Recenze: Péče o koně bez chyb a omylů

25. 4. 2013 Dominika Švehlová

O tom, jak má nebo nemá vypadat ustájení koní, se toho hodně namluví. Názory se mnohdy diametrálně liší, přestože všichni chtějí pro své koně jen to nejlepší. Otázkou je, co je pro ně skutečně „to nejlepší“? Nová knížka, která se nedávno objevila v českých obchodech, rozebírá nejrůznější aspekty ustájení koní a snaží se vysvětlit, co je právě z hlediska koní dobré, co lze brát jako kompromis a čemu se vyhnout.

Autor knihy Romo Schmidt je dlouholetým chovatelem koní, který se nad tím, jak jeho svěřenci žijí, vždy zamýšlel a snažil se vycházet vstříc jejich přirozeným potřebám. Přitom se nebál studovat koňskou etologii i historii chovu koní v různých zemích, aby měl z čeho brát inspiraci, nebo aby věděl, čemu se raději vyhnout. Výsledkem jeho práce je kniha, která čtenářům vysvětluje, jak by jejich koně mohli - a měli - žít, aby zůstali skutečně koňmi. Ale nejedná se o nekompromisní zastávání se či dokonce vnucování přirozeného chovu, známého jako „24/7", jak by se mohlo na první pohled zdát! Autor stojí nohama na zemi a ví, že podmínky nejednoho majitele žijícího v přetechnizované západní a střední Evropě jsou ovlivněné tolika omezeními a zákazy, že je takřka nemožné vrátit koně do jejich přirozeného prostředí.

A právě díky tomu je tato kniha velmi inspirativní pro každého, kdo se okolo koní byť jen pohybuje; o to zajímavých a důležitých praktických rad a nápadů k zamyšlení více v ní najdou ti, kteří koně také ustájují nebo o jejich ustájení rozhodují. Ostatně, posuďte sami:

Péče o koně bez chyb a omylůKniha začíná hned první velkou „bombou", a to tématem minimálních rozměrů ustájení koní. Jak vlastně lidé přišli na ony „minimální" rozměry stájí a boxů? Autor se dívá do historie i do zahraničí, aby zjistil, jaké prostory obývali koně dříve na hradech a v hřebčínech a jak to vypadá například ve starých stájích v Anglii. Dotýká se problematiky vazných stání, ale i vzhledu a uspořádání současných běžných boxových stájí. Nekončí však u kritiky, na existujících příkladech ukazuje, že i boxové ustájení může být pro koně mnohem příjemnější a může docela dobře respektovat jejich přirozené potřeby; stačí jen chtít. V podkapitole nazvané „Vytvořit prostor začíná v hlavě" popisuje i praktickou stránku toho, jak se dívat na možnosti svého zařízení, kde hledat dosud nevyužité plochy a jak případně přestavět či pozměnit stávající budovy a přilehlé výběhy, aby byly koním co nejlépe a nejvíce k dispozici. Celá jedna kapitola je pak věnována bezpečnostním otázkám koňského ustájení; člověk si totiž nemusí vůbec uvědomovat, kde na koně číhá nebezpečí, které lze odstranit!

Nejde ale jen o plochu, jde také o kvalitu vzduchu v uzavřených stájích. Kniha vysvětluje nutnost dobrého větrání a opět dává praktické rady, jak případně zlepšit stávající neutěšenou situaci s prachem, průvanem, srážením vody ve stáji či nedostatkem světla. Celá jedna kapitola je věnována boji s blátem, ale i hluboké podestýlce či naopak nepřítomnosti jakékoli podestýlky. S tím samozřejmě souvisí i zdraví koňských kopyt, které má ke kvalitě ustájení velmi blízko a které autor z této stránky trefně rozebírá.

V knize najdou tipy na vhodné ustájení i majitelé alergických koní. Autor zmiňuje většinu běžných alergií a radí, jak takto postiženým koním upravit životní prostředí, aby trpěli co nejméně.

Jsou zde i kapitoly, které se zabývají ustájením zvláště „citlivých" skupin koní: hříbat a hřebců. Opět na příkladech dochovaných informací z minulosti i současnosti ukazuje kniha čtenářům, jaký odchov mladých koní je vhodný pro jejich zdravý fyzický i psychický růst a které chyby se mohou škaredě vymstít. Popisuje některé z důležitých zdravotních následků špatného odchovu a zmiňuje i psychické problémy, které si mladí koně ponesou do svého dalšího života. Varuje nejen před zanedbáním péče o tyto tvory, ale také před nepřiměřeně přehnanou a dokonce až scestnou péčí o ně. Na to opět navazují praktické tipy, na které nelze v případě chovu mladých koní zapomenout. Podobné je to s držením hřebců; a protože autor knihy je sám dlouholetým majitelem hřebců, má v této oblasti mnoho zkušeností. Představuje čtenářům charakter, potřeby, silné i slabé stránky těchto koňských „chlapů" a upozorňuje na rozdíly, které jsou mezi korektním ustájením hřebců a ostatních koní. Radí, jak jim uzpůsobit životní podmínky, aby se z nich nestala nešťastná "klecová zvířata".

Ale z hlediska psychiky koní to není vše: trpět může každé sociální zvíře ve chvíli, kdy příliš často mění své ustájení. Pokaždé, když se budete stěhovat do jiné stáje, berte ohledy i na koně! Vždyť to jsou oni, kteří tak navždy ztratí své blízké a přátele a musí se znovu a znovu probojovávat hierarchií zcela nové koňské skupiny.

Jenže zlo nelze hledat jen mezi zdmi uzavřených stájí, i to přirozené venkovní ustájení ve stádech či skupinách může být pro koně nevyhovující a dokonce silně stresující. Autor v knize rozebírá, jak sestavovat vhodné skupiny koní, jak jim uspořádat společný prostor, aby měli zajištěno v případě potřeby dostatečné soukromí a klid k odpočinku nebo žrádlu. V této souvislosti je velmi potřebné i správné ohrazení prostor. V knize najdete kapitolu, která rozebírá problematiku elektrických ohradníků a radí, kde a jak je co nejlépe použít, aby koním nezpůsobily problémy či škody.

Několik kapitol knihy považuji trochu více za filozofické úvahy okořeněné subjektivními názory, přesto si myslím, že stojí za přečtení, přinejmenším pro rozšíření obzorů a zamyšlení se nad situací, kterou asi těžko může někdo z normálních majitelů výrazněji ovlivnit: jsou to kapitoly věnované geopatogenním zónám a jejich (údajnému či potenciálnímu) vlivu na koně, skladbě moderních pastvin i různých jiných krmiv, stříhání a dekování koní a popisu současných klimatických změn a jejich vlivu na způsob budování stájí či péče o výběhy/pastviny v budoucnu. Důležité je i varování před nadměrnou důvěrou v počítačové programy, které sestavují krmné dávky pro koně. Přestože u nás nejsou mezi lidmi tolik rozšířené, je třeba si uvědomit, že i počítač může ve svém výpočtu z různých důvodů "selhat", a vždy je třeba nakonec použít lidský rozum a nabyté znalosti.

Ať už jste majitelem koně rekreačního nebo vrcholového sportovce, je to stálé živý tvor, který má své potřeby. V žádném případě kniha neradí sundat všem koním sedla a vypustit je na svobodu do přírody; pomáhá lidem otevřít oči a mysl, oprostit se od lidských představ a pokusit se pečovat o koně tak, aby byli spokojení a zdraví i uprostřed lidské civilizace. Myslím, že nápadů se v knize najde dost; a pokud ne, jednou naočkovaný člověk už ví, kterým směrem se pídit po dalších informacích!

Zbaběle uzavřu tento článek přesně tak, jak je ukončená i tato kniha, protože tento citát mě oslovil i mimo oblast chovu koní čí jezdectví: „Nejde to" neexistuje! Existuje pouze „je to těžké", a to jde!

Kniha autora Romo Schmidta vyšla pod českým názvem Péče o koně bez chyb a omylů v nakladatelství Brázda letos na jaře, má 159 stran a doporučená cena je 420 ,- Kč.

Podobné články

Práce na ruce je vedle ježdění a práce na lonži či ve volnosti dalším způsobem, jak koně rozvíjet a vzdělávat. Vodič přitom stojí nebo kráčí vedle…

Zdravý hřbet našich koní je něco, co si musíme hýčkat, a to bez ohledu na to, jestli máme koně na rekreaci nebo do sportu. Pokud totiž není v pořádku…