Na farmě Heroutice, která se nachází v krásné středočeské krajině mezi Benešovem a Slapskou přehradou, se už dvě desetiletí věnují výcviku dětí. S majiteli tohoto areálu, rodinou Perníčkovou, je spojen mimo jiné i začátek pony sportu u nás. Ale nejen to. Každoročně jim projde "rukama" mnoho malých adeptů jezdectví na letních výcvikových táborech, víkendových kurzech i při každodenních jezdeckých hodinách. Organizují ZZVJ včetně praktických i teoretických příprav, soustředění s různými trenéry a jezdecké závody od těch nejnižších kategorií. Protože Herouticemi prošlo nebo v nich dokonce začínalo nespočet dobrých jezdců, úspěšných závodníků i cvičitelů, rozhodla jsem se manželů Perníčkových zeptat na to, jaké mají s přípravou dětí zkušenosti.

Začněme důležitými postřehy ze skokového výcviku dětí:

Co už dítě musí umět, než přistoupíte k první lekci „skokového výcviku"?
Aby dítě mohlo začít se skokovým výcvikem, musí dobře uvolněně sedět a koně bezpečně ovládat ve všech třech chodech. Skokový výcvik zahajujeme na kavaletách s nácvikem sedu nad skokem. Důležité je napřed dítěti teoreticky vysvětlit, jak má správně sedět nad skokem, kdy pobídnout koně atd.

Jak nacvičujete kavalety?
Kavalety jsou neodmyslitelnou částí výcviku před zahájením skákání. Přes kavalety kráčíme napřed v kroku, poté v klusu a ve cvalu. Děti si tím cvičí správné přiblížení ke kavaletám, kontrolu pravidelného rytmu a délky klusového respektive cvalového skoku. Cvičení na kavaletách nutí děti také k řádné koordinaci pohybů, která je posléze u skákání nezbytná. Kavalety nacvičujeme na jízdárně, nikoliv na lonži. Děti by v této fázi výcviku měly koně již bezpečně ovládat a řídit.

Jak přecházíte na skoky?
Jakmile dítě jistě zvládá kavalety, má dobrý stabilní sed a správně používá pomůcky, můžeme začít se skákáním. Obvykle začínáme křížkem z klusu, před kterým je na 2,5 m bariéra na zemi. Bariéra usnadňuje koni i jezdci překonávání skoku tím, že kůň si přes ni naskočí do cvalu a plynule absolvuje následující skok. Dítě tedy lépe chytí rytmus a vycítí místo odskoku koně.

Skáčete nejdřív jednotlivé skoky nebo je zakomponujete do řady?
Jak již bylo řečeno v předešlé otázce, začínáme překonáváním malých skoků - křížků z klusu, následuje cvičení skákání ze cvalu, stále je však vhodné před skok dát bariéru či kavaletu na zem (ze cvalu na cca 3 m). Bariéra usnadňuje dětem odhadování místa odskoku koně.

Zpočátku nacvičujeme spíše jednotlivé skoky se snadnými nájezdy, žádné složité distance či kombinace. Dítě by mělo mít dost místa si skok správně kolmo najet a po skoku se srovnat zpátky v sedle a případně plynule pokračovat najetím dalšího skoku.

Kdy a jak přecházíte ke kombinacím a distancím, k celým kurzům?
Teprve po jistém překonávání jednotlivých skoků, kdy dítě má koně pod kontrolou a nad jednotlivými skoky sedí stabilně, uvolněně a jde pěkně s pohybem koně, můžeme začít skákat distance a kombinace. Nejprve skáčeme distance, děti zde mají více místa na srovnání sedu mezi skoky a na ovládání koně. Stavíme distance, které koním (poníkům) dobře vycházejí, a děti se starají pouze o sed a správné najíždění skoků. Stejným způsobem poté přecházíme na skákání kombinací, kdy samozřejmě začínáme tím nejjednodušším - dvojkombinací na 2 cvalové skoky.

Absolvovat celé kurzy můžeme teprve tehdy, když dítě koně zcela ovládá v nájezdech na překážky a i mezi překážkami. Zpočátku dětem nestavíme složité kurzy, ale třeba jen 5-6 samostatně stojících skoků s dobrými nájezdy. Velmi dobré je také postavit celý kurz pouze z kavalet - dítě se nebojí rozměrů skoku a může se soustředit na správné kolmé nájezdy a na svůj sed. Po zvládnutí tohoto základu můžeme přidávat složitější prvky - distance, kombinace, profily. Stále bychom však měli dbát v prvé řadě na správný sed, pravidelnost pohybu a dodržování správného počtu cvalových skoků v distancích a kombinacích.

Jaké chyby dělají děti při skákání nejvíce? Jak je řešíte?
Každé dítě je samozřejmě individualita, potýká se s různými chybami, je však několik obecných chyb, které se vyskytují při výcviku skákání nejčastěji.

Nestabilní sed: přestože děti, které začínají se skákáním, prošly již řádným drezurním výcvikem, důslednou průpravou korektního sedu a působení pomůcek na koně, je jasné, že se u skákání chyby v sedu znovu objeví. Děti se již tolik nesoustředí na sed, ale na překážku, což je logické, poněvadž je to pro ně něco nového. Nejčastější chyby v sedu vidím ve vytažené patě, přílišném předklánění, povolování otěží před skokem a celkově ve špatné harmonii jezdce s koněm při skoku. Tyto chyby se většinou rychle odstraňují neustálým opakováním při skákání malých skoků pod vedením zkušeného trenéra.

Chyby ve vedení koně: dalším kamenem úrazu bývá vedení a ovladatelnost koně dítětem. Je samozřejmé, že jakmile se začne skákat, většina koní se začne chovat trochu jinak, např. jsou více dopřední atd. Děti najednou neví, co s tím, začnou používat špatné pomůcky a kůň je „neposlouchá". Tento problém se opět nejčastěji opraví opakováním cvičení a prokládáním skokové práce drezurní prací. Jakmile nastane problém při skákání, je třeba chvíli popracovat drezurně, a až když je kůň i jezdec opět v pohodě, začít skákat znovu.

Nervozita a strach: problémem, který se asi nejobtížněji odnaučuje, je problém strachu a s tím spojené nervozity dětí. Dítě může mít skvělý sed, ale jak všichni víme, kůň strach a nervozitu u jezdce snadno pozná a reaguje. Děti s takovýmto problémem je důležité nepřepínat, raději vícekrát opakovat stejné cvičení, aby dítě získalo potřebnou sebedůvěru, teprve poté může jít o krok (o stupeň) dále. Je jasné, že takovéto děti potřebují také vhodné koně - vyrovnané, klidné a zkušené.

Kdy byste třeba doporučili poslat dítě na první soustředění?
Doba, kdy poslat dítě na první soustředění ani tak nezáleží na věku jedince, nýbrž na jeho jezdeckých dovednostech. Dítě by mělo mít dobrý stabilní sed, umět používat správně pomůcky, koně ovládat samostatně po jízdárně, rozumět jízdárenským povelům, umět základní drezurní cviky, případně základy skákání.

Zde je samozřejmě vhodné vybrat to pravé soustředění pro dítě, např. soustředění pro začínající děti, děti na pony, soustředění před ZZVJ atd. Rozhodně takovéto začínající děti není dobré posílat na skoková či drezurní soustředění se specializovanými trenéry. V tomto případě se pak trápí jak děti, tak trenéři.

Příprava dětí na ZZVJ

Jakýmsi prvním "vrcholem" mnoha začínajících jezdců je úspěšné složení ZZVJ - zkoušek základního jezdeckého výcviku. Přestože většina jezdců je skládá proto, aby mohli závodit, stále více "hobíčkářů" o ně usiluje také, například proto, že si chtějí "dokázat", že jejich ježdění má potřebnou úroveň nebo chtějí svým jezdeckým hodinám dát nějaký smysl. Jak je to s přípravou dětí na ZZVJ?

Co musí dítě prakticky umět, než ho připustíte s čistým svědomím k ZZVJ?
Před absolvováním ZZVJ musí dítě projít řádnou drezurní i skokovou průpravou. Při drezuře i skákání se musí projevovat stabilním korektním sedem, dobrým působením pomůcek na koně a koně musí mít neustále pod kontrolou. Musí zvládat stupeň obtížnosti ve skocích i drezuře daný ZZVJ. Dalším prvkem je kůň nebo poník - dítě musí disponovat zkušeným, nejlépe školním koněm (poníkem), který mu v jistých chvílích třeba i trochu pomůže.

Co naopak ještě umět nemusí?
Dítěti připravujícímu se na ZZVJ není dobré „motat hlavu" složitějšími prvky, než k úspěšnému zvládnutí zkoušek potřebuje. Konkrétně v drezuře není nutné - a řekla bych, že ani není vhodné - dítě učit složitější cviky, než jsou v drez. úlohách stupně Z. To samé platí i u skákání, dítěti stačí zvládnout parkur o cca 8 překážkách s jednoduchou distancí a kombinací na 2 cvalové skoky. Je zbytečné děti trápit najížděním těžkých distancí, které úplně přesně nevychází, či skákáním trojskoků, vodních příkopů atd. Ideální je zaměřit se na jednoduché prvky, jež jsou zahrnuty v požadavcích ZZVJ, ale zato s velkou důsledností.

Jak dlouho to zhruba trvá, než se průměrné dítě-začátečník dopracuje od prvního sezení na koni k ZZVJ?
Tady záleží na více okolnostech - věku, odhodlání, četnosti tréninků, talentu, vhodném koni, špatným vedením v začátku výcviku atd.

Při dobrém vedení a pravidelném ježdění se jedinec může dopracovat k ZZVJ za 1-2 roky.

Jak často doporučujete během té doby trénovat?
Zde samozřejmě platí „čím více - tím lépe". Dle mého názoru by jedinec, který se tomuto sportu chce aktivně věnovat, měl trénovat min. 2-3krát týdně a střídat více koní.

Myslíte si, že je dobré, když dítě během svého základního výcviku sedí na hodně koních - a když má více trenérů?
Při základním výcviku je vhodné střídat koně, každý kůň je jiný a na každém koni se lze naučit něco nového. O jezdci, který exceluje na jednom jediném koni, zdaleka nemůžeme říct, že umí jezdit.

Druhá část otázky se ptá na to, zda je vhodné mít více trenérů. Během základního výcviku si myslím, že nejlepší volbou je jeden trenér. Tento trenér ale musí být velmi zkušený, musí mít praxi s drezurou i skákáním, a především praxi s výukou začínajících jezdců. Často se stává, že dítě na ZZVJ připravuje např. špičkový skokový jezdec, který umí sice skvěle jezdit, ale neumí to předat vhodnou formou dětem.

Upřednostňujete před vlastními ZZVJ účast na hobby závodech, aby se dítě „otrkalo"?
Jedním z cílů hobby závodů nebo tzv. veřejných tréninků je příprava začínajících jezdců na ZZVJ. Jednoznačně doporučuji účast na těchto „závodech", neboť dítě si vše vyzkouší v praxi. Průběh, atmosféru i zvládání jistých problémů, které třeba i u vlastní zkoušky mohou nastat.