PŘED A PO aneb Když se paddock upraví...

20. 03. 2018 07:00

Obrázky: 17

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: archív majitelů paddocků, ilustrační úvodní foto - Pixabay Rubrika: Ustájení a péče o koně Počet přečtení: 3891 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Období dešťů, teplot jen málo nad nulou, mlhy a nízké inverze, větrů se sněhem - prostě dokonalý uplakánkov... Smutný a skrz naskrz mokrý čas, který by každý koňák s chutí vynechal. Přesto ho tu máme na podzim i na jaře - a bohužel některé roky téměř celou zimu. A i když se konečně dočkáme příchodu teplejších ročních období, stejně paní Obleva není moc příjemná společnice. Nezbývá, než se pokorně pročvachtat k suchu a sluníčku... Nebo pokora není na místě?

Mnozí koňáci rezignovaně krčí rameny s tím, že bláto prostě ke koním patří – tak to vždy bylo a bude. Zavřou si zvířata na boxy a alespoň část práce kolem nich si dělají v suchu kryté stáje. Jenže co „venkovánci“ – tedy vyznavači nezavírání koní, jejich celoročního pobytu venku?

Pro ty je kolečko naložené těžkým hnojem, propršeným a smíchaným s všudypřítomnou hnědou břečkou, denní realitou. Holínky bahnem vcucnuté za vchodem do výběhu tak dokonale, že už spíš vyzujeme nohu v ponožce, než vysvobodíme celou botu. Koně věčně mokří a dokonale obalení ze všech stran bahnitými nánosy. Lopaty a vidle dvakrát tak těžké nalepeným jílovitým humusem, rukojeti slizké neustálou vlhkostí... A ještě jedna věc je charakteristická pro „hnědé“ období: velké pastviny zejí prázdnotou, koně se tísní v malých paddocích a zimních výbězích. V blátě až nad karpy... Ale nemusí to tak být!

S nacucanou půdou, nazdobenou kalužemi, neuděláme na hektarech pastvin vůbec nic. Ale s menším prostorem zimního výběhu můžeme udělat mnoho! Rozhodně si ti z nás, kteří nechtějí propadnout depresím a znechucení z totálního vyčerpání, mohou nechat pomoci. Jak?

Podíváme se k několika šikovným ženským, které si se zimními prostorami svých koní dokázaly poradit.

Veronika Procházková – Pony farma Zelené údolí

Jsme malá rodinná farma nedaleko Prahy. Máme na pozemcích 16 koní. Preferujeme přirozený chov i přístup ke koním a tímto stylem se snažíme vést děti i dospělé, kteří naší farmu navštěvují. Koně máme rozdělené na dvě stáda – zvlášť máme moje chovné minihorsíky (plemenný hřebec, dvě chovné klisny a jejich hříbata – všichni úspěšní jak na výstavách, tak na závodech), druhé stádo tvoří 11 velkých koní a poníků (mí i ustájení).

Vzhledem k tomu, že za poslední 4 roky se na farmě hodně navýšily stavy koní, začalo být čím dál víc jasné, že výstavba rovného zpevněného „zimního“ placu je nevyhnutelná. Pokud chceme koně chovat pastevně, což u nás rozhodně chceme!, musíme pro jejich spokojenost a určitou míru komfortu hodně udělat, nikoli je pouze vypustit do prostoru, ať si nějak poradí...

Pastvinu máme v kopci, takže se nejdříve muselo realizovat srovnání plochy, což jsme vyřešili navážkou kamenité hlíny a suti. Potom jsme nově vytvořenou rovnou plochu zavezli lehkou vrstvou hlíny, aby koně nestáli přímo na suti. Vyrobili jsme dřevěné krmelce – a vše vypadalo moc hezky. Ovšem pouze do prvního pravého deštivého podzimu. Koně měli sice rovinku, ale ze svahu na ni neustále stahovali bláto. A bylo ho víc a víc, časem opravdu neúnosně.

Oplotila jsem tedy ohradníkem plac tak, aby z louky vcházeli a vycházeli na rovný úsek jen v jednom místě. Bahno sice do placu už nestahovali, ale kvanta, co tam stihli stáhnout předtím, plus bobky, které z bláta nešly kydat, byly noční můra.

Protože spokojenost a pohodlí koní je u mě na prvním místě, rozhodla jsem se pořádně zainvestovat a vybudovat opravdu kvalitní paddock bez bláta, kde budou mít koně hlavní stanoviště. Tím se pošetří podstatně menší zátěží i louka. V květnu, kdy už se koně pásli a nepotřebovali přístup na plac k balíkům sena, jsem zavolala známému s velkým traktorem, aby vše vyhrnul a odvozil. Pak jsme se pustili do budování.

Bez pomoci mé skvělé rodiny, partnera a přátel bych se neobešla. Naštěstí máme také vlastní techniku na zemní práce. Seškrábli jsme zbytek hnoje a hlíny až na suť, vše srovnali, vyspádovali, aby voda měla kam odtékat, vybagrovali rovinku před přístřeškem...

... vystavěli pevnou dřevěnou ohradu, nad ohradou udělali val, aby paddock při větších deštích voda z louky nezaplavovala.

Potom se na celou plochu navozil makadam a štěrk 0,32 (cca 200 tun) a rozhrnul, zhutnil plus na vrch přišel lomový prach (cca 40 tun). Celé se to znovu zhutnilo vibrační deskou. Hlavní část jsme tedy měli hotovou - a funguje, jak se ukázalo, skvěle!

Zpevněný paddock je velký cca 1000 m2, jako napajedlo máme dvě vany, které fungují na způsob plovoucí napáječky. Koně tak mají neustále čerstvou vodu a já nemám žádné starosti (asi jako každý jsem začínala s taháním vody v kýblech, takže si tuto vymoženost opravdu užívám!), příští zimu napajedlo vylepšíme, aby bylo nezámrzné.

Dále v paddocku mají k dispozici prostorný přístřešek stlaný převážně hoblinami, kde jsou v suchu umístěny solné a minerální lizy. Pořídila jsem nové plastové krmelce, tzv. „zvony“, které se jednoduše nasadí na balíky (ty mám v krmicích sítích, aby byly ztráty krmiva minimální a koně se aspoň trochu zabavili a nežrali na plnou hubu).

Po 11 koních je téměř nemožné takový plac kydat ručně, proto paddock uklízíme nárazově smykovým nakladačem (bobkem) cca po 7–10 dnech, když jsou dožrané balíky. Udělá se tedy vždy v těchto přibližných intervalech velký úklid s navážkou další várky sena do krmelců.

Na stejný způsob máme udělaný menší paddock pro minihorsíky cca 170 m2. Ten kydám ručně každý den. Investice se opravdu vyplatila a udělala život o mnoho hezčí mně i koním.

Kety Míčková

Když jsme si koně dovezli domů, nebyl povrch výběhu nijak upraven. Postupně, s dešti a zátěží na ploše, se začalo objevovat bahno, samozřejmě hlavně u přístřešku, kde se koně nejvíce zdržovali – navazující pastvina na tom tak zle nebyla. V ohradě bylo naštěstí plno stromů, jenže je zabil kůrovec a my je museli pokácet.

Tehdy se objevilo ještě více bláta než před tím, až začala být situace neúnosná. Koukat se, jak koně stojí celí promočení a po spěnky v bahně – to se nedalo. Rozhodli jsme se navozit na bláto písek. Provizorní řešení ovšem vydrželo pouze pár dní. Bez důkladných úprav nám samotný písek nefungoval. Takže se vše vybagrovalo asi na půl metru hloubky, položili jsme hrubou strusku, na ni hrubý makadam, protože ten není tak ostrý, aby prořízl geotextílii, kterou jsme se chystali použít. Již nevím, bohužel, jaké je gramáže, ale stálo tam, že slouží pro letiště. A na ni jsme dali asi 25 cm vrstvy písku. Když hodně prší, jsou ve výběhu kaluže, ale nezůstávají v něm holínky, když člověk prochází – navíc rychle vysychá.

Nyní máme tři koníky – jednoho koně, jednoho poníka a minihorse. Z písku jsou nadšení a rádi si do něj lehají. Otevřené stáje, které máme, jsou již zbytečné, protože je do nich nikdo nedostane.

Nyní už jsou to více než čtyři roky, co nám slouží tento pískový upravený výběh – a opravdu velká spokojenost jak naše, tak i ze strany koní. Vůbec si už mokré počasí bez úprav v paddocku nedokážu představit!

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: