První připřažení koně ke kočáru bez dramat, chyb a omylů

19. 04. 2018 06:00

Obrázky: 22

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Kočáry, stroje, vozy Počet přečtení: 1914 Počet komentářů: 8 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

V předchozích dílech našeho „kočárového“ seriálu jsme se seznámili s metodikou práce ze země pro účely využití koně ve vozatajství, s problematikou bezpečnosti, s typy postrojů a zápřeží a dnes tedy přišel čas si přiblížit, jak správně koně poprvé připřáhnout ke kočáru a jak pokračovat dál.

Na to, jakým způsobem koně poprvé připřáhnout ke kočáru, existuje celá řada názorů. Zcela jinak bude k tomuto problému přistupovat zaměstnanec výcvikového střediska Národního hřebčína, kde je zvykem připřáhnout mladého koně do těžkého vozu ke zkušenému „učiteli“, jinak zkušený vozataj z Velké Británie, kde obecně převažují koně, kteří chodí v jednospřeží (kůň tedy je ihned, po fázi otahání, zapřahán v jednospřeží) a jinak obyvatel Afriky, kontinentu, kde koně stále aktivně slouží jako nepostradatelní soumaři a kde ho, bez nejmenších okolků, "bafnou za flígr", zapřáhnou a vyrazí s ním rovnou do ulic.

Do metodiky práce se tedy promítají kulturní zvyklosti a není na škodu se nad tím, jak budete právě vy se svým koněm postupovat, zamyslet a otevřít své oči a uši dokořán. Nemusíte nutně opakovat zaběhnuté stereotypy, svému koni rozumíte nejlépe vy sami, a proto jen vy můžete vyhodnotit, který postup je pro vás a vašeho koně ideální a vhodný.

Je můj kůň nervózní a výbušný cholerik, vyrovnaný sangvinik, nebo spíše ničím a nikým nerozhoditelný flegmatik? Odpověď na tuto otázku je dobré promyslet a také ji nepodcenit. Potrápit nás totiž může stejně dobře ten i ten a neměli bychom začínat tak, že nás reakce koně vyvede z rovnováhy. Přemýšlejte o svém koni! Vždy je lepší problémům předcházet, než je, kvůli špatnému odhadu situace, následně řešit. V tom vám rozhodně pomůže, když dokážete odhadnout reakce svého koně a výcvikový postup jim přizpůsobíte. Možná se zdá, že se opakuji. Ovšem v tomto případě je opakování skutečně matka moudrosti. Jestliže se první připřažení koně ke kočáru promění v shakespearovské drama, mnoho koní si vzniklé trauma zafixuje a uvolněná práce v kočáře bude na dlouho ta tam.

Základní výcvik koně pro lehký tah

Základní výcvik koně v tahu může, ale nemusí, probíhat souběžně s jeho výcvikem jezdeckým. Pokud je kůň, připravovaný pro lehký tah, již zvyklý pracovat pod sedlem, bývá jeho výcvik méně komplikovaný a rychlejší, ale není to nezbytnou nutností.

Jestliže kůň není využíván jezdecky, je vhodné, aby důkladně ovládal práci na dlouhých opratích a i nadále se s ním, pravidelně a systematicky, pracovalo ze země. Připravujeme-li koně pro práci „v jedničce“, tedy „v samotě“, není nezbytně nutné ho v základním výcviku zapřahat se starším koněm učitelem a po absolvování fáze otahování můžeme koně rovnou zapřahat. Jednospřeží není nejsnažší typ zápřeže. Ale většina z nás, neprofesionálů toužících se se "svést" svým kočárem, máme koně jednoho a jednoho i nějaký čas nadále máme. Pokud tedy plánujete zapřahat jednospřeží, nebojte se a zapřáhněte svého koně rovnou do "jedničky". Bude-li kůň připravený, půjde to. A také si ušetříte fázi, kdy koně z dvojspřeží budete přeučovat zpátky do samoty a to může být, i když nemusí, také problém.

Fáze otahování

Náplní této části výcviku koně je práce na uvolnění a odstranění strachu koně z postroje a kočáru. Ideální metodou je lonžování koně, bez postroje i s postrojem a práce na dlouhých opratích.

V této fázi tedy učíme mladého koně akceptovat postroj (a to jak ve stáji, tak i mimo ni) a kočár.

V další fázi výcviku koně uvykáme na tlak poprsního/chomoutkového postroje při simulaci tahu. Tlak a dotyk postroje na různých částech těla koně musí zajistit pomocník s dlouhou lonží, či prodlouženými postraňky. Koně jedna osoba vede u hlavy a druhá na dlouhých opratích, přičemž přikládá lonže/opratě na zadní nohy a boky koně tak, aby se kůň, v klidu a bez momentu překvapení, připravil na to, co ho čeká.

Pokud kůň vše ochotně a bez výhrad akceptuje, nechá se dobře a klidně vést a zvládne i pomocníkem simulovaný lehký tah, je připraven na zapřažení do cvičné klády či přímo do kočáru. To, zda koně budeme zapřahat do cvičné klády anebo do kočáru, je pouze na nás. Obě metody jsou možné a běžné. Pokud nemáte 100% jistotu, že kůň je připravený do této fáze postoupit, dál rozhodně nepostupujte. Osobně mám dojem, že první připřažení koně k cvičné kládě je "mírumilovnější" varianta, ale zde skutečně rozhoduje charakter toho kterého konkrétního koně a také mentalita a schopnost odhadnout situaci jeho cvičitele.

Fáze připřahání

Pokud kůň na kočár a zvuky, které kočár v pohybu vydává, nereaguje, bez obtíží snáší postroj, je otahaný, umí stát a je ovladatelný na dvou lonžích, můžeme zkusit koně připřáhnout. A to buď do jedničky nebo do dvojspřeží, jestliže máme k dispozici zkušeného, klidného koně „učitele“. Obě varianty jsou možné, obě se v praxi používají.

V našich zeměpisných šířkách je poměrně silně zažitá představa, že vždy musíme připřahat mladého koně ke koni zkušenému. Ale jak jsme již řekli, bezpodmínečné to opravdu není. Pokud se zamyslíme, zjistíme, že pro sepřahání mladého koně s učitelem není žádný zvláštní důvod. Kůň, který bude pracovat v zápřeži sám, může i sám začít. Mnohým koním sepřahání dokonce ani vyhovovat nemusí.

Jestliže je mladý kůň dobře připravený ze země, akceptuje pomůcky, je otahaný a zná zvuky kočáru, bude pro něj premiéra první lekce v zápřeži srovnatelná s premiérou práce pod sedlem. I obsedání koně může mít různé podoby. Koně můžeme důkladně připravit prací ze země a následně obsednout v přátelské a klidné atmosféře, nebo ho můžeme "přepadnout" a "na divoko" obsednout za jeden den. Přestože každý kůň je jiný, která varianta je vhodnější, asi zmiňovat netřeba.

Existuje i další korelace. Bylo by vhodné obsedat koně, který nemůže být na jízdárně sám a nezbytně nutně potřebuje podporu v podobě dalšího přítomného koně? Je takový kůň k první lekci pod sedlem skutečně připravený? Bude bezpečný? Podle mého názoru ne.

Při prvních lekcích je vždy nezbytná přítomnost minimálně dvou osob. Postup je následující.

Pomocník jistí koně ze země tak, že ho vede na lonži a až o několik vydařených lekcí později naskakuje na vůz/kočár. I později ale pomocník stále drží lonž zapnutou do udidla, a to zároveň s opratí kočího.

Zpočátku jezdíme s koněm volným prostranstvím pouze v klidném kroku. Střídáme krok a zastavení. Posléze zařazujeme i klus, a to nejlépe na dlouhých, rovných liniích. Až po více než deseti lekcích začínáme zařazovat jednoduché obraty, otáčení, případně nácvik couvání.

I v této fázi výcviku musí být stále přítomny minimálně dvě až tři osoby. Tak by tomu ostatně mělo být při práci v zápřeži vždy, ale je jisté, že běžná praxe je často jiná.

Z počátku pracujeme s koněm v zápřeži pouze krátce, 15 až 20 minut, dvakrát až třikrát týdně, bohatě postačuje.

Pokud koně nejdříve zapřaháme do cvičné klády, je důležité dbát na přiměřenou délku postraňků, aby se kůň o vlečený předmět nezranil.

Jestliže se kůň zapřažený do vlečné klády nebo do kočáru výrazněji brání, je na místě maximální klid a trpělivost. Nikdy nic nezkazíte, když se raději vrátíte o několik lekcí zpět a připřáhnout koně zkusíte, až budete o něco lépe připraveni.

Pakliže kůň práci v kočáře akceptuje, je vhodné vyzkoušet i „chybné“ zapnutí jednoho postraňku, a to tak, že postraněk vedeme mezi zadníma nohama koně. Kůň si zvykne i na neobvyklý tlak postraňku na vnitřní straně stehen a je méně pravděpodobné, že bude přehnaně reagovat, jestliže se do obdobné situace dostane v důsledku nehody.

Především za dobře provedené zastavení, ale i za dobře provedený cvik, musíme koně vždy velmi výrazně chválit a není od věci ho i odměnit. V minulosti bylo běžné, že v této fázi výcviku pomocník průběžně krmil koně ovsem z ošatky.

Dobře připravený kůň musí být schopen na povel klidně a vyrovnaně zabírat do tahu a postupně utáhnout náklad, který se rovná minimálně polovině jeho váhy.

Postup při zapřahání - jednospřeží

Koně postavíme před vůz nebo kočár a držíme ho u hlavy.

Pomocník zvedne ojky a popotáhne jimi kočár do ideální vzdálenosti, přičemž ojky drží zvednuté, aby nedošlo ke zranění koně.

Ojky pomocník spustí opatrně dolů tak, aby kůň stál uprostřed, a zapne je do nosných ok.

Poté, co jsou připevněny ojky, zapínají se postraňky a zadní zádržový řemen.

Na závěr se zkontroluje doražení podbřišníku a správné umístění všech částí postroje.

Při vypřahání postupujeme opačně a vždy důkladně kontrolujeme, zda se kůň neotlačil či neodřel.

Nasedání na kočár

Stoupneme si do vzdálenosti asi jednoho metru od koně, a to čelem k jeho boku. Vytáhneme opratě z náhřbetníku a přehodíme si je přes levé předloktí. Uchopíme za přezkou pravou oprať a umístíme ji mezi ukazovák a prostředník pravé ruky, přitáhneme opratě tak, abychom cítili kontakt s hubou koně, následně se ruka sníží až pod úroveň pasu, ke stehnům, oprať projede mezi prsty, v dolní části pasu ji přidržíme a následně opět zvedneme výše, až na úroveň pasu.

Do levé ruky uchopíme levou oprať, opět krátce za přezkou, vložíme ji mezi palec a ukazovák a přiložíme ji na pravou oprať, a to 5 cm před přezkou levé oprati. Levá oprať je tedy o 5 cm delší, než pravá, což po nasednutí na kozlík zajistí, že kůň může ihned vykročit rovně vpřed.

Před nasednutím se obě opratě prodlouží o 20 až 30 cm, přičemž jejich konec je stále přehozen přes levé předloktí.

Nasedáme z levé strany kočáru, vykročíme pravou nohou. Pro nasednutí bychom měli potřebovat maximálně dva až tři kroky. V průběhu nasedání vždy pozorně sledujeme koně, kterého po celou dobu drží u hlavy pomocník.

Vykročení/rozjezd a zastavení

Po nasednutí máme koně v mírném přilnutí, pro rozjezd lehce propustíme opratě a kůň by se měl rozejít. Nestane-li se tak, použijeme hlasovou pomůcku či malý pokyn bičem za asistence pomocníka.

Přechody do vyšších chodů se provádí povolením opratí a přiměřeným použitím biče a hlasu.

Nikdy opratěmi nepohazujeme či neškubeme za účelem docílení vyšší rychlosti. Jedná se nekorektní, hrubé jednání, které je v lidech nesmyslně zakořeněné.

Koně zastavujeme zkrácením opratí, tedy použitím plné či u citlivých koní poloviční zádrže.

Kůň se nesmí rozejít, dokud o to není požádán.To je zásada, kterou musíme důsledně vyžadovat a ovládnout na 100 %.

Použití biče

Bič je nezbytný, je to pomůcka, kterou využíváme obdobným způsobem jako holeň jezdce. Jeho funkce je tedy zásadní.

Držíme ho vždy v pravé ruce, pouze při odbočení, pozdravu či v nutných případech ho držíme v ruce levé.

Bič používáme jako pomůcku pro zrychlení a vykročení. Vždy, když použijeme pobídku bičem, musíme souběžně mírně propustit opratě, toto neplatí pouze tehdy, když používáme bič pro shromáždění. Zde je na místě opratě nepropustit, či je dokonce lehce zkrátit. Bič se používá také jako trest v případě, že kůň chce prchat či odmítá poslušnost. V tomto případě je nutné použít bič neprodleně a uměřeně.

Držení opratí

Existuje několik způsobů držení opratí. Začátečník by si všechny typy držení opratí měl nechat vysvětlit a ukázat zkušeným vozatajem a následně si nově získanou dovednost zafixovat cvičením na trenžéru, který si za tímto účelem vyrobí. Není vhodné začínat trénovat až v praxi. Způsob držení opratí je významný faktor, který se podílí na bezpečnosti vedení spřežení a jezdec má obvykle v hlavě zakodováno držení otěží, do kterého pak pod tlakem snadno upadá. Držení opratí a otěží je odlišné a nemusí být snadné se přeprogramovat v průběhu jedné, dvou lekcí.

Základní držení

Při základním držení spočívají obě opratě v levé ruce. Levá oprať leží na ukazováčku, pravá oprať prochází mezi prostředníčkem a prsteníčkem. Oba spodní prsty sevřou obě opratě. Levá ruka je umístěna, s lehce ohnutým zápěstím, uprostřed před tělem vozataje, přičemž předloktí je v horizontální poloze. Bič spočívá v pravé ruce a směřuje lehce vzhůru a doleva. Vozataj se k tomuto základnímu držení během jízdy vrací.

Běžné držení opratí

Levou rukou držíme opratě stejným způsobem jako při držení základním. Pravá ruka se posune před levou, přičemž tři spodní prsty pravé ruky podrží pravou oprať a pravý ukazováček a palec obejmou levou oprať. Obě ruce jsou umístěny přímo před tělem jezdce, předloktí je v horizontální poloze a lokty jsou u těla.

Drezúrní držení opratí

Do drezurního držení se přechází z držení běžného. Pravou rukou potáhneme pravou oprať z levé ruky asi 10 cm doprava, přičemž levá ruka se může na okamžik uvolnit. Spodní tři prsty levé ruky drží levou oprať. Je nutné zajistit, aby vzdálenost mezi rukama a hubou koně zůstala stále stejná, abychom koně nerušili v přilnutí.

Dnes jsme otevřeli dveře do světa vozatajství dokořán. Příště se tedy podíváme, co všechno se za nimi skrývá, jaké cesty a možnosti se nám nabízí.

Připojené články

30.03. 2018 08:00 Zapřaháme: trocha nudné, ale nutné teorie
01.03. 2018 06:00 Nebojte se řádně zapřáhnout!

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Fifonzo

    :)

    20:20 - 19. 04. 2018

    Jsem ráda, že v naší zemi se objevují kvalitní články ,jako je tento :) Radost čišt

  • 2. EFCA

    Opět skvělé

    14:55 - 20. 04. 2018

    Děkuji za další díl! A napadá mě otázka: existují nějaké zapřahací kurzy? Neplánujete je uspořádat třeba Vy? Popř. nějaké individuální kurzy?

  • 3. Gabriela Rotová

    Vozatajský seminář

    22:16 - 20. 04. 2018

    Reaguje na 2.

    Dobrý den, jsem nesmírně potěšená každým pozitivním ohlasem. Vozatajství je stále tak trochu nedoceněnou Popelkou a já stále pevně věřím, že s trochou propagace se brzy poveze na bouřlivé vlně popularity :) :) Seminářů jsem už organizovala několik, obvykle minimálně jeden ročně, a to jak s českými, tak i se zahraničními lektory.V loňském roce byl ale zájem tak minimální, že jsem kurz musela zrušit...promyslím, zda bychom přece jen "něco" nevymysleli , třeba v průběhu léta? Ještě jednou velký dík za milý komentář!

  • 4. Gabriela Rotová

    Vozatajský seminář II :)

    22:22 - 20. 04. 2018

    Reaguje na 2.

    Myslím, že zcela jistě někdo někdy nějaké vzdělávací vozatajské semináře organizuje, ale bohužel nemám kontakt na nikoho, kdo by se na tento typ seminářů specializoval a pravidelně je pořádal. V tomto smyslu já osobně vidím velkou mezeru v práci ČJF

  • 5. danka.heckova1983

    uzdecka

    10:03 - 22. 04. 2018

    pekny den pani/slecna efca prosim mam na vas otazku ohledne uzdecky bohuzel mne nejde vam napsat

  • 6. Gabriela Rotová

    Kontakt

    08:12 - 23. 04. 2018

    Reaguje na 5.

    Dobrý den, můžete napsat i redakci, případně přímo na můj fb profil či email amerikastud@gmail.com Budu se těšit! :)

  • 7. EFCA

    RE: Vozatajský seminář

    13:45 - 25. 04. 2018

    Reaguje na 3.

    Určitě se ráda zúčastním, zatím zřejmě jen jako divák, mláděti budou teprve v srpnu tři roky ;) Budu ráda za info, budu sledovat Vaše FB stránky ;) Děkuji!

  • 8. EFCA

    RE: uzdecka

    14:00 - 25. 04. 2018

    Reaguje na 5.

    Zřejmě chcete spíš kontakt na paní Rotovou?

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 4 čtenářů. Celkový počet bodů: 19.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: