Recenze: Warrior – legenda z labutí písně kavalerií

7. 11. 2014 06:00

Obrázky: 3

Autor: Michaela Burdová Foto: Litgreatwar.umwblogs.org Rubrika: Recenze, testy Počet přečtení: 5736 Počet komentářů: 5 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Stoleté výročí vypuknutí první světové války přineslo na knižní trh mnoho nových titulů s tímto tématem, ale o koních ve světovém konfliktu se dočteme jen málo. Tak alespoň malé memento v podobě recenze knihy o skutečném válečném koni "Warrior - The Amazing Story of a Real War horse", jak ji napsal sám jezdec a majitel koně, generál Jack Seely, a upravil jeho vnuk Brough Scott.

„Viděl jsem, jak kousek od něj vybuchl granát a on klidně stál - jen otočil hlavu a lhostejně se díval na stoupající kouř," píše generál Seely o koni, se kterým prožil čtyři roky na západní frontě. Pozoruhodné dílo vydává svědectví, které mrazí i dojímá, překvapuje i vyvolává hlad po dalších informacích.

WarriorFikce versus skutečnost

Stephen Spielberg zfilmováním novely Válečný kůň (Michael Morpungo) v roce 2011 připomněl světu těžký úděl koní v hororu první světové války. Warrior byl skutečný. V čem se fiktivní a skutečný válečný kůň liší? Jistě mají jiné „postavení" - Joey je kůň farmářského syna, je zrekvírován na západní frontu, kde zažije mnoho válečných peripetií, než příběh dospěje do triumfálního happy endu. Warrior je generálův kůň, má své ošetřovatele a jezdce. Odchovaný venku v oblasti, kde vane od moře do trávy jihozápadní vítr, kde si utužuje pevnou konstituci na rozlehlých pastvinách zavřených mezi svahy, po kterých musí za vodou. Má střechu nad hlavou během války častěji než řadoví koně, ale jízda v čele z něj dělá snadnější cíl. Stejně jako jiní uniká pod nepřátelskou palbou při velkém ústupu vojsk dohody v Mons, projde peklem u Ypre, ale na rozdíl od většiny koní přežije. Stejně tak na Sommě, v hororu Paschendale (třetí bitva o Ypre), Cambrai. Nakonec se zúčastní slavného útoku kavalerie na Moreuil Wood a čtyři roky po válce vítězí v prestižním dostihu-point-to point na ostrově Wight stejně jako jeho otec před 15 lety.

Kavalerista, aristokrat, státník

Knihu o Warriorovi napsal generál Jack Seely v roce 1934. Jmenovala se My horse Warrior. Cenné jsou v ní také kresby jeho přítele a malíře velkého jména - sira Alfreda Munningse. Vnuk Seelyho, Brough Scott, je autorem upraveného vydání s názvem Warrior, the amazing story of real war horse. Je zde předmluva syna Jackova přítele, slavného dostihového komentátora BBC sira Petera O´Sullevana.

Osobnost Jacka Seelyho je fascinující nejen svým vztahem ke koním, ale také jeho událostmi nabitým životem - kromě účasti v búrských válkách a na západní frontě byl dva roky před světovým konfliktem ministrem války (ovšem ústupek pro 60 důstojníků v kauze vzpoury v Curraghu ho stálo křeslo). Byl také přítelem tehdy mladého Winstona Churchilla. Seely byl významná osobnost, vysoký důstojník se státnickými zkušenostmi, od takové se očekává nadhled a vojenská střízlivost, odvaha. Druhá stránka jeho osobnosti je spojena s koňmi, velmi silně a s mírně antropomorfizačními sklony, jak v knize místy zaznamenáme, ale tenkrát se tolik nehledělo na správnou etologickou rétoriku. Za doby búrských válek se v mládí Seely o koních hodně naučil v jižní Africe od Holanďanů, jejichž znalostí si velmi vážil,a také od Arabů. A odsud si také přivezl matku Warriora, klisnu s pohádkovým jménem Cinderella. I to vypovídá o jeho vztahu ke koním - klisnu, na které jezdil v búrských válkách, převezl z jednoho kontinentu na druhý až do svého sídla na ostrově Wight.

Cinderella x Straybit

Osud Cinderelly je sice psaný vcelku střízlivě, ale je krásný i smutný zároveň. V každém případě ale dala ve spojení s plnokrevným Straybit (v jeho rodokmenu je Voltigeur - vítěz Derby a St.Leger 1850, Lowlande, Baron, Pocahontas) hříbě, hřebečka Warriora. Inteligentního, odvážného koně, který se už při prvních projížďkách na pobřeží učil zvládat svůj strach před valícími se vlnami.

Když mluvím o střízlivosti projevu, neznamená to, že se vás kniha emocionálně nedotkne. Naopak - vojenská věcnost vyjadřování místy zapůsobí jako šlehnutí bičem.

Soumrak kavalerií - Seely to tak nevidí

Kavalerie za první světové války už zpívala svou labutí píseň nejen z důvodu technického pokroku ve zbraních, ale v případě západní fronty i z důvodu zákopového způsobu vedení války. Skutečné bojové nasazení kavalerie proběhlo až na jaře roku 1918 při odvážném útoku v Moreuill Wood. Ale tam, kde se kavalerie zdržovala a čekala za frontou, Warrior se často přesouval se Seelym nebo jinými důstojníky po inspekcích, s pěchotou, od bojiště k velitelství, nebezpečných situací tedy zažil mnoho.

Daleko větší využití měli koně v roli průzkumné, hlídkové a především transportní. Přesto - děla a granáty proti nechráněné pěchotě a transportním koním znamenala hrozivý nepoměr nemluvě o plynu. Také se poprvé objevily tanky (Cambrais), ale pro Warriora neznamenaly zvláštní hrozbu - a tak si za nimi "cválal, nosem se téměř dotýkajíc tanku".

Lidé ze „staré školy" však tento nepoměr sil vidět nechtěli, v knize Seely na několika místech naopak poukazuje na výhodu koní především také v transportech zbraní a v podmínkách nevhodných pro mechanizaci. Ale i koně mají své limity a v hlubokém bahně nejen u Sommy, ale především v Paschendale, jich mnoho našlo smrt utopením v bahně a kráterech plných vody. Jak moc lpěl Seely na koních a upřednosňoval je např. před letadly, je zřejmé z jeho dopisu ministru války, Lordu Haldane. Seely píše: "Nepovažujeme za možné jakékoliv využití letadel pro válečné účely". V roce 1913, když Royal Navy žádá o vyšší finance ze státní pokladny pro letectvo, Seely reaguje: „Peníze je vhodnější investovat do koní. Jeden kůň má větší cenu než dvě letadla..." Pravda, v tom se neliší od Douglase Haiga, velitele britských expedičních sil, který nastoupil po siru Johnu Frenchovi. Haig ortodoxně trval na významu kavalerie ve válce, což mu bylo vyčítáno stejně jako jeho strategie, kdy nahnal statisíce vojáků na jistou smrt, o koních nemluvě (jeho zásluhy na vítězství jsou dosud diskutovány a má své odpůrce i příznivce). Aristokraté zjevně jen těžko přetrhávali pupeční šňůru, která je spojovala s tradicí a slavnou válečnou historií kavalerií.

Sir Alfred Munnings - hlava WarrioraWarriorův život

Kniha je skutečný příběh o životě jednoho koně od narození, přes jeho výcvik, účast ve válce až po jeho aktivní důchod. Poprvé byla publikována v roce 1934 a tištěné exempláře lze ještě sehnat na internetu, ovšem za téměř sběratelskou cenu 65 liber.

Samotný příběh má 11 kapitol od první kapitoly Cinderella o matce Warriora, přes kapitolu z období hříběcího - Warrior, jeho výchovu v kapitole Výcvik. Následují další kapitoly podle místa působení a bitev až po jedenáctou s prostým názvem „Mír". Knihu uzavírá epilog z pera Brougha Scotta.

Mimo jiné se v něm uvádí: "Warriorův hrob neexistuje - Scott měl příležitost hovořit s jedním starým mužem, který jako malý chlapec byl u toho, když přijel v roce 1941 na statek veterinář a dodávka pohodného. Musíte si uvědomit, že byla válka," říká, „bylo všeho potřeba. I Warriora." V příloze si ještě můžete připomenout trochu smutné válečné statistiky.

Výcvik

Koně trénoval "Young Jim" z rodiny, kde se znalosti o koních předávaly a cizelovaly po několik generací. Jednou požádal Seelyho, aby první jízdu na něm absolvoval on, protože to považoval za důležité. Seely se ocitl několikrát na zemi, ale dozvíme se, co bylo příčinou, že Warrior se nechoval zrovna gentlemansky - podle jedné ze zásad při obsedání není dobré se vyfiknout do zcela jiného úboru, než v jakém nás kůň důvěrně zná. V každém případě Warrior nebyl potrestán, ale po posledním pádu k němu Seely dlouze promlouval, kůň se zklidnil, sklonil hlavu a od té doby (až na nějakou výjimku - jak Seely popisuje, když se Warrior rozhodl jít doleva a jezdec doprava...) už byl v tomto ohledu spolehlivý.

Co se týče speciálního výcviku, bylo potřeba řešit dilema, zda z rychlého Warriora vychovat dostihového koně, nebo koně pro kavalerii. Když byl Seely zrovna v Londýně, kde byl v té době ministrem války, přinesla mu sekretářka dopis právě od Jima. V dopise se ptal, zda má Warriora připravovat na dostihovou dráhu, nebo jako vojenského koně. Seely mu odepsal, že pokud bude na dráze, nemohl by z něho být perfektní vojenský kůň.

Válka

Seely a Warrior museli snad mít svého anděla strážného už v první bitvě u Marny, kdy Němci udělali osudovou chybu a místo toho, aby šli na Paříž obchvatem, rozhodli se postupovat přímo, čímž dohodovým silám odkryli své křídlo a Francouzi (pod vedením maršála Joffreye) se téměř fanaticky vrhli na nepřítele ještě s podporou Britů. Ale k oné události - u vesnice Ferté-sous-Jouarre do velké skupiny přivázaných koní dopadl velký granát. Přežilo jich jen několik, mezi nimi Warrior. Seely se svou jednotkou byli posláni do vesnice, kde je zastihla dělostřelecká palba. „Všichni leželi mrtví na zemi kromě mě," popsal Seely lakonicky scénu. Warrior se v té chvíli nacházel o tři sta yardů dál.

Podle Seelyho bitva u Marny Warriora změnila - „Mladý kůň se stal zcela jinou bytostí, když jsme se otočili a vyjeli vstříc rannímu slunci." Podle jeho slov „už se nezachvěl při výbuchu granátu, pokud nebyl příliš blízko, ale i v takovém případě se jen otřásl. Zjevně to bral tak, že není třeba se děsit před dělostřeleckou palbou."

Brzy se ocitnou společně v první bitvě o Ypry. Seely na něm jezdí mezi jednotkami a předává zprávy Johnu Frenchovi. Ten si často bere Warriora do akcí. O této bitvě Seely píše: „A tak bojovali celé týdny. Po kolena v blátě, v krvi a šílených podmínkách a přesto s nasazením, jakého nebylo v historii britské armády rovno. Jsem rád při pomyšlení, že Warrior zde hrál svou skromnou roli."
Po první bitvě u Ypre měl Warrior nějaký čas na odpočinek mnoho mil za frontou. Jezdil s důstojníky na poklidné vyjížďky včetně inspekcí jednotek, které sem přijížděly z Anglie. Poté s ním Seely byl převelen k monitorování indického kontingentu. "Byla to nejmokřejší a nejděsivější část linie s nepřetržitou palbou z pušek. Každá strana testovala, co má ta druhá, a tak se opět Warrior ocitl vystavený těm nebezpečným věcem - palbě z děl a střelbě z pušek."Střelbu z pušek Warrior neměl rád, i když se dokázal ovládat. Málem ho však zabilo něco jiného - pro válečné koně častá a obvykle fatální kolika ze střepiny, kterou sežral s dávkou sena, měla krutý průběh a jen zázrakem a zásahem veterináře přežil (veterinární služba na bojišti byla britskou specialitou, přesto na západní frontě zahynulo 900 tisíc koní z jednoho milionu).

Štěstí ho neopustilo ani ve chvíli, kdy pár metrů od něj dopadl granát a, jak se občas stávalo, neroztříštil se, ale rozlomil v půli - a polovina trefila do prsou koně, na kterém seděl jeden důstojník. Koně to dočista rozpůlilo, zatímco jezdce tlaková vlna odmrštila na zem. Warrior, který mohl okamžitě utéct do své dočasné stáje, zůstal na místě i přes další dopady granátů poblíž „a čekal na mě. Hlasitě ržál, jakmile mě uviděl a přicválal ke mně a jasně mi říkal ´Neopustím tě´. A v té době mě Warrior následoval jako pes, zcela na volno, když jsem jezdil jiného koně," píše Seely. Přežil i nesmírně těžké chvíle u Sommy, kde déšť, sníh a mráz učinily cesty těžko sjízdné, umrzlá krusta se propadala a mnoho koní se doslova utopilo v bahně, případně na tyto karavany namířili Němci svá děla. Když Warrior jednou uvízl, německý voják na ně vystřílel celý zásobník, opět je naštěstí žádná kulka nezranila. Neuvěřitelné hrůzy odehrávající se v bahně Paschendale také Warriorovi ubraly mnoho sil, ale byl jedním z mála koní, kteří zde přežili. Doslova v poslední vteřině unikl například i takto:

"Ustájil jsem Warriora tu noc v přijímacím salonku francouzské vily, která byla dosud zcela nedotčená - pamatuji si, jak jsem mu dal zrní na malý pozlacený stolek.
Za svítání jsem stál na návsi té malé vesnice a dával příkazy mému brigádnímu majorovi. Němci, kteří byli nedaleko, už poznali, že je vesnice obsazená a zahájili palbu z děla. Snad první dělová koule nám přeletěla nad hlavami a vlétla rovnou do vily, kde uvnitř explodovala a zcela ji zdemolovala, jen jeden roh zůstal stát. Řekl jsem Connollymu: ´Obávám se, že tohle je Warriorův konec.´ Ale ne, jeho hlava vykukovala z trosek a stropní trám odpočíval na jeho zadku. Začali jsme odhazovat cihly, ale než jsme se k němu dostali, Warrior se vlastním úsilím prodral ven. Jakmile byl venku, trám se zřítil a s ním celý zbytek budovy."

Není divu, že Warrior měl pověst „koně, jehož Němci nemohli zabít", případně "takovou kulku ještě nevyrobili, která by zabila Warriora." Štěstěna byla až neuvěřitelná a Warrior se již za svého života stal legendou a válečným maskotem především kanadských jednotek, kterým Seely velel. A napínavý scénář - nebo spíše pohádka jeho života směřovala k dobrému konci, k vítězství v dostihu point-to-point na ostrově Wight, který vyhrál jeho otec, a k dožití ve své rodné stáji se svými lidmi.

Kdo pracuje s koňmi, tomu zážitky Seelyho a Warriora často mluví z duše a válku vnímá na jednu stranu jako velké dobrodružství. Seely vyzdvihuje chování britských a kanadských vojáků ke koním - ani jednou se nesetkal s tím, že by koně někdo uhodil. Ale Warrior byl jeden z mála a svým během života výjimečný. Kniha je o jednom kavaleristovi a jeho koni. Není o 8 milionech koní a mul, kteří na frontách světové války zahynuli Nepíše se v ní o nezměrném utrpení koní a mul, na jejichž živé rány od postrojů se znovu nasazovaly postroje, na jejich nářek (ač tyto děsivé výjevy se týkaly spíše východní fronty). O koních a mulách utopených v bahně, které aspoň nebylo nutné pohřbívat - ač tyto smutné karavany Seely krátce zmiňuje v kapitole o bitvě u Sommy.

Paschendaele

Odvrácená strana vojenských poct

Warrior byl posmrtně vyznamenán, přepracovaná kniha vnukem Seelyho se těší zájmu čtenářů stejně jako se těšil zájmu diváků Válečný kůň v režii Stephena Spielberga. V čem je tato kniha jedinečná - je to dokonale zmapovaný příběh koně od jeho narození až po smrt v úctyhodných 33 letech. Nahlédnete do života důstojnického koně v krutých a často nepřehledných podmínkách světové války. Poznáte jeho povahu a jste svědkem toho, jak s tímto koněm různí lidé zacházejí, jaký to má na něj vliv a jak dokáže citlivý přístup z koně učinit odvážného a vnímavého partnera. Je to nejen příběh o inteligentním plnokrevném koni, ale s jistou nadsázkou také kazuistika. A proč jsem psala o smíšených pocitech - obrázky Munningse v knize jsou téměř oslavné. Pokud si otevřete dobové fotografie např. z Paschendale, díváte se na celý příběh ještě z jiného pohledu - lidstva, které tohle dopustilo - jak na lidech, tak na zvířatech. A názory Haiga a Seelyho o nenahraditelnosti koní ve válce vám přijdou minimálně šílené.


Knihu jsem zakoupila v edici Kindle na Amazon.com za 6,34 libry, paperback stojí 7,99 liber.

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Eva Holubcová

    Jen postřeh

    11:02 - 07. 11. 2014

    Krásně napsaná recenze (více takových) a knihu si moc ráda přečtu. Jen bych k tomu závěru měla technickou připomínku, stačí si přečíst práce významného vojenského teoretika (i praktika) Sira Liddella Harta, že v té době si to myslelo hodně lidí. Letadla a tanky se zaváděly pomalu, navýše specielně tanky v první světové byly spíše jen "strašáky". Kavalerie měla ještě dohru v druhé světové válce a byla významnou součástí vojsk. Já bych si netroufla "zpětně s vědomím historického vývoje hodnotit" že něčí názory byly šílené... byly poplatné době a ještě dlouho poté byly vlastně funkční.

  • 2. gamblerka

    jen postřeh

    12:25 - 07. 11. 2014

    Děkuji:) O "šílenosti" názorů o hodnotě koně versus letadla se samozřejmě dá diskutovat, dnes nám tyto názory mohou připadat zcela "mimomísní", byť z hlediska vývoje odpovídající, nicméně od "Sirů" by se mohlo očekávat více předvídavosti i v dané době. Články na toto téma se ještě objeví.

  • 3. Eva Holubcová

    názory

    14:12 - 07. 11. 2014

    Budu se na tyto články moc těšit :) Každopádně děkuji za propagaci krásné knihy!

  • 4. Aurewen

    česká verze

    21:19 - 09. 11. 2014

    Mám dotaz, zda se kniha dá koupit i v češtině, našla jsem pouze titul Válečný kůň od autora Michael Morpurgo, ale přímo od generála Seelyho ne. Díky

  • 5. gamblerka

    kniha v češtině

    09:47 - 10. 11. 2014

    Reaguje na 4.

    V češtině není - zatím je to ve zjišťovací fázi ohledně licence:)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: