Rejoneo – býčí zápasy na koni

8. 04. 2010 14:00

Obrázky: 3

Autor: Lenka Dostálová Foto: Lenka Dostálová Seriál: Španělské ježdění Počet přečtení: 9226 Počet komentářů: 3 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dnes se konečně dostáváme k tématu Rejoneo – býčí zápasy na koni. K tomu se musíme seznámit nejen s koněm a jezdcem, ale i s býkem, protože on je jedním z protagonistů tohoto – sportu? zábavy? umění? týrání...? to nechám na vás. Tomu všemu se říká Tauromaquia.

Co se o Rejoneo ví

Nejjednodušší je (pro staromilce) obrátit se na nějaký slovník, v moderní informační společnosti je nejjednodušší (a také produktivnější) Rejoneo vygooglovat nebo alternativně vyseznamovat, protože ze slovníku toho moc nevydolujete.

aréna v RondoCo tedy v češtině zjistíme:
Že Rejoneo jsou koridy na koních. Že se k nim nejčastěji využívají portugalští a španělští koně a různí kříženci s jejich krví. Že jsou tyto zápasy nejoblíbenější ve Španělsku, v Jižní Americe (kam se dostaly spolu s ostatní španělskou kulturou) a také ve Francii a Portugalsku. V Portugalsku se býci nezabíjejí před publikem, nikoli kvůli ochráncům zvířat, ale kvůli královskému výnosu z roku 1936.

Kůň, kterému jezdec - rejoneador svěří svůj život, má za sebou několik let výcviku a musí být dostatečně statečný, nebo alespoň musí být i ovladatelný, i když má strach.

...a co možná nevíte

Býčí zápasy jsou v Andalusii velice populární a v sezóně (od jara do podzimu) se konají každý týden. Když jsou zrovna v některém městě slavnosti, pak je korida každý den třeba 14 dní v kuse, pokaždé s jinými toreadory (to jsou pěšáci) nebo rejoneadory (to jsou ti na koni).

Asi bychom si měli popsat, jak korida probíhá. Jedna korida je obvykle tvořena 6 býky a 3 toreadory - na každého toreadora tak připadají dva býci, dvě šance na úspěch před publikem. Každá korida má svůj vlastní pestrobarevný plakát, na němž převládá červená a žlutá - krev a písek.

Los torros, la corrida de los torros, la lidia, la corrida de los rejones...

Popíšu teď stručně zápas i v základní (pěší) variantě. Dělí se do tří částí („suertes" nebo „tercios"), které celkem trvají zhruba 20 minut:

1. „Tercio de varas": Býk vbíhá do arény, kde na něj čeká toreador s „capote", což je větší a těžší pláštěnka v podobě ¾ výseče, zespodu žlutá, zhora lila. Smyslem je, aby se býk hnal za pohybem pláštěnky, ne člověka. V této části toreador i rejoneador odhadují býkovu sílu a reakce, kůň pro tuto část tedy musí být rychlý a mít odpich. U pěších korid také později nastupuje „picador" na těžkém a vypolstrovaném koni, jeho úkolem je pomocí píchanců kopím býka rozzuřit a oslabit divočejší jedince.

2. „Tercio de banderillas": V normální koridě zde nastupují kromě samotného toreadora i specialisté „banderilleros" z jeho skupiny. Banderillas jsou barevně zdobené bodáky, jejichž cílem je býkova šíje. Jezdec na koni má v tuto chvíli většinou připnuté otěže k pasu, protože v obou rukou třímá banderillas. Rejoneador Raúl Martín Burgos ale někdy dokonce v této části jezdí na koni zcela bez uzdečky... Kůň pro tuto část tedy musí být naprosto ovladatelný vahou a nohama, zároveň se nesmí bát býka, protože se s jezdcem musí přiblížit tak, aby bylo do býka možné zabodnout krátké banderillas. Někteří koně jsou v blízkosti býka agresivní a snaží se ho kousnout. V této části je nejvíce prostoru k předvedení různých cviků s koněm.

rejoneador3. „Tercio de muerte": V tomto dějství už je to jen mezi toreadorem nebo rejoneadorem a býkem: člověk si pohrává s býkem zblízka, nastavuje mu muletu - červený a menší „kus hadru". Kůň pro tuto část musí být velmi vyrovnaný, soustředěný, ochotný přijít v klidu až úplně k býkovi a musí také přijmout bez protestů nejvyšší stupeň shromáždění. Takoví koně jsou prý nejvzácnější. Tato část je finále, které nekončí ničím jiným, než býkovou smrtí toreadorovým, resp. rejoneadorovým, mečem, který v ideálním případě projede mezi lopatkami skloněného býka až po jílec a býk se po chvíli sklátí k zemi...

Jak vidíte, pro každé dějství koridy používají profesionálové jiné koně, a není to jen kvůli únavě, ale hlavně proto, že v každé třetině je zapotřebí trochu jiné ctnosti.

Dříve se také při koridách používala garrocha, s jejíž pomocí toreadoři přeskakovali býka (viz např. série Goyových rytin Tauromaquia z počátku 19. století), dnes je k vidění velmi zřídka, a to spíše v rukou rejoneadorů než toreadorů.

rejoneo s garrochouPokud se toreadorův výkon líbí, začne publikum mávat bílými šátky - na to by měl „předseda" koridy (obvykle jím bývá nějaká významná osobnost, např. starosta, zpěvák, či samotný král) reagovat tím, že ze své lóže také vyvěsí bílý šátek, který znamená odměnu pro toreadora: ucho zabitého býka. Nejprve vyvěsí jeden šátek, a pokud velká část publika dále mává a dožaduje se pro toreadora další odměny, vyvěsí druhý, který znamená druhé ucho. A pak následuje býčí oháňka. Toreadora, který za jedno představení získá nejméně 3 uši, na konci večera vynesou z arény na ramenou hlavní branou. Tomu se říká „salir por la puerta grande" a tento slovní obrat je jednou z mnoha metafor (metonymií?), které přešly z významového okruhu býčích zápasů do běžného jazyka, a znamená „odejít vítězně a s grácií".

I býk může odejít „vítězně a s grácií", byť jsou jeho naděje mizivé: pokud při souboji prokáže, sílu, vytrvalost, obratnost a zároveň je „hodný" (to znamená, že jde po hadru, a ne rovnou po člověku), může toreador předsedu koridy požádat, aby byl býk ušetřen. Takový býk se pak vrací domů a stává se z něj plemeník. Děje se tak několikrát do roka a jde o velikou slávu a o nejvyšší poctu, jaké může chovatel býků dosáhnout: odchoval tak kvalitní zvíře, že si jej toreador po boji vyžádal jako otce další generace býků.


Zajímavé odkazy:

V češtině: http://corridadetoros.blog.cz/ - stránky fanynky korid
Wikipedia (něco málo česky, o něco málo víc anglicky a mnoho informací ve španělštině, včetně informací o nejvýznamnějších postavách)

Knihy (ve španělštině):

Álvaro Domecq y Díez: Memorias. Mi vereda a galope. (Paměti Álvara Domecqa seniora, možná nejuznávanějšího rejoneadora všech dob. O koních, býcích, lidech a jeho rodině.)

Antonio Miura: Doma. Acozo y Derribo. (Jak si vybírat koně na Vaqueru, zejména pro disciplínu Acoso y Derribo, a jak ho cvičit.) Vydáno v roce 1992, ale obsah knihy je o několik desítek let starší. Přesto mě kniha překvapila svou moderností a odkazy například na Fillise. To znovu dokazuje, že ne všichni Vaqueros jsou nevzdělaní burani, kteří neznají nic jiného než silové působení.

Film:

Krev a písek (Blood and Sand, 1922, remake 1941 a 1989) - film podle románu Vicenteho Blasca Ibáňeze o touze mladíka stát se toreadorem (já to nečetla ani neviděla :-))

Video:

http://www.youtube.com/watch?v=IEyieMethyY - starší reportáž o chovu a výběru koní pro rejoneo. Najít dobrého koně pro rejoneo je prý skoro jako hledat Svatý grál. :-) (ve španělštině)

http://www.youtube.com/watch?v=wbEBVU-Z7go - reportážní sestřih z rejonea v madridské aréně Las Ventas (ve španělštině)

...a bezpočet dalších po zadání „rejoneo" nebo jmen jednotlivých rejoneadorů.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. cavallol

    "Rodiny " použitých koní

    19:03 - 08. 04. 2010

    Moc pěkně napsaný a vysvětlený článek...jen..Zajímalo by mě, z jakých linií jsou "nejlepší" koně, používání pro rejoneo? Podle informací co mám se pro rejoneo výhradně používají portugalští koně lusitano, čistokrevní PRE se používají jen vyjímečně, nejsou stavění pro typy pohybů, které kůn při rejoneu předvádí. Za jednu nejlepší ve španělsku je prý považována "rodina" koní Domecq. Díky za informace.

  • 2. cavallol

    Oprava

    19:28 - 08. 04. 2010

    Reaguje na 1.

    "Podle informací co mám se pro rejoneo výhradně používají portugalští koně lusitano, čistokrevní PRE se používají jen vyjímečně, nejsou stavění pro typy pohybů, které kůn při rejoneu předvádí."

    Nepřečetla jsem si pořádně druhý odstaveček, vycházela jsem jen z předchozích článků od Vás :-)

  • 3. Isla

    PRE a rejoneo

    12:24 - 09. 04. 2010

    Reaguje na 1.

    Koridy jsou obrovské a pro člověka z vnějšku komplikované téma, tak doufám, že jsem nevynechala něco zásadního nebo jsem někde moc neujela. Chtěla jsem rejoneo původně vměstnat do jednoho článku, ale už teď jsou z toho dva – a příště se můžete těšit na lepší fotky. ;-)

    Teď k tomu dotazu na PRE:
    Ono ne že by PRE nebyli na rejoneo stavění, mnoho španělů dnes od lusitánců na první pohled nelze rozlišit a vnímavostí, pracovitostí a charakterností jsou na tom zhruba stejně. Jde spíš o to, že portugalští koně jsou delší dobu do chovu vybíráni podle pracovních kritérií: mají větší sílu, lepší hřbet, jsou svalnatější a hlavně mají výborný cval. Asi se to nebude všem líbit, ale ač nerada, musím přiznat, že selekce PRE se v minulém století bohužel z velké části řídila estetickými kritérii a výškou akce předních nohou.
    Chovatelé, kteří však své koně neměli pro parádu, nýbrž pro práci, se řídili potřebami pracovního využití – výsledkem jsou koně lehčího sportovnějšího typu s menším objemem krku, kteří v mládí vůbec nevypadají jako PRE, ale jako nějací kříženci.
    To znamená, že se dostáváme trochu do bludného kruhu: PRE takových kvalit šlechtili právě chovatelé býků a rejoneadoři a pak je sami cvičili a používali je při zápasech a následovně opět v chovu. Takže za nejprověřenější chovy pro rejoneo skutečně lze považovat linie Domecq, Bohórquez, Miura (o tom píšu trochu i v následujícím článku).
    Jako pracovní, pracovití a charakterní koně jsou to koně dobří nejen pro rejoneo: velká část koní v Real Escuela Andaluza je od zakladatele Domecqa, významní koně z této školy (např. Flamenco XX, jeho syn Quejío V...) také vedou krev koní Panadero VII a VIII z chovu Miura (kteří byli chváleni právě pro kvalitu svého cvalu) a Panadero VIII je také otcem drezurního reprezentanta USA, koně Gaucho III, i žijící legendy Invasora II. Když půjdeme v genealogii těchto koní do hloubky, narazíme opět na staré známé koně Agente a Maluso z Vojenského hřebčína. Dobrý je také trochu baroknější chov Romero Benítez. A tak dále a tak dále. :-) Pro milovníky rodokmenů odkaz na plemennou knihu PRE:
    http://www.lgancce.com/lgpreancce/asp-publico/arbolGenealogicoPRE/BuscarArbolPRE.aspx

    A samozřejmě pak také může být spousta PRE, kteří by se pro rejoneo hodili výborně, ale protože se nenarodili v tom „správném“ chovu, budou z nich sice třeba skvělí hobby nebo drezurní koně, býka ale nikdy ani nespatří.
    Abych nezapomněla: vzhledem k tomu, že ve stájích výše uvedených chovatelů vždy stálo i několik vynikajících lusitánských hřebců (například Opus Domecqa seniora), otevřeně se spekuluje o tom, že byli pouštěni na klisny PRE a tito potomci byli zapisováni pod licentovanými plemeníky PRE. Ale protože jejich DNA je už několik desetiletí v nenávratnu, může se dál jen spekulovat. :-)

    Dost jsem se rozkecala, ale snad je z toho patrné, co jsem chtěla říct...

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: