Potřebujeme ještě plnokrevníky k chovu sportovních koní?

23. 11. 2015 05:00

Obrázky: 5

Autor: The Horse Magazine Rubrika: Chov koní Zdroj: The Horse Magazine Překladatel: Kateřina Lipinská, Martina Cerhová Počet přečtení: 6342 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Všude ve světě chovatelé diskutují o tom, jak je těžké najít nového plnokrevného hřebce a že jsou plnokrevníci potřeba pro zachování šlechtitelského programu. Paradoxně se ovšem zdá, že zatímco stále potřebujeme plnokrevnou krev, nepotřebujeme už plnokrevníky…

Toto téma probíral také Tom Reed z irského Morningside Stud v interview s Thomasem Nissenem (ředitel holštýnského chovu) v Horse International. Nissen se snaží udržet plnokrevníky v holštýnském chovu.

„Pro nás je důležité, aby koně nebyli příliš těžkého typu. Cassini a Contender jsou těžší typy a když se podíváte do katalogu (katalog hřebců z holštýnského körungu v roce 2008), máme zde 16 hřebců z polokrevných klisen s plnokrevným vlivem. Nemáme příliš synů plnokrevných hřebců, letos jen 2. Jeden byl licencován - Esquire po Esteban xx. Doufám, že příští rok počet lehce naroste, a to tak, abychom mohli licencovat dva nebo tři polokrevné hřebce. Pro chovatele je těžké akceptovat polokrevné hřebce, protože vždy koukají na starší potomstvo ve skokovém sportu. Ale já si myslím, že jsou nutní. Pro nás a také pro mě je důležité podporovat vliv plnokrevníků, protože ho potřebujeme. Naše plemeno se může vyvíjet dobře a správnou cestou pro sportovní účely pouze pokud budou chovatelé v naší populaci zachovávat vždy alespoň malý vliv plnokrevníků. Je to nutnost. Chovatelé jsou ovšem kritičtí. Vědí, že je to důležité, ale vždy říkají ´Dobře, ale ať to udělá můj soused!´"

Postoj „ale ne v mém chovu" může být důvodem, proč plnokrevní a polokrevní hřebci neprodukují špičkové sportovní koně - prostě nedostávají ty nejlepší klisny. Jak řekl Nissen Reedovi:

Lauries Crusador„Dle mého je nutné, aby chovatelé využívali plnokrevníky, ale musí se také zamyslet nad tím, pro kterou klisnu je plnokrevník vhodný. Pro plnokrevného hřebce je vhodná klisna z vaší nejlepší rodiny, s dobrým zázemím a rodinou, která za ní stojí, a dobrým skokovým nadáním. To je nutné, neboť v ostatních případech je riziko příliš velké. Chovatelé by měli plnokrevníky využívat na klisny s dobrou mateřskou linií (rodinou) a doufat, že se narodí klisnička a tuto klisničku zařadí do svého chovného stáda. To je ta cesta. A pokud budou mít polokrevnou klisnu, mohou pak využít hřebce, jako je Contender nebo jeho syny, a pak budou mít najednou vliv plnokrevníků z mateřské i otcovské strany a mají špičkový původ sportovního koně. Myslím, že v této cestě je naše budoucnost."

Jako obvykle, autorita mezi francouzskými chovateli, Arnaud Evain, má na věc jiný názor a neobával by se tolik:

„Jedním z hlavních důvodů, proč je francouzský chov ve světě tak ceněný, jsou plnokrevníci. Využívali jsme vhodné plnokrevníky, využívali jsme i ty špatné, které si už nikdo nepamatuje a kteří zmizeli z mateřských linií. Když se v současnosti podíváte na původy francouzských koní, najdete u nich vždy 15 - 25% podíl plnokrevné krve. V Nizozemsku je situace podobná - a když tyto koně spáříte, máte opět 15 - 30% podíl plnokrevné krve. Využívání nových plnokrevníků byla před 15 až 20 lety nutnost, kdy jste museli vybrat dobré linie a přidávat „krev" do těžkých koní. Těžký holandský kůň rozvážející mléko po venkově, těžký holštýnský kůň, těžký hannoverský kůň - pokud se podíváte na fotografie hřebců z padesátých let ve všech plemenných knihách, uvidíme velké koně. Ve Francii to bylo stejné. Matka hřebce Almé pracovala na poli. Byla po plnokrevníkovi, ale její bába byla těžký kůň, pracovala na poli a zároveň odchovávala hříbata!"

"V současnosti ale máme dobré plnokrevné linie, které si ve francouzském chovu udržujeme - Furioso xx, Rantzau xx, Fra Diavolo xx. Mohl bych jich vyjmenovat 10, které poskytují 90 % kvality. Běžte se podívat do Německa a najdete tam hřebce Ladykiller xx, Sacramento Song xx, další skupinu cca deseti. Ale dnes už je máme - pokud vezmete drink o 20 % alkoholu a smícháte ho s dalším, který má opět 20% obsah alkoholu, pořád budete mít drink s 20 % alkoholu. Stejné je to s koňmi. Pokud budeme připařovat koně s 20 % plnokrevných genů s koňmi s rovněž 20 % plnokrevných genů, onen podíl si zachováme. V dnešním sportu najdete koně, kteří nemají v prvních třech generacích žádné plnokrevníky, ale mají dostatek krve. Plnokrevníci již nemají na „krev" exkluzivitu. Vezměme si např. hřebce Quidam de Revel, jeho původ je téměř bez krve, ale ve třetí generaci má plnokrevníka, který „krev" protlačí."

„Od plnokrevníka očekáváme rychlé myšlení. Jak mi jednou řekl jeden jezdec - krátkou vzdálenost mezi nohama a mozkem. Kůň může mít dlouhý nebo krátký krk, ale mezi vašima nohama, rukama a jeho mozkem musí být krátká vzdálenost - to je to, čemu říkáme „krev". V sedmdesátých letech měli takové kvality jen plnokrevníci - dnes máme mnoho teplokrevníků stejné kvality. Dobrý plnokrevník je úžasný, ale kdo zaplatí jeho objevení?"

Florian Sitzenstock z Univerzity v Göttingenu díky svému průlomovému výzkumu Arnaudovu teorii, zdá se, potvrzuje. Zkoumal vliv plnokrevníků na hannoverské koně od roku 1985 a dospěl k paradoxnímu závěru, že zatímco procento koní po plnokrevných nebo polokrevných hřebcích kleslo, procento plnokrevné krve v hannoverské populaci stouplo!

Předmětem studie byly původy celkem 217 465 hannoverských hříbat narozených v letech 1980 až 2006 a jejím výsledkem je fakt, že průměrný podíl plnokrevné krve u těchto hříbat je 23 %, přičemž se zvýšil z 20 % v roce 1980 na 25 % v roce 2006. Během této doby se podíl koní bez plnokrevných genů snížil ze 40 % na pouhá 4 %!

S nedostatkem plnokrevných klisen v Německu není žádným překvapením, že vliv na tento jev mají především plnokrevní hřebci. Nicméně je nápadné, že podíl připouštění plnokrevnými a polokrevnými hřebci klesl. Tento pokles by byl mnohem větší bez vlivu dvou nejvýznamnějších plnokrevných plemeníků pro hannoverský chov: Prince Thatch xx a Lauries Crusador xx. Když se v roce 1990 zařadili mezi plemeníky ZH Celle, byli odpovědni za 29 % polokrevných hříbat narozených další rok. V roce 2006 mělo 61 % polokrevných hannoverských hříbat za otce právě Lauries Crusadora xx.

Obrázek 1 ukazuje podíl hříbat, jejichž otec, otec otce nebo mateřský otec byli plnokrevníci. Podíl polokrevných hříbat klesá systematicky od roku 1993. Polokrevní hřebci zplodili 20 % hříbat ročníku 1980, ale jen 3 % hříbat narozených v roce 2006, zatímco počet polokrevných klisen klesl ze 14 % na 9 %. Vzhledem k tomu, že současný procentuální podíl plnokrevné krve v původech se za tu dobu zvýšil a plnokrevníky nalezneme především ve třetí a čtvrté generaci - odpovídá to přesvědčení Arnauda Evaina o tom, že správným připařováním „částečného plnokrevníka" s „částečným plnokrevníkem" je potřeba plnokrevníků v chovatelských programech malá.

Graf 1

Plemenné hodnoty německé jezdecké federace ukazují, že podíl plnokrevné krve/genů je silně spjat se sportovní výkonností v drezuře i parkuru, ačkoli pro skokové koně je jí třeba v dalších generacích.

Graf 2

Zvýšení podílu plnokrevné krve pozitivně ovlivňuje drezurní index, zatímco skokový index ovlivňuje negativně. Na druhou stranu, koně s 25% podílem plnokrevných genů vykazují mnohem lepší skokové hodnoty než koně zcela bez krve.

Graf 3

Plnokrevník měl velký vliv na zlepšení exteriéru hannoverských koní. Hodnoty pro exteriér jsou pozitivně ovlivněny plnokrevnými geny až do podílu 62,5 %. Vykazují pozitivní vliv plnokrevníků na rámec, saddle position (tvar hřbetu v podsedlové části - pozn. př.) a typ. Připařování plnokrevníků v prvních dvou generacích zároveň pozitivně ovlivnilo hodnoty pro drezuru a exteriér. Polokrevníci plnokrevníky v jejich pozitivním vlivu překonali. Nicméně plemenné hodnoty za skok byly připařováním negativně ovlivněny.

Závěr badatele Floriana Sitzenstocka mne mate, neboť navzdory tomu, že jeho úžasný výzkum ukazuje to, co Arnaud Evain intuitivně věděl, končí opakováním tradiční moudrosti:

Je maximálně vhodné v chovu zvýšit využití plnokrevných a polokrevných hřebců, stejně jako polokrevných klisen. Zvýšené využití, zejména nových plnokrevných otců, stejně jako mladých hřebců s vysokým podílem plnokrevné krve, umožní prokázat těmto hřebcům své kvality. Vysoký podíl plnokrevné krve v původech může být garantován pouze tehdy, pokud bude anglický plnokrevník nepřetržitě využíván i v současnosti.

Výsledek výzkumu Floriana Sitzenstocka byl zveřejněn v červenci 2009 v časopisu Der Hannoveraner, společně s komentářem Dr. Ludwiga Christmanna:

Ladykiller„Florian Sitzenstock ve své dizertační práci došel k tomu, že dnešní populace hannoverských koní v sobě nese 25% podíl plnokrevných genů. Zkoumal posledních třicet let, období, během kterého se v tomto plemeni událo mnohé. Všeobecně se vyvinul typ, čímž míníme: více horkokrevných koní s dlouhýma nohama, s žádoucími tzv. vlastnostmi jezdeckého koně. Potřeba zušlechťovat se již nezdá tak nutná jako před 30 lety. Neznamená to ale, že bychom se měli anglického plnokrevníka coby zušlechťovatele vzdát. Znamená to, že můžeme k využití plnokrevníků v chovu přistupovat s jistým klidem, ale s nutnou důsledností.

Klid znamená, že by měli být využíváni jen ti plnokrevníci, kteří oplývají dobrým pohybem, jezditelností a/nebo skokovým talentem. Důsledností je míněno i nadále nutné hledání takových plnokrevníků. Rozdíl ve využití plnokrevníků v chovu drezurních a skokových koní je jasný. Skutečnost, že zvýšený podíl plnokrevné krve pozitivně ovlivňuje hodnoty pro drezuru, je jistě úzce spojena s unikátní situací v hannoverském chovu. Během doby, které se výzkum věnoval, totiž v hannoverském chovu působili výjimeční plemeníci jako Lauries Crusador xx, Prince Thatch xx a Sunlight xx - všichni tři víceméně drezurně orientovaní. A vliv Lauries Crusadora xx nadále pokračuje. V dnešní době prokazují důležitost plnokrevných genů i u skokanů koně, jako jsou Shutterfly a Souvenir, oba pocházející z polokrevných matek.

Nicméně: v dnešním velmi specializovaném chovu skokových koní je téměř nemožné, aby se plnokrevný otec prosadil coby otec špičkových skokových koní. Avšak v druhé generaci se pak prosazují vlastnosti jako ochota k práci, rychlé reakce a tvrdost. V novodobé historii to byli právě synové plnokrevníků, z nichž se stali mimořádní producenti skokových koní, např. Cor de la Bryère (po Rantzau xx), Landgraf (po Ladykiller xx) nebo Furioso II (po Furioso xx)."

„Závěr: moderní chov sportovních koní potřebuje plnokrevníky i v budoucnu a pro chovatele zůstávají kvalitní polokrevné klisny cenným artiklem."

Bylo by s podivem, kdyby některý z velkého tria Rantzau xx, Ladykiller xx a Furioso xx měl v dnešní době dostatek klisen, aby si udělal jméno. Neměli žádné renomé potřebné pro moderní plemenné hřebce. Jediným plnokrevníkem, na kterého si vzpomenu za posledních 20 let, který dokázal zkombinovat skokovou kariéru s úspěšnou kariérou plemeníka, byla francouzská hvězda - Laudanum xx. A to přitom jeho kariéra v chovu vypadala na absolutní katastrofu, než si ho vzal pod křídla marketingový génius, francouzský žurnalista a chovatel, Bernard le Cortois.

Přesto mi na konci našeho rozhovoru Arnaud Evain mající připomínku o tom, že „krve" máme v existující populaci dostatek, řekl: „Ale kdybys náhodou věděl o nějakém dobrém plnokrevném hřebci, dej mi prosím vědět..."

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: