Proč je tak málo skutečných jezdců...

26. 11. 2018 06:00

Obrázky: 4

Autor: Gabriela Rotová Spoluautoři: Francois Robichon de La Guériniére Foto: wikipedia.com Rubrika: Teorie ježdění Zdroj: Kip Mistral Překladatel: Gabriela Rotová Počet přečtení: 867 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Možná vás to překvapí, ale nad touto otázkou se zamýšlela už v 18. století jedna z ikon jezdectví, François Robichon de La Guérinière. Dnes tedy malé zamyšlení na toto téma...

Každý vědní obor má své zakládající myslitele. Tito myslitelé svými myšlenkami formovali či zásadně ovlivnili konkrétní vědní obory a většina těchto oborů se objevila již ve starověku. Srovnatelný význam, jaký má pro filozofii, fyziku či estetiku Aristoteles, má v hipologii Xenofón. Všichni jsme o něm slyšeli, někteří hloubavější ho také četli.

Ať již ale čteme Aristotelovu Poetiku či Xenofónovy prakticky zaměřená díla s tématikou jezdectví, vždy nestačíme vycházet z údivu, jak současná tato díla jsou a jak srozumitelně k nám promlouvají. Jako by tisíce let neuplynuly, jako bychom s Aristotelem chodili do stejné třídy stejné základní školy.

Nejinak je tomu, pokud se začteme do Pluvinela, Cavendishe nebo La Guérinière. Samozřejmě, ne se vším se ztotožníme, rozhodně ale porozumíme.

Před pár týdny jsem vedla dialog na téma náročnosti a dostupnosti vzdělání v klasickém jezdectví se svou zaoceánskou přítelkyní, novinářkou a spisovatelkou Kip Mistral. Kip mě v návaznosti na naše společné "naříkání" odkázala na jeden konkrétní článek, který umístila na svém hipologickém webu.

Tak jako se nad výňatkem textu z knihy L´École de Cavalerie (Škola jezdectví) od La Guérinière pozastavila Kip, pozastavila jsem se i já. Ve své téměř tři století staré knize "Škola jezdectví", v poznámkách v kapitole I, totiž François Robichon de La Guérinière odpovídá na otázku "Proč je tak málo jezdců a jaké vlastnosti jsou nutné, aby se jezdec skutečným jezdcem stal" tak nadčasově a pravdivě, až nad tím postmodernímu člověku zůstavá rozum stát...

François Robichon de La Guérinière na téma "Proč je tak málo jezdců..." překlad textu, který je v překladu do anglického jazyka k nalezení zde.

"Všechna umění a také všechny vědy mají zásady a pravidla, definující metody vedoucí k objevům, které stojí za jejich dokonalostí. Jezdectví je jediné umění, u kterého lze nabýt dojmu, že jediné, co je nezbytně potřeba, je praxe. Nicméně praxe, zbavená zdravých zásad, není nic jiného, než rutina, která vede jen a pouze k nucenému a neurčitému výkonu a k falešnému lesku, který fascinuje "demo-znalce". Ti jsou často ohromeni laskavostí koně více, než dovednostmi jezdce. To je důvod, proč je tak malý počet dobře vyškolených koní a v současné době je vidět takový nedostatek schopností u většiny těch, kteří si říkají jezdci."

Tento nedostatek v pochopení principů naznačuje, že studenti vůbec nejsou schopni rozlišovat mezi chybami a dokonalostí. Jejich jediným zdrojem je napodobování a bohužel je rozhodně mnohem jednodušší obrátit se na falešnou praxi, než se pokusit dosáhnout toho, co je správné.

Někteří z těch, kteří se snaží napodobit ty, jež dokáží vyzdvihnout veškerý lesk přítomný u koně, padají do zvyku nepřetržitého pohybu rukou a nohou, což snižuje jemnost jezdce a způsobuje, že koně nuceně přijímají falešnou pozici. Vytváří falešný kontakt s ústy koně a svým ježděním způsobují, že kůň se stane v nohách nestabilním.

Jiní chtějí hledat přesnost a preciznost, které pozorují u těch, kteří mají potřebné povědomí o tom, jak vybrat koně, který má vynikající hubu, pevné boky a pružnost a schopnost kontrolovatelné síly, což jsou vlastnosti, které se nachází jen u velmi malého množství koní. Tito jezdci ale, ve snaze tuto tolik vyhledávanou přesnost a preciznost napodobit, zničí odvahu odvážných koní a zničí jejich přirozenost.

Další skupinou jezdců jsou ti, kteří berou v úvahu předpokládaný dobrý vkus veřejnosti, jejíž rozhodnutí ale přichází často spíše od věštců a proti němuž se plachá pravda neodváží vzpírat. Tito jezdci si neuvědomují, že dlouhé a pečlivé pronásledování cíle je jejich jediným úspěchem, jsou spokojení, že dosáhli lichotivého a chimérického uspokojení a následně nabydou přesvědčení, že jsou většími odborníky, než všichni ostatní. "

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Asi všichni si uvědomujeme, jak intenzivně se kolem nás diskutuje o tom, zda jezdit klasicky, akademicky, tak anebo onak. Tábory příznivců a odpůrců jednotlivých směrů často oddělují velmi striktní hranice, směry se stávají ortodoxními, snášenlivost a otevřenost k názorům druhých je na hraně. K tomu všemu se kolem všeho točí nemalé peníze, které transparentnost ještě více mlží, a definice toho, co je fikce a co realita, zůstává takřka vždy něčím zakryta.

Můžeme tedy jen apelovat... Hledat odpovědi na své otázky nemusíme nutně jen kolem sebe, můžeme hledat i v historii. Naše civilizace, vše, co k ní přísluší, má hluboké kořeny a velmi široké konotace. Obsáhnout komplexně vědomosti není jednoduché. Je jen na nás, jak zodpovědně se k formování svých názorů postavíme, jak dokážeme být tolerantní a jak si získané názory následně dokážeme obhájit. Otevřenost, čistá mysl bez předsudků a důsledné hledání zdrojů nikdy není od věci.

Dobrých jezdců je jako šafránu. Ve snaze o dosažení dokonalosti snadno sejdeme z cesty. Právě tuto pravdu nám, i dnes stále velmi aktuální La Guérinière, připomíná.

Pro úplnost několik poznámek k osobnosti "Aristotela jezdecké vědy", Françoise Rubichona de La Guérinière

La Guérinière se narodil 8. května 1688 v městečku Essay, ležícím ve francouzské Normandii a zemřel v roce 1751. Přestože jeho bratr, Pierre des Brosses de La Guérinière, vedl jezdeckou akademii v Caen (založena roku 1594 Pluvinelem), jeho učitelem byl Antoine de Vendeuil. V roce 1715 získal La Guérinière titul "écuyer de roi" a následně celých patnáct let vedl jezdeckou akademii v Paříži, kde dosáhl své pověsti mimořádného instruktora a jezdce.

La Guérinièrova kniha "École de Cavalerie" vyšla v roce 1733 v Paříži, je rozdělena do tří částí. Neobsahuje pouze nauku o teorii jízdy, nýbrž i oddíly věnované obecné hipologii a hipiatrii. Jeho cílem není jen jezdecky vyškolený kůň, nýbrž i kůň po fyzické a psychické stránce zdravý. Guérinière jako první zavedl a popsal cvik dovnitř plec, který vnímal jako začátek i konec gymnastické přípravy koně.

I dnes je často citována, a ve výcviku užívána, jeho definice cviku dovnitř plec a sdílí se i jeho názory. Více si můžete přečíst v mimořádně zajímavém článku z The Horse Magazine, který pro Equichannel přeložila Kateřina Lipinská a naleznete ho v českém jazyce zde.

Poděkování...

Poděkování za možnost zveřejnit překlad tohoto textu patří mé přítelkyni, paní Kip Mistral. Její hipologický blog najdete zde www.kipmistral.com

Kip vydala také knihu Horse Training In-Hand: A Modern Guide to Working from the Ground, která rozhodně stojí za pozornost.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: