Recenze knihy: Riding Fear Free

13. 2. 2014 Michaela Burdová

Ježdění bez strachu není tak samozřejmá věc. Jezdci, kteří se z různých důvodů bojí ježdění a přitom se nechtějí své záliby vzdát, hledají pomoc. Kniha Riding Fear Free autorek Laury Daley a Jennifer Becton si klade ambice vrátit těmto lidem radost z ježdění.

Na trhu není mnoho knih zacílených přímo na jezdce, kteří se začali bát. A protože jsem se mnohokrát s tímto fenoménem ježdění setkala a kdo učí, pořád se učí, tento titul mě zaujal. Během několika minut jsem ho měla ve své čtečce, kamarádce, která mi dnes šetří čas, peníze, prostor i síly.

Předmluvu ke knize napsala překvapivě Jody Lyons, manželka jednoho z největších amerických horsemanů. Vždycky chtěla jezdit, ale vždycky jezdila se strachem. Jak to, že jí někdo tak zkušený jako její manžel nedokázal pomoci? Ne každý vynikající trenér je schopen odstranit blok jezdce, ne každý trenér chce trénovat jezdce, který ztratil srdce. John Lyons pomohl, ale nestačilo to k úplné "rekonvalescenci".

Riding Fear FreeAutorka knihy Laura Daley se celý život věnuje výcviku koní a hlavně začátečníků, terapeutickému ježdění, zabývá se přirozenou úpravou kopyt, jezdila na kliniky horsemanů zvučných jmen a především od mládí ráda pomáhala dětem a zvířatům. Její empatie a snaha pomoci vedle nabytých zkušeností a poznatků celkem logicky vyústila v určitý systém, jak zdolat hrůzu, která ochromí tělo i ducha, jakmile má jezdec třeba jen nasednout a vyjet ven nebo cválat na loukách.

Než si v knize rozbalíme nástroje proti strachu, začteme se do příběhu spoluautorky a jezdkyně Jennifer Becton, která bojovala s nepřekonatelnou hrůzou ze cválání. Od dětství nebyla odvážnou jezdkyní, ale jezdila pod dobrými trenéry na dobrých koních. Ale jednou se s ní kůň na jízdárně splašil, spadla a ze cvalu se stala noční můra - na konci knihy se dozvíme, jak se Jennifer podařilo blok zcela odstranit. A protože je také publicistkou a spisovatelkou, využila své profese, aby se podělila o vlastní zkušenost v této knize jako spoluautorka.

Kniha je rozdělena na dvě hlavní části - „Základy" a „Nad rámec základů"

  • "Základy" - je třeba poznat nepřítele - co je to strach a co se děje v mozku. Vedle tohoto malého nahlédnutí do vědy je zde řada základních rad pro bázlivé jezdce a vysvětlení, proč je důležité zaměřit se na emoce.
  • „Nad rámec základů" - tato část už je podrobná kuchařka plná receptů. Obecné principy, konkrétní metody a cvičení, které jdou mnohem dál než obvyklé rady pro bázlivé jezdce. Každá technika vychází z vědeckého konceptu vyhasínání strachu pomocí podmíněných reakcí a nahrazování špatných vzpomínek pozitivními. V této druhé části jezdec získá princip a návod, jak by měl postupovat, a je pak na něm, jak to aplikuje.
  • Za přečtení i zamyšlení stojí kapitola, která velmi dobře popisuje pohled na problém strachu z pohledu jezdce a z pohledu trenéra. Jezdec, který bojuje se strachem a nemá trenéra, by si měl přečíst obojí.

    Cvičení jezdce nikdy netlačí do bodu, kdy se opravdu bojí. Je kruté, nefér a nebezpečné jezdce nutit hned do aktivity, které se nejvíc bojí. Naopak, je důležité ho od ní vést k vytváření pozitivních zkušeností a vytváření pozitivních vzpomínek, které překrývají ty špatné. Mozek časem přirozeně začne odpovídat místo strachu pocitem sebedůvěry. A jezdec je připraven udělat další krok. Ovšem jedna lepší vzpomínka nestačí - je třeba vytvořit dostatečné množství pozitivních obrazů v hlavě, které překonají zakořeněný strach.

    Je kruté, nefér a nebezpečné jezdce nutit do aktivity, které se nejvíc bojí. Naopak, je důležité ho od ní vést zpět, k vytváření pozitivních zkušeností a pozitivních vzpomínek, které překrývají ty špatné.

    Základy

    Hned v první kapitole autorka přesně vystihuje, jak se na sebe dívají jezdci, kteří se bojí, a jak se na ně dívají druzí. Často si myslí, že jim chybí jezdecké schopnosti a stejně tak to vidí trenéři, majitelé koní. Ve skutečnosti tomu bývá naopak. Aby překonali svůj strach, jezdí tito jezdci usilovněji, hodně na sobě pracují, často mnohem víc, než jejich sebevědomí kolegové. Proto také mívají lepší jezdecké schopnosti než průměrní jezdci. Jejich negativní emoce je však limitují.

    Pokračuje vysvětlením rozdílu mezi strachem a úzkostí a fyziologickou podstatou strachu. Zajímavá je stať o vnímavosti jezdce, který trpí úzkostí. Úzkostní jezdci jsou samozřejmě velice vnímaví na každé hnutí ucha koně, daleko vnímavější než sebevědomí jezdci.

    Strach z ježdění má pět úrovní: ztracená sebedůvěra, funkční strach, nefunkční strach, potlačovaný strach a iracionální strach. U každé úrovně je vedle teorie kazuistika, což považuji za velmi praktické pro instruktory a trenéry, kteří tak mohou lépe pochopit, co se v hlavě jejich svěřenců může odehrávat.

    Druhá kapitola je o vyhasínání strachu, což je metoda popsaná už jinými autory, autorka vše vysvětluje velmi srozumitelně a rovnou aplikuje na jezdectví. Další část knihy je hodně zajímavá - rozebírá obvyklé rady na adresu bázlivých jezdců a jejich opodstatnění, navazuje čtvrtá kapitola Základní principy ježdění bez strachu. Hned první zásadou je „Žádný nátlak".

    Nad rámec základů

    Hned na začátku této cesty za ježděním bez strachu je otázka, která napadne asi každého, kdo nikdy nejezdil na koni. Proč chtějí jezdit, když se bojí? Myslím, že odpověď znáte i bez této knihy.

    Na toto téma navazuje posouzení povahy koní. Nejnebezpečnější pro bázlivé jezdce jsou koně neteční a pasivně agresivní.

    Neteční koně jsou v podstatě hodní, poslušní, ale neprojevují se přirozenými a adekvátními reakcemi. Někdy však zareagují, a to nepřiměřeně, protože své emoce nekontrolují - autorka je přirovnává ke střelcům v amerických školách, kdy se v interview posléze dozvídáme, že střelec byl vždy klidný a bezproblémový student, žák...

    Koně pasivně agresivní nejsou v pravém slova smyslu agresivní. Jejich negativní postoj nebo strach se projevují pasivně - takoví koně ignorují pomůcky, reagují pomalu a obecně se vyhýbají aktivitě. Bohužel mnoho bojácných jezdců si pořizuje právě tyto dva typy koní, protože působí klidně a bez reakcí. Pro dokreslení jsou popsány konkrétní příklady. Nechybí ani kategorie „green" - koně mladí a nezkušení.

    A jakého koně tedy jezdec potřebuje, aby se zbavil strachu? Koně, který projevuje emoce v normální míře, ochotného, který není ani hloupý a pomalý, ale také nemá přehnané reakce - stať o vhodném koni je docela obsáhlá a stojí za přečtení.

    Nestačí vhodný kůň, takový jezdec potřebuje i vhodného trenéra nebo instruktora. Měl by splňovat několik kritérií včetně podmínky, že jezdce nebude tlačit tam, kam nechce.

    Pokud jste získali vhled do toho, jak strach funguje a jak ho lze odstranit, a máte dobrého člověka na zemi, pak vás kniha vede již konkrétními kroky k cíli. Jezdec a jeho trenér se ocitnou na cestě a je třeba začít vážně pracovat. Jak jsem to tak pročítala, nejsou to kroky, ale malé krůčky, kterými se posunuje jezdec dopředu a odbourává svůj blok. Kromě práce se sebou samým - deník, vizualizace... mě zaujala otázka sesedání po každém drobném úspěchu. „Break" mentální a fyzický je způsob, jak uvolnit tlak po posledním kroku. Vlastně celá metoda je tak nějak podobná tréninku koní, kdy tlak a správnou odpověď střídá uvolnění, a pozitivních vzpomínek přibývá. Až se na první pohled zdá, že toho slézání autorka ordinuje moc a po příliš krátkých úsecích, ale předpokládám, že v případě jezdců, kteří mají za sebou velmi dramatický zážitek a bojí se, tak je takový postup nutný.

    Opakování a vzorce - bázliví jezdci se často cítí dobře v zajetých kolejích - drží se jedné disciplíny, nesednou si na jiné koně. Přitom nejlépe trénovaní koně mají všestranný výcvik, aby se naučili být pod kontrolou v různých situacích. Někteří špičkoví koně žijí v omezeném světě, pracují jen na super povrchu v uzavřených halách, jsou zvyklí na systematický trénink, ale běda, když něco jejich rutinu naruší. A to samé platí pro jezdce - zajetý způsob ježdění vyvolává falešný pocit bezpečí.

    Celý systém odbourávání strachu zahrnuje i další metody - vizualizace, kladení správných otázek, videotechnika, relaxace, kombinace negativní vizualizace a masáže, zapojení všech smyslů, je toho hodně, co může jezdec pro své zdravé sebevědomí udělat.

    Je vidět, že autorka vychází z bohaté praxe, asi jste se mnozí setkali s případem „Horse-show Mom". Někdy to má matka závodníka těžké, když dítě je blázen do koní a závodí, ale ona se bojí ke koni přiblížit, přestože jinak svého potomka podporuje. Docela svěží kazuistika s dobrým koncem.

    Druhá část obsahuje řadu různých cvičení, při kterých je nutné držet se základních principů uvedených v první části. Po nich následuje kapitola o trénování z hlediska jezdce a z hlediska trenéra. Velmi dobře se to čte, je to docela dost „aha" zážitků a autorka vám mluví z duše. Dovedu si představit, že je skutečně výbornou a přitom lidskou trenérkou.

    I kapitolu otázek a odpovědí považuji za výjimečnou díky schopnosti empatie autorky, protože volba otázek není teoreticky jalová, ale ze života skutečných jezdců. Na závěr - jezdec už se nebojí, cválá po pláních - ale může se mu znovu stát, že se začne znovu bát? Může - ale pak už ví, jak se svým strachem zacházet. A může se znovu stát nějaká nehoda? Autorka má jasno: Bohužel, nehody se stávají. Jezdit bez strachu neznamená, že pro vás přestanou platit Newtonovy zákony. Gravitace tu bude vždycky. Co jde nahoru, musí zákonitě zase dolů a někdy rychle a nečekaně.

    Čtenáře, kteří od knihy očekávají zázrak "přečtu a zítra odpoledne vyřeším problém" - musím zklamat. Kniha je pomocník na delší cestě - a aby to byla cesta příjemná, je třeba nepřeskakovat kapitoly a užívat si malé úspěchy, které vedou k cíli. To je vlastně jediné, co bych této publikaci vytkla - nečiní zázraky na počkání a kdo se jí chce řídit, musí na sobě začít pracovat systematicky. Doporučuji přečíst všem, kteří se sklonili od výšin výkonnostního sportu k začátečníkům, dětem i k oslabeným osobám, k jezdcům po úraze, k majitelům koní, jichž se začali bát. I když už máte zkušenosti s různými typy jezdců a koní, hlubší pochopení nejistoty jezdce je docela dobrá pomůcka.

    Ad angličtina - na tuto knihu určitě stačí běžná středoškolská angličtina. Jazyk je jednoduchý bez spletitých souvětí a gramatických výšin.

    "Riding Fear Free"

    Laura Daley, Jennifer Becton
    Vydal: Whiteley Press, LLC
    Copyright 2012 Laura Daley a Jennifer Becton
    148 stran

    K dostání: Amazon.com
    Cena: Paperback: 14,39 $, e-kniha Kindle: 8 $

    Podobné články

    Práce na ruce je vedle ježdění a práce na lonži či ve volnosti dalším způsobem, jak koně rozvíjet a vzdělávat. Vodič přitom stojí nebo kráčí vedle…

    Zdravý hřbet našich koní je něco, co si musíme hýčkat, a to bez ohledu na to, jestli máme koně na rekreaci nebo do sportu. Pokud totiž není v pořádku…