Rollkur: II. Podrobnější pohled

27. 11. 2009 05:00

Obrázky: 1

Autor: Katka Lipinská Foto: archiv www.sustainabledressage.com Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 11494 Počet komentářů: 10 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

Minule jsem psala o tom, co to vlastně rollkur je a proč je tak účinný. Koně, ježdění v pozici LDR jsou elastičtí, lehcí vpředu a stálí na přilnutí. Zastánci tohoto způsobu tréningu jsou přesvědčeni, že kůň se cítí pohodlně, neboť je zbaven veškerých blokád, je ohebný a ochotně zůstává v LDR držení. Prostě stává se „happy athlete“, což je drezurním ideálem.

Nebudu se pouštět do rozboru, v čem je jejich projev nekorektní, to si můžete v češtině přečíst na stránkách Dominiky Švehlové (1), zaměřím se spíše na to, jak se kůň v pozici LDR cítí. Zastánci rollkuru argumentují i tím, že na tuto nepřirozenou pozici je kůň navykán postupně, stejně jako gymnasté dlouhodobým tréningem uvolňují klouby a vazy a nedělá jim problém ani pozice, při které bychom se my, normální smrtelníci, zlomili vejpůl.

rollkurI mnoho odborných studií zdá se potvrzuje, že ježdění s přehnaně ohnutým krkem koni po zdravotní stránce neškodí, samozřejmě s dodatkem, je-li prováděno správně. Pro zvídavé čtenáře, jedná se především o studie dr. Wellinga, který zkoumal rentgenologické snímky mnoha koní, podrobených různému druhu tréningu (včetně hobby koní), a nenašel žádná poškození, související s hyperflexí krku. Prof. Denoix (2) upozorňuje na riziko poškození meziobratlových plotének v šíjové oblasti a u kohoutku. Ovšem samozřejmě, „největší riziko hrozí při nesprávném použití techniky". A nejvíce fanoušky rollkuru potěšil profesor van Breda (3), který se zabýval psychickou stránkou tohoto způsobu tréningu. Zkoumal míru stresu po tréningu u pěti špičkových drezurních koní, trénovaných v pozici LDR a sedmi koní rekreačních, kteří rollkurovaní nikdy nebyli. Použil metodu měření srdeční frekvence 30 minut po zátěži. Zjistil, že sportovní koně, ježdění v hloubce, vykazují dokonce nižší míru stresu po tréningu než koně rekreační.

Všechny „pozitivní" studie, které jsem měla možnost vidět, se ovšem zaštiťují magickým „ve zkušených rukách a při správném použití." Naopak, v nezkušených rukách a při nesprávném použití všichni varují před možným poškozením. Jaké poškození hrozí? Velmi úzce to souvisí s tím, proč jsou koně v pozici LDR tak jemní, poddajní a neprotestující.

Balancování na ostří nože

Hyperflexe krku dosahuje až k jeho fyzickému limitu. Dál už to nejde bez poškození tkání. Obratle jsou stlačeny těsně k sobě v nepřirozeném úhlu. Svaly a vazy krku jsou napjaté na maximum. Šíjový vaz, který vede ke kohoutku a upíná se vzadu na lebku je napnutý doslova k prasknutí. Přestože tyto svaly a vazy jsou postupným tréningem připravované, blíží se hranici své pružnosti. A každý organismus cítí, kdy se dotýká hranice, za níž následuje poškození. Ochranou před poškozením je totiž bolest. Pravděpodobně se nejedná o bolest silnou, na kterou by si snadno nezvykli. Můžeme se jen domnívat, že koně cítí něco podobného jako my, když napneme naše svaly a vazy až k jejich maximu.

Co hrozí, pokud se to „přepískne", je myslím zřejmé. Pravděpodobně asi nemáme tolik síly, abychom koni zlomili páteř, ale může dojít k poškození především šíjového vazu především v místě úponu na lebku. Že k tomu skutečně dochází, zdokumentoval dr. Weiler. Podle něho má až 80% sportovních koní tento vaz poškozený. A to bez zjevných příznaků! Pro další možná fyzická poškození v důsledku LDR ježdění opět odkazuji na stránky Dominiky Švehlové.

Časem si zvíře na tento typ práce i na s ní spojené nepohodlí zvykne. Podobně, jako si provozní koně zvyknou na okopávání a poškubávání v hubě od nezkušených jezdců. Nevyvolává v něm tedy asi ani výrazný stres, spíše rezignaci. To by mohlo vysvětlovat, proč podle van Bredy rollkurovaní koně nevykazují vyšší míru stresu. Van Bredova studie je ale diskutabilní, získaná data jsou přeceňována a je otázkou, zda je na jejich základě možné vyvodit výsledky, jaké vyvodil on. Podle dr. Bartošové článek výsledky přeceňuje. Nepodává žádné doklady o vlivu rollkuru na srdeční tep a možná ani nedokládá vliv konkrétního tréningu na srdeční frekvenci, protože kůň mohl reagovat úplně na něco jiného – čištění, vrácení do stáje, apod. Z poskytnutých dat plyne pouze, že drezurní koně v daných podmínkách měli určitou dobu po ježdění nižší tep než nedrezurní. Aby bylo možno mluvit o vlivu rollkuru, musela by být část testovaných drezurních koní rollkurovaných a část nerollkurovaných a podobně i koně rekreační. Koně by měli být testováni opakovaně a měl být prověřen i vliv věku (zkušenosti). Navíc, jak dr. Bartošová dodává, zvýšení srdečního tepu nemusí znamenat jen stres, ale excitaci. Ta může být vyvolána nejen strachem a stresem, ale i třeba radostí z pohybu.

Žádný výzkum zatím definitivně neprokázal (nebo mi alespoň není známo), že by rollkurovaní koně trpěli bolestí. Naštěstí se ale již objevily i studie, dokládající, že úplně příjemná tato poloha koním není. Jeden z nových výzkumů (2007), provedený Utou von Borstel a kol., si dal za úkol ověřit, zda koně, ježdění v rollkuru skutečně nevykazují známky stresu nebo diskomfortu. Stejně jako ve výzkumu van Bredy jim byl měřen pulz, ovšem výsledky byly doplněny i pozorováním. Pulz byl naměřen přibližně stejný, ale koně v LDR pozici se pohybovali pomaleji. Častěji byly také zaznamenány známky nespokojenosti a protestu, švihání ocasem, otevírání huby, házení hlavou i vyhazování. Koně v LDR pozici také bouřlivěji reagovali na vystavení stresovému podnětu (rozevření deštníku). A měli-li možnost volby ze dvou cest (ve dráze ve tvaru písmene Y), z nichž v jedné byli ježděni v pozici rollkuru, 14 z 15ti koní si významně častěji volilo cestu druhou.(4)

Rollkur a naučená bezmocnost

Chápete tu poddajnost, jemnost a poslušnost? Koně, jejichž obratle jsou stlačeny k sobě a vazy a svaly napjaté k prasknutí, toto vnímají. Stačí málo, aby byli nenávratně poškozeni, a to, spolu s ostrým užděním nebo průvlečnou otěží, je činí dokonale bezmocnými. Oni pravděpodobně nezakoušejí velkou bolest, spíše jen mírné nepohodlí, na které si lze zvyknout. Pokud by ale z jakéhokoli důvodu (třeba proto, že už toho bylo moc) chtěli utéci, s bradou na prsou není kam. Bojovat v této pozici jde také mnohem hůře, kůň je velmi znevýhodněn, proto si dobře rozmyslí, stojí-li mu to za to. Zejména pokud je jakýkoli projev diskomfortu „proježděn" za pomoci zesílených pomůcek.

Výsledkem je, že v situaci, v níž by se „normální" kůň bránil, rollkurované zvíře se bránit nebude. Je tudíž velmi reálné riziko, že dojde k ohrožení koně, že bude výcvik pro zvíře bolestivý, poškozující, a co více, jezdec to ani nepozná. A pozná-li, je dostatečně silný na to, aby na názor koně nemusel brát ohledy. Proto je tak často rollkur spojován s naučenou bezmocností, což je stav, kdy zvíře je naučeno, že je bezmocné - ať se mu děje cokoli, je přesvědčeno, že žádná obrana mu nepomůže, proto se už ani nebrání. Jedná se vlastně o naučenou toleranci bolesti.

Názornou ukázkou je video „blue tongue", ke shlédnutí na youtube (5). Pokud vám náhodou uniklo a nemáte možnost si jej přehrát, jedná se o opracování před soutěží CDI, kde rollkurovaný kůň Patrika Kittela plazí jazyk, který je nedokrvením modrý. Což vypovídá o tlaku, jaký je na koňskou hubu vyvíjen. Přesto se zvíře nebrání, komisař na opracovišti prý nezaznamenal, že by něco bylo špatně. Na rizika psychického zneužívání koní při tréningu touto technikou a možnou souvislost s naučenou bezmocností (která ovšem u koní ještě nebyla „oficiálně" prokázána) upozornilo již také mnoho vědců - Andrew McLean, Ulrike Thiel, Ute von Borstel a další.

Vidí nebo nevidí?

Jedním z často uváděných negativ ježdění koně na kolmici, potažmo za kolmicí, je fakt, že koně při této poloze hlavy nevidí. Přesněji řečeno, koně na kolmici vidí jen malý úsek země před sebou, jsou-li v pozici LDR, vidí na svá přední kopyta či těsně před ně. Nemohou vidět, co je přímo před nimi. Tolik alespoň říká dr. Harmanová, uznávaná výzkumnice koňského zraku (6).

Tohle by ale platilo pouze tehdy, pokud by koňské oční bulvy nebyly pohyblivé. Prof. Bartoš se svými spolupracovnicemi prokázali, že i při různých polohách hlavy koně (jmenovitě s hlavou „na otěži", při spontánním snížení hlavy, nebo při snížení hlavy tahem za ohlávku) pohybem očních bulv kůň snadno udržel horizontální polohu zornice (7). Koně v pozici LDR testováni nebyli, ale i oni mají oční bulvy pohyblivé, lze tedy předpokládat, že pro ně platí přibližně totéž, co pro koně na otěži. Rozsah jejich zorného pole ale ještě podrobnější výzkum čeká.


Citace a literatura:

(1) Sustainable Dressage, jedny z nejkomplexnějších textů o rollkuru, autorka Theresa Sandin, anglicky: http://www.sustainabledressage.com/rollkur/index.php, překlad do češtiny http://cincily.cz/rollkur/howCZ.php.htm

(2) Denoix, J. (2006). Functional Anatomy and Diagnostic Imaging of The Cervical Spine. Report of the FEI Veterinary and Dressage Committees' Workshop "The use of over bending ('Rollkur') in FEI Competition". Federation Equestre Internationale Lausanne, 31st Jan. p.8.

(3) van Breda, E.: A Nonnatural Head-Neck Position (Rollkur) During Training Results in Less Acute Stress in Elite, Trained, Dressage Horses. J. of Appl. Anim. Welfare Sci. 9(1): 59-64

(4) von Borstel, U. U. et al.: Impact of Riding in a Coercively Obtained Rollkur posture on Welfare and Fear of Performance Horses. App. Anim. Behav. Sci. (2008)

(5) http://www.youtube.com/watch?v=8hIXGiV4N4k

(6) Catalyst: Riding Blind (2002). http://www.abc.net.au/catalyst/stories/s545781.htm

(7) Bartoš, L., Bartošová, J. & Starostová, L. (2008): Position of the head is not associated with changes in horse vision. Equine Vet. J. 40: 599-601


Ve třetím díle tohoto pojednání o rollkuru si můžete přečíst pohled jednoho z největších protagonistů této výcvikové metody: Sjeffa Janssena. A k tomu i malé shrnutí toho, jak se ke všemu staví mezinárodní jezdecká federace FEI, která má chránit klasickou podobu drezury i welfare "svých" koní.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. bkocovsky

    Radost z pohybu

    07:49 - 27. 11. 2009

    Prohlásit že u hobystických koní se zvýšená tepová frekvence rovná radosti z pohybu je tvrzení přinejmenším odvážné, ne-li z oblastí spekulací.
    To že se rollkurovaní koně víc lekali otevřeného deštníku je již z oblasti sci-fi. Výbušní, nesmírně koncentrovaní, dopřední a silní drezurní koně mají jistě labilnější psychiku a a nejsou zvyklí na příliš okolního rozruchu. Test není dostatečně reprezentativní a nemá vypovídající hodnotu.

  • 2. Caine

    Doplnění k diskuzi vidí/nevidí?

    09:04 - 27. 11. 2009

    Citovaný článek pod číslem 7 je možné přečíst zde: http://af.czu.cz/~bartos/publications/pdf/Bartos_Bartosova_Starostova_2008_EVJ.pdf

  • 3. any

    Re: Radost z pohybu

    09:36 - 27. 11. 2009

    Reaguje na 1.

    Já jsem v článku žádné podobné prohlášení nenašla. Věta \"Ta může být vyvolána nejen strachem a stresem, ale i třeba radostí z pohybu.\" dle mého názoru pouze poukazuje na nedomyšlený (otázka nakolik účelově nedomyšlený) design provedeného výzkumu, který značně snižuje relevanci jeho závěrů.

  • 4. Eva Holubcová

    protiřečící si

    09:43 - 27. 11. 2009

    Zdravím,
    asi bych trochu více ten článek promýšlela, než ho zveřejním. Pokud na jednom místě citujete studii, která uvádí, že se koně v rollkuru "častěji byly také zaznamenány známky nespokojenosti a protestu, švihání ocasem, otevírání huby, házení hlavou i vyhazování. ", což mi nepřipadá jako ta poddajná bezmocnost a poslušnost, kterou uvádíte o kus dále, s tím, že kůň se nemůže bránit, protože ví, že je to pro něj rizikové. Jak s tím souvisí vyhazování?

  • 5. gamblerka

    kdo umí?

    10:27 - 27. 11. 2009

    Názor, který se táhne jako pověstná červená nit (nejen) celým rollkurem - pokud to jezdec umí využít, koni to neublíží, posílí určitou skupinu svalů, zajistí bezpečí lehké jezdkyni... Někdo si může bez rizika dovolit s koněm tuto techniku využít - pořád jde o poddání se tlaku -ale to jsou asi výjimky. Pokud vím, tak o Bonfirovi jsem četla, když mu bylo 24 a ještě byl 3x týdně ježděn. Zda se ale potýká s nějakými následky, bolestmi atd. to se stejně nikdo nedozví, ale jsem přesvědčena, že jeho případné utrpení (asi přehanný výraz) se nedá srovnat s provozáky, kteří jsou často odrovnaní od deset let dříve. Kromě Bonifira měla snad ještě Salivara, který se u ní dožil 30 let (cca). Takže já nevěřím, že trpí konkrétně koně Anky. Zase bych se bála nejvíc zástupu napodobovatelů, kteří budou chtít nahradit korektní výcvik svazováním koně do kozelce s vidinou výhry prasete na drezúrním VT. Cestu bych viděla v kvalifikovaných a nekompromisních TD, stewardů, rozhodčích, kteří se nebudou bát potrestat jezdce evidentně zneužívajícího - LDR, průvlečky, bič, i metodu KP - i kdyby to byl jeho kamarád. Bohužel je jezdecký sport jedna velká rodina...

  • 6. Katka K.

    Re: protireci si

    10:36 - 27. 11. 2009

    To, ze v jednom experimentu bylo zaznamenano nekolik pokusu vyhazovani, naprosto nesouvisi s tim, zda toto zachazeni vyvola nebo nevyvola bezmocnost. Mozna kdybyste si lepe precetla clanky o LH (kdyz uz citite potrebu kritizovat), zjistila byste, ze LH nevznika ze dne na den a ze zpocatku se kone branit zkouseji. Stejne jako hyperflexe muze mit mnoho pozic a kone se do te krajni dostavaji postupne. A ze nekteri kone se radeji zabiji, nez by se prestali branit, toho jste si nikdy nevsimla? Ostatne, zkusite si to nasimulovat sama na sobe, resp. poproste nekoho o pomoc. Jisty zapasnicky hmat vam pritlaci hlavu k prsum. V urcite fazi nepochybne zkusite vzdorovat, ale pokud bojem dosahnete pouze toho, ze se stisk zesili, velmi brzy pochopite, ze tudy cesta nevede.

  • 7. Katka K.

    Re: Kdo umi?

    10:39 - 27. 11. 2009

    A ty vis, kolik mela dalsich koni, kteri to neprostali? Ja ne, proto se podobnych nazoru zdrzuji. Nevim, nekomentuji.

  • 8. gef

    zornice

    10:54 - 27. 11. 2009

    Horizontalni poloha zornice je fajn vec, ale kdyz si predstavite horizontalni polohou zornice i u tak extremniho zarolovani, jako je na obrazku v clanku, tak vam vyjde, ze si konik muze leda tak koukat do hornich vicek a nadocnicovych oblouku. Otazkou taky je, kde je hranice te pohyblivosti. Kdyz si to zkusite na sobe, tak zjistite, ze koukat se pred sebe muzete jen do urcite polohy hlavy, pak uz to proste nejde :). Mne ta ceska studie prijde naprosto nedostacujici v tom, ze nehledali hranicni polohy (pasouci se kun a pozice na kolmici neni hranicni) a taky se vubec nezamerili na schopnost vnimani predmetu prek konem. Vcelku se divim, ze jim takhle jednoduchouckej clanek vubec prijali.

  • 9. blanka

    Líbí

    22:23 - 28. 11. 2009

    Mně se článek líbí, narodíl od Bohouše nemám pocit, že by dělal jakékoliv závěry, jen nabízí několik různých úhlů pohledu a řekla bych docela vyrovnaných.

  • 10. Eva Holubcová

    ?

    15:02 - 29. 11. 2009

    Reaguje na 6.

    Proc tak utocne? Jen jsem namitla, ze mi neco nezni uplne konzistentne, navazujicim zpusobem. V zivote jsem na pruvleckach apod nejezdila, neni duvod me povazovat za zastance a uvadet drasticke priklady k presvedceni....Me rollkur vadi z principu, na to si nepotrebuji precist jakekoliv pro ci proti studie, ale opravdu tamty studie mi prijdou ponekud neseriozni, nedelane na dostatecnem vzorku koni apod. Ja vim, ze to tam uvadite, ale myslela jsem, ze veda kolem koni, etologie, je na tom ponekud lepe.

    k jine: bonfire a dalsi, ale ti kone asi byli pred "rollkur" erou. Nicmene asi neco na tom bude, ze je diametralni rozdil, kdyz to pouziva odbornik a ne zastupy nasledovatelu. Presto se jedna o metodu, ktera ani v rukou odbornika nemuze byt vuci koni ferova. Subj.pocit.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: