikdy neměla být podceňována.

Je třeba zvážit dva přístupy: Zaprvé bychom si měli uvědomit, že jízda na koni je záležitost rovným dílem jak fyzická, tak i duševní. Pokud člověk o svých rukou přemýšlí jako o přesných, jemných, rafinovaných nástrojích, takových, jaké používá chirurg při složité operaci, nesmírně to pomáhá.

Zadruhé, pokud si uvědomíme, že naše tělesná hmotnost by měla být rovnoměrně rozložena směrem dolů po centrální kolmé linii, tak jak žádá klasický sed, neměla by existovat žádná omluva pro to, aby se váha odklonila od své cesty do ruky. Ruce se prostě nemohou stát těžkými, jestliže je tato centrální linie, v níž vlivem gravitace působí hmotnost jezdce, zachována.

A přesto - téměř paradoxně - je jezdec v této pozici silnější a může v naléhavých situacích používat ruce pevně a efektivně. To vše se samozřejmě řídí pocitem, což znovu a znovu zdůrazňuji. Pokud nepřijmeme tato jednoduchá základní pravidla mechaniky, ocitáme se ve značné nevýhodě.

Je smutné, že dnes jsou tyto základní mechanické principy jen zřídka vysvětlovány. Definice klasického sedu by měla být jezdcům předkládána jako informace zásadní a tak srozumitelně, jak jen je to možné. V některých ohledech jsem váhala, zda mám sdělit tyto své poznatky, protože jsem měla dojem, že se jedná o fakta tak zřejmá, že by se čtenářská veřejnost mohla cítit dotčeně. Bylo mi ale řečeno, že tyto mé názory a jejich osvětlení jsou tak jasné a přímé, že jsou téměř revoluční

V současném způsobu výuky drezury jako by téměř všichni hlavní účastníci - s výjimkou nevýznamného počtu - přetěžovali předmět výuky mystikou a komplikovanou technikou.

To nikdy nebylo cílem skutečných klasických mistrů historie. Od Xenofóna přes La Guérinièra až po jezdce 20. století byl vždy kladen důraz na jednoduchost.

V této mé diskuzi o rukou jsme si tedy připomněli staré španělské přísloví… „Ježdění je usilování o jemnost - otěže z hedvábí“.

Nuno Oliveira, jízda se stuhou v hubě koně. Sylvia Lochová je Britka a je žačkou Nuno Oliveira.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Katka K.

    Překlad?!

    14:09 - 04. 11. 2019

    Předem se omlouvám, opravdu se nechci vyjadřovat ke kvalitě článků, ale tohle už mi fakt nedá... takový krásný článek by si zasloužil vymazlit překlad mnohem lépe, aby nevypadal jako prohnaný googlem!
    Jaký smysl má "více vzrušující forma uzdění"?
    "Kontakt by nikdy neměl mít podobu dlouhých, trvalých tahů otěže." To asi myslíte dlouhé či neustálé tahání za otěže, že? Tady si alespoň umím představit, co tam má být, ale třeba tady už ani moc ne: "Ruce se prostě nemohou stát těžkými, jestliže je tato centrální linie hmotnosti a gravitace zachována."
    A i když se v češtině často používá slovo "kontakt" jako obecnější synonymum přilnutí, minimálně v definicicích by bylo dobré se držet správné terminologie: „Kontakt“ je jednoduše spojení mezi rukou jezdce a hubou koně. - Tam opravdu patří "jednoduše" přilnutí.

  • 2. Gabriela Rotová

    Reakce

    21:04 - 04. 11. 2019

    Pokud bych se měla k tomuto, ne příliš laskavému, komentáři vyjádřit...Asi nebudu jediná, pro koho jsou termíny "kontakt" a "přilnutí" ve své podstatě synonymy. V některých lekcích uslyšíme "lepší kontakt", v jiných "lepší přilnutí" a myslím si ale, že není mnoho těch, kteří by netušili, o čem se v těchto lekcích (a v tomto překladu) hovoří. Pro mnohé je dokonce představa "navázání kontaktu s koněm" jasnější, transparentnější, než termín "hledání přilnutí". Slovo přilnutí mimochodem dnes musíme žákům obšírně vysvětlovat. Většina z nás ale dobře chápe, co je hledání kontaktu. S hledáním přilnutí je ale poněkud komplikovanější už proto, že "lnutí" k něčemu se dnes již stalo téměř archaismem...Nemyslím si, že je nezbytné v daném překladu nahradit všechna slova kontakt slovem přilnutí, možné to ale samozřejmě je a také to, pro přesnost, ráda udělám.
    Ve všech dalším zmiňovaných věcech - velmi záleží na lingvistickém citu každého z nás, můj cit pro jazyk není Váš cit a to je přirozené... mimochodem - tak trochu obdobné je to i s dnes běžně užívaným, rovněž převzatým, termínem "zelený" kůň...podle mého názoru termín velmi dobře definuje remontu a koně v úvodu výcviku. "Začátečník a zelenáč" jsou zkrátka " dobrá" a srozumitelná synonyma, kterým Čech rozumí. A můžeme pokračovat dále - mám-li já: "kontakt by neměl mít podobu dlouhých, trvalých tahů otěže" a Vy máte: "dlouhé a neustálé tahání za otěže"" beru to jako hraní se slovy, což je samozřejmě pro překlady typické. Mohli bychom napsat dlouhé, stálé, nepřetržité, přetrvávající, věčné - nebo jak nabízíte Vy - neustálé. Tah nebo tahání? Více vzrušující forma uzdění nebo raději jiný typ uzdění, přijmout výzvu odlišné formy uzdění...???...je vhodnější použít termín "centrální linie", v níž působí hmotnost a gravitace nebo snad raději "ústřední linie" nebo "linie hlavní"? To vše lze...omlouvám se, ale já zvolila termín centrální, budiž mi odpuštěno, cítila jsem to jinak zřejmě ve více ohledech...

  • 3. ramirka

    clanok

    07:51 - 05. 11. 2019

    "Když tito jezdci nedosáhnou takového stupně kontroly, který od stihla očekávali, namísto hledání pomoci zvenčí či zvážení alternativy více vzrušující formy uzdění, jako je kupříkladu plná uzda, viditelně tahají za otěže a pilují hubu koně udidlem ve snaze získat požadovanou pozici hlavy. "

    vzrusujucejsia forma uzdenia ma teda tiez zdvihla zo stolicky...aj v kontexte textu ...ako jedno z moznych rieseni, ked clovek nie je schopny kona jemne a lahko ujazdit na stihle...waw, zobralo mi to na chvilu slova. ...i ked je to skutocne pekna a dolezita tema. celkom sa stotoznujem aj s prvym komentarom pod clankom a celkom nechapem reakciu nan, nezdal sa mi ani utocny, ani neprimerany, zdal sa mi konstruktivny.

  • 4. Gabriela Rotová

    Vyjasnění

    09:13 - 05. 11. 2019

    Reaguje na 3.

    Omlouvám se, pokud se Vám zdála má reakce příliš vypjatá, tak myšlena nebyla, chtěla jsem jen zdůraznit, že jde o hru se slovy, která nemá jasně daná pravidla...skvělé a podprůměrné překlady budou existovat vždy, ten můj zřejmě patří do druhé kategorie, přestože jsem pečlivě vážila každé slovo...v danou pasáž jsem upravila a slovo vzrušující nahradila, přestože mě osobně přišlo evokační...právě v souvislosti s doporučením přechodu na jiný typ uzdění, kterým má být plná uzda...je jisté, že nalézt rovnováhu mezi přesností překladu a jeho dobrou srozumitelností není snadné, to si samozřejmě uvědomuji velmi dobře.

  • 5. Katka K.

    Re:

    18:36 - 05. 11. 2019

    Reaguje na 3.

    Děkuji Ramirko, skutečně to nebylo míněno nijak útočně. Několikrát jsem už upozorňovala na kvalitu článků soukromě, ale zřejmě to nedošlo, kam mělo, proto jsem to napsala veřejně. Degradace jazyka je samozřejmě problém obecný, ale u equichannelu a kvalitních článků mě to prostě bolí.:-) Rozhodně jsem to nepsala, abych na někoho útočila, i když chápu, že to nepotěšilo.

  • 6. Fifonzo

    Skvělá práce

    13:29 - 06. 11. 2019

    Mohu se zeptat o jaké degradaci jazyka mluvíte Katka K?
    Článek mi připadá naprosto v pořádku . Sama jsem přečetla originál a na překladu se mi zdá všechno srozumitelné a jasně pochopitelné !

    Od této paní autorky si nenechám ujít jediný článek a vždy jsem mile překvapena !
    Skvělá práce !

  • 7. fran

    Redakce?

    13:46 - 09. 11. 2019

    Článek je obsahově skvělý. Překlad mi nesedí, ale jsem v tomto bodě tolerantní. Sama občas překládám a dřív jsem překládala hodně a dobře vím, jak snadno člověk sklouzne k tomu, že text je úplně srozumitelný, akorát není česky. Čekala bych, že články budou podléhat nějaké redakci, která to ošetří.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: