Pracovní povrch a jeho vliv na zranění koně

17. 03. 2020 07:00

Obrázky: 4

Autor: Hilary Clayton Foto: Archiv autorky Rubrika: Ustájení a péče o koně Zdroj: USDF Překladatel: Kateřina Lipinská Počet přečtení: 2336 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Zatímco sportovci to dobře vědí, rekreační jezdci stále podceňují vliv povrchu na zdraví pohybového aparátu koně. Výsledkem jsou dvě věci – kůň není schopen podat výkon, který od něj člověk očekává (byť i „jen“ pravidelný a uvolněný pohyb), dále dříve či později dochází ke zranění a opotřebení pohybového aparátu. Dr. Hilary Clayton ve své práci podrobně rozebírá vliv povrchu na tělo koně.

My jsme ti, kdo rozhodují, jak menežovat a pečovat o své koně. A některá z těchto rozhodnutí mají dlouhodobé důsledky na jejich zdraví a welfare. Například to, na jakém povrchu s nimi budeme pracovat. Povrch ovlivňuje kvalitu pohybu koně, zátěž, které jsou podrobovány jeho končetiny, i míru rizika zranění. Tento článek je prvním ze dvou dílů povídání o povrchu jízdárny, zaměřeného především na faktory ovlivňující sportovní výkon koně a jeho bezpečnost.

Povrch, na kterém kůň pracuje, je známý faktor míry rizika zranění. Je proto naším úkolem vyvíjet takové povrchy, na kterých mohou sportovní koně pracovat s maximálním využitím svého potenciálu, aniž by byla ohrožena jejich bezpečnost. V posledních několika letech došlo ke zvýšení zájmu o kvalitu povrchů, které bylo částečně motivováno snahou zajistit co nejlepší povrch pro jezdecké disciplíny na olympijských hrách v Londýně v roce 2012. Mnoho zařízení pořádajících národní i mezinárodní závody testuje nyní různé jízdárenské povrchy a díky tomu jsme se naučili hodně o výhodách a nevýhodách různých typů povrchů a jejich využití pro různé disciplíny. V Americe byl publikován dokument Equine Surfaces White Paper, zabývající se tímto tématem, s příspěvky od mnoha významných vědců a univerzit. Obsahuje informace o tom, jak se kopyto a povrch navzájem ovlivňují, jak vlastnosti povrchu ovlivňují výkon a bezpečnost koně i doporučení pro design a stavbu jízdárny. V tomto článku vám z něj přinášíme nejdůležitější informace.

Jak povrch ovlivňuje koně

Interakce mezi zemí, kopytem a koněm je poměrně komplikovaná. Musíme brát v úvahu faktory, jako jsou typ a hloubka povrchu, způsob úpravy kopyta a chod, rychlost a cviky, které kůň provádí.

Povrch je ale hlavním faktorem. Dříve jsme se setkávali ponejvíce s pískovými jízdárnami, někdy s přídavkem gumové drtě, vlákna nebo štěpky. Dnes máme mnohem více možností a populární bývá použít směs písku s gumovou drtí, plstí, polymerními vlákny a dalšími komponenty. Tyto kompozitní materiály (materiály ze dvou nebo více substancí s rozdílnými vlastnostmi, které dohromady dávají výslednému výrobku nové vlastnosti, které nemá sama o sobě žádná z jeho součástí – viz Wikipedie, pozn. překl.) mohou být ještě pokryty voskem, což zlepšuje přilnavost a snižuje prašnost a potřebu kropení.

Interakce mezi koněm a podkladem nastává během fáze podpěru (fáze pohybu, kdy je kopyto v kontaktu se zemí – pozn. překl.)

         Před kontaktem              Vertikální zpomalení      Horizontální zp.        Nesení váhy            Odraz

 


Obrázek 2. Pořadí událostí v interakci mezi kopytem a zemí (dle Equine Surfaces White Paper, ale upraveno).

Zleva: 1. Kopyto dopadá na zem. Směr pohybu je dopředu a dolů. 2. Otřesy procházející do končetiny jsou způsobené zastavením pohybu směrem dolů a zvyšují se s tvrdostí povrchu. 3. Třecí (smykový) odpor povrchu zastaví posun kopyta dopředu, což přispívá k otřesům. 4. Končetina je zatížena váhou koně; toto může být částečně zmírněno tlumicími vlastnostmi povrchu. 5. Kopyto se odráží, čemuž napomáhá třecí odpor povrchu (tzn. pro dobrý odraz by povrch měl co nejméně klouzat – pozn. překl.) a odpružení povrchu ve správný čas.

 

Jak je vidět na obrázku 2, máme několik fází tohoto procesu. Když kopyto narazí na zem na začátku fáze podpěru, pohybuje se kupředu a dolů, ale po kontaktu se zemí se rychle zpomalí. Toto náhlé zpomalení způsobuje nárazové vlny (otřesy), které procházejí kopytem a cestují směrem vzhůru po končetině.

Čtyři fáze tohoto procesu jsou následující:
1. Pohyb kopyta směrem dolů je zastaven. Tvrdé povrchy, které mají velký odpor, zastavují kopyto prudčeji než měkčí povrchy. Proto tvrdé povrchy způsobují větší otřesy než ty měkčí a jsou spojeny s větším rizikem zranění. V jejich důsledku vznikají artrotické změny, zejména na spěnkových a kopytních kloubech, které jsou první „na ráně“ pro vlnu otřesů, která potom postupuje nahoru končetinou. Na tvrdých površích koně častěji bolí nohy.

Ačkoli tvrdé povrchy nejsou žádoucí pro trénink, mohou být užitečné při veterinárním vyšetření. Zvýrazní totiž projevy některých typů poškození, například osteoartritidu. Na měkčím povrchu se dopadající kopyto zanoří hlouběji do použitého materiálu, což zpomaluje pohyb kopyta postupně a výrazně tak snižuje otřesy.

2. Když se kopyto přestane pohybovat směrem dolů, tělo koně je tlačeno dopředu proti již stojící noze (vlivem setrvačnosti – pozn. překl.). Pokud se přitom kopyto může krátce sklouznout dopředu, je to pro něj prospěšné, protože to umožní postupnější zpomalení jeho dopředného pohybu.

Vlastnost povrchu, která zabraňuje sklouznutí kopyta vpřed, se nazývá tření (frikce) nebo je známá také jako smykový odpor nebo přilnavost. Písek či hlína umožňují trochu sklouznutí a v důsledku toho na těchto površích se zpomaluje kopyto postupněji a s menším otřesem. Povrchy s vysokým třením, např. voskované kompozitní povrchy, zastavují dopředný pohyb kopyta prudčeji, protože dovolují jen málo sklouznutí. Tím se zvyšuje efekt otřesů. Pokud naopak dochází jen k úplně minimálnímu tření, kopyto nekontrolovatelně klouže, příkladem je, když kůň klouže po ledu.

3. Jakmile se kopyto uprostřed fáze podpěru zastaví, je zatíženo hmotností těla koně. Povrch by měl v ideálním případě poskytnout určité odpružení nebo změkčení, aby snížil zatížení končetin koně. Toto změkčení může poskytnout buď posun částic uvnitř materiálu, nebo jeho stlačení, komprese (nazývaná plastická deformace).

Některé povrchy se po stlačení vracejí zpět; toto se nazývá elastická deformace. Pokud se povrch vrací zpět, když se od něj kopyto odráží, napomáhá tak odrazu. Povrch, který se vrací zpět ve správný čas, je, abych tak řekla, „vyladěn“ na pohyb koně. Když se povrch vrací příliš brzy, je energie přenášena do končetiny koně ve chvíli, kdy je tato zatížena vahou těla, což končetinu namáhá. Pokud se povrch vrací zpět příliš pozdě poté, co noha už opustila zemi, neposkytuje tato elastická deformace koni žádnou výhodu.

Povrch, který je při ježdění „mrtvý“, nepomáhá odrazu prostřednictvím elastické deformace ve správný čas. Povrch, který při odrazu pomáhá, nám dodává pocit větší pružnosti.

4. V poslední části fáze podpěru se končetina odráží a povrch musí nabídnout dostatečný třecí odpor, aby kopyto mohlo zatlačit proti němu, aniž by uhnul. Pokud je povrch příliš měkký a při zatlačení kopyta uhne, svaly koně musejí zabírat mnohem víc, aby vyvinuly dostatečnou sílu pro odraz, a jsou rychleji unavené. Hluboký suchý písek je známý nedostatkem smykového odporu (tření), což vysvětluje, proč se koně při práci v hlubokém písku brzy unaví.

Přidání vody nebo textilních vláken do písku povrch stabilizuje a umožňuje kopytu efektivnější odraz. Voskované pískové kompozitní materiály poskytují dobrou stabilitu, protože vosk zvyšuje soudržnost písku.

Používání umělých povrchů se v humánních sportech stalo populární už v šedesátých letech minulého století a brzy poté se objevil zvýšený počet zranění. Důsledkem byla další vylepšení povrchů, která vedle zvýšení bezpečnosti i zlepšila výkon. V dostizích výměna přirozeného povrchu za umělý vedla před několika lety ke změně typů zranění, ke kterým docházelo. Přirozený povrch je relativně tvrdý a u koní na něm proto převládala zranění kostí a kloubů. Kompozitní povrchy, které nahradily dráhy s přirozeným povrchem, jsou měkčí a mají lepší absorbční vlastnosti, což vede k méně katastrofickým zraněním (typu zlomeniny); ale jejich smykový odpor (tření) je považován za příčinu vyššího počtu zranění měkkých tkání.

Co je potřeba si zapamatovat: Vždycky je to něco za něco a jezdci si tento fakt musejí uvědomovat při výběru nejvhodnějšího jízdárenského povrchu a sestavování tréninkového plánu.

Testování vlastností povrchu

Poté, co jsme si definovali požadované vlastnosti jízdárenského povrchu, potřebujeme najít způsob měření a porovnávání různých typů, abychom mohli rozhodnout o jejich vhodnosti pro konkrétní jezdecké disciplíny.

Můžeme na živého koně připevnit měřicí zařízení, například akcelerometr; ale tak je těžké dosáhnout srovnatelného výkonu, abychom mohli udělat smysluplné porovnání. Tato měření jsou totiž citlivá na chod, rychlost a způsob pohybu koně - což se bude měnit, když kůň ucítí, že se pohybuje po jiném povrchu.

Standardizovaná mechanická testovací zařízení jsou proto spolehlivější než použití živého koně a mohou poskytovat platná srovnání mezi jízdárnami. Tvrdost povrchu se tradičně měří pomocí Cleggova testu, v němž se určitá váha spustí na povrch z předem známé výšky. Tento test měří tvrdost a kompaktovatelnost povrchu. Protože tvrdost se liší v závislosti na vlhkosti, je nezbytné měřit přitom i vlhkost. Doktor Mick Peterson z univerzity v Maine vyvinul sofistikovanější zařízení, nazývané Oronský biomechanický kopytní tester (v orig. Orono Biomechanical Hoof Tester), speciálně pro testování jezdeckých povrchů (viz obrázek 3 vpravo). Skládá se z padacího bucharu, systému pružin s tlumiči, které simulují váhu končetiny, a rotující plošky, která napodobuje kopyto, bořící se do hmoty povrchu.

Obrázek 3 (nahoře vpravo): Oronský biomechanický kopytní tester byl vyvinut, aby kopíroval sílu vytvářenou kopytem koně. Plocha, dopadající na povrch jízdárny, je spouštěna konkrétní silou tak, aby simulovala sílu působenou kopytem koně, když dopadá na zem. Nástroj měří vertikální a horizontální zrychlení a stejně tak vertikální sílu kopyta dopadajícího na zem.

Tímto Oronským biomechanickým kopytním testerem je možné měřit mnoho vlastností povrchu najednou pomocí realistické simulace rychlosti a síly kopyta. Dr. Sarah Jane Hobbs jej využila k testování povrchu před olympiádou v Greenwichském parku v roce 2012 (viz obrázek 4 vlevo).

Obrázek 4. Testování olympijského povrchu v Greenwichském parku v roce 2012. Stopy po pneumatikách auta, za kterým bylo měřicí zařízení taženo, ukazují, že kvalita a konzistence povrchu byla měřena po celé jízdárenské ploše. 

 

 

V dalším díle se podíváme na praktická využití informací získaných z těchto testování.

 

Kdo je kdo: Hilary Clayton, BVMC, PhD, MRCVS je světoznámou expertkou na biomechaniku a atletický rozvoj koně. Od roku 1997 působila na Michiganské univerzitě na fakultě veterinárního lékařství. Je také bronzovou, stříbrnou a zlatou medailistkou a členkou drezurní komise Americké jezdecké federace (USDF). Hlavním zájmem její činnosti byla drezura a výzkum zaměřený na sportovní koně. Je autorkou i několika knih, například Conditioning Sport Horses, The Dynamic Horse A Biomechanical Guide to Equine Movement and Performance, Activate Your Horse's Core nebo Clinical Anatomy of the Horse. Do češtiny nebyla přeložena žádná, ale v angličtině jsou k sehnání na Amazonu.

Článek byl převzat s laskavým svolením Hilary Clayton BVMC, PhD, MRCVS a Jennifer O. Bryant (šéfredaktorky USDF Connection), vyšel v USDF Connection v březnu 2014.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: