Putování za potravou – aneb jak rozpohybovat koně na výbězích

15. 06. 2020 06:00

Obrázky: 23

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: archív autorky se svolením přátel Rubrika: Ustájení a péče o koně Počet přečtení: 2495 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Koně jsou od přírody nastaveni na pozvolné, kolegy ve stádě nerušené (a tedy vysoce příjemné) lelkování „od sousta k soustu“. Popocházení za jednotlivými trsy vegetace, někde již zaschlé a staré, nikterak kaloricky náročné, jinde ještě svěží a zelené, tedy podstatně výživnější, tu a tam hodně hořké, tam slaďounké, onde křupavé – to je koňský svět jak má být.

Bez bojů o jediný krmelec pro celé stádo, bez tlačenice u pár trsů pošlapané piditrávy na miniplácku. Široširý kraj celý k dispozici – stačí jít s hlavou u země a tu i támhle z ní ukousnout, tady si vyhrabat kořínek, jinde z keře vyštípnout sladkohořký pupen, natáhnout se po větvích a s trochou trpělivosti nakonec i kůru a podkoří statného kmene zdolat – vždyť o všechnu tu námahu je sousto nakonec lahodnější! Úplná dobrodružná hostina od rána do večera a od večera do rána!

Při průběžném příjmu cestou necestou po většinu dne i noci jsou koně nádherně vychození, zasycení, mládež vypohybovaná a staří spokojeně unavení. Takový denní rytmus dodává koním pocit jistoty a bezpečí – stádo ví předem, kudy zhruba se půjde, co se tam bude dělat, kolik toho napasou. A protože všude roste nějaký ten kus žvance, o potravu není třeba soupeřit, stačí se dobře rozhlížet a k chutnému soustu popojít rychleji než ten, co se pase kus ode mě…

Býložravci jsou prostě a jasně od přírody nastaveni na cesty po okolí – nejen, že jim toto putování za potravou zajišťuje plná bříška, ono se stará o koně celostně: tedy nejen o syté a zdravé tělo, ale i o perfektně vyladěnou mysl (tato potřeba je při sestavování krmných dávek pro koně často krutě přehlížena a podceňována!).

Díky soustavnému pomalému pohybu vpřed, zapojování všech smyslů (krom obvykle zmiňovaných, jako je čich, chuť, hmat, zrak, sluch navíc i například smyslu navigačního) se rozvíjí plasticita mozku koní, funguje v nejlepší možné kvalitě trávení, putování za potravou se stará samozřejmě i o fyzickou kondici včetně kvality kopyt – a také o zábavu. A že jí při vyhledávání komponent jídelníčku cestou po kraji je! Kolik zábavy, krom vzájemného vyhánění se, asi tak zažijí koně na pidivýbězích u balíku sena…?

Rozmanitost přijímaných druhů trav, bylin, keřů a stromů dokáže zařídit jen příroda. Tu se přichomýtne do cesty dubová kůra, tak skvělá na průjmy, tady už raší mladinké lístečky břízy, tak posilující pro staré koně, tam se narazí na bylinkové trsy nebo trpký plod planého jablíčka, které poladí zažívání a potěší mlsné jazýčky, tady se jde obírat obsypaný šípkový keř či malinové proutí.

Nahoře v kopcích slaně voní ložisko skvělého minerálně bohatého kamení a cestou pod stromy svíravě lechtá chuťové pohárky lesní rašelina, po které se střeva cítí jako v ráji… To vše mají stáda na svém teritoriu pečlivě zmapované, po generace odpozorovávané, nesčetněkrát ozkoušené a předávané si navzájem. Stotisíckrát projité trasy se pojí do smysluplných okruhů, takže denní procházení známými místy probíhá zcela rutinně a již na jistotu – stádo ví, kam míří a co cestou nalezne, kde přesně si odpočine, kam se zajde napojit a kam do průvanu u skalní rozsedliny přes poledne osvěžit…

Když se neputuje…

V lidské péči to mají koně na jedné straně snazší (absence predátorů + často vysoký standard poskytované péče), na druhé ale podstatně těžší. Putování nehrozí, bylinná, travinná a keřová pestrost je jen nesplnitelným snem. Většina koní je buď na prostorách velmi malých, nebo velmi úživných, seskládaných s minimální druhovou rozmanitostí. A tak koně i přes snahu prohledat pastviny to, co zrovna potřebují na doladění trávení nebo uspokojení chutí (pramenící většinou z reálných zdravotních potřeb) nikdy nenajdou. A moc dobře to vědí – tak proč se namáhat?

Postávání u sena je často jedinou zábavou, kterou jim okolní prostředí vůbec může nabídnout. A tak se neputuje, nevyhledává, neorientuje v rozmanitém terénu, ale jen stojí a žere a žere a žere…

Kolik kilometrů denně kůň nachodí?

Zde se i dlouhodobá měření stád, ať už koní domácích, nebo zdivočelých, liší. Záleží nejen na typu krajiny/pastviny, kterou to které stádo obývá (vzdálenost k napajedlu, dostupnost chuťově atraktivní potravy, nutnost obcházet překážky, …), ale i na ročním období (více narostlé trávy na jednom místě X vypasený a řídký porost, deštivý a ufoukaný studený den X teplotně příjemný, …), na kondici a velikosti stáda plus na jeho věkové skladbě (hodně mladých koní ve skupině podněcuje pohyb, naopak stáda s vysokým věkovým průměrem vyvíjí méně pohybové aktivity). Můžeme zcela obecně a velmi v průměru říci, že denní dávka nachozených kilometrů (a nemusí jít pouze o pohyb vpřed, samozřejmě se počítají i hry, při kterých se stádo nepřesouvá, ale pohybuje na místě) přesahuje ve velké většině měření volně žijících stád číslo 10, často i 20 km. Přičemž výjimečně (nepříznivé podmínky pro růst potravy, vyschlá a velmi vzdálená napajedla) bývá naměřeno více než 30 kilometrů za den. U koní domácích se nejčastěji udávané hodnoty (i na větších pastvinách!) pohybují pod hranicí 10 kilometrů denně.

Pohyb ladí nejen trávení, ale i nervovou soustavu

Pokud chceme „zařídit“, aby naši koně hodně chodili (ideálně popocházeli od sousta k soustu tak, jak je to pro ně nejpřirozenější) a nemáme zrovna v provozu pastviny (zimní období, podmáčené jaro a podzim), určitě nebudeme volit podávání sena do jednoho místa pro celé stádo. Jako osvícení majitelé se budeme soustředit na takové rozložení krmiva (a zábavy) po ploše, aby zajistilo koním co nejvíce kroků – a tím i psychické odolnosti. Což již předem vylučuje jediný balík pohodlně (pro nás pohodlně!) postavený na ploše. Koně zaparkovaní u krmelce popochází jen nárazově a na nezbytně nutnou dobu. Praxe z větších stád s konkurenčním tlakem ukazuje, že jen neradi opouští jednou „ukořistěné“ stanoviště u balíku, často nepoodejdou ani kvůli kálení, ale jen pozvednou ocas na místě, kde zrovna stojí…

Jak putování nasimulovat?

Nejjednodušší volbou je rozmístění sena na mnoho krmicích stanovišť – nikoli jen na jediné. Koně chodí od hromádky k hromádce, kontrolují, zda o dvacet metrů vedle není něco lepšího, vrací se zpět, aby opět poodešli o pár hromádek dál…

Tato možnost rozpohybování skupiny koní je naprosto:

nejsnadnější na vybavení ploch (nepotřebujete nic než čas na naložení a rozvožení sena)

nejpřirozenější (kůň žere s hlavou u země a neustále popochází)

nejuniverzálnější (dá se použít na jakkoli velkém nebo i malém pozemku)

Nejvychytanější systém pro tento typ krmení (tzv. kupičkování) nabízí PP.

Systém Paddock Paradise (PP)

Systém ustájení Paddock Paradise má zajistit rovnoměrný, soustavný pohyb koní po většinu dne, přičemž se zvířata k pohybu nenutí mechanicky (např. systémem kolotočů pro koně, jak je známe ze sportovních stájí), ale motivují se na mnoha místech pozemku porůznu rozmístěným senem plus chytrým rozložením odpočinkových míst (pod střechami i v přírodním závětří), nabídkou válecích ploch (pískové, kůrové i slaměné), stanovišť s větvemi na okus (ať už rostlými lesíky nebo pohozenými nařezanými větvičkami) a strategicky rozmístěnými napájecími stanovišti. To vše propojíme tu zúženými, tu rozšířenými cestičkami (treky) do jednoho okruhu logicky vedoucího odněkud někam, bez slepých cest, a zpestříme terénními nerovnostmi v podobě kopečků a prohlubní (klidně naplněných vodou). Ve výsledku na malém prostoru nasimulujeme stádu, jsme-li šikovní, celou přírodní lokalitu, jen v pidi domácí verzi. I pro menší hliněné plácky je systém PP inspirativní svojí vizí zpestřovat život koní.

V době sucha (nebo na zpevněných cestách) si v systému PP bohatě vystačíme s rozhazováním sena po trecích (kupičkováním). Jenže co v bahnech?

V období bláta, nebo máme-li ve stádě více rozhrabávačů kupiček a více výtečníků se zálibou močit a kálet do kupek, musíme vymyslet chytřejší (a při dnešních cenách sena i úspornější) způsoby předkládání objemného krmiva.

Za šetrnost při krmení senem (nikoli za moření koní hlady – řeč je o omezení ztrát) se žádný chovatel nestydí! Naopak – úspora sena v takové míře, že jsou koně spokojení, nažraní a v dobré krmné kondici (i psychicky příjemně vyladění), je stejně ekologii blízko, jako využívání lokální nabídky bez dlouhých dovozových tras. Balíky, které vyhodím znečištěné do hnoje, nemusím kupovat a přivážet!

Vychytávka ke zpestření různorodosti umístěných kupek.

Nachozené kilometry podpořené chytrým rozmístěním krmelců

Pracující koně částečně naženou nachození tolik potřebných kilometrů (putování za potravou a vodou) jezdeckou nebo potažní prací. Ale co koně rekreační, kteří valnou většinu týdne nevystrčí nos z výběhu?

Pokud je ohrada jenom hliněným pláckem, stádo pouze dvojicí starších vyklidněných již koníků (jak často v domácích ustájeních vídáme), jak jinak se ubránit nečinnosti a zoufalé nudě, než tím jediným, co plácek nabízí – senem? A tak se stojí a žere a žere… Obezita má zelenou.

Trávení koní funguje nejlépe právě v rytmu pomalého popocházení a přikusování různorodé vegetace. Pohyb ve spojení s vyhledáváním potravy se stará o klid a zdraví stáda. Koňský rytmus je lenivý a předvídatelný, jak se přesvědčují pozorovatelé zdivočelých stád, putují-li s nimi zpovzdálí nějaký ten pátek krajem…

Jak tedy rozmístit krmelce, aby mezi nimi koně „putovali“, aby se v klidu a v dobré náladě stádo přesouvalo z místa na místo, bez konfliktů a strkanic? V pastvinách to jde samo, ale jak na hlíně? Z podstaty věci je jasné, že budeme potřebovat prostor. Ne kdo ví jaký, ale na plácku 10 x 10 metrů moc putování nenasimulujeme – i když i tam je lépe vytvořit krmná místa alespoň dvě…

Podmínkou bude opuštění zaběhaného (pohodlného) systému nakulení velkého balíku a „ať se o sebe koně postarají“. Bude to chtít balíky rozebírat a rozvážet (ať už na zem, nebo do krmelců). Prostě trošičku pracovat a trošičku se i sami hýbat. Což zase nezní tak úplně špatně, ne? Nejen koním pohyb prospívá…

Postávání (a polehávání :-D) u krmelce. Při měření nachozených kilometrů nic moc výsledek... :-(

Pro mnohé stáje je nejsložitější malokrmelce sehnat. Kde je vzít, když trh nabízí samé modely na velký balík? Jak to vymyslet? Nejlepší se ukázala být domácí výroba. Šikovné české ručičky, trocha zdravého selského rozumu a čas. Vymyslet a zrealizovat se dá skutečně „kde co“. Ostatně myslím, že fotky mluví samy za sebe:

Krmelce domácí výroby – na trecích jich stojí v tomto ustájení hned několik.

Barely umístěné porůznu po výběhu. Zde dávejte dobrý pozor, aby seno dobře klouzalo dolů k otvorům a koně se skutečně nažrali!

Sítě zavěšené na šikovné dřevěné konstrukci na několika místech treků.

Bedny domácí výroby nastavěné porůznu na několikakilometrovém okruhu kolem velkých pastvin. Majitelé pobyt v pastvině dávkují, zpevněné treky a velký výběh bez trávy je přístupný stále.

HeuToy vaky na malé objemy sena.

 

 

 

Krmné kruhy porůznu po výběhu – domácí kovová konstrukce s dřevěnými lištami.

 

Z nabídky zahraničních výrobců – plastové krmné koše na menší množství sena, než celý velký balík.

Krmelec z dopravníkových pásů se sítí pro zamezení ztrát a zpomalení žraní.

Z palet – pokud krmelec postavíte dostatečně široký, ochráníte zároveň i strom před nadměrným okusem (nenechme koně devastovat zdravým stromům kmeny!).

 

Dvě sítě v sobě (poníci jsou na dietě) a pneumatika sloužící coby podstavec a držák sítě v jednom – uvnitř gumy je umístěné očko, ke kterému se síť připne karabinou.

Bude mít kůň bez sena nonstop vředy?

Koňské trávení neustále produkuje žaludeční šťávy (žlaznatá část žaludku). Ať kůň právě konzumuje potravu, nebo hladoví, žlázky stále tvoří kyselinu chlorovodíkovou, pepsinogen (prekurzor pepsinu), bikarbonát a hlen. Mezi hlavní slizniční agresory patří kyselina chlorovodíková a pepsin.

Sliny slouží jako neutralizér kyselin a tvoří se nejvíce, když kůň žvýká. Veterináři varují před delšími hladovkami, kdy, jak bývalo ve stájích zvykem, koně dostali kupku sena a na další si museli počkat do večera. Pokud mohli v mezičasech na výběhu ukusovat trávu, byť skrovnou, a přebírat se podestýlkou (sláma), nic se nedělo. Ale zle bývalo, když se koně v dlouhém mezidobí mezi krmeními nedostali ani ke stéblu. Tak totiž vznikají žaludeční vředy…

Bohužel v dnešní době nakloněné rozmazlování domácích mazlíčků (kam již kůň čím dál častěji spadá) se z těchto varování vyvinula přehnaná obava, že pokud nebude mít miláček plnou hubu doslova nonstop a dovolíme si nechat nenašlapaný krmelec hodinku dvě denně, skončí koník zavředovaný a do smrti poškozený…

Takto vyhrocený pohled opravdu nutný není.

Pokud necháme koně pečlivě vyžrat jednu dávku sena, projít výběh a dohledat zapomenuté odrolky a odfouklá stébla, než přivezeme novou porci, vůbec nic se neděje. I při čištění, chystání se k vyjížďce a následné jezdecké práci se koně dvě tři hodiny zcela bez problémů a újmy na zdraví bez sena obejdou.

Založit odměřenou dávku sena ve vychytaném množství, kdy ráno nalezneme spokojené koně a právě doluxovaná krmná stanoviště, určitě neznamená, že jsme tyrani. Stačí se zaměřit na prodlevy mezi jednotlivými dávkami – při systému kupičkování/dávkovaného nakládání krmelců by koně neměli zůstat bez přístupu k objemu déle než dvě tři hodiny.

A nezapomeňte, že se počítá i sláma! Takže pokud koně dožerou seno a do dalšího krmení zůstanou u přebírání krmné slámy, opět žádná tragédie (a mnoha chovatelům obézních koní tento systém pomáhá udržet zvířata fit).

Rozumný chovatel zohledňuje kondici koní a nebere krmení senem nonstop jako dogma.

  • Hubené koně neomezujeme sítěmi s malými oky ani pauzami mezi krmením – seno necháváme adlibitně a pohodlně k dispozici.
  • Tlusté koně držíme v režimu motivace k pohybu a hlídáme kalorickou hodnotu sena, můžeme přimíchávat (po návyku) i krmnou slámu. Zařazením jedné nebo dvou pauziček mezi doplněním krmelců, kdy koně mají čas poctivě projít prostory a vysbírat roztroušené zbytky, nám vředy určitě nevyrobí.

Vyhovuje-li stáji rozvážet vícekrát denně odměřené dávky sena a podněcovat kupičkováním nebo větším počtem krmelců pohyb, není to známkou horší péče! Často právě naopak… Naučte se rozlišovat koně hladové (dlouhodobě prázdný krmelec na seno a nikde ani tráva ani krmná sláma) a koně motivované managementem stáje k popocházení za roztroušenou potravou (porůznu na zemi roznošené seno a sláma, vícero krmných míst po celém pozemku).

Pokud je do prostoru strategicky rozmístěno více krmítek, koně přirozeně migrují tam a zpět mezi nimi. Je podporován soustavný pomalý pohyb, tak důležitý pro správnou činnost střev. Čím větší vzdálenost mezi krmelci, tím lépe.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: