Rychlé odkazy:
Popelky na sněhu
23. 12. 2010 18:00
Autor: Michaela Burdová Foto: archiv autorky Rubrika: Fejetony Počet přečtení: 3104 Počet komentářů: 17 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát
Kdepak ty ptáčku hnízdo mááááš… a Popelka na bílém Juráškovi ladně cválá bílou plání k horizontu - šťastná, krásná, s vlající loknou, rozevlátými hedvábnými šaty a s vysněným princem v patách. Podle mého taky pěkně zmrzlá.
Už jen její objevení na dvoře ve chvíli, kdy princova naděje pohasla s poslední haksnou snažící se narvat do Popelčiny titěrné obuvi, by mohlo směle aspirovat na televizní šot varující před nemocemi z nachlazení, prostydlými ledvinami a vaječníky.
Podej mi střevíček, dí Šafránková ze sedla svého koně s nonšalantně odhalenou nožkou. Pod bílou punčochou pravděpodobně sténaly stažené cévy panickou hrůzou z omrzlin. Obličeje herců však nejeví žádné známky přemáhaného třesu. Zuby nedrkotají. Jsou profesionálové a mají své metody. A jsme v pohádce, která nám dává dokonalou a uvěřitelnou iluzi reality. Tu správnou porci romantiky.
Nejednou jsem vyslechla zasněnou touhu cválat sněhovou plání „jako Šafránková v tý Popelce". Nejednou jsme my, romantické dívky a ženy, zimní krajinou cválaly. Od kopyt lítaly gejzíry prašanu, slunce mu házelo třpytky oslňující zrak. Tím však veškeré podobenství s filmovou scénou končí. Místo loken čepice naražené přes uši, místo šatů nadýchané myšelinní bundy, místo punčošek dvoje, troje kalhoty nebo v lepším případě termorajtky. Naše nožky se hřály v termobotách, za starých časů v tzv. důchodkách. V našich hrudních koších však tepalo srdce něžné princezny pádící krajem na ušlechtilém oři.
Občas se však scéna odvíjela trochu jinak. Jurášek totiž nevyhazoval a Libuška nemusela brázdit svým obličejem závěje. Jurášek se nerval jak prase, takže dálava se nezměnila v trapných dvacet vteřin přemýšlení, kde si asi lehnem. Jurášek byl vychovaný džentlmen (jinak by si nezahrál).
Dívčí sny bývají plné romantiky a princezna na bílém koni cválající zasněženou plání je jedním z nich. Některé stačí jen zasněžená pláň a kůň může být hnědý. Jiná sní o tom, že si zacválá, aniž by v průběhu akce opustila sedlo. Škoda jen, že cesta od představy k naplnění vysněné romantické chvíle trvá tak dlouho a navíc bývá sakra klikatá, místy kamenitá s prudkými výstupy a sestupy.
A tak slezu z toho blázna, co zřejmě Juráška považuje za nudného suchara bez kousku pochopení pro pořádný odšťuch, a pustím si pohádku. Hádejte jakou.
Připojené obrázky
Ohodnoť článek:
1 2 3 4 5
Čím více bodů, tím lepší hodnocení.
Linkuj na:
Naši partneři
-
-
EQUISERVIS spol. s r.o.
Servis pro vás a vašeho koně.
www.equiservis.cz
info@equiservis.cz
+420 257 316 782
-
Copyright (c) 1997 - 2011 EQUICHANNEL.cz - ISSN: 1213-0737
E-mail: info@equichannel.cz
EQUICHANNEL.cz je členem internetové reklamní sítě OUTDOORNET
Komentáře
rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře
Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího
přesně tak...
19:38 - 23. 12. 2010No to je parádní článek :-D Musím se přiznat, že taky patřím mezi ty romantické "Popelky-mischellinky" a rok co rok doufám, že TENTOKRÁT se své představě přiblížím zase o něco víc :-))
super :))
19:46 - 23. 12. 2010Dokonalo vystihnuté :))
Zakaždým, keď sa nejaký laik začne rozplývať nad tým, aké musí byť strašne romantické cválať zasneženým lesom, tak vidím rudě :)) Neviem čo konkrétne má byť romantické na teplote pod nulou, rukami zrmznutými tak, že sotva udržím oteže, tonám snehu, ktoré poctivo zbieram z vetiev stromov - za krk, za boty, rajtky premoknute, a k tomu dokladne vystate zviera, ktore podo mnou dela grr grrr frrr a prdel lieta meter nad zemou - no proste, romantiku si predstavujem uplne inak :)) Ale musim priznat, ze obcas sa takyto krasny cval na poli v cerstvom prasane pri teplote kolem nuly podari - asi tak jednou. Zvysok zimy je jedno velke utrpenie :))
Nejsme náhodou příbuzné?
19:57 - 23. 12. 2010Se mnou už se na Popelku nikdo nechce dívat, protože mé hlasité úpění nad cvalem v lehkých šatičkách v mrazu jako kráva, doprovázené komentáři o realitě, je rok od roku intenzivnější.
Ani otázku "A kdy vyjedeš, do polí jako Popelka, na tvém bílém koni?" už nepokládají, protože obličejová mimika na vyjádření názoru bohatě stačila, i bez doplňující informace o vyvaleném bílem oku běžícím metr před koněm a nudli, která s lehkým odstupem vlaje za ním.
Nevím, jak to Popelka udělala, protože té sopel ani neteče... Já bych na konci pole měla plnej kýbl.
Štastné a veselé:-)
méně sněhu,prosím...
20:09 - 23. 12. 2010já prosím o míň sněhu, protože s vrstvou sahající až ke karpům a místy i nad se horko těžko cválá. Jedině, kde tak jako můžeme je na vyšlapaném oválu, ale to rotujeme dokolečka dokola a to má nemá s romantikou nic společného...mráz a zimní nečas mi nevadí, protože já jsem narozdíl od Popelky soudná a pořádně se na to ježdění obleču...:-))
Popelkám zdar
20:36 - 23. 12. 2010Díky:)) Možná je štěstí, že Popelka na Juráškovi na té pláni ještě ladně nepokořila nějaké bytelné dvojbradlí, to bychom tu romantiku měly ještě těžší. Myšák - ano, je hluboký, těžký a teď to ještě zmrzne. Krokovka po bílých, ale naprosto nepoužitelných loukách to jistí. Milé Popelky (něco na té příbuzenské plemenitbě bude), přeji šťastné a veselé a oříšky plné splněných přání.
výborně vystiženo:-))
07:19 - 24. 12. 2010Děkuji za článek po ránu mi zvedl náladu:-))
:-)))
09:09 - 24. 12. 2010taky znám xD Kéž by můj koník byl stejný jako Jurášek :-D
Znám....
09:35 - 24. 12. 2010Každou zimu trpím tímhle popelkovským syndromem. Sníh, les, šiml pode mnou, stromy nade mnou, vlající tmavý dlouhý vlas můj i ten koňský (pravda - v zimě poněkud zažloutle bílý)....něco chybí, sakra....aha, to bude ten Goťák :-)) ..... a coby, proč bych si nezazpívala, že...co na tom, že už jsem taky pěkně starší a neéterická Popelka, jistá podoba tu při dobré vůli je, vlasy na to mám :-)) ...... a z plných plic doslova na lesy dám průchod té náladě...Kdepak ty ptáááčku hníííízdo máááš? Váááá va va....... les je velký a jen můj, že....sice mi chybí slova, tak improvizuji z plných plic a z plnýho srdce, který jásá nad tou romantikou...láááá, la lááá lalá!
Paráda. Cítím se přímo popelkovsky.
Dokud za rohem nepotkám lesníky, jak celí zrudlí smíchem se plácají do stehen a kývají na mě..no - dobrý to bylo! No a to teda pro změnu zrudnu já - je mi stydno, že mě - dospělou, někdo přichytil u \"hraní\" na pohádku... muselo to být slyšet na celý les, že.....
Pořád si zpívám. Ale už potišeji :-))
Moje setkání s princem...
10:39 - 24. 12. 2010V srpnu 1984 jsem se setkala s princem... Pravda, bez koně, ale Trávníček je prostě princ. Můj táta slavil šedesátiny a jeho kamarád Staš přijel se Simonou i jejím tehdejším manželem Trávníčkem. Při podání ruky jsem málem omdlela - ne štěstím, ale tím stiskem.. Moji křehkou osmnáctiletou ručku drtil stisk dřevorubce.
Ten večer byl v televizi povídkový film, v jedné povídce hrál i Pavel. Dosud ji neviděl a chtěl se kouknout, jak to dopadlo. V obyváku u televize byla velká společnost, u mě v pokojíku v podkroví druhá televize. K televizi se pohodlně natáhl na můj gauč a já od té doby žiju s lehce "princeznovským" pocitem, že jsem měla "v loži" nejslavnějšího českého prince dvacátého století.
Horší to bylo s odchodem z pokoje, protože můj střední knírač na něj při vstávání z gauče hodně zle vrčel a tvářil se, že ten cizí chlap tam nepatří a kousačky na cvičáku nebyly trénovány nadarmo...
Dopadlo to dobře, Trávníček přežil celý a já mám milou vzpomínku. Teď jezdím koukat na bělouše do Kladrub. A na prince s opratěma, ti jsou zajímavější než ten televizní.
šaty x kůň
11:57 - 24. 12. 2010Reaguje na 5.
Míšo děkuji,
Ta pohádka je pro mne ta nejhezčí ze všech. Kombinace krásné šaty, kůň a princ k tomu byla pro dívky mé doby nedosažitelná. Jako městské dítě jsem si tu touhu začala plnit jednu po druhé. Nejdřív společenský tanec a tam krásné zdobené šaty (a začala jsem tušit zradu - i na závodech mi byla zima, natož kdybych v tom vylezla ven), potom přišel princ. No a ke koni jsem se dostala už v zcela neprinceznovském věku:-). Pravda je, že kombinace princ na bílém koni a já na hnědákovi mne naprosto uspokojuje a po těch šatech do mrazu opravdu netoužím:-).
Krásné pohodové vánoce v kruhu blízkých přeje všem,
Vlaďka
Přání
14:19 - 24. 12. 2010Já myslím, že vysvětlení je prosté - Popelku hřála láska...
Přeju vám všem do nového roku to samé, ale pro jistotu bych to přecejen pojistila těma termorajtkama - tím se nic nezkazí :-)
Martina.
vanocni vyjizdka
19:45 - 24. 12. 2010Ano, hezky vystizeno. Dnesni stedrovecerni vyjizdka byla s kamaradcinym padem z Juraska (opravdu se tak jmenuje) a ja v sedle nadupaneho vyhazujiciho milacka. Ale stejne to pro me bylo jak z pohadky :)
na sněhu,ve sněhu,pod sněhem
10:05 - 25. 12. 2010Letos je sněhu dost (aspoň u nás) a tak i my vyrážíme ven na zasněžené louky. Ač jsem samozřejně lépe oblečená než Popelka, stejně je mi pěkná kosa (o té střele podemnou se radši nezmiňuji).
Ale i nám se povedl krásný okamžik... cválám si po zasněžené louce (zmrzlá ještě najsem a kůň je vyjímečně k udržení,protože za námi si to supí hafling s kamarádkou na zádech a můj oř se bojí aby ho nenechal moc daleko za sebou), sníh se třpití a je to prostě krása....
No netrvalo to dlouho-pod romantickým prašanem byla veliká louže,koni se rozjely nohy a "parádně" jsme se zklouzli po břiše....
Naštěstí se nám nic nestalo,jen teď z té "Popelkovské romantiky" máme s valachem trochu hrůzu.
filmový sníh
22:12 - 25. 12. 2010Inu popelce nebylo zima z jednoho prostého důvodu :) sníh byl molitanový a někdy koncem léta. Alespoň to říkali ve filmu o filmu :) Filmy jsou prostě krásné ale od života jaksi vzdálené...
tak to nie !
23:09 - 25. 12. 2010Reaguje na 14.
Tak tomu odmietam verit !! To by som prisla o posledne iluzie v zivote !!! To by toho umeleho snehu museli mat sakra moc, a urcite by v tej dobe neboli schopni ho naaranzovat tak autenticky. Nie nie, ten sneh musel byt pravy, inak uz nebudu Vianoce nikdy ako pred tym.
Sníh
23:21 - 25. 12. 2010Sníh je zcela reálný, napadaný z nebe. Ale filmaři se už báli že tu závěrečnou scénu nenatočí, protože pořád ne a nebyl. Pak jim nakonec spadl ten poprašek na kterém na závěr cválají Popelka s princem.
sníh
08:08 - 06. 01. 2011Reaguje na 16.
Ano, sníh je reálný. Scéna byla natáčena na Šumavě a Juráškové byli asi tři nebo čtyři(?). Stejně jako všechny zimní scény (jak se Popelka s princem, Kamilem a Vítkem honili po lese atp.). Popelka měla být původně pohádka letní! To bysme teda dneska asi neměly nad čím vzdychat. Ovšem filmaři nestihli vše připravit, vyřídit povolení atd. a tak se její výroby posunula do zimního času. V Německu museli filmaři použít sníh umělý, protože kolem zámku nebylo ani smítko. Také proto je scéna, kdy přijíždí královský průvod na zámek točená z podhledu. Aby nebyl vidět ten třeskutý podzim :-) A závěrečný cval původně dopadl tak, že se princ Trávníček rozjel a po pár cvalových zmizel i s koněm v obrovské závěji. Když se odtamtud vyhrabali, museli si pak trasu najezdit (nevím, jestli ji něčím neupravili (traktor, válce?)), aby nedošlo k podobné situaci, kdy sebou třísknou, protože zajedou do příliš hlubokého sněhu. Pan režisér Vorlíček to tak vyprávěl, že nejdřív zoufale čekali na sníh a pak, když konečně napadl téměř v závěru zimy, bylo ho zase moc. Mimo jiné proto se Popelka s těmi třemi honí po lese a běhají víceméně ve vyšlapaných cestách asi v půl metru sněhu. Ráno musel celý štáb naklusat a vyšlapat po lese cestičky, jinak by herci byli uštvaní k smrti po prvních 50ti metrech. Přesto nebo právě proto je Popelka předobrazem pravé zimní romantiky. Když rezatina právě cválá klidně a sníh se třpytí (= výjimečně jedu za denního světla, případně se třpytí pod svitem čelovky), taky si místo Karla Gotta zapěju z plných plic "Kdepak ty ptáááčku hnííízdo máááááš...." Ach...