Poklady Britských ostrovů - původní plemena koní Velké Británie

24. 05. 2018 05:00

Obrázky: 10

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová, archiv RBST Rubrika: Chov koní Počet přečtení: 1668 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Původní plemena koní a pony Velké Británie... ne všichni máme tak docela jasno, co si pod tímto termínem vybavit. S představiteli některých těchto plemen koní a pony se ale dnes již setkáváme i na území České republiky a z toho důvodu bychom měli mít nejen o jejich názvech, ale i o jejich historii, hodnotě a významu alespoň základní povědomí.

Nežijeme na izolovaných, hranicemi států vytyčených ostrovech. Jsme nedílnou součástí genetické diverzity planety. Proto by v našem zájmu neměly být jen "naše vlastní" genetické zdroje, naše vlastní národní plemena, nýbrž i ta, které jsou nám geograficky vzdálenější.

V tomto několikadílném seriálu si tedy plemena koní a pony, jejichž domovem jsou Britské ostrovy, představíme hezky jedno po druhém.

Koně a pony v genetických zdrojích Velké Británie

Velká Británie je zemí, která má ke koním obecně velmi blízko a ke „svým“ původním plemenům zákonitě tedy ještě blíž. Pozornost je jim již několik desetiletí intenzivně věnována nejen na vládní úrovni, ale ocitla se v centru pozornosti i mnoha neziskových organizací a charitativních projektů.

Již v roce 1973 byla založena organizace Rare Breeds Survival Trust (RBST), jejíž náplní je zajistit existenci a životaschopnost všech původních genetických zdrojů hospodářských zvířat Velké Británie. V rámci tohoto projektu je v VB prováděn sběr genetického materiálu za účelem zajištění budoucnosti původních druhů hospodářských zvířat – skotu, ovcí, prasat, koní, koz a drůbeže.

Organizace RBST již na startu získala velkou podporu, publicitu a je významně podporována například i princem z Walesu, což je nejen pro plemena koní prestižní, ale i maximálně přínosné. Projekty podporované královskou rodinou mají vyšší popularitu, vysokou úspěšnost a je o ně širší zájem.

V seznamu ohrožených druhů koní Velké Británie uvádí Survival Trust v kategorii Critical (kriticky ohrožená plemena - evidováno méně než 300 chovných klisen v rámci plemene) plemena Cleveland Bay Horse, Hackney Horse a Hackney Pony, Dales Pony, plemeno Suffolk Punch (Suffolk Horse) a Eriskay Pony.

Mezi Endangered (ohrožená plemena - 300 až 500 evidovaných chovných klisen) jsou řazena plemena Dartmoor a Exmoor pony.

Mezi tzv. Vulnerable (zranitelná plemena - s 500 až 900 evidovanými chovnými klisnami) pak patří Clydesdale, Fell pony a Highland pony.

Jako At risk (v riziku - 900 až 1500 evidovaných chovných klisen) je na seznamu veden Shire Horse.

V kategorii Minority (1500 až 3000 evidovaných chovných klisen) je plemeno New Forest pony.

V kategorii Other (více než 3000 evidovaných chovných klisen) jsou vedena všechna ostatní britská nativní plemena. V současné době nejsou vážně ohrožena, ale zůstávají evidována v genetických zdrojích a jejich plemenné knihy a činnost chovatelských společností podléhají přísné kontrole.

Proč jsou původní britská plemena skutečnými hipologickými "korunovačními klenoty" Británie?

Britské ostrovy jsou svou celkovou rozlohou v podstatě velmi malou ostrovní zemí. Přesto ale disponují pozoruhodnou rozmanitostí jak v plemenech hospodářských zvířat, tak i plemen koní a pony. V současné době je evidováno 16 původních plemen koní.

Přestože je těmto plemenům již dlouhodobě poskytována podpora, počty chovaných zvířat stále klesají. V reakci na tuto situaci se v minulém roce v britských médiích a tisku rozjela široká kampaň, která má za cíl zvýšit povědomí Britů o jejich národních plemenech koní a pony a přimět je k jejich intenzivnější a účinnější podpoře. Genetické zdroje totiž v současné době tvoří pouhé jedno procentu z 1,4 milionu koní, kteří na Britských ostrovech žijí. Jedná se tedy o necelých 14 000 koní, což je skutečně alarmující číslo. Počty koňovitých mají v VB vzrůstající tendenci, přesto v posledních pěti letech každoročně klesá počet hříbat narozených ohroženým nativním plemenům.

Vědecké omyly a jejich důsledky

Na snižování velikosti populace původních britských plemen a jejich neutěšené situaci se nepodílí jen zvýšený zájem o moderní teplokrevná plemena a dostihový sport, ale i některé "vědecké omyly", které byly zavedeny do praxe. Britové například zásadním způsobem chybovali, když ve svých přírodních rezervacích v rámci uskutečněných projektů péče o krajinu, které navracely velké kopytníky do určitých lokalit, využili polské koniky.

V dobré víře totiž podlehli "vědecké dezinformaci". Ještě nedávno vědci považovali právě plemeno polský konik za nejbližší příbuzné původních divokých koní Evropy a právě toto plemeno tedy pro projekty obnovy krajiny doporučovali. Věda ale pokročila a tento předpoklad se ukázal jako mylný.

Genetické a archeologické analýzy plemene exmoor pony (obdobné výsledky mají ale i například plemena eriskay a dales pony), totiž prokázaly, že toto plemeno nejen svým zbarvením, ale i velikostí a typem podstatně více odpovídá divokým koním, kteří v minulosti obývali oblasti střední a západní Evropy.

Nedávno bylo u plemene exmoor pony dokonce identifikováno několik unikátních genetických znaků, které exmoor pony jako jediný sdílí s původními divokými koňmi Evropy. V rámci uskutečněných genetických a archeologických analýz byli testováni i huculští koně, polští konici, dülmenští pony a některá další plemena. Analýzy ale prokázaly, že tato plemena jsou modernější a byla v minulosti křížena s jinými plemeny.

V péči o krajinu a její diverzitu by tedy měla být, nejen v VB, ale i v Evropě, využívána původní britská plemena - exmoor pony (jehož, kvůli "opožděnému" nástupu těchto projektů u nás využíváme v České republice) nebo další z kriticky ohrožených z britských plemen - například vzácný eriskay pony (plemeno žijící na ostrově Eriskay, v roce 2017 bylo registrováno pouze pět hříbat tohoto plemene) nebo dales a dartmoor pony.

Divocí koně Evropy na Britských ostrovech?

Mnozí z nás si asi položili otázku, proč právě na Britských ostrovech najdeme nejbližší příbuzné původních divokých koní Evropy.

Předchůdci dnešních britských nativních plemen se na Britské ostrovy dostali již v době ledové, kdy ostrovy s kontinentální Evropou spojoval ledovcový most. V době ledové totiž byla Británie z velké části pokryta ledovcem a ostatní plochy pokrývala tundra. Po roztátí ledového pevninského mostu před asi 14 až 15 000 lety, se oblast ocitla v izolaci, která způsobila, že vývoj místních plemen probíhal v podmínkách odlišných, než tomu bylo v kontinentální Evropě. Koně zde byli po celá tisíciletí formováni hornatým, obtížně prostupným terénem, poměrně drsným klimatem, chudou vegetací horských vřesovišť a močálů a jejich populace zůstávaly v izolaci.

K osídlení Velké Británie došlo až v posledním tisíciletí před naším letopočtem. Společně s novými osadníky sice byla na ostrovy importována i nová plemena koní (skotu, koz a ovcí), ta se ale s původními plemeny křížila jen ojediněle. Této skutečnosti výrazně přispěla uzavřenost horských údolí a nepřístupnost náhorních oblastí. Stáda poníků se v důsledku izolace, selekčního tlaku a dokonce i vládních nařízení postupně zformovala v jednotlivá "lokální" plemena a s nově importovanými se mísila jen příležitostně, což genetické analýzy dokládají.  Významný vliv na "čistotu" populace malých pony plemen měl například zákon, vydaný Jindřichem VIII v roce 1535, který nařizoval "ukamenování" všech koní, jejichž kohoutková výška byla do 15hh -152 cm. Tento zákon měl zajistit dostatek pastvy pro koně "schopné nést rytíře v plné zbroji". Zákon zrušila až v roce 1558 královna Alžběta I. Populace pony plemen, ale byla tímto nařízením zásadním způsobem ponížena a koncentrovala se pouze v nepřístupných horských lokalitách.

Snad všichni máme alespoň základní povědomí o našich národních plemenech koní a metodice jejich ochrany. Jen pro jistotu - jsou jimi starokladrubský kůň, huculský kůň, českomoravský belgik a slezský norik. Ale dost možná ne všichni si uvědomujeme, že i jiné země mají své genetické "poklady", které obdobným způsobem jako my ochraňují.

Trocha nezbytné teorie

Většina rozvinutých zemí si v současné době již velmi dobře uvědomuje význam zachování diverzity genetických zdrojů. Jedna z nejvýznamnějších mezinárodních úmluv v oblasti životního prostředí, Úmluva o biologické rozmanitosti, byla podepsána na Konferenci OSN o životním prostředí již v roce 1992 v brazilském Rio de Janeiru. Jménem České republiky byla tato Úmluva podepsána v New Yorku dne 4. 6. 1993. Tato úmluva si klade tři základní cíle:

  • Ochranu biologické rozmanitosti, která je chápána jako rozmanitost všech živých organismů a systémů, jichž jsou tyto organismy součástí
  • Udržitelnost využívání
  • Spravedlivé a rovnocenné rozdělování přínosů plynoucích z genetických zdrojů

Jinými slovy, účelem této úmluvy je rozvoj národních strategií ochrany a udržitelného využití biologické rozmanitosti.

Evropa má tedy dnes povinnost přijmout taková opatření, aby ochránila všechny genetické zdroje na svém území a umožnila přístup k nim.

Co jsou genetické zdroje?

Genetické zdroje lze definovat mnoha způsoby. Obecná definice Dohody o biologické rozmanitosti označuje za genetický zdroj "živý materiál obsahující geny s bezprostřední nebo potenciální hodnotou pro lidstvo". Tato definice tedy zahrnuje všechny kulturní plodiny, plemena zvířat, ale i jejich volně žijící příbuzné.

V zemědělství (tedy i chovu koní) mají genetické zdroje tyto zásadní významy:

  • GZ tvoří biologickou základnu pro zajištění potravin a dalších potřeb pro lidstvo
  • GZ jsou výchozím materiálem pro šlechtění nových odrůd a plemen
  • GZ umožňují adaptaci na nové podmínky, které mohou nastat v souvislosti se změnami klimatu, životního prostředí nebo socio-ekonomické situace a z ní plynoucích požadavků

Z dlouhodobého hlediska představuje nedostatečná péče o GZ potenciální ohrožení potravinové bezpečnosti, naopak rozšiřování GZ, různými způsoby, jako je prodej či výměna, mezi chovateli, regiony či komunitami je podstatou zachování životaschopnosti a adaptability na nepředvídané změny.

Zachování genetických zdrojů hospodářských zvířat má tyto základní významy:

Původní, nezušlechtěná plemena si zachovávají cenné "primitivní" vlastnosti - disponují lepší přizpůsobivostí k prostředí, jsou odolnější vůči klimatickým stresům, místním parazitům a patogenům a jsou schopna lépe využívat místní krmivové zdroje.

Moderní plemena, vyšlechtěná pro intenzivní průmyslovou produkci živočišných produktů (či v našem případě pro "výkon"), dosahují této vysoké užitkovosti za cenu ztráty těchto výše zmiňovaných vlastností.

Původní plemena jsou tedy zdrojem genů využitelných pro zlepšení zdraví a dalších využitelných vlastností intenzivních plemen a v budoucnu mohou významně přispět k zajištění potravin a dalších potřeb lidstva.

Představují tedy cenné a strategicky významné vlastnictví jednotlivých zemí.

Aplikované strategie ochrany:

Inventarizace, charakterizace a dokumentace

Předpokladem účelného využívání a účinné ochrany genetických zdrojů je dokonalý přehled o nich. Výchozím bodem je proto jejich inventarizace, popis jejich znaků a vlastností pomocí standardních deskriptorů a uchování těchto dat v databázi.

Z těchto dat se následně sestrojí indikátory, jejichž pravidelným vyhodnocováním lze usuzovat na vývoj plemene a nastavit úroveň ochranných opatření.

Česká republika je povinna poskytovat a průběžně inovovat tato data v rámci globálního informačního systému FAO – DADIS (Domestic Animal Diversity Information System) resp. regionálního evropského systému EFABIS (European Farm Animal Biodiversity Information System).

Situace v České republice - Národní databáze plemen ČR

Národní databáze plemen ČR je komplexní seznam všech plemen zastoupených a využívaných v ČR, dokumentující aktuální stav. V roce 2015 obsahovala národní databáze (zveřejněná v systému DAD-IS) 22 plemen skotu, 8 plemen koz, 36 plemen ovcí, 21 plemen koní, 9 plemen prasat, 6 plemen králíků, 3 plemena krůt a hus, 2 plemena kachen a perliček a jedno plemeno slepic. Inventář vychází z dat evidovaných jednotlivými chovatelskými sdruženími. 

Řada dalších plemen drobných zvířat a drůbeže chovaných v neevidovaných hobby chovech zde není zachycena a nelze proto ani odhadnout jejich rozsah a diverzitu.

Popis a charakterizace plemen

Má za cíl změřit a popsat genetickou diverzitu genetických zdrojů jako základ pro jejich pochopení a využití udržitelným způsobem.

Popis (fenotypová charakterizace) identifikuje odlišnosti populací a popisuje jejich vnější a produkční charakteristiky v rámci jejich produkčního prostředí spolu s popisem těchto prostředí. Informace o geografickém rozložení populace je nedílnou součástí fenotypové charakterizace.

Doplňkově se využívá dat molekulárně-genetické charakterizace k objasnění genetického základu fenotypů, vnitroplemenné variability a příbuznosti mezi plemeny, z reprezentativního vzorku zvířat.

Systém včasné výstrahy a reakce

Národní program je funkčním prostředkem systému včasné výstrahy a reakce. Má nastavený monitorovací systém, založený na každoročním hodnocení vývoje populací plemen do programu zařazených.

Aktuální národní program pracuje s hodnotou kritické velikosti populace, která je odvozená od velikosti aktivní populace (počet čistokrevných jedinců zapsaných v plemenné knize). Přihlíží se i k dalším ukazatelům, například generačnímu intervalu, průměrné četnosti potomstva, délce aktivního života, trendu v hodnotách úrovně inbreedingu. Vzhledem k absenci dat u některých plemen (drůbež, králíci, nutrie) však dosud nebylo možné tento přístup uplatnit plošně.

Metody ochrany

Za základní způsob ochrany se považuje metoda in situ, tj. přímo v produkčních systémech, která umožňuje přirozený vývoj plemen adaptací na měnící se přírodní i technologické podmínky prostředí. Cílem uchovávání populací genetických zdrojů in situ je jejich udržitelný rozvoj.

Tam, kde z různých důvodů není ochrana v produkčních systémech možná, nastupuje ochrana ex situ (zooparky, propagační expozice, ekologická centra atd.). Možnosti těchto center jsou však omezené a ochrana vyžaduje složitější koordinaci.

Formou ochrany ex situ je ochrana in vitro, která by měla být doplňkem metody in situ, zejména jako pojistka pro krizové situace, ale také s výhledem budoucího využívání biotechnologických metod (klonování, přenosy nebo eliminace genů).
Nejběžnější in vitro technikou je uchovávání spermatu a embryí v hluboce zmrazeném stavu (kryokonzervace).

Pro některé druhy (drůbež, králíci) však zatím tato metoda není dostatečně propracována, neumožňuje dlouhodobou konzervaci, nebo kvalita uloženého materiálu po rozmrazení nedosahuje potřebných parametrů zajišťujících úspěšné použití. Proto se uchovávají i ostatní materiály, které v budoucnu umožní rekonstrukci nebo regeneraci jedince – somatické, blastodermální nebo spermatogoniální buňky.

Hluboce zmrazené materiály a dále rovněž DNA získaná z krve nebo jiných tkání zvířat, která se používá k molekulárně-genetickým studiím, jsou uchovávány v genobankách.

Slovo na závěr

Doufám, že mi tento poněkud "suchý" úvod k seriálu o původních britských plemenech koní bude odpuštěn. Osvětlení základní terminologie a úvod do problematiky nám totiž může pomoci pochopit privilegia a metody podpory chovu, kterých tato plemena z důvodu svého významu požívají. Objasnit nám přínos, který jednotlivá původní plemena mají nejen pro národy, ale potažmo i pro celý svět.

Všechna britská původní plemena koní a pony jsou opravdu výjimečná a ojedinělá a jejich historie spletitá a zajímavá a neměla by nám tedy v našem hipologickém rozhledu uniknout.

 

Zdroj:

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: