Převýchova ex-dostihového koně: Nejčastější chyby

16. 10. 2011 Katka Lipinská Autor fotek: Martin Lipinský

Rupert byl penzionován, čímž mini seriál Horse Magazine skončil. Rozhodla jsem se převzít štafetu a něco o ex-dostihových koních, s nimiž jsem také několik let strávila, a jejich výcviku dodat. Pokusím se shrnout nejčastější chyby ve výcviku plnokrevníků a specifika, která tito koně mají.

Je mnoho způsobů, jak s ex-dostihovým koněm pracovat. Po uveřejnění předchozích dílů se mi sešlo několik opravdu velmi různých ohlasů. Některé byly souhlasné, ale zajímavější byly ty nesouhlasné. Podle některých měl být uvedený postup mnohem pomalejší, kůň by měl bezpodmínečně dostat delší pauzu od ježdění (i od lidí obecně) a měla by následovat dlouhá práce ze země, jako před obsednutím. Poté znovu obsednutí a dlouhá práce v kroku za účelem stroprocentní poddajnosti a absolutního klidu koně. Tedy klusat třeba rok a déle po zakoupení koně. Proti tomu ovšem stojí názory opačné - ex-dostihový kůň je remonta jako všechny ostatní. Není důvod přestat jezdit nebo chodit v kroku, stačí „správně" jezdit. Tento názorový rozptyl je daný dvěma věcmi. Tou první jsou individuální rozdíly mezi koňmi. Zcela jinak se bude pracovat s rovinovým koněm, znajícím pouze dráhu, zejména je-li poněkud labilnější a zcela jiný bude stýplový vysloužilec, který v rámci přípravy běžně absolvuje terénní práci v kopcích a skokové lekce. Přiježděnost takového koně se bude blížit některým koním sportovním.

uprkOvšem ještě důležitějším kritériem je jezdec. Společným jmenovatelem plnokrevných koní je větší citlivost a menší tolerance k jezdeckým chybám. Velmi zkušenému jezdci, který koně nemate protichůdnými signály a dokáže poskytovat zvířeti včasnou a přesnou zpětnou vazbu, jde všechno rychle. To je ale u koní, kteří mají tendence utíkat, velmi obtížné. Méně zkušený jezdec se snadno nechá strhnout ke špatným reakcím (nebo zkrátka ztuhne a ztratí jemnost a pohotovost) a každá chyba dvojici posune vzad. V tomto případě je proto mnohem vhodnější nespěchat a snažit se, aby k rizikovým situacím vůbec nedošlo. Nenechte si proto diktovat tempo, jakým se svým plnokrevníkem máte pracovat, on vám to řekne sám. Ať zvolíte jakoukoli taktiku, nečekejte, že každé ježdění bude fajn, vždy budou lepší dny a krize. Důležitý je dlouhodobý vývoj v rámci týdnů a měsíců. Veďte si o svém ježdění záznamy, nebo se čas od času nechte natočit na kameru (fotografie nejsou nejvhodnější, protože zachytí jen velmi malý zlomek) a sledujte změny. Měli byste vidět, že se kůň spíše zklidňuje, že stále lépe reaguje na sed a holeň, je ohebnější a v lepší rovnováze. Pokud ho stále máte „plné ruce" nebo pokud s vámi bere dráhu, zlobí, nereaguje na vaše pomůcky sedem ohledně rychlosti a směru pohybu, zvolená cesta není správná, máte moc požadavků, nebo děláte příliš mnoho chyb.

První pomocí v takovém případě je snížit nároky. Vrátit se o chod níž, nebo do menšího, uzavřeného prostoru a hledat chybu v základech. Nejčastější chyby jsou:

  • Nepadnoucí výstroj nebo zdravotní problém. Tohle musíte vyloučit jako první. Plnokrevníci při změně režimu velmi rychle mění kondici. Při příchodu z dráhy opadnou, poté mohou znovu nasvalovat, takže i správně napasované sedlo může tlačit. Může se projevit i zdravotní problém jako v případě Ruperta.
  • Fyzické přetažení koně, bolavá záda. Plnokrevníci jsou vcelku subtilní koně a dostihoví jezdci patří k těm lehčím. Nejedná-li se o stýplery, v tréninku zpravidla nechodí na delší terénní vyjížďky v rozmanitém terénu (kopce), náročném povrchu (hlubší písková jízdárna nebo bahno). Navíc mají sklony monitorovat okolí se zdviženou hlavou nebo se bránit přilnutí, což zádům také neprospívá. Troufnu si tipnout, že etapou bolavých zad si projde většina plnokrevníků při redrezuře. Je třeba myslet na to, že toto je slabý článek a zátěž dávkovat velmi opatrně, všímat si případné nepohody koně a včas ubrat. I lonžování je náročné a musíte ho při dávkování brát v úvahu a naopak, nespoléhejte na to, že lonžováním na chambonu si koně připravíte na ježdění tak, že toto již nebudete řešit. Máte-li podezření na tento problém, dejte koni pár dnů aktivního odpočinku (ne stát v boxu, ale ideálně popocházet se skloněnou hlavou a hledat/štípat travičku ve výběhu) a uberte zátěž. Můžete zkusit fyzioterapeuta.
  • Zmatení koně, neschopnost porozumět pomůckám. Kůň musí bezpodmínečně vědět, co se od něj požaduje a za jaké chování bude odměněn zjemněním a úlevou od tlaku. To je absolutní základ výcviku. Pokud mu jezdec toto nedokáže sdělit a není schopen mu poskytovat správnou zpětnou vazbu, kůň bude velmi nešťastný a samozřejmě na to bude i negativně reagovat. Pokud zvíře provede něco, co se vám nelíbí (tlačí proti ruce, ignoruje sed, zrychluje, utíká nad otěž), musíte být schopni ho efektivně opravit, ovšem IHNED po této opravě při náznaku žádoucího chování (přežvýknutí udidla, nepatrné zpomalení, kývnutí níž) musí přijít úleva od tlaku a odměna. Pokud tento náznak přehlédnete, nejste dostatečně pohotoví nebo nejste schopni takto jemných pohybů rukou (což bývá nejčastější oříšek), nedáváte koni zpětnou vazbu. On potom neví, co po něm chcete a co má udělat, aby mu bylo příjemněji. Takto vzniká nešťastné zvíře, pro které je ježdění utrpením, kterému se zuby nehty brání. A protože nepřišlo na způsob, jak se jezdci zavděčit, bojuje.
  • Trestání. Jak jsem napsala výše, nežádoucí chování je třeba opravit, stejně tak ignorovanou pomůcku je možné zesílit, ale trest jako takový nemá ve výcviku „zelených" koní místo. Trestat můžete pouze koně, který už má perfektně jasno v tom, co se po něm chce, ale z nějakého důvodu to nechce udělat. Ani pokud se s vámi kůň přetahuje, snaží se vás odvézt, nemáte „právo" ho vycukávat nebo mu jinak působit bolest či nepohodlí. Neplatí, že „on dělá bordel, tak proč bych mu nevisel v hubě". Tím situaci pouze zhoršíte. Soustřeďte se na to, abyste nevhodné chování nepodporovali a každý náznak vhodného zachytili a ocenili. Je potřeba si dát pozor i na nezáměrné trestání, tedy tvrdou ruku, neklidnou holeň nebo nestabilní sed.
  • Nedůslednost. U běžné remonty nic nezkazíte, pokud ji občas necháte proběhnout. Málo chodivým koním to naopak dodá chuť dopředu. Bývalého dostihového koně to ale snadno „přepne" do starého režimu, navíc je to poměrně nebezpečné. Není problém zařadit rychlejší cval ve chvíli, kdy na to psychicky má, ale kůň musí být stále pod kontrolou. Pokud se čas od času octne mimo kontrolu jezdce, počítejte s tím, že se to bude snažit opakovat. Je proto lepší odolat nabídkám skupinových vyjížděk a neriskovat případné potíže. Časem se k nim jistě dopracujete.
  • Spěch. Už máte koně půl roku a ještě jste si nezacválali. Klus pořád není takový, jaký by měl být. Ostatní možná kroutí hlavou, že se s ním moc „pipláte". Svého koně a své možnosti znáte nejlépe sami. Plnokrevník je citlivý kůň a pokud příliš zatlačíte na pilu, znervózní. Jistá míra nervozity a „rozhození" se může objevit při nových požadavcích, je proto potřeba postupovat opatrně. Novou věc zlehka představit a pak se opět vrátit ke známé, klidnější práci. A později nebo příště se k ní na chvíli vrátit. Po několika opakováních ji připravený kůň vezme za svou a nebude to řešit. Pokud nervozita koně přetrvává nebo se dokonce stupňuje, něco je špatně. Buďto ve vaší komunikaci (kůň nerozumí - viz bod 3),,nebo kůň na požadavek není připraven.
  • Asi není třeba zdůrazňovat, že práce by měla probíhat s dobrým, citlivým trenérem. V ideálním případě majitel/jezdec by měl být tím opatrným, který bude hlídat, aby se příliš netlačilo na pilu a trenér naopak hnací silou pokroku, který bude dvojici rozumně postrkovat vpřed. Měl by mít dostatek nadhledu, aby neřešil drobné výkyvy v práci koně, trochu razance, aby nedovolil couvnutí před novým, „rozhazujícím" požadavkem, ale především rozum a zkušenosti, aby včas odhalil potenciální problém a vrátil se z cesty, která nikam nevede.

    Specifické problémy ex-dostihových koní a plnokrevníků v další práci

    I když je zobecnění velmi těžké, přece jen jsou některé rysy, které jsou společné pro plnokrevné koně, neodstraníte je za několik týdnů či měsíců a víceméně se projevují během dalších let (i když se stále menší intenzitou):

  • Tendence k reagování útěkem a problémům s přilnutím. Na stresovou situaci (které se nevyhnete, i když je snahou je minimalizovat) reagují koně různě a také s různou intenzitou. Některé nic nerozhází, jiní třeba „zamrznou" a odmítají pohyb vpřed, vyhazují, plnokrevníci mívají tendenci utéci z přilnutí a řešit situaci úprkem. Vychází to z jejich rané zkušenosti a především z větší citlivosti. Je dobré počítat s tím, že toto chování většinou úplně neodbouráte během první fáze a může se projevit i později a vědět, jak se zachovat (a tuto dovednost předat i dalším jezdcům, kteří dané zvíře jezdí). Respektování jedné otěže, stažení na malý kruh nebo „záchranná brzda" jsou proto základní podmínkou bezpečné práce.
  • Velmi jemná huba. I když se v některých situacích zdá, že jsou tito koně tvrdohubí, pokládají se do ruky nebo bojují, opak je pravdou. Plnokrevníci jsou velmi jemní koně. Platí heslo, že pokud se vám zdá, že kůň na pomůcku otěží nereaguje, zjemněte. Zatímco silnější působení vyvolává odpor a protitlak ze strany koně, zjemnění jej spíše naladí ke spolupráci. Pokud nevidíte efekt, pravděpodobně koně trápí něco více než vaše působení v hubě nebo je problém v samých základech akceptování přilnutí.
  • klusNedostatek rovnováhy. Mnoho moderních sportovních koní je ve velmi dobré rovnováze už od počátku výcviku, ale většina plnokrevníků vlivem své stavby těla i předchozích zkušeností má velkou tendenci k padání na předek. Je potřeba věnovat mnohem více pozornosti tomu, aby se kůň unesl v rovnováze. Dokud k tomu nedojde, nesnažte se koně zkracovat taháním za otěže ani jiným podobným nátlakem, nechtějte po něm pracovní klus ani pracovní cval. K přesunu váhy je potřeba aktivní zádi a působením rukou ji spolehlivě zablokujete. Právě nedostatek rovnováhy je jedním z důvodů, proč koně zrychlují - hledají v rychlejším pohybu více rovnováhy. Rovnováhu kůň nezíská lonžováním na chambonu - naopak. Stažením hlavy dolů přidáte na předek ještě více váhy, je třeba proto opatrně dávkovat práci v protažení a práci na rovnováze. Tu kůň získá nejlépe překonáváním terénních nerovností, za předpokladu, že se nese sám a neopírá se o udidlo a především stovkami a tisíci přechodů mezi jednotlivými chody a ruchy BEZ PŮSOBENÍ OTĚŽÍ. Nechtějte příliš kulatý tvar nebo krátký krk, postačí, je-li krk vyklenutý.
  • Ploché, málo výrazné chody. Má je většina plnokrevníků a moc s tím neuděláte. Mají dostatek prostoru, ale málo výrazu. Shromážděním lze trochu výrazu dodat, ale zázrak si neslibujte. Pro rekreačního jezdce je tohle výhodou, na koni se příjemně sedí, nebudete mít problém s pracovním klusem, i skákání je příjemnější než to „silové". Je to nevýhoda asi pouze pro vyšší sport, především drezuru. To je ale potřeba zvážit už při koupi.
  • Při koupi plnokrevníka platí základní zásada: Citlivý kůň vyžaduje citlivého jezdce. Není moudré si vybírat koně podle toho, že je levný, nebo snad s vidinou toho, že když je drobný a jemný, snadno ho zvládnete silou. Budete-li citliví a vnímaví, budete-li hledat chyby a příčiny komunikačních problémů v sobě, nebudete se snažit řešit obtížné situace silou a smíříte se s plnokrevnou přirozeností bez snahy koně předělávat, budete mít ze svého plnokrevníka ochotného a jemného partnera, vnímajícího každé vaše přání, hbitě reagujícího na myšlenky a specifika plnokrevníků pro vás budou jen pozitivy.

    rodine

    Podobné články

    Dnešním dílem uzavíráme povídání o plnokrevném Rupertovi. U dostihových koní ještě zůstaneme příště, ale již bez Ruperta. A dnes si přečtete, jak…

    Dnes se budeme věnovat tomu kýženému okamžiku, kdy cítíme, že máme koně dostatečně připraveného pro první nasednutí. Povíme si, co by měl jezdec…