Příběh „Borůvky“

20. 12. 2016 Lucie Franková

Všichni jej známe, většina z nás ho obdivuje, někdo dokonce zbožňuje, a určitě mnoho z nás lituje, že už jej neuvidíme na obdélnících, co znamenají svět. Ano, řeč je o Valegrovi, velmi sympatickém valachovi plemene KWPN, který dobyl drezurní svět a získal si oblíbence v něm i mimo něj. A jistě vás zajímá, proč byl, mladý, zdravý a na vrcholu, poslán do penze.

Doma ho Valegro neoslovují, nikdo mu neřekne jinak než Blueberry (borůvka). Většina laické i odborné drezurní veřejnosti o této „borůvce" s neuvěřitelným talentem a potenciálem mnoho neslyšela až do roku 2012, kdy se vynořil na olympiádě v Londýně a hned získal zlatou medaili v jednotlivcích a zlatou medaili pro družstvo Británie. Tenkrát, dá se říct, udělali díru do světa a nejen toho drezurního, ale sportovního celkově, Británie tak totiž získala historicky svou úplně první olympijskou medaili za drezuru... a rovnou zlatou a navíc i tu týmovou. Upřímně, většina z nás tehdy neměla valné ponětí, kdo je ta Charlotte Dujardin a jen někteří z nás už zaslechli jméno Carl Hester.

 V té době byl Valegro teprve desetiletý, neměl příliš mnoho zkušeností s mezinárodní scénou a tak trochu se čekalo, jak se s tím vlastně popere. Ani Britové tenkrát netušili, že si hned sáhne na medaile a dokonce na tu nejvyšší, i když jisté naděje do něj vkládali. Valegro už zazářil rok předtím na Mistrovství Evropy, kdy poprvé startoval na opravdu velkých závodech, pouze pět měsíců od svého vůbec prvního startu v GP a hned pomohl získat zlato pro tým Británie. Samozřejmě se ale, stejně jako žádná jiná hvězda, nezrodil jen tak. Navíc se jako hvězda zrovna nenarodil. Valegro pochází od holandských chovatelů Joopa a Maartje Hanse, odkud byl jako velmi průměrné odstávče koupen Gert Janem van Ols pro stáje Van Ols rovněž v Holandsku. Gert v něm neviděl žádný evidentní talent, Valegro (jméno dostal díky Anne van Ols, podle jiného hřebce Allegra) byl na svůj věk velmi malý, linie jeho otce - Negra tenkrát před těmi 13 lety nebyla vůbec oblíbená ani nijak dobře hodnocená. Dnes je Negro jeden z nejvyhledávanějších plemeníků a má renomé díky mnoha vynikajícím potomkům. (Stejně tak jako Valegrův děd, otec Negra - olympionik Ferro.) Tenkrát si ale své místo na slunci jako plemeník ještě nestihl získat a on sám o sobě je menší (167 KVH), ne příliš výrazný kůň, na krátkých nohách a nijak nevyniká ani svým pohybem. Matka Valegra, velmi průměrná klisna Maifleur, s čistě skokovým původem po Gershwin (T skokan po známém Voltairovi - s TT výkonností) však tehdy dvouletému Valegrovi na oblíbenosti nepřidala a spolu s jeho mírně vytočeným postojem na přední noze se podílela na tom, že Valegro neprošel předvýběrem hřebců do chovu a naopak byl určen k prodeji.

Tehdy padl do oka Carlu Hesterovi, který v Holandsku hledal mladé, zajímavé koně za zajímavé ceny. Carl je známý tím, že pro sebe kupuje vždy koně mladé, 1-2leté, jednak proto, že v tomto věku jsou finančně dostupnější (nekupuje koně za více než pár tisíc euro) a pak také proto, že s nimi chtějí pracovat od prvopočátků. Valegra tehdy koupil za 5 000 euro a nechal ho ještě rok ve stájích Van Olst, kde se hřebec vykastroval, obsednul a nakonec se měl i prodat, protože dle svých slov, měl Carl najednou nějak mnoho koní (rok od Valegrovy koupě). A navíc v něm tehdy neviděl žádný zázrak.

 To se ale velmi rychle změnilo, když se Valegro jako tříletý obsednul a jeho pohybového talentu, ale především učenlivosti, pracovitosti a ochoty spolupracovat si všiml i Gert Jan. Carl se tedy rozhodl, že si koně nechá a bude s ním pracovat a odvezl si ho k sobě. Valegro byl od prvopočátku charakter a miláček všech. Vyhrál téměř vše, co v Británii mohl, jako čtyřletý i pětiletý a tehdy přišel čas, kdy Carl nabídl Roly Luard odkoupit jednu polovinu, jelikož potřeboval pomoc s financováním jeho sportovní kariéry a dalších výdajů. Krátce poté si také na Valegra poprvé sedla tehdy dvaadvacetiletá Charlotte. Ta začala pracovat pro Carla v roce 2007. Přijela k němu původně jen trénovat, ale po 10 dnech v jeho stáji dostala nabídku u něj působit jako ošetřovatel a jezdec - především mladých koní. Krátce poté dostala Charlotte možnost jezdit i tehdy pětiletého Valegra, s tím, že později si jej její trenér a mentor převezme a dovede jej snad až do GP.

To se však nikdy nestalo, neboť Carl jednak shledal Charlotte a Blueberryho bezvadně fungující dvojicí, na jejichž úspěších měl obrovský podíl jako trenér, manažer, majitel a mentální podpora, a jednak měl sám koně jako Uthopia, Wanadoo a Nip Tuck, které chtěl přivést do GP stejně tak jako Valegra. Podle svých slov tohoto rozhodnutí nikdy nelitoval.

Blueberry slavil v Británii s Charlotte jeden úspěch za druhým až najednou stáli na prahu Grand Prix... a potom mistrovství Evropy... a Olympijského triumfu.

 Jak popsal Carl Hester tehdy svůj tréninkový plán?

Náš běžný týden vypadá takto: pondělí a úterý koně mají plnou zátěž na jízdárně. Ráno jsou hodinu venku, pak se jdou na půl hodiny projít - můj ošetřovatel je bere na silnici, aby chodili po tvrdém povrchu. Pak s nimi tři čtvrtě hodiny pracuji na jízdárně. Po skončení práce jdou do výběhů. Po obědě se vrací a ošetřovatelé je odpoledne berou na vyjížďku. Teď, když jsou v plné zátěži, chodí dvakrát denně. V pondělí a úterý je to ráno jízdárna, odpoledne vyjížďka, ve středu pracují v kopcích, ve čtvrtek a pátek opět jízdárna, odpoledne lonž nebo vyjížďka. V sobotu vyjížďka a v neděli pastvina nebo malá procházka na ruce. Neustále se snažím myslet na to, jak jim vylepšit zdatnost a kondici, ale bez přehnaného drezurování.

Po OH v Londýně přišel samozřejmě jistý tlak očekávání, jak ze strany médií, tak veřejnosti. Blueberry se stal miláčkem národa a v Carlově malém areálu se střídal jeden tým reportérů za druhým. Původním plánem bylo po OH prodat Valegra, nebo Uthopiu, případně oba, a to z finančních důvodů. Jak to nakonec dopadlo, víme, Blueberry zůstal stejně jako Uthopia a další Carlovi koně nejen v Británii, ale také u svého „zlatého páru" jak se po OH v Londýně začalo Charlotte a Carlovi říkat. Plánovalo se dokonce vytvoření syndikátu britských milovníků drezury za účelem udržení národních klenotů a medailistů pěkně doma, tam, kde patří. Nakonec k tomu ale nedošlo a Valegra „dokoupila" Ann Barrot a stala se tak majitelem jeho jedné třetiny. Musím říct, že je obdivuhodné, jak Britům záleží na jejich národním bohatství a faktu, že koně, kteří pro vlast tolik udělali, se prostě neprodávají. Díky tomu jsme mohli všichni být svědky dalších triumfů dvojice, která psala historii.

 Valegro a Charlotte celkem

  • Olympijské týmové zlato Londýn 2012; Olympijské zlato jednotlivci Londýn 2012;
  • Evropský týmový bronz Herning 2013; Evropské zlato Grand Prix Special Herning 2013; Evropská zlatá medaile jednotlivci Grand Prix Freestyle Herning 2013;
  • Vítězství v FEI Reem Acra World Cup Dressage Lyon 2014;
  • Týmové stříbro - World Equestrian Games Normandie 2014; Jednotlivci zlato - Grand Prix Special World Equestrian Games Normandie 2014; Zlato jednotlivci Grand Prix Freestyle World Equestrian Games Normandie 2014;
  • Vítězové FEI Reem Acra World Cup Dressage Las Vegas 2015; Evropské týmové stříbro Aachen 2015; Evropské zlato - Grand Prix Special Aachen 2015;
  • Evropské zlato Grand Prix Freestyle Aachen 2015;
  • Zlatá mediale z OH v Riu 2016 jednotlivci, stříbrná medaile pro tým Británie, Rio 2016
  • Držitel světového rekordu v Grand Prix - 87,46 %, Grand Prix Special - 88,022 % a Grand Prix Freestyle - 94,3 %

Proč tak brzký důchod?

Již před OH v Riu se Carl a Charlotte nechali slyšet, že to bude Valegrův poslední sportovní výkon, po němž se oficiálně rozloučí se závodní kariérou a odejde do „důchodu", což v tomto případě nebude znamenat nic jiného, než se jen přestane účastnit závodů. Stále bude stejně aktivně ježděn a bude si užívat trénink, ale i volný čas bez stresu a tlaku.

Jelikož je Valegro teprve čtrnáctiletý a těší se dobrému zdraví, bylo to pro mnohé jeho fanoušky, stejně tak jako pro média, dost překvapivé.

Odpověď na otázku, proč Valegro končí svou závratnou sportovní kariéru tak brzy, je však nasnadě. Jeho jezdec, trenér i majitelé se shodli na tom, že by legenda měla zůstat legendou a odejít ze scény v době své největší slávy, jako vítěz, hrdina a neporažený. Každé jiné umístění než vítězství by v tomto případě bylo porážkou a pro Valegra už neexistuje nic víc, co by mohl dokázat. Dosáhli se Charlotte již všeho. V Riu nejspíše Blueberry předvedl své maximum, uspokojil fanoušky, splnil všechna očekávání, a tak se podle předpovědí rozloučil oficiálně se svou kariérou. Jak jinak než v Anglii, v londýnské Olympii 13. 12. fenomenálním Grand Prix kürem. Od této chvíle se bude těšit aktivnímu odpočinku, tréninku, vyjížďkám, pobytu ve výběhu a jídlu, které patří spolu s povalováním k jeho nejoblíbenějším činnostem. Nicméně bude stále také absolvovat s Charlotte výcvikové a vzdělávací kliniky a vystupovat při různých příležitostech.

Kde máte šanci Valegra vidět?
V únoru (konkrétně 4. 2.) Valegro vystoupí v Holandsku na licentaci plemenných hřebců, kde se bude znovu loučit, tentokrát se svými kontinentálními příznivci.

 A jaký je Blueberry doma i venku?

Profesor, vždy odhodlaný vydat ze sebe maximum, naprostý profesionál, 100% spolehlivý. Charlotte říká, že ji nikdy neshodil.

Showman, který miluje publikum, potlesk a pozornost. Kromě toho miluje také cokoli, co se dá jíst, především cukr, miluje svůj výběh a válení se v něm i v boxu a má rád svého ošetřovatele Alana Davise, který s ním byl posledních 7 let na každém kroku a téměř ve dne v noci na všech závodech.

Měla jsem to štěstí poznat Borůvku osobně a můžu potvrdit, že vše, co se o něm říká, je skutečně pravda :-)

Podobné články
Foto od výborné fotografky a kamarádky Barbory Chlebové, která vždy dokáže zachytit ty nejkrásnější momentky

Cesta k úspěchu jako příběh z pohádky? Životní kůň Barbory Zourkové je český teplokrevník Fénix. V loňském roce se tento krásný ryzák umístil na 23.…

Miguel Tavora v článku The Horse Magazine radí, jak se dopracovat ke shromáždění pomocí stranové práce.