Převýchova ex-dostihového koně: Nejčastější chyby

17. 10. 2011 05:00

Obrázky: 3

Autor: Katka Lipinská Foto: Martin Lipinský Seriál: Převýchova ex-dostihového koně Počet přečtení: 14962 Počet komentářů: 14 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 2 krát

Rupert byl penzionován, čímž mini seriál Horse Magazine skončil. Rozhodla jsem se převzít štafetu a něco o ex-dostihových koních, s nimiž jsem také několik let strávila, a jejich výcviku dodat. Pokusím se shrnout nejčastější chyby ve výcviku plnokrevníků a specifika, která tito koně mají.

Je mnoho způsobů, jak s ex-dostihovým koněm pracovat. Po uveřejnění předchozích dílů se mi sešlo několik opravdu velmi různých ohlasů. Některé byly souhlasné, ale zajímavější byly ty nesouhlasné. Podle některých měl být uvedený postup mnohem pomalejší, kůň by měl bezpodmínečně dostat delší pauzu od ježdění (i od lidí obecně) a měla by následovat dlouhá práce ze země, jako před obsednutím. Poté znovu obsednutí a dlouhá práce v kroku za účelem stroprocentní poddajnosti a absolutního klidu koně. Tedy klusat třeba rok a déle po zakoupení koně. Proti tomu ovšem stojí názory opačné - ex-dostihový kůň je remonta jako všechny ostatní. Není důvod přestat jezdit nebo chodit v kroku, stačí „správně" jezdit. Tento názorový rozptyl je daný dvěma věcmi. Tou první jsou individuální rozdíly mezi koňmi. Zcela jinak se bude pracovat s rovinovým koněm, znajícím pouze dráhu, zejména je-li poněkud labilnější a zcela jiný bude stýplový vysloužilec, který v rámci přípravy běžně absolvuje terénní práci v kopcích a skokové lekce. Přiježděnost takového koně se bude blížit některým koním sportovním.

uprkOvšem ještě důležitějším kritériem je jezdec. Společným jmenovatelem plnokrevných koní je větší citlivost a menší tolerance k jezdeckým chybám. Velmi zkušenému jezdci, který koně nemate protichůdnými signály a dokáže poskytovat zvířeti včasnou a přesnou zpětnou vazbu, jde všechno rychle. To je ale u koní, kteří mají tendence utíkat, velmi obtížné. Méně zkušený jezdec se snadno nechá strhnout ke špatným reakcím (nebo zkrátka ztuhne a ztratí jemnost a pohotovost) a každá chyba dvojici posune vzad. V tomto případě je proto mnohem vhodnější nespěchat a snažit se, aby k rizikovým situacím vůbec nedošlo. Nenechte si proto diktovat tempo, jakým se svým plnokrevníkem máte pracovat, on vám to řekne sám. Ať zvolíte jakoukoli taktiku, nečekejte, že každé ježdění bude fajn, vždy budou lepší dny a krize. Důležitý je dlouhodobý vývoj v rámci týdnů a měsíců. Veďte si o svém ježdění záznamy, nebo se čas od času nechte natočit na kameru (fotografie nejsou nejvhodnější, protože zachytí jen velmi malý zlomek) a sledujte změny. Měli byste vidět, že se kůň spíše zklidňuje, že stále lépe reaguje na sed a holeň, je ohebnější a v lepší rovnováze. Pokud ho stále máte „plné ruce" nebo pokud s vámi bere dráhu, zlobí, nereaguje na vaše pomůcky sedem ohledně rychlosti a směru pohybu, zvolená cesta není správná, máte moc požadavků, nebo děláte příliš mnoho chyb.

První pomocí v takovém případě je snížit nároky. Vrátit se o chod níž, nebo do menšího, uzavřeného prostoru a hledat chybu v základech. Nejčastější chyby jsou:

  1. Nepadnoucí výstroj nebo zdravotní problém. Tohle musíte vyloučit jako první. Plnokrevníci při změně režimu velmi rychle mění kondici. Při příchodu z dráhy opadnou, poté mohou znovu nasvalovat, takže i správně napasované sedlo může tlačit. Může se projevit i zdravotní problém jako v případě Ruperta.
  2. Fyzické přetažení koně, bolavá záda. Plnokrevníci jsou vcelku subtilní koně a dostihoví jezdci patří k těm lehčím. Nejedná-li se o stýplery, v tréninku zpravidla nechodí na delší terénní vyjížďky v rozmanitém terénu (kopce), náročném povrchu (hlubší písková jízdárna nebo bahno). Navíc mají sklony monitorovat okolí se zdviženou hlavou nebo se bránit přilnutí, což zádům také neprospívá. Troufnu si tipnout, že etapou bolavých zad si projde většina plnokrevníků při redrezuře. Je třeba myslet na to, že toto je slabý článek a zátěž dávkovat velmi opatrně, všímat si případné nepohody koně a včas ubrat. I lonžování je náročné a musíte ho při dávkování brát v úvahu a naopak, nespoléhejte na to, že lonžováním na chambonu si koně připravíte na ježdění tak, že toto již nebudete řešit. Máte-li podezření na tento problém, dejte koni pár dnů aktivního odpočinku (ne stát v boxu, ale ideálně popocházet se skloněnou hlavou a hledat/štípat travičku ve výběhu) a uberte zátěž. Můžete zkusit fyzioterapeuta.
  3. Zmatení koně, neschopnost porozumět pomůckám. Kůň musí bezpodmínečně vědět, co se od něj požaduje a za jaké chování bude odměněn zjemněním a úlevou od tlaku. To je absolutní základ výcviku. Pokud mu jezdec toto nedokáže sdělit a není schopen mu poskytovat správnou zpětnou vazbu, kůň bude velmi nešťastný a samozřejmě na to bude i negativně reagovat. Pokud zvíře provede něco, co se vám nelíbí (tlačí proti ruce, ignoruje sed, zrychluje, utíká nad otěž), musíte být schopni ho efektivně opravit, ovšem IHNED po této opravě při náznaku žádoucího chování (přežvýknutí udidla, nepatrné zpomalení, kývnutí níž) musí přijít úleva od tlaku a odměna. Pokud tento náznak přehlédnete, nejste dostatečně pohotoví nebo nejste schopni takto jemných pohybů rukou (což bývá nejčastější oříšek), nedáváte koni zpětnou vazbu. On potom neví, co po něm chcete a co má udělat, aby mu bylo příjemněji. Takto vzniká nešťastné zvíře, pro které je ježdění utrpením, kterému se zuby nehty brání. A protože nepřišlo na způsob, jak se jezdci zavděčit, bojuje.
  4. Trestání. Jak jsem napsala výše, nežádoucí chování je třeba opravit, stejně tak ignorovanou pomůcku je možné zesílit, ale trest jako takový nemá ve výcviku „zelených" koní místo. Trestat můžete pouze koně, který už má perfektně jasno v tom, co se po něm chce, ale z nějakého důvodu to nechce udělat. Ani pokud se s vámi kůň přetahuje, snaží se vás odvézt, nemáte „právo" ho vycukávat nebo mu jinak působit bolest či nepohodlí. Neplatí, že „on dělá bordel, tak proč bych mu nevisel v hubě". Tím situaci pouze zhoršíte. Soustřeďte se na to, abyste nevhodné chování nepodporovali a každý náznak vhodného zachytili a ocenili. Je potřeba si dát pozor i na nezáměrné trestání, tedy tvrdou ruku, neklidnou holeň nebo nestabilní sed.
  5. Nedůslednost. U běžné remonty nic nezkazíte, pokud ji občas necháte proběhnout. Málo chodivým koním to naopak dodá chuť dopředu. Bývalého dostihového koně to ale snadno „přepne" do starého režimu, navíc je to poměrně nebezpečné. Není problém zařadit rychlejší cval ve chvíli, kdy na to psychicky má, ale kůň musí být stále pod kontrolou. Pokud se čas od času octne mimo kontrolu jezdce, počítejte s tím, že se to bude snažit opakovat. Je proto lepší odolat nabídkám skupinových vyjížděk a neriskovat případné potíže. Časem se k nim jistě dopracujete.
  6. Spěch. Už máte koně půl roku a ještě jste si nezacválali. Klus pořád není takový, jaký by měl být. Ostatní možná kroutí hlavou, že se s ním moc „pipláte". Svého koně a své možnosti znáte nejlépe sami. Plnokrevník je citlivý kůň a pokud příliš zatlačíte na pilu, znervózní. Jistá míra nervozity a „rozhození" se může objevit při nových požadavcích, je proto potřeba postupovat opatrně. Novou věc zlehka představit a pak se opět vrátit ke známé, klidnější práci. A později nebo příště se k ní na chvíli vrátit. Po několika opakováních ji připravený kůň vezme za svou a nebude to řešit. Pokud nervozita koně přetrvává nebo se dokonce stupňuje, něco je špatně. Buďto ve vaší komunikaci (kůň nerozumí - viz bod 3),,nebo kůň na požadavek není připraven.

Asi není třeba zdůrazňovat, že práce by měla probíhat s dobrým, citlivým trenérem. V ideálním případě majitel/jezdec by měl být tím opatrným, který bude hlídat, aby se příliš netlačilo na pilu a trenér naopak hnací silou pokroku, který bude dvojici rozumně postrkovat vpřed. Měl by mít dostatek nadhledu, aby neřešil drobné výkyvy v práci koně, trochu razance, aby nedovolil couvnutí před novým, „rozhazujícím" požadavkem, ale především rozum a zkušenosti, aby včas odhalil potenciální problém a vrátil se z cesty, která nikam nevede.

Specifické problémy ex-dostihových koní a plnokrevníků v další práci

I když je zobecnění velmi těžké, přece jen jsou některé rysy, které jsou společné pro plnokrevné koně, neodstraníte je za několik týdnů či měsíců a víceméně se projevují během dalších let (i když se stále menší intenzitou):

  1. Tendence k reagování útěkem a problémům s přilnutím. Na stresovou situaci (které se nevyhnete, i když je snahou je minimalizovat) reagují koně různě a také s různou intenzitou. Některé nic nerozhází, jiní třeba „zamrznou" a odmítají pohyb vpřed, vyhazují, plnokrevníci mívají tendenci utéci z přilnutí a řešit situaci úprkem. Vychází to z jejich rané zkušenosti a především z větší citlivosti. Je dobré počítat s tím, že toto chování většinou úplně neodbouráte během první fáze a může se projevit i později a vědět, jak se zachovat (a tuto dovednost předat i dalším jezdcům, kteří dané zvíře jezdí). Respektování jedné otěže, stažení na malý kruh nebo „záchranná brzda" jsou proto základní podmínkou bezpečné práce.
  2. Velmi jemná huba. I když se v některých situacích zdá, že jsou tito koně tvrdohubí, pokládají se do ruky nebo bojují, opak je pravdou. Plnokrevníci jsou velmi jemní koně. Platí heslo, že pokud se vám zdá, že kůň na pomůcku otěží nereaguje, zjemněte. Zatímco silnější působení vyvolává odpor a protitlak ze strany koně, zjemnění jej spíše naladí ke spolupráci. Pokud nevidíte efekt, pravděpodobně koně trápí něco více než vaše působení v hubě nebo je problém v samých základech akceptování přilnutí.
  3. klusNedostatek rovnováhy. Mnoho moderních sportovních koní je ve velmi dobré rovnováze už od počátku výcviku, ale většina plnokrevníků vlivem své stavby těla i předchozích zkušeností má velkou tendenci k padání na předek. Je potřeba věnovat mnohem více pozornosti tomu, aby se kůň unesl v rovnováze. Dokud k tomu nedojde, nesnažte se koně zkracovat taháním za otěže ani jiným podobným nátlakem, nechtějte po něm pracovní klus ani pracovní cval. K přesunu váhy je potřeba aktivní zádi a působením rukou ji spolehlivě zablokujete. Právě nedostatek rovnováhy je jedním z důvodů, proč koně zrychlují - hledají v rychlejším pohybu více rovnováhy. Rovnováhu kůň nezíská lonžováním na chambonu - naopak. Stažením hlavy dolů přidáte na předek ještě více váhy, je třeba proto opatrně dávkovat práci v protažení a práci na rovnováze. Tu kůň získá nejlépe překonáváním terénních nerovností, za předpokladu, že se nese sám a neopírá se o udidlo a především stovkami a tisíci přechodů mezi jednotlivými chody a ruchy BEZ PŮSOBENÍ OTĚŽÍ. Nechtějte příliš kulatý tvar nebo krátký krk, postačí, je-li krk vyklenutý.
  4. Ploché, málo výrazné chody. Má je většina plnokrevníků a moc s tím neuděláte. Mají dostatek prostoru, ale málo výrazu. Shromážděním lze trochu výrazu dodat, ale zázrak si neslibujte. Pro rekreačního jezdce je tohle výhodou, na koni se příjemně sedí, nebudete mít problém s pracovním klusem, i skákání je příjemnější než to „silové". Je to nevýhoda asi pouze pro vyšší sport, především drezuru. To je ale potřeba zvážit už při koupi.

Při koupi plnokrevníka platí základní zásada: Citlivý kůň vyžaduje citlivého jezdce. Není moudré si vybírat koně podle toho, že je levný, nebo snad s vidinou toho, že když je drobný a jemný, snadno ho zvládnete silou. Budete-li citliví a vnímaví, budete-li hledat chyby a příčiny komunikačních problémů v sobě, nebudete se snažit řešit obtížné situace silou a smíříte se s plnokrevnou přirozeností bez snahy koně předělávat, budete mít ze svého plnokrevníka ochotného a jemného partnera, vnímajícího každé vaše přání, hbitě reagujícího na myšlenky a specifika plnokrevníků pro vás budou jen pozitivy.

rodine

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Ivetashena

    A1/1

    09:02 - 17. 10. 2011

    Měla jsem plnokrevnou, nádhernou kobylu cca 10let, od jejich tří. První roky jsme jezdily jízdárenskou práci na střídačku s terény, hodně jsme skákaly. Terénní skoky nebyly problém, parkury nesnášela. Teprve když jsme přestaly jezdit po závodech a začala chodit jen terény - zklidnila se. Vytrvalostní práce ji neskutečně bavila, vše na volných otěžích, byla neuvěřitelně jemná a citlivá. Jak se jí ale víc šáhlo do huby, nastupovala nervozita. Přešla jsem s ní i pár drezůrek, ale pocit "to je to pravé! To ji FAKT baví!" nastal právě až při vytrv. trénincích proložených terénními skoky, kdy stoprocentně spolupracovala. /Huberty zásadně vyhrávala, na její rychlosti se nikde nikdo nechytal:-)/ Pode mnou byla "houpací", ale kdykoli jsem ji komukoli půjčila (i výkonnostním jezdcům), vždy sesedali se slité kobyly se slovy "to není kůň, to je pako".
    Takže další vlastností těchto citlivých koní - vazba na svého člověka, pokud si spolu sednou. U nich totiž v prvé řadě na jakýkoli podnět reaguje jejich "horká" hlava, teprve potom zbytek koně:-)
    Ale zažila jsem i A1/1 naprosté flegmatiky...

  • 2. Katka K.

    Re: vazba na člověka

    09:20 - 17. 10. 2011

    Reaguje na 1.

    Tušila jsem, že určitě něco zapomenu.:-) Mám stejnou zkušenost s vazbou na člověka. Myslím si, že právě proto, že jsou plnokrevníci velmi citliví, když si zvyknou na jezdecký styl jednoho člověka, mohou mít potom problém s drobnostmi, které někdo jiný dělá jinak. Postupně, když zjišťují, že o nic nejde, začínají tolerovat i různé lidi lépe, ale je to dost individuální..

  • 3. mika251

    A1/1

    09:22 - 17. 10. 2011

    Katka, vynikajuci clanok, suhlasim s kazdym slovom. Moj A1/1 sice nikdy nebehal, ale stale o nom plati do bodky vsetko napisane - neuveritelne citlivy, vsetky nove poziadavky sa mu musia davkovat postupne v etapach a v momente, ked je toho na neho moc, reaguje utekom - byt drahu nikdy nevidel. Ale nezazila som oddanejsieho, spolahlivejsieho a vyrovnanejsieh kona, ma obrovske srdce, a pre svojho cloveka je schopny sa rozkrajat. Plnokrvnici su skutocne skvele kone - ked clovek akceptuje ich povahu a prisposobi im svoje naroky.

  • 4. Ivetashena

    A1/1 a arabi

    09:31 - 17. 10. 2011

    Reaguje na 3.

    Ještě dodám, že hodně podobné povahy a "citlivky" jsou arabi. A u těch ta vazba na svého člověka platí snad ještě víc...

  • 5. JaroK

    Porozumenie

    14:30 - 17. 10. 2011

    Veľmi pekne napísaný článok. Oceňujem citlivý prístup a uvedomenie si našej úlohy pri komunikácii s koňom. Tak ako aj v diskusii odznelo - ak nám kôň nerozumie (je navyknutý na iné pomôcky a zaobchádzanie), je na nás, aby sme sa spoločne, trpezlivo a citlivo učili hľadať spoločnú reč. Tento úryvok ("Platí heslo, že pokud se vám zdá, že kůň na pomůcku otěží nereaguje, zjemněte. Zatímco silnější působení vyvolává odpor a protitlak ze strany koně, zjemnění jej spíše naladí ke spolupráci. Pokud nevidíte efekt, pravděpodobně koně trápí něco více než vaše působení v hubě nebo je problém v samých základech akceptování přilnutí.") by som zovšeobecnil, že to platí nie iba na A1/1.

  • 6. jaja

    porozumění x zesílení

    15:48 - 17. 10. 2011

    Reaguje na 5.

    Velmi pěkné přirovnání je, když mluvíte s někým, kdo umí jen málo česky. Nerozumí vaší větě, takže co uděláte? Zařvete na něho úplně stejnou větu nebo se mu ji pokusíte opsat normální hlasitostí, ale jinými slovy?

  • 7. frisanka

    A1/1

    08:13 - 18. 10. 2011

    Krásný článek, se všim bych souhlasila a ještě dodala, že mě se vyplatilo mít plňase ve stádě rozumných teplokrevníků, které jen tak něco nerozházelo, plňas třeba reagoval na podnět útěkem a hysterií, ale když viděl, že zbytek nic neřeší uklidnil se.
    Já si koupila plnokrevníka z dráhy jako svého prvního koně a jelikož jsem měla zkušenosti s teplokrevníky a ještě s takovými pohodáři, přišlo mi normální v případě konfliktu udělat \"bububu\" to co se potom dělo nemělo k hysterickému záchvatu daleko. Musím říct, že do té doby pro mě nebyl problém přidtat nějakou tu facku a není to problém i teď, ale mnohem více věcí řeším v klidu i s jinými koňmi, naučila jsem se trpělivosti, klidu a když máme mezi sebou nějaký problém, stačí zvednou hlas a on se klidí z cesty.
    Jen jsem chtěla říct, že tím jak jsou plňasi jemní dokážou zjemnit i \"svého\" člověka, pokud chce.

  • 8. tmel

    šutry

    19:37 - 18. 10. 2011

    tento článek vytesejte do kamene

  • 9. Katka K.

    Re:

    06:57 - 19. 10. 2011

    Děkuji.:-) Pevně doufám, že někomu pomůže.

  • 10. LucieS

    časté chyby

    23:08 - 23. 10. 2011

    Nejhorší je, když se plňas dostane do ruky někomu, kdo je zvyklý pouze na poněkud tupější teplokrevníky (kteří navíc leccos prominou).
    Podle mě jsou nejčastější chyby tyto:
    - trestání - tvrdé zásahy. Trestat plňase je hovadina a cesta do pekel.
    - tvrdá ruka. Z dostihu je plňas zvyklý, že čím víc se bere za hubu, tím víc se jede. Stručně řečeno. Takže zjemnit, zjemnit, naprostý souhlas.
    - děsně častá chyba je zpomalování plňase už od prvního kroku. Je to blbost. Cílem by měl být naprostý klid (klidný klus, klidný cval), zezačátku bez ohledu na to, že je rychlejší, než bychom si přáli. Zkracovat a zpomalovat jde později. Nejdřív musí kůň cválat v klidu, pak až cválat pomalu. První tři cvalové do toho koni nekecám, pak si ho teprv pomalinku srovnám.
    - s koněm se rvát. Viz předchozí bod. Když se do toho kůň opře a chce letět, největší chybou je začít se s ním prát. Když nezafunguje zádrž, položím ruce, nechám koně pustit udidlo a pak teprv (za tři cvalové) znovu pomalu beru zpět.

    Na plňase nepatří člověk netrpělivý, násilný, cholerický....

  • 11. Jan Filla

    Bezpečnost

    20:37 - 30. 10. 2011

    Předem bych rád ocenil všechny, kteří si pořídí plnokrevníka z dostihového provozu. Jen díky tomu je možný neustálý přísun mladých koní a bezproblémové fungování celého systému dostihů. Na to, co by se stalo se všemi vysloužilými dostiháky bez desítek a stovek těchto nadšenců, raději ani nemyslet. Chtěl bych však upozornit na jedno úskalí, kterému se většina podobných článků příliš nevěnuje. Tím úskalím je bezpečnost. Značná část lidí, pořizující si exdostihové koně, si nedovede představit rychlost, jakou může takový starý matador vyvinout. A naneštěstí i tehdy, když o to vůbec nestojíme. Další věcí je kondice těchto koní, která je nesrovnatelně vyšší než u hobby teplokrevníků, - což by se dalo předpokládat - ale i mnohem vyšší než u výkonných "sporťáků". Pokud to takový kůň odpálí, velmi často není v silách "hobby" jezdců vzít ho zpátky, a právě vynikající kondice je důvodem, proč se takový úprk protáhne i na několik kilometrů.
    Asi před 7 lety jsem byl svědkem nepříjemné události, kdy majitelka čerstvě "exdostihové " klisny na ní posadila asi 15 letou dívčinu a poslala ji krokovat po asfaltové cestě. Asi dva kilometry od stáje ji jezdkyně otočila zpět domů. Klisna "zacaplovala" a jezdkyně místo toho, aby zůstala sedět ve hřbetě, sáhla po otěži a předklonila se. Jasnější pokyn nelze dostihovému koni dát. Následoval nekontrolovaný úprk a u pravoúhlé asfaltové odbočky ke stáji došlo k nevyhnutelnému. Jezdkyně skončila se zlomeninou ruky a otřesem mozku v nemocnici. Klisna si doslova ulomila nohu nad karpem a musela být utracena.
    Pro názornost uvádím odkaz na video, zachycující kamerou na přilbě jezdce průběh rychlé práce steeplera. Rovinoví koně chodí ještě "o dírku" rychleji.

    http://youtu.be/XfP-hzPZlfY

    Díky za vaši práci a buďte opatrní.

  • 12. Tulkaa

    Distihačka...

    09:22 - 07. 12. 2011

    Dobry den.Mam tykto problem.Jazdim na dostihovej kobyle už asi od leta..Jej najväčšou chybou je ,že ked na ňu vysadnem tak ma hlave zafixovane ze musi len uteka utekat utekat... Skušala som sňou skakat lenže ona bola v minulosti učena n drahe tryskovat a v trysku skakat prekasky.. to je ten hlavy problem prečo sem pišem... Vždyy ked sme cca 4 metre pred prekažkou (v kluse) .. vten moment sa rostryskuje a aj ked to dobre preskoci je takmer nemožne ju ubrzdit... Skusali sme jej davat aj kavaletu na jeden cvalovy krok lenže ona si ju vobec nevšima.. preleti cez nu div si nohy nedolame.. NEviete mi neako poradiť ako by sa tato chyba u nej dala odstraniť? Mali ste už neaky podobny problem?
    Za odpovede dakujem :-)

  • 13. Katka K.

    Re: dostihačka

    12:02 - 07. 12. 2011

    Spěcháte. Kromě špatného zvyku je to i o tom, že si nevěří, neumí počítat a chce to mít co nejdřív za sebou. Choďte s ní kavalety (třeba 20 cm nad zemí) ve všech chodech, aby se naučila odhadovat vzdálenost tak dlouho, dokud je nebude chodit v klidu a s kopytem v nose a nezvyšujte. Musí to pro ni být absolutní rutina a jistota, žádné vzrušení. Skákejte pouze naměřené řady ve volnosti, tam si může pomalu zvykat i na vyšší skoky.
    Já jsem se svým plnokrevníkem (dělal totéž, ale ještě raději prchal do strany) po překonání kavalet či skoku zpočátku dělala to, že jsem přešla až do zastavení a dala pamlsek. Tak se naučil, že po doskočení zvolnil a čekal, co bude a jestli ze mě něco nevypadne. Nebyl problém to později odbourat.

  • 14. Tulkaa

    Dostihačka

    13:12 - 07. 12. 2011

    Reaguje na 13.

    Dakkujem za radu ,vyskusam este 20cm nad zemou tie kavalety a dam vediet ako na to reagovala :-)

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 4 čtenářů. Celkový počet bodů: 20.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: