Půda – naprostý základ chovu koní

29. 06. 2020 05:00

Obrázky: 8

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: Pixabay, archív autorky Rubrika: Různé Počet přečtení: 543 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Možná vám nadpis dnešního článku připadá hodně přehnaný. Základ chovu je přece kůň sám! Tak vězte, milí koňáci, že při pohledu na samou podstatu věci tomu tak není. Úplným a naprostým základem jakéhokoli koňaření je totiž opravdu půda.

Žádná pastvina či výběh, žádný pozemek, na kterém stojí stáje, nemůže existovat bez pozemku. A co je pozemek? Pozemek je část zemského povrchu. A zemský povrch, tedy nejsvrchnější vrstva zemské kůry, to je prosím co…? Ano. Půda. Domov půdního edafonu, rostlin, živočichů. Naprostý základ hospodaření.

Půda je absolutní podstata chovu i hospodaření.

Půda – poklad, po kterém se šlape

Říká se, že půda je pokožkou planety Země. Trefné přirovnání! Každý z nás si totiž snadno představí, co se stane, pokud se ke svému obrannému štítu – kůži nebude chovat s náležitým citem a úctou. Rány, infekce, nemoci, … brány k vyčerpání a oslabení organismu. A půda? Bez patřičné péče a ochrany, při nešetrném hospodaření onemocní úplně stejně. Bude chřadnout, snižovat výnosy, až ztratí úrodnost docela…

Podíváme-li se na půdu očima geologa, uvidíme shluk částic nejrůznějších velikostí. Podíváme-li se očima hospodáře, vidíme samu podstatu rostlinné produkce. Stavařský pohled vnímá půdu přes její schopnost nést stavbu.

… a naše oči, tedy oči chovatelů koní, vidí zelenou kolébku nových generací námi tolik milovaných, ušlechtilých čtyřnohých pokladů.

Jenže půda je víc.

Půda je totiž Matka. Pramatka, chcete-li. Ač ji vnímáme každý trochu jinak, jinak s ní nakládáme a jinak si jí považujeme, jinak ji hodnotíme, nic to nemění na tomto faktu. Někdo šlape po kraji s pohledem upřeným k obzoru, aniž by vnímal zem, která ho nese. Jiný klečí v záhonech a načechrává s láskou obhospodařovaný pidikousíček povrchu zemského, kochá se rozkvetlou nádherou barev, aniž by docenil krásu hnědi či černi substrátu, ze kterého všechna ta záplava květů vzchází. A jen sem tam v životě si opravdu plnohodnotně uvědomíme fakt, že půda je kolébkou všeho na planetě. 

Vyspělé země se chovají k půdě arogantně – denně mizí ohromné plochy porostu a ornice pod těžebními a stavebními stroji, vznikají veliká obchodní centra, mega sklady, kilometry silnic a dálnic, rozlehlá parkoviště… K tomu čím dál více obyvatel venkova svoje předzahrádky a celé zahrady „úpravně“ dláždí, vysypává štěrkem a nechtěný porost likviduje ve jménu „krásna“ postřiky. Světové metropole se neskutečně rozpínají, města bobtnají a kynou, vesnice rostou a mění se v městečka a předměstí. Hospodářské krajiny ubývá… Vše ve jménu pokroku a vyspělé civilizace. I mnohé chovy koní se podobají spíše městské zástavbě než venkovské krajině…

K tomu nutno přičíst ty současné „hospodáře“, kteří pozemky už dávno s láskou a porozuměním neobhospodařují, ale prachsprostě, zato důkladně, je vytěžují. Zcela bez respektu k čemukoli živému v okolí. Dostat z polí rychle a mnoho – za každou cenu. Půdu totálně vyčerpat. Bez zachování starých ověřených osevních postupů, kdy se praktikovalo vhodné střídání pestré škály plodin a úhorové hospodaření (kdy část půdy jednu sezónu ležela ladem, maximálně ji přepásl dobytek).

Úhory měly velký význam pro krajinu jako celek – ozdravovaly nejen půdní prostředí, ale podporovaly biodiverzitu (rozmanitost) kraje, neboť umožňovaly jednoletým a dvouletým rostlinám pravidelnou reprodukci ze semenné banky v půdě. Při správném obhospodařování (pastva na úhorech, seč před dozráním semen) nedocházelo k obávanému nárůstu počtu semen plevelů na stanovišti. Rozmanitost rostlinných druhů na těchto plochách lákala širší potravní nabídkou celé spektrum opylovačů, fytofágní hmyz a také cenné predátory z řad bezobratlých i obratlovců, což zajišťovalo regulaci škodlivých organismů i na pěstovaných kulturních plodinách. Do úhorů se přisévalo zelené hnojení – například svazenka nebo komonice (bílá a lékařská). Vše s rozvahou a jasným záměrem udržet půdu zdravou a v co nejvyšší kondici.

Úhory představují jednoznačně pozitivní opatření podporující biodiverzitu v agrární krajině. Moderní zemědělství neznamená jen nakrmení lidstva, ale i údržbu a zlepšování agrární krajiny a jejich funkcí.

(Mgr. Tomáš Vymyslický – výzkum specializovaný na botaniku a genetické zdroje rostlin)

Jak vznikne půda?

Velice dlouhodobým procesem zvětrávání matečné horniny, která se drolí, rozpouští a chemicky pozměňuje. Pomaličku, krok za krokem, vzniká v průběhu tisíců let půdní substrát s prvními živinami pro život. Ten kolonizují pionýrští obyvatelé – organizmy, vnášející do půdy uhlík a dusík, tedy dva pro matečnou horninu nedostatkové prvky. Než je půda plná živin, obohacená organickou hmotou do té míry, že vzniká humus, ještě si pěkný čásek počkáme… 

Humus je směs odumřelých rostlin a živočichů, tedy organické hmoty, tvořící nejúrodnější vrstvu půdy.

Vývoj půdy jde ruku v ruce s postupným rozvojem vegetace (sukcesí) od jednobuněčných sinic a řas až po lesní společenstva, to vše v závislosti na klimatických podmínkách prostředí.

 

Hlína obsahuje:

  • písek – částice o velikosti zrna mezi 0,05 – 2 mm
  • prach (silt) – nezpevněný sediment o velikosti zrn mezi 0,006(2) – 0,05 mm
  • jíl – zrna velikosti pod 0,006 mm

Podle převahy té které složky rozlišujeme hlíny písčité, prachovité a jílovité (+ mezistupně mezi těmito základními kategoriemi).

Půda se tvoří a vyvíjí řadou komplikovaných a vzájemně provázaných procesů tisíce let, ale k její degradaci stačí jediný okamžik lidské činnosti, kdy je kontaminována toxickými látkami. Případně desítky let při příliš intenzivním a necitlivém obhospodařování – a namísto čilého půdního života skončíme s mrtvou, zcela vyčerpanou hmotou.

 

Půdní struktura 

Prostorové uspořádání stmelených půdních částic do větších celků (agregátů) a volného prostoru pórů – to je půdní struktura. Je důležitou fyzikální vlastností půd. Dobře strukturované půdy si dokážou lépe poradit i s negativními jevy typu hutnění profilu, eroze, menší objem srážek.

Pevnost stmelení strukturních agregátů určuje stabilitu struktury půdy. Stabilní agregáty větší než 1 mm výrazně přispívají k dobré struktuře půdy a její schopnosti zadržovat vodu. Mají tudíž zásadní vliv na schopnost jímat vodu – poskytovat porostu dostatek vláhy. Právě půdní struktura je pro hospodáře okometricky nejrychlejším ukazatelem procesů probíhajících v půdě.

1 m3 kvalitně strukturní půdy zadržuje přibližně 200–500 l vody. V přepočtu na 1 ha půdy s hloubkou půdního profilu 0,5 m může strukturní půda disponovat zásobou až 1 – 2,5 mil. litrů vody. Zásobní schopnost půdy výrazně klesá narušením fyzikálních parametrů půdy, hlavně její objemovou hmotnost zhutněním a nepříznivou strukturou půdních agregátů způsobenou slabou biologickou aktivitou v půdě.

Půdní textura

Půdní textura je vlastně velikost půdních částic. Ty ovlivňuje typ matečné horniny, klima a pokročilost zvětrávání.

Hrubozrnné (lehké) půdy snadno vysychají, ale také snadno vodu přijímají. Písčitými půdami s velkými póry voda odtéká zrychleně a bere s sebou snadno živiny. Naopak kořenění rostlin je snadné a prostor pro půdní život je v těchto půdách velký. Bohužel zde velmi kolísají teploty a vlhkost.

Jemnozrnné (těžké) půdy vysychají pomalu, ale díky náchylnosti ke krustovatění zhoršují infiltraci vody do půdy. Mají malý podíl pórů, navíc maličkých, takže se špatně provzdušňují, ale zase lépe vážou živiny a dokážou udržet stabilnější prostředí. Ovšem porost jimi obtížněji prokořeňuje. Poskytují menší prostor pro půdní edafon, ale mikroorganizmy jsou zase lépe chráněny vazbou na nejjemnější jílové částice. Velkou nevýhodou těchto půd je vysoká citlivost k mechanickému utužení stroji i zvířaty.

Poměr hrubých a jemných částic výrazně ovlivňuje vlastnosti půd – určuje, jak bude půda schopna vázat vodu, jak dobře nebo špatně bude provzdušněná, jak snadno přístupná pro kořenový systém vegetace, zda poslouží jako vhodný domov pro půdní organismy, díky kterým se zúrodní.

 Schopnost půdy zadržet vodu = retenční kapacita.

Půdní vzduch a půdní roztok vyplňují prostor (tedy tzv. půdní póry) mezi minerálními částicemi a organickou hmotou. Uvádí se, že půdní póry tvoří zhruba 50% objemu půdy, ale ve skutečnosti je vzájemný podíl značně proměnlivý a závislý na půdní vlhkosti. Po dešti se póry plní vodou, ta vytěsňuje vzduch, čímž se zvyšuje podíl půdního roztoku. Naopak při postupném vysychání se zvyšuje podíl půdního vzduchu.

Organická hmota

Velice podstatnou složkou půd je organická hmota – tedy odumřelá těla rostlinného i živočišného původu v nejrůznějším stupni rozkladu a veškeré výměšky těl živých. Rozkladné procesy zajišťují tvorbu humusu, tedy nejstabilnější a nejkomplexnější složky půdy. Bez humusu by degradovala soudržnost půdy, výrazně by se snížila retenční schopnost.

Kvalitní organická hmota nejen, že pozitivně ovlivňuje půdní strukturu a zvedá retenční schopnost půd, ale zároveň vodu v půdě filtruje a biologicky čistí. Organická hmota má taktéž zásadní vliv na vzdušný a tepelný režim půd, detoxifikuje a váže některé škodlivé látky.

Obsah organické složky v půdách se různí – chudé písčité půdy nebo intenzivně zemědělsky obdělávané půdy mohou mít organické hmoty minimum – pod 1 %! Oproti 80 % v půdách rašelinných…

Každý držitel zemědělské půdy by se měl zajímat nejen o výnos, ale i o strukturní stav půdy jak na povrchu pole, tak v celé hloubce půdního profilu. Cílené obohacování půd organickými složkami (v případě nás, koňáků, především koňským hnojem a koňským kompostem) zajistí půdám schopnost odolávat extrémním projevům počasí.

Půdní edafon

Půdní živočichové různých velikostí. Zajišťují rozklad a přeměnu veškeré organické hmoty, která do půdy vstupuje. Nejvíce se jich kumuluje v okolí kořenů rostlin, kde se přikrmují na exudátech (substancích uvolňovaných kořeny).

Potravou pro půdní organizmy je organická hmota – tedy nadzemní i podzemní zbytky vegetace, produkty vyměšování živočichů a jejich odumřelá těla. Každý soudný hospodář navrací na své pozemky biologický odpad jak ze zahrádky a kuchyně, tak z chléva.

Vliv teploty půdy na život v ní

Teplota půdy je natolik významná, že dokáže zásadně ovlivnit řadu biochemických, chemických i fyzikálních procesů – a také aktivitu edafonu.

Primárním zdrojem tepla v půdě je sluneční energie. Logicky tedy půdy podléhají střídání teplot – jak sezónnímu (hluboké vrstvy), tak dennímu (povrchové vrstvy). Ale to není vše. Teploty v půdě ovlivňuje i vegetační pokrývka (čím více porostu, tím lépe je půda chráněna před nebezpečným přehřátím). I momentální vlhkost hraje významnou roli. Dobře provlhlý půdní profil je totiž o několik stupňů chladnější než vyschlý. Největší kolísání teplot se děje na povrchu půdy, čím níž jdeme, tím stabilnější teplotní prostředí nacházíme. V ČR se teplota v cca 80 cm – 1 m pod povrchem již mění jen málo i v mrazivá období. Denní kolísání teplot neovlivňuje v těchto hloubkách půdu vůbec.

Biologická aktivita je přímou funkcí teploty.

Co to znamená?

Prof. Ing. Hana Šantrůčková, CSc.: „To znamená, že půdní biologická aktivita začíná při určité minimální teplotě a rychle se zvyšuje a dosahuje vrcholu při optimální teplotě. Při dosažení teplot, které se většinou pohybují nad 40 °C (teplotní maximum) dochází k poškození fyziologických funkcí buněk a k prudkému poklesu aktivity. Teplota ovlivňuje biologickou aktivitu také nepřímo tím, že mění fyzikálně chemické podmínky prostředí. Při změně teploty se mění rozpustnost látek, rychlost zvětrávání, difúze, redox potenciál i vodní potenciál.

Rostliny jsou obecně citlivější na teplotu půdy než na teplotu vzduchu. Kořeny rostlin reagují na změny teploty velmi citlivě. Zvýšení teploty o 1°C v rozmezí teplot nižších než optimum urychluje růst a s ním spojený příjem živin a respiraci. Zvyšuje se také tvorba kořenových výměšků (exudátů). Pokud teplota půdy poklesne pod určitou minimální hodnotu, rostliny nemohou přijímat vodu a usychají. Příkladem je chladová desikace rostlin v časném jaru za slunných dní. Rostlina začne transpirovat, ale příjem vody kořenovým systémem je omezen nízkou teplotou a rostlina usychá i ve vlhké půdě. Teplotní optima i minima jsou závislá na druhu, původu, adaptaci (např. různá teplotní optima klíčení) a růstovém stadiu rostlin.

Půdní živočichové jsou citliví na přehřátí (dochází k snadnému poškození respiračních enzymů), ani jejich citlivost k nízkým teplotám není velká. Obecně jsou na nepříznivé teplotní podmínky citlivější ty skupiny živočichů, které nejsou chráněny pevnou chitinózní schránkou (např. žížaly, roupice, háďátka). Teplotní optimum půdních živočichů je převážně nižší než 20 °C. Nepříznivému vlivu teploty se živočichové částečně brání migrací v půdním profilu a přizpůsobením životního cyklu a přežívání nepříznivých podmínek v klidových stadiích.“

Rozdíl mezi obnaženou půdou bez rostlinného pokryvu a půdou dobře porostlou vegetací je podle měření termokamerami 10 až 20 °C.

Při teplotách nad 35 °C se teplota povrchu holých polí podle měření šplhá až k 60 °C!

Důležitost zastínění holých půd vegetací v horkých dnech je třeba stále znovu připomínat. Rozsáhlé plochy na hlínu vyšlapaných pastvin znamenají nejen výnosové ztráty, ale i ztráty půdního života. Prozíravý hospodář nakládá s pastvinami natolik uvážlivě, aby celoročně zachovával kondici travního drnu. Vytvoření menších zpevněných ploch na bahnitá období a tím zaručené pošetření pastvin se v tomto světle jeví jako velice rozumný tah. 1 cm půdy se v našich podmínkách tvoří cca 100 let, degradace holých půd erozí a nevhodnými agrotechnickými zásahy je přitom otázkou někdy jen okamžiku nebo pár krátkých let. Moudrý statkář (sedlák, farmář, zemědělec – nazývejte se, jak je libo) chce budoucím generacím v rodině odkázat půdu kvalitní a úrodnou, proto ji opečovává se stejnou láskou, s jakou chová své koně a dobytek. Půda by měla být pravým rodinným bohatstvím. Važte si jí, přátelé!

(Příště si povíme něco z ryzí praxe – například jak může koňák obohatit svoje pozemky o organickou hmotu a jak si tuto půdní složku nejlépe předpřipravit…)

 

Zdroje a zajímavosti ke čtení:

 

Připojené obrázky

Připojené články

03.03. 2011 15:00 Zeleň pro koně a jejich lidi: Půda
27.02. 2018 07:00 Hnojný kompost - hnůj přeměněný v poklad!

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: