Pomocné otěže při lonžování

23. 07. 2012 05:00

Obrázky: 10

Autor: Sue Morris Foto: archiv autorky Seriál: Zápisník klasického ježdění Zdroj: ClassicalDressage.co.uk Překladatel: Dominika Švehlová Počet přečtení: 15332 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Při lonžování koně možná jednoho dne dojdete k tomu, že budete potřebovat něco víc, než jen obnosek, lonž a bič. Sáhnete po některém typu pomocných otěží. Jenže různé typy mají různý účinek na koně; proto se v dnešním díle Sue Morris podívá na ty nejpoužívanější z nich a zmíní několik důležitých i zajímavých rad a postřehů k jejich používání.

Vyvazovací otěže

Když kůň chodí na lonži ve stopě (zadní kopyta následují stopy předních kopyt), začíná se pohybovat skrze hřbet a krk se natahuje dopředu a dolů, můžeme zvážit připnutí vyvazovacích otěží.

Který typ vyvazovacích otěží použít?

a) Celé kožené nebo vyrobené z nějaké tkaniny bez gumy či jiného pružného doplňku.
b) Kožené nebo vyrobené z nějaké tkaniny doplněné o pružnou část.
c) Kožené nebo vyrobené z nějaké tkaniny doplněné asi v polovině délky o gumový kroužek.

Já preferuji celokožené nebo tkané (nylonové) otěže bez jakéhokoli pružného doplňku, aby při pohybu koně neposkakovaly nebo si kůň do otěží nelehal. Pokud jsou otěže nepružné, ve chvíli, kdy si do nich kůň lehne, povolí hned, jakmile i on povolí. Pokud však mají pružnou/gumovou část, ta se natáhne a otěže pak budou táhnout dozadu i ve chvíli, kdy kůň už povolil.

Jaká je korektní délka vyvazovacích otěží?

Zeptejte se koně. Já vidím ve vyvazovacích otěžích doplněk pro již pokročilejší výcvik koně, nikoli prostředek, který ho má učit se vyklenout nebo nést hlavu v určité pozici. Jejich úkolem je naučit koně, aby se za nimi vytáhl a přišel na přilnutí beze strachu, aby jim věřil stejně, jako bude věřit rukám jezdce.

Při nastavování vyvazovacích otěží je obecně doporučeno postavit se před koně (možná budete napoprvé potřebovat pomocníka) čelem proti němu. Narovnejte ho tak, aby jeho krk a hlava byly rovné a uprostřed mezi plecemi (tj. nebude se dívat doleva ani doprava). Přestože se považuje za správné připnout nejdříve vnější otěž a až pak vnitřní (stejně jako jezdec nejdříve zkracuje vnější otěž před vnitřní, když jde jezdit), je v tomto případě lepší se ujistit, že obě vyvazovací otěže jsou nastavené na správnou délku ještě před tím, než se připnou k obnosku nebo udidlu, takže kůň nebude čekat ohnutý vyvázáním do jedné strany, než vy se vymotáte s nastavováním druhé otěže.

Když nastavujete délku vyvazovacích otěží, nebo koně vedete s otěžemi ještě nezapnutými, ujistěte se, že mu z těla nevisí volně. Mohou se pohupovat okolo jeho nohou nebo v horším případě do nich šlápne. Pokud je nepoužíváte, připněte je ke kroužkům na obřišníku nebo na přední straně sedla.

u ohnutého koně je vnitřní vyvazovací otěž volnějšíV ideálním případě se má upravovat délka vyvazovacích otěží i během práce, pro cval nebo pro delší nebo úplně první krokování se mají prodloužit. Myslím si, že jsou nejvhodnější pro práci v klusu, kdy kůň musí krkem pohybovat méně, aby se vybalancoval.

Mají být obě vyvazovací otěže stejně dlouhé, nebo má být vnitřní kratší?

Na toto téma se vedou stále velké diskuse. Pro základní lonžování preferuji mít obě vyvazovací otěže stejné dlouhé, ale zmíním názor jednoho francouzského trenéra, který je používá různě dlouhé, a to tak, že prodlužuje vnější otěž, místo aby zkracoval vnitřní. Je to velký rozdíl. Toto nastavení vyvazovacích otěží je uzpůsobeno pro práci, kdy kůň už chodí skutečně na otěži.

Vyvazovací otěže jsou nejúčinnější, když se používají v klusu, protože v tomto chodu není pohyb hlavy a krku koně tak výrazný. Na začátku lonžování nechávám svého koně chodit v kroku - na obě ruce - bez vyvazovacích otěží. Ty pak zapnu a nechám volné pro zahřívací klusovou fázi. Lze je později zkrátit na momentální optimální pracovní délku pro daného koně (uvědomte si, že tato délka se může den ze dne měnit, dokonce se mění i v rámci jednoho lonžování). Pokud lonžuji mladého nebo nezkušeného koně, nechávám ho průběžně odpočinout v kroku, kdy vyvazovací otěže odepínám, takže se může dobře natáhnout. Pokročilí koně mohou mít vyvazovací otěže zapnuté i během krátkých přestávek v kroku, aniž by to způsobilo nějaké větší problémy.

pohyb s jednoduchými vyvazovacími otěžemiVídeňské otěže

Těmto otěžím se říká také Laufferovy otěže podle muže, který je poprvé použil/zavedl v roce 1900 (pozn. překl.: česky je známe také pod názvem dvojité vyvazovací otěže).

Jednoduché vyvazovací otěže jsou kritizovány za to, že neumožní, aby kůň pohnul udidlem mimo kružnici, zatímco dvojité vyvazovací otěže umožní udidlu pohybovat se po elipse. To zajistí velký pocit „svobody", který někteří koně preferují.

Použití tohoto typu vyvazovacích otěží zastávají i klasikové Gerd Heuschmann a Klaus Balkenhol, protože ukazují koni cestu dopředu a dolů.

dvojité vyvazovací otěžeObrázek vlevo ukazuje, jak se vídeňské otěže zapínají. Jsou mnohem všestrannější a jednotlivé otěže (které mají na obou koncích přezky) lze zapnout do různých kroužků obřišníku pro nastavení různých výšek. Tyto dvojité vyvazovací otěže umožňují hlavě koně větší pohyb a vedou ke stabilnějšímu přilnutí, protože mu umožní více si s otěžemi pohrát.

trojúhelníkové otěžeNa obrázku vpravo je vidět trojúhelníkovitý způsob zapnutí těchto vyvazovacích otěží, tedy jedním koncem mezi přední končetiny, což může koně nutit, aby byl více na předku. Sice koni umožní jistý omezený pohyb hlavou nahoru, ale převážnou akcí je pohyb dolů. Protože tyto otěže poskytují jen malý prostor pro „pohrávání si s otěžemi", kůň může najít únik od jejich tahání s každým krokem tím, že se dostane za kolmici.

Chambon

Lafferovy/vídeňské/dvojité vyvazovací otěže a chambon se začaly používat přibližně ve stejnou dobu. První zmíněné využívali více rakousko-maďarští trenéři, druhé zase Francouzi.

Chambon - nazývaný podle svého objevitele, člena Cadre Noir ze začátku 20. století - může být velmi užitečnou výcvikovou pomůckou pro koně, kteří nedokážou používat hřbet a při hledání přilnutí se dostávají nad otěž. Často to nejsou kandidáti pro použití statických vyvazovacích otěží, protože ty mohou u nich vyvolat stejný naučený reflex ztuhnutí, jako pro ně znamená jezdec, který drží přilnutí na příliš pevných otěžích.

Existuje podobná výcviková pomůcka zvaná gogue - pojmenovaná po jiném francouzském důstojníkovi kavalerie jménem René Gogue, nikoli de Gogue. Francouzský název této pomocné otěže je rênes de Gogue (v překladu Goguovy otěže) a odtud pocházejí ony zmatky. Na něm má kůň trochu méně volnosti v pohybu hlavou a krkem a gogue navíc může tím, že stahuje bradu dozadu, některé koně vylekat a způsobit, že se převrátí.

Pokud se s mladým koněm od začátku pracuje korektně, nepotřebuje žádný chambon, a v ideálním světě, kde bychom všichni měli nekonečně mnoho času, by nebyl potřebný ani pro ty méně perfektní jedince. Ale existují „podomácku" zkažení koně, kteří mají z této pomůcky užitek. Byla bych mnohem raději, kdyby lidé v takových případech korektně používali tuto pomocnou otěž, než aby sahali po udělátku, které je v UK často první volbou - i pro koňské fyzioterapeuty - postroji Pessoa.

Nejedná se o zkratku ve smyslu usazení hlavy v určité pozici nebo o zajištění určitého držení těla, ale může pomoct - stejně jako dvojité vyvazovací otěže - ukázat koni cestu dolů dříve, než si na jeho křehký hřbet sedne jezdec. Není nic více poškozujícího, než kůň s prohnutým hřbetem, který se táhne po předku a nepoužívá svoji záď. To způsobuje, že základna krku (pozn. překl.: část krku před kohoutkem) se zastrčí mezi lopatky, zadní končetiny tak nebudou schopné došlápnout pod tělo a břišní svaly nebudou moct se aktivně podílet na podpoře páteře.

Někdo by mohl argumentovat, že pokud jste dobrý (klasický) jezdec, měl byste být schopen napravit koně ze sedla. To je teoreticky možné, ale já preferuji, když se začne ze země, protože já raději pracuji se staženými, tuhými, naprosto nekorektně používanými svaly prostřednictvím citlivých cviků, které koni umožní objevit pro něho korektní a mnohem účinnější způsob používání vlastního těla bez extra váhy někoho, kdo mu sedí na těchto již tak slabých svalech.

V současné době využívám při výcviku koní mnohem více práce na ruce (včetně ohýbání a práce na dlouhé a krátké otěži), než jsem dělala dříve, a zjistila jsem, že v mnoha případech nepotřebuji žádný typ výcvikových pomůcek. Není to samozřejmě zázračné řešení; je jen třeba se naučit jinou sadu dovedností, která, pokud se ji naučíte bez dobrého základu, může způsobit tolik problémů, kolik může způsobit používání pomocných otěží.

kandidát pro korektní ježděníkandidát pro chambonKůň vlevo je pravděpodobný kandidát pro korektní ježdění.

Kůň vpravo je kandidát pro chambon.

Je velmi důležité chambon nastavit korektně. Není to zařízení, které má koně přinutit k nějakému držení těla nebo mu stáhnout hlavu dolů. Má začít působit pouze ve chvíli, když kůň zvedne hlavu (dost dlouhá cesta) nad pozici, která je potřebná pro provedení požadovaného pohybu na základní úrovni.

chambon koni brání nadměrně zvedat hlavuMnoho lidí si myslí, že chambon působí prostřednictvím tlaku na týl, který koně „donutí" snížit hlavu. To je do jisté míry pravda, ale stane se ještě jedna věc. Když kůň zvedne hlavu, lanko připnuté do kroužků udidla ho vytáhne do koutků huby, vyvine tlak na koutky nebo patro huby v závislosti na pozici jeho hlavy a krku.

Chambon koni brání pouze v nadměrném zvednutí hlavy a krku; volný pohyb do stran, dopředu a dolů nijak neovlivní. Zároveň nevyvíjí žádný tlak směrem dozadu, na rozdíl od gogue, u něhož jde lanko skrze kroužky udidla a ve výšce prsou je zapnuté do řemene vedoucího mezi přední končetiny koně. Pokud se kůň cítí být uvězněný v tomto trojúhelníku, může zpanikařit a bude se snažit dostat nad lanko, což může mít za následek vážná zranění koně i lonžujícího.

Je velmi důležité, aby kůň byl lonžován korektně, aby aktivně pracoval zezadu, s týlem nad úrovní kohoutku - v této pozici nebude žádné napětí na šíjový vaz a tan bude volně pružit.

korektní práce na chambonunekorektní práce na chambonuObrázek vlevo: Kůň zvedá končetiny, používá břišní svaly, aby zvedl hřbet a zapojil svaly horní linie; krk je teleskopicky vytažený dopředu a ven.

Obrázek vpravo: Kůň se táhne na předku, má snížený krk, hlezna nepracují.

(S poděkováním Hilary Legard, která společně s Elizabeth Launder napsala publikaci „Understanding the Chambon", za její laskavé svolení použít tyto tři ilustrace chambonu.)

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: