Poklady Britských ostrovů - fell pony

1. 11. 2018 06:00

Obrázky: 8

Autor: Gabriela Rotová Spoluautoři: Gabriela Jašurková Mikutová Foto: Archiv Gabriely Jašurkové Mikutové, Gabriela Rotová Rubrika: Chov koní Počet přečtení: 541 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Další z řady původních britských plemen, která si v našem seriálu postupně představujeme, fell pony, není v České republice plemeno tak úplně neznámé. Jen zasvěcení ale ví, že tatáž krev, která koluje v žilách fell pony, je i v žilách anglických plnokrevníků...

Historie tohoto plemene je rovným dílem spletitá jako zajímavá. U jeho zrodu stál dnes již vyhynulý galloway pony. Nejvýznamnějším plemenným hřebcem v chovu fell pony byl galloway pony Lingcropper. A právě galloway klisny připuštěné významnými orientálními hřebci byly nejen "matkami" dnešních fell pony, ale i součástí kmenového stáda, z kterého byl vyšlechtěn anglický plnokrevník.

Domovem fell pony je severozápadní Anglie, pohoří Cumbria a blata v okolí Cumberlandu a Westmorelandu, kde se předchůdci těchto "moderních" pony pravděpodobně toulali již v prehistorickém období.

Zdejší krajina je hornatá, členitá a špatně prostupná, a proto původně byl fell pony využíván především jako soumar. Podle dochovaných záznamů sahá historie fell pony až do období invaze římských vojsk do Británie. Římané využívali místní poníky při stavbě Hadriánovy zdi. Jak již bylo řečeno, původ fell pony je úzce spjat s dnes již zaniklým gallowayem. Zakládajícím plemenným hřebcem v chovu tohoto plemene byl galloway, o němž se traduje, že byl nalezen, osedlaný a pasoucí se ve vřesu, po jedné z bitev Jakobitského povstání a jeho jméno, Lingcropper, právě na tuto událost odkazuje.

Využití plemene

V 18. a 19. století byl fell proslulý jako průvodce a soumar pašeráků, kteří ho využívali pro přepravu kontrabandu z pobřeží přes hory Cumbria do vnitrozemí. Jeho využití bylo na anglickém venkově ale přirozeně širší, přepravoval suroviny vytěžené v dolech, převážel kukuřici do mlýnů, pracoval v zemědělství a také v dopravě. Byl oblíbeným pomocníkem pastýřů, kteří s jeho pomocí sháněli na strmých svazích stáda. Fell pony zaměstnávala i pošta, která musela doručovat i do nejodlehlejších a nejnepřístupnějších oblastí. Očekávalo se od nich, že v průběhu pracovního týdne přepraví v proutěných koších náklady na trasách dlouhých i více než 240 kilometrů. Tento pony musel tedy být velmi vytrvalý a nenáročný, jinak by svoji požadovanou roli nesehrál.

Na konci 18. století našel fell pony další uplatnění. Tím byly klusácké závody, jejichž pořádání se stalo velmi populární při všech vesnických společenských akcích a významnějších trzích.

Až s rozvojem železniční dopravy a rozšířením zemědělských strojů došlo k prudkému poklesu početního stavu těchto krásných pony. Další dramatické snížení počtu fell pony pak způsobily světové války, kdy mnoho zvířat bylo dáno na porážku.

Plemeno se rychle ocitlo na pokraji vyhynutí a jeho osud zůstal v rukou místních chovatelů, kteří naštěstí jeho význam pochopili a pokusili se toto své „rodinné stříbro“ zachránit. Po druhé světové válce ekonomika nastartovala a došlo k nárůstu zájmu nejen o pracovní pony, ale i o volnočasové aktivity spojené s jezdectvím a vozatajstvím. Poptávka po fell pony se v tomto období zvýšila, přičemž jedním z faktorů zvýšeného zájmu právě o toto plemeno byl jejich relativně konstantní fenotyp. Z těchto pony bylo snadné sestavit kvalitní dvojspřeží pro soutěže.

Přestože se počty fell pony stabilně zvyšují a hříbata se rodí, plemeno stále zůstává v seznamu ohrožených druhů, a to v tzv. kategorii Vulnerable (zranitelná plemena). Počet evidovaných chovných klisen totiž nepřesahuje 900 kusů.

Organizace chovu

První záznamy o rodokmenech těchto pony lze nalézt již na konci 19. století a první výstava, na níž byli fell pony předvedeni, se konala v roce 1894. V počátcích chovu se fell pony registrovali v plemenné knize polo pony, a to již od roku 1898. Organizace The Fell Pony Society byla založena až v roce 1922 a jejím úkolem, tak jako je tomu i u ostatních společností sdružujících chovatele nativních britských plemen, bylo a je "udržení genetické čistoty plemene fell pony" a vedení mateřské plemenné knihy. Pro chovatele fell pony bylo náročné obstát v konkurenci jiných, často úspěšnějších a okázalejších plemen, a proto činnost The Fell Pony Society byla pro toto plemeno velmi významná. V tomto období bylo nejčastějším zbarvením hnědák. Hnědáci v populaci převládali až do druhé poloviny 20. století, kdy se cíleným výběrem stal dominantní barvou vraník a ostatní barvy se staly vzácnějšími.

Využití

Fell pony současnosti je všestranně upotřebitelným plemenem pony pro děti i dospělé. Vyznačuje se příjemným a pohodlným krokem a stabilitou, která mu umožňuje bezpečně překonávat i ten nejnáročnější terén. Chovatelé rádi tvrdí, že fell má "šestý smysl", který ho upozorní na možná nebezpečí. Zdá se, že fell instinktivně ví, kde je půda příliš měkká a bahnitá nebo kde je nejbezpečnější místo k překonání skal. Pro otestování těchto vlastností pořádá každoročně Fell Pony Society soutěže, kde pony soutěží v těžkém terénu. Absolvují strmé výstupy a sestupy skal, prochází mokřady. Součástí testu je i překonávání vody, padlých kmenů a valů. Díky svým mimořádným skokovým schopnostem a charakteru je dnes fell i velmi oblíbeným hunter pony. Nelze říci, že by fell pony v některé disciplíně zásadně vynikal, ale je velmi dobrou volbou pro méně zkušené nebo ne příliš ambiciozní jezdce.

Fell pony v České republice

Protože ve Střezově, nedaleko Žatce, sídlí jeden z největších hřebčínů mimo území Velké Británie a s těmito "českými" felly se často setkávám i ve výstavních kruzích, požádala jsem o rozhovor spolumajitelku hřebčína Goodshapes, paní MVDr. Gabrielu Jašurkovou Mikutovou.

Gabrielo, jaká je historie Vašeho hřebčína? Proč právě fell pony?

Já jsem se již od mládí chtěla stát veterinářkou a chovatelkou koní. Díky mému prastrýci ing. Vratislavu Mikutovi, který dlouhá léta působil v hřebčinci v Netolicích, jsem měla možnost být několikrát během studií na brigádě a praxi u koní. Po ukončení vysoké školy jsem si otevřela veterinární ordinaci pro malá zvířata v Chomutově a zanedlouho jsem si pořídila svého prvního koně – plnokrevnou klisnu.

Tak jsem se potkala se svým budoucím manželem Vladimírem, který je kovář. Ten měl, na rozdíl ode mne, možnost jezdit na koních už od 13 let a veškerý volný čas trávil v jezdeckém oddílu Chomutovského Zooparku, který také reprezentoval na parkúrových závodech. Později si koupil ve Střezově u Chomutova starý neobyvatelný domek se stájí, kde měl svého černého teplokrevného valacha. Společně jsme vše opravili, přestěhovali se tam a ze dvou bylo postupně deset koní různých plemen a kříženců.

V roce 2002 jsme se rozhodli začít s chovem čistokrevných koní některého málopočetného plemene. Shodou okolností jsme narazili na internetu na nabídku vzácného bílého fellského hřebce z renomovaného anglického chovu a neváhali jsme. V lednu 2003 tak dorazil do Česka špičkový třináctiletý zakladatel našeho hřebčína Lunesdale Mountain Mist ( „Joe“), který skvěle reprezentoval zatím neznámé plemeno a sbíral úspěchy na výstavách u nás i v zahraničí.

K jeho příjezdu se váže úsměvná historka. Koupili jsme ho na základě fotky a vyzvedávali jsme si ho ve stáji holandského dopravce, kde měl pauzu během dlouhého transportu ze severu Anglie. Když jsme přijížděli na danou adresu, zahlédli jsme ve výběhu bílého poníka s dlouhou hřívou a rousy, velmi hubeného a tak strašně ošklivého, až se nám zastavilo srdce při pomyšlení, že to je ten náš. Naštěstí nebyl. Joe byl nádherný a charismatický hřebec, kterého potkáte možná jen jednou za život. Měl citlivý a inteligentní charakter, vynikal špičkovým exteriérem a bezvadnou mechanikou pohybu. Stal se součástí naší rodiny a prožil s námi krásných 13 let.

A jak se Vám daří? Je o plemeno zájem?

Podmínky pro chov máme velmi dobré, protože jsme včas investovali do nákupu půdy v okolí Střezova a do nevyužívaných hospodářských budov po rozpadlém zemědělském družstvu. Odchovali jsme zde již 78 hříbat a dovezli navíc desítky fellských pony od chovatelů z Anglie a Holandska. Fellské poníky s chráněným názvem našeho chovu Goodshapes, nesoucí navíc ještě značku Regionální produkt Krušnohoří, jsme exportovali do řady zemí, například do Německa, Polska, Ruska, Rakouska, Dánska, Itálie, Anglie, Holandska...

V současné době máme 20 fellů, v minulosti to bývalo až 35. K připouštění klisen nyní využíváme importovaného černého hřebce Birkettbank Phantom, jehož potomka vlastní dokonce i britská královna, a našeho odchovance - bílého hřebce Goodshapes Misty Moonlight (vnuk Lunesdale Mountain Mista).

Chov koní je ale velmi rizikové podnikání, hodně okolností se nedá ovlivnit. Na začátku jsme například většinu koní prodávali do zahraničí. V době finanční krize klesl zájem o koně v Evropě pochopitelně na minimum, ale na poslední chvíli nás zachránili kupci z Ruska. Nyní se situace obrátila, ekonomika u nás i v Evropě roste a Rusko se potýká s důsledky hospodářských sankcí, takže prodáváme hlavně v Česku a okolních zemích.

Největším problémem současnosti jsou zvyšující se náklady, které nemůžeme plně promítnout do ceny koní, protože by se stali neprodejnými. Investice do oprav a modernizace hřebčína jdou tedy velmi pomalu a musíme je často realizovat z jiných zdrojů nebo odkládat. Druhým zásadním problémem je, že není možné sehnat zaměstnance - ošetřovatele, jezdce ani brigádníky. Museli jsme kvůli tomu snížit stav koní a omezit počty výstav a soutěží i závody spřežení, kam manžel několikrát ročně jezdil s dvouspřežím.

V čem vidíte výjimečnost tohoto plemene? Komu byste ho doporučila?

Fellský pony patří mezi původní britská horská a vřesovištní plemena. Od pradávna byl ve své domovině v severozápadní Anglii používán k tvrdé práci. Spolehlivě a neúnavně pracoval jako soumar, jezdecký a tažný kůň. V těžkém kopcovitém terénu nosil až 100 kg těžké náklady. Vyniká vytrvalostí, odolností a inteligencí. Je velmi skromný, zdravý a dlouhověký.

Chován je převážně jako vraník nebo černý hnědák (na první pohled připomínající malého fríského koně), vzácněji se vyskytují hnědáci a bělouši. Má ušlechtilou hlavu s malýma ušima a velkýma očima, dlouhou hřívu, bohatý ohon a rousy. I přes robustní stavbu těla a silnou kostru nepostrádá eleganci a výborné chody s vysokou akcí. KVH by měla být do 142 cm.

Není nic, co by fellský pony nedokázal. Doslova od přibližování dřeva v lese až po hipoterapii. Je to ideální rodinný koník, který je schopen splnit přání všech členů rodiny. Těší se velké oblibě pro svou všestrannost, přátelskou povahu, ideální velikost a atraktivní vzhled. Je nenáročný a vhodný na celoroční pohyb venku. Při dostatečném pohybu a nepřekrmování je velmi zdravý a využitelný do vysokého věku.

Fellský pony je vhodný pro větší děti, mládež a dospělé jezdce, velmi příjemně se na něm jezdí, je jistý v každém terénu a obratně skáče. Dospělí mají někdy obavu z jeho nižší kohoutkové výšky, ta je však více než dostatečně vyvážena silnou kostrou, kvalitními kopyty, širokými zády a bedry a výborným osvalením.

Kromě rekreačního využití a hobby sportu nachází fell uplatnění ve speciálních výstavních třídách, kde může během jednoho dne soutěžit pod vedením různých členů rodiny na ruce, pod sedlem, ve skocích, na oprati, v zápřeži i v jízdách zručnosti. Další možností jsou soutěže Pony-games.

Reprezentativní exteriér, síla i kvalitní pohyb z něj dělají také výborného koně do závodů spřežení. S černým čtyřspřežím závodil v Anglii například i vévoda z Edinburghu.

Fellské pony si poměrně často pořizují aktivní senioři pro sebe i vnoučata na rekreační ježdění nebo do kočáru (menší kůň se jim snadněji ovládá, mají z jízdy bezpečnější pocit, lehce se nandává sedlo a postroje). Na fellském pony jezdí dosud, i ve svém velmi vysokém věku, britská královna.

Má chov fell pony nějaká úskalí?

Chov je téměř bezproblémový, klisny výborně zabřezávají, jsou skvělé matky a za ta léta jsme měli pouze jeden porod, který vyžadoval zásah kvůli nepravidelné poloze, a jednou jsme řešili poporodní komplikace u klisny. Kromě očkování a odčervení, rýmy a výjimečně i úrazu neřešíme prakticky nic. Koliky, schvácení kopyt, kulhání, ekzémy v rousech apod. neznáme.

Jediné opravdu vážné onemocnění, které se u fellských pony (vzácněji i u daleských pony a irských cobů) vyskytuje, je FIS – syndrom vrozené imunodeficience. Chovatelům toto onemocnění způsobovalo velké ztráty, v některých chovech umíralo až 25 % hříbat. Zájemci o fellské pony se s tímto problémem ale nesetkají, protože hříbata postižená syndromem (se dvěma FIS geny) umírala i při sebelepší péči vždy několik týdnů po narození na střevní nebo plicní infekci, tedy dlouho před odstavem a možným prodejem. Naštěstí již řadu let existuje genetický test, kterým se určí nositelé genu FIS a chovatelům stačí otestovat chovné klisny a hřebce a nikdy nepřipustit spolu dva pozitivní jedince. Pozitivní jedinci s jedním genem FIS (přenašeči genu) jsou jinak naprosto zdraví. I my jsme v minulosti přišli o několik hříbátek, ale díky testování se tomu v současné době jednoduše a spolehlivě vyhneme. Oba naši hřebci jsou negativní, takže mohou být bez obav použiti na pozitivní nebo neotestované klisny.

Pochlubíte se čtenářům EQUICHANNELu se svými úspěchy? :)

Hřebčín Goodshapes a fellské pony v současné době reprezentuje hlavně naše dcera Beata, která jezdí bílého valacha Murthwaite Tikka, a to převážně ve speciálních výstavních třídách. Nedávno s ním úspěšně složila zkoušky základního výcviku mezi velkými koňmi a chystá se zkusit parkurové skákání, které je oba velmi baví. Našeho syna Adama naučila jezdit neuvěřitelně klidná a poslušná černá klisna Cassie a časem by se s ní tedy mohl předvést také na výstavách.

Manžel si před několika lety splnil sen a s černobílým dvouspřežím z našeho chovu - Goodshapes Expert a Goodshapes Fire in the Mist - se po úspěšné kvalifikaci zúčastnil finále Zlaté podkovy v Humpolci. Oba valaši jsou synové Ludesdale Mountain Mista. Fire in the Mist také startoval v zápřahových výstavních třídách.

Já si již delší dobu z mnoha důvodů netroufám sednout na velkého koně a jsem proto velmi ráda, že si mohu pravidelně užívat příjemných rekreačních vyjížděk na fellské klisně Kim.

Jako chovatelé si momentálně asi nejvíce ceníme našeho hřebce Goodshapes Misty Moonlight, který je pravděpodobně jediný fellský plemenný hřebec na světě homozygotní na bílou barvu. Všichni jeho potomci budou bílí.

Je velmi těžké vybrat z dosažených výstavních výsledků ty nejlepší, protože jsme například velmi pyšní na 3. místo z mimořádně kvalitně i početně obsazené třídy klisen na největší speciální výstavě v Anglii, kde bývá přihlášeno až 200 fellských pony. Nečekané bylo i 2. místo ve skoku ve volnosti, kdy hřebec Goodshapes Corrado s kohoutkovou výškou 142 cm přeskočil překážku 140 cm.

Za všechny výstavy jen namátkově vybírám:

  • Lunesdale Mountain Mist - Celkový šampión roku Rakouského svazu chovatelů pony a speciálních plemen
  • Stennerskeugh Joanne – Celková šampiónka Mezinárodní výstavy fellských pony v Belgii
  • Goodshapes Dusty Lady – Celková šampiónka Mezinárodní výstavy fellských pony v Německu
  • Goodshapes Fairy Lady – Rezervní šampiónka Národní výstavy britských plemen pony
  • Goodshapes Harpie – Celková šampiónka Výstavy britských plemen pony
  • Goodshapes Ice Mist – Fellpony šampión, šampión hříbat
  • Goodshapes Jade – Rezervní šampiónka britských plemen pony
  • Goodshapes Fire in the Mist - Rezervní šampión kategorie na Mezinárodní přehlídce britských plemen

Co všechno vám život s těmito nádhernými poníky dal? :)

Chovem fellských pony se nám s manželem splnil celoživotní sen. I když jsme se k nim dostali jen šťastnou náhodou, úplně jsme jim propadli. Prostudovali jsme dostupné materiály o historii plemene a plemenné knihy. Navštívili jsme Fell pony muzeum v Dalemainu, kde je zmapována jejich historie až do doby ovládnutí Británie Římany a stavby Hadriánova valu kolem roku 122 n. l. Po zbytcích tohoto mohutného opevnění, táhnoucího se napříč severní Anglií, jsme měli možnost se projít při návštěvách chovatelů v hrabství Cumbria, odkud fellský pony pochází.

Překvapil nás tradiční chov v dechberoucí přírodní oblasti kopců (místně jsou označovány jako „fell“ – odtud název plemene), údolí a jezer. Šplhali jsme téměř po čtyřech do prudkých svahů porostlých tvrdými travinami a vřesem, abychom zahlédli skupinky pasoucích se poníků, kteří stejnou trasu bez problémů zvládají nahoru i dolu klusem nebo cvalem.

Prohlédli jsme si staré zemědělské usedlosti se stájemi a stodolami i okolní pastviny ohraničené typickými kamennými zdmi s dřevěnými bránami. Mluvili jsme s rodinami, které chovají fellské pony po generace v polodivokých stádech nad farmami v rázovité nekultivované přírodě a do ohrad je zahánějí pouze kvůli ohřebení a připuštění a ještě jednou při podzimním odstavu hříbat.

Získali jsme tedy množství velmi cenných informaci a cítíme určitě velkou chovatelskou odpovědnost. Snažíme se udržet typické znaky a vlastnosti fellských pony a využíváme získané kontakty k dovozu nových hřebců kvalitních linií.

Doufáme, že svou prací můžeme alespoň částečně přispět k udržení tak mimořádného a vzácného plemene pro další generace.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: