Rychlé odkazy:
Prý se tomu říká citová vazba
8. 12. 2011 05:00
Autor: ludmila slavíková Foto: archiv autorky Rubrika: Fejetony Počet přečtení: 3175 Počet komentářů: 15 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát
… aneb historicky první dopis adresovaný koni. Už dlouho jsme vám nepřinesli nic od Lavery... a to nám tu tohle dílko straší v mailboxu už pár měsíců. Teď je dobrou inspirací k naší soutěži "Čím vás obdarovali koně".
Rezavej, Rezavej, tebe čeká šibenice...
Tak nějak ses nepovedl.
Téměř s tebou není možné jít do terénu, aniž by to byla jízda hrůzy, přirovnatelná k Hitchcockově hororu.
Vyhazuješ pořád, vyhazuješ prakticky neustále (až na výjimky, kterých není mnoho, a kterým říkám, že máš i hezké okamžiky), máš neuvěřitelnou škálu projevu „hrbáků", do strany, do boku, s cuknutím, s úskokem, „vertikálních", kdy vyhodíš tak do vzduchu, až sám ztrácíš stabilitu, všechno většinou doprovázeno prděním, kvičením, různými skřeky a hrkáním.
Není to, že by sis jen tak hodil zadkem, vyhazuješ ohromnou silou, a hodně vysoko do vzduchu, v lese o moji helmu běžně kácíš i celkem vysoké odnože větví, dokážeš vyhazovat celou cestu tam i zpět, z vyjížděk se vracím znechucená, bolí mě celé tělo (záda, za krkem). Nejhorší jsou hrbáky v kombinaci s tvými trhavými úskoky do boku (vše doprovázeno prděním a kvičením, bělmem do půl oka), ze kterých mě ještě druhý den bolí každý sval v těle.
Pokus o trénink. Smutná realita.
Stíhat uprostřed gymnastické řady poulet oko, kvičet, prdět a vyhazovat, provádět neskutečné pohybové kreace, u kterých chybí snad už jen trojité salto s pěti vruty... přičemž ze všeho nejvíc převládá můj pocit, že po deseti minutách mám vyhřeznuté všechny plotýnky v zádech...
...a to je přesně ta situace, která nastává často a při které si pořád dokola opakuju: „...proč... bože ... PROČ zrovna já..."
Trenér se dostává do prekérní situace: „... no, nebudu ti lhát...".
Co k tomu říct. „... kdyby byl aspoň talentovanej..."
Nemáš schopnost, nemáš sílu, styl... nad skoky nejsi opatrnej (což by ve tvém věku zatím nevadilo, ale nemáš snahu se ani opravit, což už vadí...). Jsi vzteklej, vzpurnej, výbušnej, vznětlivej a nasírací, jsi těžce jezditelnej, máš velice labilní, nepředvídatelnou a nevypočitatelnou psychiku a na většinu standardních situací reaguješ nepřiměřeně, což do budoucnosti s sebou nese jen problémy, problémy a problémy.
Prostě podle všeho nemáš žádný extra potenciál ani do sportu.
„Proč ho ještě máš v maštali?" (nejčastější otázka, kladená při každé vhodné příležitosti snad úplně každým.) „... místo něho by ti tady mohl stát méně problematický a do sportu schopnější a perspektivnější kůň..."
„... fakt ti to stojí za to ...srát se s ním... (chvíle pauzy, jak to říct diplomaticky)....??" a větu raději nechat nedokončenou.
Kývu hlavou. Bez přemýšlení. Bez zaváhání.
„... tys byla vždycky divná." :-)
Někdy to chce asi čas. Někdy nemůžeme změnit směr větru, ale můžeme přizpůsobit plachty.
A jestli jdu někdy zpátky, tak jen proto, že potřebuju rozběh.
Už ani nepočítám, kolikrát jsem se dostala do bodu „vyhoření" provázeného návaly beznaděje, kdy si člověk řekne, že za to všechno mu to nestojí, že na to nemá (nervy, zkušenosti, schopnosti...), že takového koně, jako jsi ty, prostě nemá zapotřebí.
... a pak stojíme ve výběhu, naproti sobě, ty a já.
Hledíme si do očí.
V mých očích se lesknou slzy. Bezmoc, beznaděj... vztek ?? (nezodpovězená otázka PROČ?), lítost (mám já tohle zapotřebí?)... a pak se moje ruka mírně pohne směrem k tobě. A pohladí tě.
A ty tam stojíš, pořád na mě hledíš tím svým neústupným pohledem, oko, ze kterého leze bělmo, je napůl skryté pramenem rezavých žíní.
„... a stejně tě mám ráda..." (pane majór, čo vy si tak predstavujete pod pojmem absúrdný?)
Těžko říct, co to způsobilo (erupce na slunci?), že ze všech koní, zrovna K TOBĚ mám nepochopitelné, nelogické (a tím pádem nevysvětlitelné) COSI. Prý se tomu říká citová vazba.
***
O rok (dvě zlomená žebra, jeden sešroubovaný kotník a dvě hospitalizace na ARU) později:
Existují momenty v životě, které trvají vteřinu, možná dvě, nedají se popsat slovy, člověk je musí zažít.
Například takové, při kterých se při opouštění parkuru z tvého hřbetu usmívám.
Vím, že k dokonalosti to má ještě hodně daleko, ale pro mě je důležité, že už ve tvém projevu začínají být i hezké momenty, a že je jich čím dál tím víc.
Pro naprostou většinu lidí nepochopitelné: „Proč se usmíváš ZMku za 12 trestných bodů?" Některé věci nevysvětlíte. Už-už se nadechuju, při pokusu dát jakékoli logické vysvětlení toku svých myšlenek... ale nakonec pronesu jen: „... to neřešte...".
Vím, že tohle je teprve velký začátek toho, co nás spolu ještě čeká..., i když to tak možná nevypadá.
Možná jednoho dne všem natrhneš prdel. Možná taky ne.
Ale jedno je jisté:
„... jen to je ztracené, čeho se předem sami vzdáváme..." :-)
Připojené obrázky
Připojené články
| 17.10. 2009 08:00 | Naučená bezmocnost jezdce – aneb Jezdíme pro radost |
| 16.03. 2011 12:00 | Fejeton na středu: příprava na sezonu - parkur |
| 13.01. 2011 10:00 | Jak na Nový rok, tak po celý rok radši ne:-) |
| 06.01. 2011 05:00 | Jak (NE)obsedat koně... |
| 23.12. 2010 18:00 | Popelky na sněhu |
| 17.03. 2010 19:00 | FEJETON na STŘEDU: Živý nás nedostanou |
| 19.12. 2009 11:00 | Taková normální zimní pohádka |
| 13.12. 2009 13:00 | Malá podzimní apassionata |
| 24.10. 2009 07:00 | Deníček milovnice koní (aneb láska dává křídla...) |
| 06.04. 2011 19:00 | Předsevzetí versus reál (aneb jak se /ne/plní sny) |
Ohodnoť článek:
1 2 3 4 5
Čím více bodů, tím lepší hodnocení.
Linkuj na:
Naši partneři
-
-
-
EQUISERVIS spol. s r.o.
Servis pro vás a vašeho koně.
www.equiservis.cz
info@equiservis.cz
+420 257 316 782
Copyright (c) 1997 - 2011 EQUICHANNEL.cz - ISSN: 1213-0737
E-mail: info@equichannel.cz
EQUICHANNEL.cz je členem internetové reklamní sítě OUTDOORNET
Komentáře
rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře
Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího
dodatek po roce :-)
07:17 - 08. 12. 2011aby to nezněho úplně jako psychothriller :-)) http://www.mojee.estranky.cz/clanky/aktuality--aneb-co-je-noveho/zrzkovi.html
jak ti rozumím:-)
08:36 - 08. 12. 2011Reaguje na 1.
přidala bych - dodatek po 6ti letech - jsi náš, zlomená žebra, ruce, obitá kolena ti stále odpouštíme, každým rokem je to o krůček lepší-bezpečnější. Úplně o.k. nebudeš nikdy, to jsme již akceptovali. Ale vydržíme - splácíš měrou vrchovatou:-).
Vlaďka
:-)
09:09 - 08. 12. 2011máš můj obdiv :-)
Lavera totiž kecá!!
09:20 - 08. 12. 2011Lavera totiž kecá, že nesnáší zrzavce! Já už ji dáávno prokoukla, přestože všude tvrdí něco jinýho. Ona ty zrzavý zbožňuje, jen to musí být ten správný zrzek :-)
Zrzek se stava legendou:-)
10:54 - 08. 12. 2011Zrzek se i pres sve mladi stava pomalu, ale jiste zijici legendou Equichannelu ... :-)))
... ale chody ma pekny.
učitel?
14:20 - 08. 12. 2011"Nesmím zapomenenout poděkovat složitým koním, kteří mi udělali ze života peklo, ale kteří byli lepší učitelé než dobře vychovaní školní koně, kteří nedělají problémy." Alois Podhajský, ředitel jezdecké školy 1939
... vyhazuješ ohromnou silou ...
15:01 - 08. 12. 2011Nechodievaš s ním na ródeo? Teda okrem parkúrov.
Skrytá vášeň
15:03 - 08. 12. 2011Ale na obrázkoch (dosiaľ všetkých) vyzeráte obaja veľmi pokojne. Nenatočil niekto ako robí s tebou tie "hrbáky"?
:-)
16:22 - 08. 12. 2011Reaguje na 8.
Jaro: mám akorát z parkurů, protože tam většinou stojí fotograf a občas něco zachytí :) je to slabý odvar toho, co se děje v lese (tam, bohužel, nebo spíš bohudík není kdo by zdokumentoval :D ) tomuto říkám "čajík" (ale i tak mu vždycky nezapomenu vynadat, že i tohle by si mohl odpustit :-) ), jedna z těch bočních fotek se jmenuje "fuck off směrem k rozhodčím" :D
http://www.mojee.estranky.cz/clanky/aktuality--aneb-co-je-noveho/zrzeckova--one-man-show------.html
:-)
19:10 - 08. 12. 2011pěkný :-)
Bude dobrej :-)
21:08 - 08. 12. 2011Až mu bude dvacet a víc a bude jenom žrát a sr.... Přijeď a uvidíš :-))
:)
09:13 - 09. 12. 2011Člověk si nevybírá své osudové koně ale oni si vybírají jeho... Vždycky jsem měla radši ty grázlíky :). Svojí čuzimíru když jsem kupovala a pachtila jsem se s ní jsem slýchala jenom hlášky "si magor", "kdyby jsi ty prachy radši dala mě", "hele, tady už máš šedivý vlasy" (Odpověď:"Ee, to je novej bílej písek na jízdárně :D"). Po třech letech kdy jsme se musely rozloučit jsem po příjezdu do prodejní stáje stála před vraty a bavila se s kamarádkou a po 3 měsících kdy mě kobuše neviděla začla řehtat jako ta kjáva. To byla situace kdy jsem věděla že prostě ONA je moje femme fatale. Když jsem na ní pak seděla byl to jinej kůň, nebyl to ten debil kterej spotřeboval dva páry Roeckl rukavic na měsíc, kterej se mnou třiskal o zem, byl to ten nejlepší parťák... Když jsem měla jí měla jsem možnost jezdit černou (znáš z fotek :)), byť to byl neskutečně nadanej, silovej a lehce jezditelnej kůň, na kterým se člověk vozil a ona ho srdnatě tahala ze všech průserů do kterejch jsem jí poslala, nikdy bych ty dvě nevyměnila...
Takže za sebe- užívej si všechny ty jeho světlejší okamžiky, on ti to vrátí ;)
:D :D
16:20 - 09. 12. 2011Reaguje na 12.
"hele, tady už máš šedivý vlasy" Odpověď: "eee, to je novej bílej písek na jízdárně :D" :D :D :D :D
Hnědej, hnědej
17:24 - 09. 12. 2011:-) Lavero jsi můj člověk. Mám doma stejnýho, ale hnědýho :-D
Taky všem říkám že to se poddá.... (ale mýmu je už 13 tak snad příští rok...)
I po 15ti letech stále stejná... ;-)
09:01 - 11. 12. 2011Není zrzavá, je hnědá, ale její nadzemní cviky jsou na Vídeň ;-) Aneb rozumím, chápu a držím trpělivé pěsti :-) Zlámáno máme snad vše, nepočítám válení se na zemi pod koněm, nadávky, ani snahu o to tiše sedět a ďáblici nenasrat.... Holt je jaká je, ale je moje milovaná a dala mi víc než většina lidí ;-) Letos i miminko- kobylka celá maminka :-D Takže masakr pokračuje, ale slovy klasika "Když ji miluješ, není co řešit" ;-) Díky za článek :-)