Povolání u koní - sedlářka

19. 4. 2013 Aneta Hnyková Autor fotek: Aneta Hnyková

Když se řekne povolání u koní, jako první se většině z vás vybaví ošetřovatel, jezdec nebo trenér. Ovšem okolo koní existují i další řemesla, bez kterých bychom si každodenní činnosti s koníky nedokázali představit. Jedním takovým je povolání sedláře. O této práci přináší článek časopis Koně a hříbata, kde najdete rozhovor se sedlářkou Zdeňkou Vágnerovou, která má své výrobní království nedaleko Nepomuka.

Bylo povolání sedlářky tvé vysněné, nebo ses k němu dostala náhodou?
Náhoda to určitě nebyla, vysněné také ne, i když jsem o sedlařině jako jedné z možností, kam se po škole vrtnout, uvažovala, vyšší moc rodičovská rozhodla jinak a skončila jsem na gymplu. Spíš bych řekla, že se mi to stalo osudným. Prošla jsem si docela dost oborů lidské činnosti (člověk se nějak živit musel), ale tohle se mi zadřelo pod kůži a asi už to tak zůstane. Největší vinu na tom mají koně, kolem kterých jsem se motala, co pamatuji, z toho plynoucí útěky z města a jistá náklonnost ke stylu C@W, od dětství živená předkládáním mi vhodné literatury (Dva divoši aj.). K tomu ještě můžeme přidat moji zálibu v tvoření čehokoliv, co má smysl a je alespoň trochu „koukatelné". Svůj podíl měla i doba, kdy byly k dostání pouze tuctové záležitosti týkající se standardního života, takže se tyto nedostatky často řešily metodou „urob si sám".

sedlářka Zdeňka VágnerováDostala jsem westernovou přezku a k ní byl zapotřebí pásek. Sehnala jsem si kůži. Z originál zdobené kabely okoukala stopy razniček a po večerech trápila pilníky a tvořila razničky z uřezaných klíčů a hřebíků (některé používám dodnes), pak byly další pásky a kamarádi bluegrassáci potřebovali řemeny ke kytarám a ostatním nástrojům a já sbírala rozumy, kde se dalo, a pouštěla se do složitějších věcí. Ale pořád to nebylo nic vážného, jen takové vystrkování růžků. Až po revoluci jsem se na jednom ze svých útěků z města setkala se zaříkávačem koní a obchodníkem s jezdeckými potřebami Karlem Mojžíšem. Nalákal mě nikoliv na sbírku motýlů, ale na sedlářského koníka, naučil mě základy klasické sedlařiny a dbal o můj další sedlářský rozvoj stálým přísunem sedlového materiálu k opravení, různými zakázkami a neposlední řadě potřebnou zahraniční literaturou - o westernovém ježdění a vybavení se tu mnoho moudra posbírat nedalo. Tenhle útěk se mi poněkud protáhl a sedlařinu dělám přes dvacet let.

A jak dlouho se musí sedlář svému umění učit?
To se člověk nejprve vyučí nejlépe u mistra sedláře a to by měl vědět vše potřebné. Pak záleží na něm, jak to myslí vážně, jak rychle získá potřebnou rutinu a zkušenosti (nekonečný sběr). Dobré je sledovat vývoj a světové trendy v oboru, nezaseknout se na místě, mít přehled a všímat si práce ostatních kolegů, mít v sobě jistou dávku pokory a uvědomit si, že „vím všechno" nebude nikdy.

K výkonu tvého povolání je třeba spousty nástrojů, co vše musí obsahovat dílna sedláře, bez čeho se neobejdeš?
Já snad potřebuji všechno, co tu v dílně mám a doufám, že tohle naše povídání nemíníš vydávat na pokračování :-). Tak alespoň to nejdůležitější - sedlářský kulatý nůž, další seřezávací nože a prořezávač linek pro šití, šídla, jehly, průbojníky různých tvarů a velikostí, nůžky, několik druhů kleští, kladívek, posuvný nůž na řezání řemenů a pak menší na řemínky, hoblíček a nože na ořezávání hran, linkovače, razničky, silonová palička a kámen na zdobení, štětce, sedlářský koník, běžné dílenské nářadí - vrtačka, bruska, šroubováky, svěrky, kovadlina - a další důležitosti, ale to by už snad stačilo.

Věnuješ se převážně výrobě sedel westernových, nebo anglických? Proč dáváš přednost právě tomuto druhu sedel?
Jsou to westernová sedla a ostatní k nim náležící výbava a doplňky. Mám možnost se trochu vyřádit po výtvarné stránce a pak jsem v tomto směru prošla školením k nezaplacení: spousta oprav a výroba poškozených dílů převážně westernových sedel od různých více méně známých amerických i evropských výrobců/při tom jsem v klidu mohla prozkoumávat stavbu sedel různých typů, tvary, funkci jednotlivých částí, umístění závěsů, kování, zdobení. V té době jsem propadla westernovému ježdění a nutně jsem potřebovala barelovku na svého araba, takže jsem si mohla být i pokusným králíkem při testování svého prvního sedla. Kupodivu fungovalo, jak se patří, ani koník neprotestoval a v tomhle sedle jsme společně odkrosili pěkných pár závodů.

komplet ze Zdenčiny dílnyKostry sedel se dělají z mnoha materiálů, je nějaký materiál, který preferuješ více a proč?
U svých sedel preferuji bezpečnost a ta začíná už výběrem kostry. Stavím na kostrách polyethylenových, jdou dobře upravit - připasovat podle potřeby, nebo na kostrách dřevolaminátových - výroba podle naměření hřbetu koně a potřeb jezdce (typ sedla, délka posedlí). Kostry jsou plné, pevné, dobře se na nich staví, mám dostatečný výběr pro různé typy sedel a oba moji dvorní dodavatelé a výrobci na ně poskytují doživotní záruku.

Jak dlouho trvá taková výroba jednoho sedla?
Záleží na náročnosti a složitosti zakázky, já si nechávám v průměru 14 dní na samotnou výrobu. Ostatní záleží především na množství zakázek a časové dostupnosti potřebných komponentů. V minulosti to nebylo vždycky jednoduché, dnes mám vše potřebné v požadované kvalitě většinou po ruce z tuzemských i zahraničních zdrojů.
Před vznikem sedla se koná válečná porada s budoucím uživatelem, kde si ujasníme jeho představy o sedle a účel, k jakému bude sedlo sloužit (volný čas, pracovní, westernová disciplina, show), vybereme odpovídající typ, tvar, kování, třmeny a jejich úpravu, případné zdobení, barvu, určíme si finanční limity. Následuje výběr vhodné kostry, ozkoušení, pokud je třeba, kostra se připasuje nebo podle naměřených hodnot zadám její výrobu. Připravím si potřebný materiál a nařežu jednotlivé díly z kůže (hovězí hlazenice), střih se přizpůsobí dané kostře a žádanému tvaru. Následuje sestavování, lepení, přiřezávání, zdobení, barvení, osazení, kování, šití (švy zapouštím do proříznutých drážek, jsou chráněné a tak snadno se neprodřou), úprava hran (seříznutí, broušení, vyhlazení) a nezbytné zkoušení a pasování. Po dokončení úprav kožených dílů se provede finišování. Nanesením ochranného laku nebo pasty se vytvoří pružný film, který povrch kůže chrání a působí částečně vodoodpudivě. Díly se napasují na kostru, přichytí a zajistí vruty a osadí se konča, zavěsí se třmenové řemeny s fendry a se třmeny, popřípadě struny (dlouhé řemínky k přivazování čehokoliv k sedlu). A je to.

uzdečka ze Zdenčiny dílnyZdobení westernových sedel a uzdeček je mnohem náročnější a kreativnější než u výstroje anglické. Jaké jsou možnosti zdobení, jak dlouho ti to trvá a kde čerpáš inspiraci?
Zdobení kůže je kapitola sama pro sebe. Skrývá určitá úskalí vyplývající z jejích vlastností, se kterými je třeba počítat. Zvláště při zdobení větších ploch razničkami ráda „roste", roztahuje se a většinou jedním směrem víc. I tady platí čím kvalitnější, tím méně problémů. Jsou různé druhy a možnosti zdobení - prořezávání tvarů, aplikace, splétání a vyplétání, malování, ražení a další, nás asi bude nejvíc zajímat zdobení tepáním, razničkami, jejichž poskládanými stopami se do kůže tvoří nejrůznější ornamenty a reliéfy. U westernových sedel a doplňků používám ke zdobení linku nebo plošné vzory - basket (košíkový vzor) je náročný na přesnost pokládání a otisků raznic, každá chybná stopa přímo vyčnívá z plochy a je nevratná, vzor se nesmí vlnit, řádky by neměly uhýbat, floral (stylizované motivy rostlin) nebo motivy zvířat, většinou koní, monogramy, jména a nebo kombinace těchto vzorů, inspirace mám kolem sebe dost. Většinou poslouchám, co mi který člověk říká, jakou má představu, pochopit ho, v tomto směru mu vyjít vstříc a zatím to funguje.

Máš za sebou zakázku, na jejíž vytvoření jsi opravdu pyšná?
S každou zakázkou se snažím poprat tak, abych na ni mohla být pyšná, ale asi vím, co máš na mysli. Největší radost jsem měla ze svého prvního sedla pro sebe. Co se týká zakázky, bylo to trochu odbočení ze směru a normálně jsem měla trému a téměř se mi kouřilo z hlavy - postavení sedla na distanční dostihy pro mistra Jadlovského, funkční, bezpečné, pohodlné, kdy sebemenší problém s výstrojí narůstá spolu s ujetými kilometry. Může to ovlivnit umístění v dostihu. Mám za sebou daleko složitější a honosnější zakázky, než je tohle jednoduché, nenápadné sedlo, ale bylo to první, co se mi po tvé otázce vybavilo, možná je to i tím, že na každém úspěchu dosaženém v tomto sedle mám pocit malinkaté spoluúčasti.

Méně dostupná bývají sedla pro pony plemena, koně kulaté (např. hafling) a chladnokrevné, proč myslíš, že tomu tak je? Je těžší takové sedlo vyrobit?
Zřejmě na tyto koně nepasují standardní velikosti, které jsou k mání pomalu v každém obchodě s jezdeckými potřebami, tato plemena se ve westernu příliš nevyužívají a když je menší poptávka, ani nabídka nebude velká. Na kulatých koních sedí poměrně dobře široké kostry full QH, QH nebo stačí menší úprava a ve výrobě sedla pak nevidím problém.

sedlo i uzdečka ze Zdenčiny dílnyPokud se šije sedlo na míru přímo koníkovi, jezdíš si ho sama přeměřit? A jaké údaje jsou třeba k ušití sedla na míru?
U sedla na míru je prvním předpokladem změření hřbetu koně - sejmutí otisku zad speciální měrkou. Používám měrku dřevěnou s pohyblivými nastavitelnými díly, které se nastaví podle tvaru zad a zafixují. Stěžejní hodnoty je sklon lopatky, šířka a výška kohoutku, délka a prohnutí zad, sklon bars. Sedlo by mělo vyhovovat jak koni, tak jezdci - délka posedlí se odvíjí nikoli od velikosti jezdcova pozadí, ale jeho výšky, respektive délky nohou. Měřit si jezdím většinou sama, někdy se zákazník domluví přímo s výrobcem koster, někdo má po ruce mnou vyrobené sedlo, které mu na koníka pasuje.

Krom vlastní výroby jezdeckou výstroj i opravuješ, jaké opravy bývají nejčastější?
U anglické výstroje jsou to nejčastěji potrhané otěže, zátylníky, utrhané přezky u lícnic a nánosníků, docpání sedel, výměna sedlových řemenů - štruplí. Vypárané šití, prasklá přední rozsocha. U westernové výstroje jsou to utržené přezky, rozbité zipy u čapsů, u sedel poškozené ošití hrušky, výměna upínacích řemenů, prodřené švy, u postrojů to bývá cokoliv utrženého a popraskané šití.

Jak se ti s kůží pracuje?
Děkuji za optání, dobře. Práce s kůží (správně useň - vyčiněná kůže) je kolikrát malé dobrodružství. Kůže je přírodní materiál, má své specifické vlastnosti (pevnost, pružnost, tažnost, hustota) a jejich intenzita není v celé ploše stejná. S tím je nutné počítat při výběru z které části, jaký díl vyříznu, jak a kterým směrem bude namáhaný, abych tyto vlastnosti využila ve prospěch věci, umět si kůži přečíst a pak teprve útočit nožem. Dalším kritériem je i způsob činění (usně třísločiněné, chromočiněné), i ten částečně ovlivní její vlastnosti a tím i způsob užití. V největší míře používám třísločiněnou přírodní hovězí hlazenicí, je vhodná ke zdobení tepáním (musí se navlhčit), dobře drží hloubku reliéfu. Váha usně je závislá na obsahu tuku, který má značný vliv na poddajnost. Silné těžké usně mají své místo hlavně při výrobě otěží. Chromočiněná useň je lehčí, má lepší paměť, proto není vhodná ke zdobení, ale je odolnější vůči okolním vlivům, slouží mi převážné k výrobě řemenů. Nemohu zapomenout ještě zmínit rowhide (surová nevydělaná kůže), pracuje se s ní za mokra, netvoří pouze zdobný prvek (oplétání a vyplétání), ale i zpevňuje - lemování, potahování třmenů a dřevěných koster.

Vedle výroby sedel také vyrábíš i jinou jezdeckou výstroj, jako jsou uzdečky, chapsy, klobouky. Povíš nám k tomu něco víc?
Ano, dá se říct kompletní westernovou výstroj, k sedlu patří uzdění, poprsák, popřípadě sedlové brašny - opasky, řemínky k ostruhám, nátepníky, různá pouzdra a holstry, čapsy, leginy a vesty a to všechno, pokud to má jednoho majitele, by k sobě mělo ladit. Nezbývalo než rozšířit obzory a věnovat se také těmto doplňkům. Postupně se okruh zájmů zvětšoval a teď patří k mým zákazníkům také motorkáři, muzikanti, chovatelé psů, šermíři a jiní nezařazení smrtelníci mající různá přání.

,,Ne každý má to štěstí živit se prací, která ho baví a považuji to za jednu z mála svých životních výher," říká Zdeňka a my jí na závěr článku přejeme ještě spousty krásných vyrobených sedel :-)

Koně a hříbataTento článek vyšel v časopise Koně & hříbata, měsíčníku pro všechny milovníky koní.Každé číslo obsahuje jako dárek pohlednici, kalendářík, pexeso a také velký plakát.

Navštivte také nový e-shop časopisu Koně & hříbata. Magnetky, fotoobrazy, náhrdelníky, kreslené i fotosamolepky, cedulky, kalendáříky i pohlednice.

Podobné články

Slovenská vytrvalostní jezdkyně Dominika Malíková Kleinová suverénně zvítězila v žebříčku FEI pro rok 2023. Jaká byla její cesta na vytrvalostní…

Dostihy jezdí jedenáctou sezonu, přičemž prvních osm let absolvovala vždy jen pár startů za rok. Poté, co však před třemi lety nastoupila k trenéru…