Autoři - obvykle sami zkušení jezdci a trenéři, stále hledají nejlepší způsob, jak tuto interakci mezi dvěma živočišnými druhy vysvětlit na papíře. Kerstin Diacont je v tomot směru populární, protože má analytické myšlení a dokáže roztřídit veškeré myslitelné aspekty ježdění do dílčích minikategorií a stavět z nich solidní základy. Neříká jen CO, ale hlavně PROČ.

Začíná od řeči těla koně a jednoduché komunikace ze země a později ze sedla pomocí jednoduchých signálů. Tím se vybudují základy důvěry a ujasní hierarchie. Mezi jednoduché signály pod sedlem řadí na prvním místě přesun těžiště jezdce, které vyvolá reakci koně a také jednoduché působení vnitřní otěže do strany. Na jednoduché signály navazují komplexní pomůcky a postupně jejich zjemňování.
Následují kapitoly, které vysvětlují - proč jsou systémy pomůcek potřebné, projdeme klasickou výcvikovou škálu a způsoby, jak koně zcitlivět na pomůcky intervalovou technikou. Z toho všeho nám vyplynou v další kapitole cíle výcviku a budeme se zabývat tím, jak jich dosáhnout. V závěru se autorka věnuje příkladům řešení problémů.

Najdete v knize nějaké nové přístupy v oblasti výcviku koně? Myslím, že ne, ale principy komunikace s koněm podává přehledně. Neplýtvá slovy - což je dobře, protože není nic horšího, než začínající jezdce zahrnout teorií poloviční zádrže ve fázi, kdy ještě nemá nezávislý sed.
Někde by výklad zasluhoval více variant - například princip „odehnání" koně, který využívá Monty Roberts. Člověk má koně odehnat výrazným gestem s rozhodným držením těla s účelovými pohyby - to je dobrá rada, pokud je zde přítomna skutečná suverenita a autorita vycházející z vnitřní rovnováhy - a to je záležitost zmíněná o dvě stránky dříve. V knihách KD se nevyplatí přeskakovat.

Nemáte-li totiž svou vnitřní rovnováhu, kůň vaše velká gesta stejně prokoukne - možná vás poslechne tak jako tak, nebo mu dáte příležitost vás trochu víc otestovat. Vnitřní rovnováha je jen jinak podaná verze Parelliho přepokladu, že jezdec musí být psychicky, fyzicky a emocionálně fit. Na rozdíl od něj autorka klidně bere řeč těla jako podmínku, pokud chceme, aby se kůň naučil chápat význam slov - jako např. pokyny krok, klus, hop, stůj při lonžování. Takže můžeme koně ovládat i verbálně - pokud slova doprovodíme příslušnými gesty nebo postojem těla.

Ve druhé kapitole Způsoby komunikace se zastavíme u pozornosti koně - pokud je kůň (přijímač) uchvácen trávou po kolena, těžko se bude na jezdce (odesílatele) soustředit. Dále odesílatel nesmí svůj signál překrýt nebo neutralizovat jiným signálem. Zásadou je, že člověk má vysílat pouze jeden signál. Autorka zmiňuje častý příklad „sebrání" koně, kdy se kůň tahá za obě otěže a zároveň se zezadu pobízí ostruhami. Pomůcky se v podstatě zneutralizují a koně matou. Otázkou je, kdo tuto chybu dělá nebo proč se tento trenérský pokyn vyskytuje a zda se vyskytuje opravdu tak často - nebo jde jen o zjednodušenou interpretaci, ale smysl zůstal původní a tedy správný? Tedy že kůň musí být nejdříve pobídnutý dopředu, teprve poté se jeho dopředná energie usměrní. I když je mezi oběma signály prodleva třeba jen zlomek vteřiny, může to vyvolávat dojem, že byly vyslány současně.

Tak jsme si vysvětlili, co je pro správnou komunikaci potřeba. Pro zlepšení uvědomění vlastního těla autorka nabízí několik tipů. Správně také předpokládá, že problémy s vnímáním vlastního těla nebude mít jezdec se zkušenostmi z jiných druhů sportu - tanec, lyžování, šerm. Cvičitel by tuto informaci měl zahrnout do anamnézy svého nového žáka.

Zdroje chyb v komunikaci jsou tři - nemůže, nerozumí, nechce. U „nechce" jde o otázku hierarchie. Autorka nezmiňuje, že tohle kůň neřekne jednoznačně - jezdec se musí zamyslet a měl by začít od nemůže a nechce nechat jako krajní možnost. V dalších statích je dostatek informací pro správné rozhodnutí.

Ve třetí kapitole se kůň nechá kontrolovat ze země a ze sedla v pomalém tempu. Aby toho jezdec dosáhl, musí disponovat mnoha vlastnostmi a schopnostmi - autorka jich vyjmenovala šestnáct, ale např. schopnost rychle reagovat nebo předvídat vyžaduje určité zkušenosti, které se nejlépe získají pod dohledem dobrého cvičitele - nakonec Josef Dobeš ve své knize S koněm přes překážky tvrdí, že ... i ty nejlepší předpisy a návody k výcviku v jízdě koňmo předpokládají dobrého cvičitele jízdy.
Přesto je dobré na tento seznam vlastností pohlédnout - možná by se hodil i do nějakých žádostí o granty pro kluby, které se věnují výcviku mládeže, protože pěstování tolika pozitivních vlastností snad jiný sport nenabízí. To je dobré si uvědomit a dále propagovat, případně vhodně využívat.

Rovnováha v pohybu v šesti krocích je o vyváženém (nezávislém) sedu. Sed ve všech chodech je názorně vysvětlen pomocí kreseb a fotografií. Jsme v knize pojednávající o komunikaci a uvolněnost a rovnováha je podmínkou zahájení komunikace. U správného sedu např. zmiňuje stočení stehen dovnitř. Pokud se nohy z kyčlí vtočí dovnitř, koleno se automaticky přiloží svou plochou na koně a sedací kosti se dostanou trochu dále od sebe, což vede k hlubšímu sedu. A opět cituji Josefa Dobeše: Stehna jsou vnitřní stranou přiložena k sedlu a stočena dovnitř, takže kolena spočívají měkce na sedle. Poloha stehen umožňuje správné rozložení váhy těla na obě sedací kosti. Poloha stehen a kolen je velice důležitá, neboť umožňuje hluboký sed jezdce. Tím nechci dokazovat, že autorka nepřinesla nic nového - ono dnes knihy o ježdění nepřinášejí příliš novinek - ale díky zpracování, promyšlené grafice a přehlednosti textu má čtenář podstatné věci více na očích.
Celé čtyři strany zabírá couvání. Korektní couvání je ukazatelem poslušnosti, důvěry a prostupnosti koně. Couvání při práci ze země a v trailu se liší od couvání drezurního. V trailu podporuje koordinaci a důvěru, jako drezurní cvik gymnasticky procvičuje koně a podporuje podsazení.

Kapitola 4 se nazývá Komplexní systémy pomůcek a proč jsou potřebné. Jedná se vlastně o koordinaci pomůcek a o gymnastiku posilující hřbet koně. U výcvikové škály autorka zastává názor, že takt, uvolněnost a narovnání do sebe zapadají a navzájem se podmiňují. Přesné pořadí nelze stanovit. Ale vzhledem k tomu, že spolu souvisí a podmiňují se všechny body výcvikové škály, je asi jedno, jak se vyjmenují - jestli po třech nebo po dvou. Je třeba pracovat na každé z nich a bez taktu nelze pracovat na uvolněnosti... jde spíš o filosofickou otázku, protože z těch prvních třech bodů prostě nelze žádný vynechat.
Přesto má výcviková škála Kerstin Diacont před taktem a spol. ještě jeden stupeň, který se také nedá přeskočit:

• důvěra a respekt
• takt - uvolněnost - narovnání
• přilnutí - prostupnost
• shromáždění

Na zcitlivění na pomůcky jde Kerstin Diacont „intervalovou technikou". Jak název napovídá, jde o přerušování tlaku, přechod do „vyčkávacího sedu" po odebrání tlaku v případě správné reakce. S tím souvisí i kontrola napětí. U působení otěžemi nám kniha nabízí systematické shrnutí, kde jak a proč otěžemi jezdec působí nebo nepůsobí. Čtvrtá kapitola končí výchovou a ovládáním strachu. Výborný tip na nácvik kontroly strachu je překonávání trailových překážek. A opět je na řadě systematičnost autorky, která přípravu a provádění trailového cviku seřadí do 12 bodů. Naštěstí se je nemusíme učit nazpaměť, ale pokud něco nevyjde, je jasné, že jsme v nějakém bodu selhali nebo ho podcenili. Třeba ten čtvrtý: Postarejte se o to, abyste nebyli omezeni časem...
Další statí je ohýbání, které je předpokladem narovnání. Všechny stranové pohyby jsou názorně zakresleny a stručně a srozumitelně je podáno jejich provádění. Komunikujeme - tedy také brzdíme - jsme u zádrží. U shromáždění máme možnost porovnat na fotografiích koně shromážděné nebo jen ty, kteří „táhnou proti".

Pátá kapitola je o problémech. V kroku je zásada neposouvat koně sedem. Ano, občas je vidět nadměrné posouvání sedem, které koně ruší a působí spíš eroticky než esteticky. Tato jezdecká chyba je zdůrazněna i v posledním díle výukových filmů o výcviku jezdce Německé jezdecké federace. Mezi další problémy patří prchání, utíkání ze směru po pleci, strach. Autorka odpovídá častými příčinami chyb a pokud známe příčinu, víme, co bychom měli napravovat.

Závěr? Na 173 stranách plných fotografií a kreseb autorka dokázala v podstatě na malém prostoru systematicky a srozumitelně vysvětlit zásady komunikace a používání pomůcek. Kniha je hlavně o pomůckách a základech práce s koněm. Komu knihy této autorky vyhovují, jistě po ní sáhne.

K dostání na internetu v ceně 495 Kč.