Rychlé odkazy:
Předsevzetí versus reál (aneb jak se /ne/plní sny)
6. 04. 2011 19:00
Autor: Katerina Slavikova Foto: Brehova Katerina + možná neznámý autor Rubrika: Fejetony Počet přečtení: 2813 Počet komentářů: 17 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát
Novoroční vrácení do sedla zdárně přežito, předsevzetí nastartováno. A co všechno tomu předcházelo? Stejně jako u většiny koňomilců to byly sny...
Sen první: budu žokejem!
Nenarodila jsem se jako jezdec (natož jako budoucí žokej). Dnes už to vím, ale s přibývajícími léty nejsem schopna si tuto skutečnost nejen přiznat, ale hlavně se tím řídit. Jenomže soutěživost je sviňa! Soutěživost potlačuje nejen soudnost a zdravý rozum, ale především pud sebezáchovy, což ve spojení s jezdectvím vytváří ne zrovna pochopitelné situace.
Nemluvě o soudružkách učitelkách, které obsah kolonky "Mé budoucí zaměstnání = dostihová vítězka" striktně chápat odmítaly. A přitom byly reálnější, než kovboj nebo Indián.
Sen o vítězství Velké Pardubické...
... jsem naštěstí snila ve věku, kdy jsem měla na zdi plakát Železníka a jezdit jsem chodila na zídku před udírnou. Taková zídka poskytuje mnoho výhod: nevzpíná se, nevyhazuje a především neuteče, když spadnete, stejně jako nehrozí, že na vás šlápne, pokud se zřítíte. A tak jsem imaginární Velkou vyhrávala každou sobotu a byla jsem šťastné, zdravé a především věřící dítě.
Dostihová realita...
... byla, jak to jen popsat kulantně... prostě jiná. Coby adept s nálepkou „jelito! Na jiné než hodné koně radši nepouštět!", kterou jsem si poctivě vydřela v předešlých dvou oddílech, jsem velmi rychle (a velmi tvrdě) vystřízlivěla. Dostihová centrála byla za každou jezdící osobu ráda, takže víkend proběhl dle obligátního scénáře „dopoledne koně, po zbytek dne klinická smrt", ale faktem je, že půlrok strávený na jízdárně v sedlech tří koní za jedno dopoledne přinesl své ovoce. Po předešlých mnoha letech intenzivní snahy „naučit se jezdit" jsem konečně dospěla do fáze, kdy se na mě dalo aspoň už dívat! A pozvolna jsem přešla do kategorie „terény", v nichž jsme se s tehdy pětiletým Pepčou Váňou střídali o hodné koně, což paradoxně bývají jak účastníci, tak i vítězové mé vysněné Velké Pardubické.
A zde by se hodil finální happy end, který se však po zjištění, že dostihový kůň umí utíkat i neplánovaně, rozplynul jako příslovečná pára nad hrncem.
Když je miluješ...
... není co řešit. Řeč je o plnokrevnících, koních vyšlechtěných k rychlému běhání. Plnokrevník se vyznačuje neuvěřitelně bohatou škálou podmínek, během kterých je z jeho úhlu pohledu nutné režim vnímání získaných podnětů změnit z ON na OFF, což se vždy promítne do jedné jediné podoby: vyběhat to (utéct tomu). Nemějme jim to za zlé, jsou k tomu naprogramovaní, vyběhávají energii, strach, stres, ale i radost, nadšení, navíc dokážou vydedukovat nespočítatelné množství důvodů, PROČ běhat, a především běhají všude, kde aspoň trošku běhat jde, což bez větších potíží zvládnou i v místech, kde vlastně běhat nelze (třeba v boxu).
Zde platí jednoduché pravidlo: vše, co v režimu OFF napáchá průměrně vypatlaný kůň, u plnokrevníků platí v dvojnásobné míře a mnohem kreativnější podobě.
Největší bezmoc...
... nastává v momentě, kdy měsíc žebráte o ježdění na NĚM, a on vás hned na první louce vysype, protože on má o schopnostech jezdce jasno okamžitě. Poté zažíváte pocit absolutní beznaděje, ve snaze vrátit se do sedla zvířete, které zrovna přepíná na režim OFF a chce běhat, zatímco kolem vás krouží lot nadržených dostiháků, na něž jezdci intenzivně pískají. Protože už i jejich koně podléhají vnitřnímu tlaku BĚHAT (chorobné nutkání řešit nouzový stav se šíří rychleji než mor). A právě pískání, tradiční jev související s dostihovým sportem, mi utkvělo v mysli jakožto podnět, při kterém automaticky podléhám pocitu fatální zoufalosti, vygradované zážitky, kdy koně všech okolo v kroku jdou, zatímco pouze ten pod vámi chce (světe, div se!) BĚHAT. A pak nastává taková ta zlomová situace, kdy vy nedobrovolně cváláte velký kruh, s vnitřními přísahami, že už NIKDY na žádný červený rodokmen nesednete, vše v doprovodu kolektivně symfonického orchestru „pískáme hlasitěji a hlasitěji, třeba koníček uslyší". Netřeba dodávat, že plnokrevníci v režimu OFF jsou buď hluší, nebo mají na situaci vlastní názor, takže čím intenzivněji skupina lidí píská, tím rychleji daný plnokrevník utíká.
Ty seš šikovná...
... mi z úst mistra Josefa Váni bylo řečeno přesně dle šablony „poprvé a naposled", na čemž by i tak nebylo nic extra strašného, nebýt dovětku „ty ho zvládneš!" A právě tehdy, když jsem stála před širokou lysinou ryzáka ochucenou vyvalenými bělmy, jsem si uvědomila, že člověk typu já dostihy jezdit nemůže, protože to je neslučitelné se životem. Že mi matička příroda do vínku kromě lásky k herkám nadělila i astma a sklony k tloustnutí, bych možná ještě dokázala uhrát. Ale tohle?? Ryzákovi stačilo šest a půl minut čistého času, aby mou předešlou hodinu slávy nejen pokořil, ale i zadupal do doživotního zapomnění, a jeho vítězný lysinový pohled, po sérii pokusů se s ním rozumně domluvit, mě ve snech straší dodnes.
A rozhodně to nejsou sny o vítězství ve Velké Pardubické:-)
Pokračování příště (budete-li chtít :-).
A velké poděkování všem, kteří kdy se mnou měli trpělivost, lidem i koním.
PS: U fotky Vronského si nejsem jistá, jestli je moje: pokud jsem ji někomu švihla, omlouvám se.
Připojené obrázky
Ohodnoť článek:
1 2 3 4 5
Čím více bodů, tím lepší hodnocení.
Linkuj na:
Naši partneři
-
EQUISERVIS spol. s r.o.
Servis pro vás a vašeho koně.
www.equiservis.cz
info@equiservis.cz
+420 257 316 782
-
-
Copyright (c) 1997 - 2011 EQUICHANNEL.cz - ISSN: 1213-0737
E-mail: info@equichannel.cz
EQUICHANNEL.cz je členem internetové reklamní sítě OUTDOORNET
Komentáře
rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře
Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího
příjemné čtení:)
20:21 - 06. 04. 2011Já se na VP a plnokrevníky chystám v příštím životě:) Taky mě fascinují nejen tím, jak jsou "běhací", ale že dokážou být zároveň maximálně oddanými a opatrnými vozidly postižených dětí - aspoň podle mé mojí zkušenosti. Hezké čtení, těším se na pokračování.
super :))
20:53 - 06. 04. 2011Ja mam sice plnokrvnika totalne nebehacieho, ale inak je to kon s obrovskym srdcom a neznou dusou. Ja by som na dostihy nikdy nemala odvahu a obdivujem všetkých, ktorí sa neboja :) Ja som so svojím lenivým plňáskom s hopity cvalom za každých okolností spokojná :))
paráda
00:12 - 07. 04. 2011nedá mi než nereagovat.. v kterých letech jsi tam jezdila..? jak kdyby ten článek byl o mě :-) já se tam vyskytovala podzim 96 až podzim 98. Toblina i Volta si pamatuju a na Thaguskovi jsem jezdila :-) někde s ním mám i foto :-) taky se st. rogerem, subretem, cipískem atd.. i alabastra bych našla :-)
96-98
06:32 - 07. 04. 2011Reaguje na 3.
Ty roky sedí přesně, takže se znát musíme:-)
Podzim 96 jsem také začínala, ale to jsem se tam dostala málokdy, o rok později už to byly aspoň víkendy. Z lidí, kteří mě napadají, jsou Terezka (dostala do důchodu Rogera i Thaguse), pak víkendové holky Monika, Alia (jestli to nepíšu blbě), samozřejmě Káťa Kroulová, od nás z města Jana (příjmení) a holky Hykšů... Mě tam přivedl Láďa Zeman "podívat se" a proti své vůli jsem za půl hodiny seděla na Vronském:-)
Určitě
11:44 - 07. 04. 2011Takhle honem si nevybavím, přeci jen už je to pár let zpátky :-) no dost :-) já tam jezdila zásadně o víkendech. Bydlela jsem v plzni... nejčastějc jsem sedlala rogera .-) cipíska a vronského .-) to byli největší zlata ale poštěstilo se misedět i na barrowovi.. to byl hajzlík... krk ti narval před obličej a jel.. a co teprv kydání u něj .-) taky jsem měla ráda double oddse, než skončil s dostihama a prodali ho... na tom jsem se tam učila... pak jsem odešla no :-) jinak, měla jsem jet původně do verušic na tábor ale bylo to tam otřesný tak jsme se stavili v restauraci, a dělal tam nějaký příbuzný pavly váňové.. ten nás tam poslal.. no a už to bylo :-) cipísek mi tenkrát zasůlintal celý tričko (což mi připomíná varadera a jeho slinty při podávání pamlsků) mrzí mě jen že dneska už jsou všichni ti co jsem znávala mrtví snad až na dva 3 koníky :-(((
kolik z nás se tu pozná?
18:48 - 07. 04. 2011tedy ne Váňa a Železník, já se vracím pár X let dále, koniska jsou návykovější než tvrdé drogy :)
Pískání
10:04 - 08. 04. 2011To pískání mě fakt pobavilo:) Zajímalo by mě, jestli na některé koně opravdu funguje, nebo je to jen impulz pro koně, že jezdec je nervózní :-D
pískání
10:18 - 08. 04. 2011Reaguje na 7.
Pískání se používalo i na vyvolání klidu kvůli vymočení se. Nejhorší asi byly dopingové kontroly, kdy se čeká na moč, a čím víc lidí koně v režimu OFF monitoruje, tím intenzivněji on zadržuje. A když se takovému koni má odebrat krev (pokud moč nejde), tak to je teprve dílo, protože i když se do něj bodne, stejně nic neteče... :D
V rámci bezpečnosti se pískalo při každém zpomalování, takže vedoucí jezdec než začal brát zpátky, tak pískal. Většina koní ihned automaticky zařadila na nižší stupeň, takže reakce na pískání byly, ale pokud píská 10 lidí najednou, tak to zní trošku jinak:-)
žijící
10:29 - 08. 04. 2011Reaguje na 5.
Kromě Thaguse, kterému je 21 let, vím akorát o komandu pana Komárka; Vronsky, který už nemá zuby, Garibaldi (jehož lysina mě dodnes straší ve snech), Lentini a drobek Whippet. Subreta také někdo zmiňoval, že ho má (i když to už je pár let)...
Čas letí a jinak to nebude:-)
...
10:33 - 08. 04. 2011Reaguje na 2.
I nejdražší (tedy koupený za dosud největší peníze) dostihák v ČR je lenivý s hopity cvalem, takový slušivý trenažér pro děti. Tak mám trošku obavu, že plnokrevníkům svým sarkasmem naruším renomé:-)
Subret
11:18 - 08. 04. 2011Kamoška mala plnaska s menom Subret, kupovala ho niekedy v roku 2002, uz to ma chudak za sebou. Netusim, ci je to ten Subret, mozno ich v Cesku behalo viac.
Subret
11:26 - 08. 04. 2011Reaguje na 11.
Tak to bude určitě on, víc Subretů neběhalo.
Toho jsem jezdívala ráda, protože byl tlačivější:-)
Subret
11:33 - 08. 04. 2011Ja uz som ho osobne nepoznala, len na fotkach, bol to taky maly, ale pomerne mohutny cerny hnedak. Umrel v roku 2009 (myslim), fatalny uraz vo vybehu.
Subret
21:24 - 10. 04. 2011Reaguje na 13.
Tak to mě mrzí, Subret byl moc pěkný koník, kdysi ho u nás ve stáji měl Mikkc, škoda ho :(.
Čistě náhodu Takta od Váni jste také znali? By mě moc zajímalo jak ten skončil.
Takt
22:24 - 10. 04. 2011Takt býval hřebec, musel chodit první, pokaždé jsem z toho měla sevřené půlky, protože tu funkci koně v čele brával vážně... Ale byl hodný, jinak bych ho pod zadek nedostala. Pak ho vykastrovali, a po roce 2000 centrálu opustil. Vzpomínám ráda, on byl osobnost.
hezké =)
10:20 - 12. 04. 2011moc hezký článek. já sice patřím do jiné kategorie (mohutní španělský koně) ale i tak nejsem slepá k štíhlým půvabům plňásků.
p.s.: chci pokračování!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! =D
Oriental Hero
18:59 - 08. 12. 2011Jen tak mě napadlo, nezažil někdo Oriental Heroa ještě u Váňi? Scháním o něm informace. popř fotky :o)