Poklady Britských ostrovů - exmoor pony

22. 06. 2018 11:00

Obrázky: 13

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová, archiv EPS, wikipedia, Michal Köpping Rubrika: Chov koní Počet přečtení: 1245 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Exmoor pony, jedno z nejvíce ohrožených původních plemen koní Velké Británie, je v České republice v posledních letech v centru pozornosti nejen hipologů, ale i širší laické veřejnosti a je tedy "nejpopulárnějším" plemenem z celé palety původních plemen koní Britských ostrovů. Právě exmoor pony je onen "divoký kůň", který svou přítomností přispívá k zachování druhové diverzity rostlin a živočichů na vybraných lokalitách naší krajiny. V tomto díle se seznámíme nejen s historií a charakteristikou tohoto archaického plemene, ale pár slov nám o "českých exmoor pony" poví i zakladetel projektu Česká krajina, pan Dalibor Dostál.

Exmoor pony, nazývaný také keltský pony (Celtic pony) je archaické plemeno, jehož genotyp i fenotyp je, minimálně druhotně, velmi blízký původním "divokým" koním střední a západní Evropy. U tohoto plemene nebyla díky specifickým místním podmínkám i historickým konotacím uplatňována intenzivní výběrová plemenitba, křížení s dalšími plemeny, což je důvod, proč začal být právě exmoor pony v posledních desetiletích intenzivně využíván v projektech, které navrací velké kopytníky do krajiny, a to i té naší, české.

Historické prameny i genetické analýzy naznačují, že exmoor pony byl činností člověka ovlivněn jen minimálně. Jedná se o jedno z nejčistokrevnějších primitivních plemen světa a o jednu z posledních existujících postglaciálních forem evropských koní vůbec. Jako biologická entita je tedy exmoor pony mimořádně hodnotný a lze očekávat, že další probíhající výzkumy přinesou nové, detailnější poznatky, které doloží jeho celosvětový kulturně-historický význam.

Spletitá a dlouhá historie

Exmoorští pony jsou doma na rozsáhlých plochách vřesovišť v Devonu a Somersetu v jihozápadní Anglii,v kopcích High Moors v hrabství Exmoor. Nejvyšším bodem tohoto pohoří je Dunkery Beacon s výškou 520 m n. m. Toto území je od roku 1954 národní přírodní rezervací a od roku 1993 zde byla vyhlášena tzv. environmentálně citlivá oblast. Jedná se o lokalitu hornatou, s mírným klimatem a častým výskytem dešťových přeháněk a intenzivních větrů. Typická jsou pro tuto oblast nekultivovaná vřešoviště a rašeliniště. Uzavřenost lokality, specifická chudá místní vegetace a náročné klimatické podmínky s průměrnou roční teplotou 8,3 °C pomáhají plemeni exmoor pony, které zde odpradávna žije divokým a polodivokým způsobem, udržet si výjimečné vlastnosti původních "divokých koní" Evropy.

Přesně stanovit dobu, kdy se exmoor pony nebo jejich přímí předchůdci na území Britských ostrovů objevili, je v současné době ještě nemožné. Některé hypotézy naznačují, že toto plemeno je potomkem poníků, kteří na území Britských ostrovů migrovali již v období glaciálu, jiné hypotézy předpokládají, že se sem exmoor pony dostali společně s keltskými osadníky. Plnohodnotné důkazy neexistují ani pro jednu z těchto teorií, nicméně moderní výzkumy ukazují, že plemeno nese mitochondriální DNA různých plemen z různých lokalit, což ale nic nemění na skutečnosti, že exmoor pony je plemeno cenné a mimořádně geneticky "čisté".

Archeologické výzkumy prokázaly, že obyvatelé britských ostrovů používali koně v zápřeži již 400 let před naším letopočtem a v oblasti jihozápadní Anglie byli koně v zápřeži využíváni k těžbě a transportu železa, cínu a mědi. Sochy a plastiky nalezené v Somersetu znázorňují tažné poníky, jejichž fenotyp se velmi blíží dnešnímu exmoor pony.

Analýza kosterních pozůstatků nalezených v jeskyních v Mendip Hills prokázala, že se v mnoha ohledech (morfologicky i geneticky) s moderními exmoor pony shodují. V současné době probíhá několik projektů, které se analýzou DNA exmoor pony intenzivně zabývají. Lze tedy očekávat, že již brzy budou k dispozici další informace.

V novodobé historii se pak tento pony stal průvodcem pašeráků při přepravě kontrabandu podél pobřeží a samozřejmě, že své uplatnění nacházel i v zemědělství, přepravě osob a nákladů přes zdejší členité hory.

První písemný záznam o tomto plemeni nalezneme v Doomsday Book - knize Soudného dne z roku 1086 (případně Kniha z Winchesteru), která byla v podstatě "soupisem majetku" sestaveným na popud Viléma Dobyvatele a kde byla oblast Exmoor označena jako tzv. "Královský les".

Exmooorských pony se, na rozdíl od ostatních mountain a moorland plemen, příliš nedotklo nařízení Jindřicha VIII., které nařizovalo likvidaci všech koňovitých, jejichž kohoutková výška nesplňovala jím stanovenou minimální kohoutkovou výšku, protože exmoor pony byl na tradičním loveckém "území krále" veden jako zvíře divoké a nikoli domácí.

Izolovanost a uzavřenost lokality, která měla status výsadního loveckého území (výskyt jelenů a koní), se zásadním způsobem změnila až po roce 1818, kdy exmoorské pozemky královská koruna odprodala Johnu Knightovi. John Knight se pokusil, tak jako ostatní chovatelé koní v jiných oblastech Evropy, zlepšovat populaci místních koní přilitím cizí krve, především importované krve arabské.

V letech 1820 až 1860 tedy probíhaly intenzivnější snahy křížit exmoor pony s jinými plemeny, ale tyto šlechtitelské pokusy byly neúspěšné, stádo se postupně zmenšovalo, až zcela zaniklo.

Proti těmto "genetickým experimentům" se, podporován místními farmáři, postavil sir Richard Acland, poslední správce královských exmoorských lesů, který shromáždil 40 divoce žijících poníků z oblastí Winsford Hill a založil "stádo Acland". Někteří další místní farmáři následně založili další stáda, ale stádo Acland zůstalo nejvýznamnějším.

Již v tuto dobu bylo plemeno ohroženo, populace divokých exmoor pony byla zásadně ponížena, a je nesporné, že "prozíravý" počin sira Aclanda měl pro zachování plemene mimořádný význam.Toto stádo se do historie zapsalo jako stádo „Kotva“, protože každý exmoor ze stáda byl označen symbolem kotvy. Záznamy vedené v tomto chovu se také staly podkladem pro první plemennou knihu exmoor pony. Malý počet potomků tohoto původního stáda lze spatřit v oblasti Windsford Hill ještě dnes.

Pony, kteří nebyli shromážděni do stáda sira Aclanda, byli odchyceni a prodáni, přičemž někteří z nich zůstali u místních chovatelů a jejich rodin dodnes. Nejen sir Acland, ale i místní zemědělci a chovatelé pochopili význam a jedinečnost tohoto plemene a vyvíjeli mimořádné snahy o udržení čistoty chovu i zvýšení populace exmoor pony.

Na konci 18. století začala National Pony Society – Národní pony společnost exmoorské pony a jejich křížence registrovat a v roce 1921 vznikla Exmoor Pony Society, která také vydala v roce 1963 první plemennou knihu tohoto plemene.

Všechna hříbata, která mají být registrována do plemenné knihy, musí být před registrací zkontrolována inspektory, aby se ověřilo, že mají požadované charakteristické znaky a vlastnosti. Všichni registrovaní pony jsou označeni hvězdou a číslem stáda, pouze poníci z původního stáda Acland mají vypálen symbol kotvy, namísto čísla stáda.

Přestože se plemeno před světovými válkami oživilo, vliv první a druhé světové války byl pro ně zničující. Mnoho exmoor pony bylo odvedeno do měst na nucenou porážku a mnoho se jich také stalo obětí vojáků, kteří zdejší rašeliniště využívali jako vojenské cvičiště a často pony stříleli jen pro potěšení.

Čísla v poválečném období byla alarmující. Zdroje uvádí, že zbylo pouhých 50 chovných klisen a 4 hřebci. Kdyby nebylo neúnavné aktivity místních chovatelů, plemeno by zcela jistě úplně zaniklo.

V současné době je plemeno, i přes cílenou a intenzivní podporu, stále "kriticky ohrožené". Populace čítá ve Velké Británii pouze 500 kusů a odhaduje se, že zbývá jen 100 až 300 aktivních chovných klisen. V roce 2016 bylo po celém světě registrováno o něco málo více než 800 exmoor pony, což znamená, že budoucnost tohoto prastarého a výjimečného plemene zůstává i nadále nejistá.

Mimořádný význam pro něj tedy mají projekty, které si kladou za cíl návrat velkých kopytníků do evropské krajiny.

Další aktivitou, která populaci těchto pony udržuje ve Velké Británii "při životě", je všeobecně oblíbené výstavnictví a s ním související speciální sedlové a zápřahové třídy. I přes malou KHV těchto pony je exmoor vyhledávaným koněm jezdeckým. Díky specifickým vlastnostem, které má společné s ostatními Mountain a Moorland pony plemeny, je schopen nést bez obtíží i dospělého jezdce a navíc vyniká skvělým charakterem, což oceňují především děti a začínající jezdci.

Důkazem pracovní kvality plemene je exmoor pony Stowbrook Jenny Wren který se, v silné konkurenci mnoha plemen, stal vítězem finále National Pony Society v londýnské Olympii v roce 2003.

Dnes se s exmooor pony můžeme ve výstavních třídách ve Velké Británii setkat stále častěji. Je tedy možné, že rozvoj speciálních výstavních tříd, který jsme v posledních letech zaznamenali i v České republice, nabídne využití odchovům (především hřebcům, kteří nenajdou uplatnění v chovu) i z našich českých "ekologických stád" a veřejnost tak bude moci vidět exmoor pony i z jiného úhlu pohledu než jen jako "ochránce biotopů".

Metodika chovu

Většinová část populace těchto pony je dnes stále chována takzvaným „semi-feral“ způsobem. Termín „semi-feral“ označuje populaci zvířat, která žijí převážně divoce, přesto ale přišla nebo přichází do kontaktu s člověkem. Jedná se o zvířata, která pocházejí z chovů a byla navrácena do volné přírody nebo žijí polodivoce ve volné přírodě a jen příležitostně je jim poskytována péče ze strany člověka. Je obvyklé, že za určitých okolností jsou i polodivoce žijící pony přikrmováni a je jim poskytována veterinární péče v naléhavých případech.

Tito divoce žijící pony jsou s lidmi konfrontováni pravidelně, ale pouze v době říjnového "gatheringu". Gathering je tradiční forma chovatelského managementu, který má status významné lokální společenské události. Tato "podzimní naháňka" polodivokých stád koní souvisí s označováním a případným odstavem hříbat. Koně jsou nahnáni do ohrad, neoznačená hříbata jsou označena. Část hříbat se po "gatheringu" vrací se stádem zpět do hor, část je majiteli stád nabídnuta k prodeji. Na rozdíl od skutečně „divokých“ koní mají ale všichni tito koně konkrétního majitele a jsou registrováni v plemenné knize.


Charakteristika a využití plemene

Exmoor pony je vytrvalý, odolný, zdravý a výjimečně silný v poměru ke své kohoutkové výšce. Jeho kostra je těžká, hustá a snese zcela mimořádnou zátež. Typickým znakem exmoor pony je poměrně velká hlava s takzvanýma „ropušíma očima“, jejichž víčka zabraňují vniknutí vody do očí. Tak jako většina plemen, která se vyvinula v oblastech chladného klimatu, i exmoor pony disponuje srstí tvořenou dvěma vrstvami – podsadou, která hřeje a izoluje, a delší, mastnou vrstvou srsti, která odpuzuje vodu a je utvářena tak, aby voda po těle stekla, aniž by pony měl mokré břicho a slabiny. Rovněž hříva a ocas jsou velmi dlouhé a husté a chrání před jakoukoli nepřízní počasí.

Díky mimořádné inteligenci a přizpůsobivosti je možné i polodivoká zvířata plně domestikovat, což tomuto plemeni zajistilo novou budoucnost.

V současné době se stává exmoor pony stále populárnějším plemenem a je dobrou volbou jak pro děti, tak i pro dospělé. Své využití nachází ve vytrvalostním ježdění, v pony klubech, ve vozatajství i ve výstavnictví.

Některá stáda exmoor pony se stala účinným nástrojem v péči o krajinu. V přírodních rezervacích obnovují a udržují druhovou diverzitu citlivých ekosystémů.

Přesto ale zůstává budoucnost tohoto prastarého a výjimečného plemene i nadále nejistá.

Velmi mnoho informací o plemeni, včetně on-line plemenné knihy, naleznete na webu Exmoor Pony Society.

 

Plemenný standard

  • Výška - Upřednostňována je výška 114-130 cm (11,1 hh až 12,3 hh) u hřebců a u klisen je výškový limit 127 cm (12,2 hh).
  • Barva - Hnědák, plavák, často lze u exmoor pony vidět tzv. „Pangaré“ neboli „Mealy Colour“- světlé chlupy kolem očí, tlamy a na spodní straně těla. Tyto světlé plochy se mohou rozšířit až na boky, krk a hrudník. Barva těchto světlejších oblastí je závislá na základní barvě koně a pohybuje se od bílé až po světle hnědou. Jedná se o znak typický pro primitivní plemena a nacházíme ho také třeba u fjordských koní nebo haflingů.
  • Odznaky – Nejsou povoleny, pouze „Pangaré“
  • Stavba těla - Hrudník by měl být hluboký a široký, žebra dobře klenutá. Krk by neměl být vysoko nasazený, a měl by být střední délky. Lopatka šikmá, končetiny by měly být krátké, suché, s výraznými klouby a tvrdými kopyty. Hlava široká, především mezi očima, uši malé.
  • Pohyb - Rovný, plynulý, bez výrazné, nadbytečné kolenní akce.


S exmoor pony, kteří se podílejí na péči o českou krajinu, se dnes můžeme v České republice setkat již nejen v Milovicích, ale i v NP Podyjí a na několika dalších lokalitách. O pár slov na téma "českých exmoor pony" jsem tedy požádala politologa, novináře a zakladatele společnosti Česká krajina, pana Dalibora Dostála.

Exmoor pony přijeli do Milovic začátkem roku 2015. Začínáte tedy třetí rok tohoto v České republice zcela ojedinělého projektu. Máte dojem, že se "akce" podařila, splnila nastavené cíle?

"Všichni, včetně špičkových vědců, jsme i po třech letech překvapení, jak dobře projekt funguje a jak pozitivní přeměnou prochází krajina, kde se divocí koně pasou. Nejde jen o přímý dopad pastvy, tedy odstraňování agresivní třtiny křovištní a dalších expanzivních druhů trav. Právě vědci jsou u vytržení, jaký kaskádovitý efekt to vyvolává. Vrací se nejenom ohrožené druhy květin, ale také vzácní korýši, motýli, ptáci. Takže pokud jde o cíle, tak jsou nejen naplněny, ale nečekaně výrazným způsobem překonány.  

Mnoho českých hipologů projekt pečlivě monitoruje. Přesto by možná stálo za připomenutí, jaká byla historie projektu a co vše s ním souviselo.

"Cílem projektu bylo vrátit do přírody velké kopytníky, kteří po stovky tisíc let ovlivňovali evropskou krajinu. A pomáhali vytvářet a udržovat její otevřený ráz, ať už přímo stepní, nebo alespoň parkovitý. Hledali jsme zvířata, pro která by obstálo označení divocí koně. Měli jsme výhodu, že jsme s podobným projektem začali o mnoho let později než kolegové v západní Evropě. Vyhnuli jsme se tak omylům, kterými si prošli. Především jsme nemuseli pracovat s takzvaným znovuvyšlechtěným tarpanem, tedy polským konikem. Genetické analýzy ukázaly, že šedivě zbarvení tarpani nebyli divocí koně, ale zdivočelí koně domácí nebo jejich kříženci. Šedé zbarvení totiž vzniklo až jako důsledek domestikace. Proto jsme dovezli koně z Exmooru, kde žijí ve volné přírodě od nepaměti a pro které se používá tradiční označení divoký kůň. Také velikostí, vzhledem a zbarvením odpovídá původním divokým koním Evropy. Část britských autorů soudí, že jde o koně, kteří žili ve volné přírodě nepřetržitě. My se přikláníme k tomu, že byli alespoň dočasně v zajetí, nicméně tak krátce, že se u nich neprojevila domestikace. Ostatně, jak se nedávno ukázalo, stejný osud měl i asijský divoký kůň Převalského."

Zájem o využití "divokých koní" v péči o krajinu má vzrůstající tendenci. Kde všude se tedy budeme moci s pony "ve službě" setkávat?

"V zimě roku 2017 jsme zapůjčili dvě stáda hřebečků do dvojice východočeských lokalit: Plachta v Hradci Králové a Josefovské louky u Jaroměře. Jejich úloha bude stejná, jako u dvou zakládajících stád v Milovicích. Spásat krajinu a přispívat tak přírodě nejbližším a zároveň nejlevnějším způsobem k její obnově. Další dvě stáda na jaře roku 2018 přicestovala z Velké Británie také do NP Podyjí."

Jaká je metodika chovu? Hříbata jsou registrována u Exmoor Pony Society? Spolupracujete s mateřskou plemennou knihou ve Velké Británii?

"První hříbata se letos narodila v únoru. Kvůli nevhodné době příjezdu hřebce ke druhému stádu, kdy zvítězila nutnost dodržet dotační pravidla nad potřebami přírody, přicházejí první hříbata na svět ještě na konci zimy. Celkově se u nás narodilo již 31 hříbat. Všechna jsou po inspekci z Velké Británie postupně zanesena do plemenné knihy. V rámci toho s kolegy z britské EPS spolupracujeme."

Vybírali jste chovné stádo i s ohledem na jeho chovnou hodnotu? Exmoor pony patří k původním britským plemenům, která mají nastavenou specifickou metodiku ochrany. Jak na vaše požadavky a plány reagovali chovatelé v zemi původu plemene?

"Výběr prvního stáda jsme nechali zcela na odbornících z Anglie. Od druhého projektu se snažíme mít větší vliv na to, jaká konkrétní zvířata k nám přijedou. Jak s ohledem na to, aby byla co nejméně příbuzná, tak s ohledem k jejich fenotypu. Ale vše je nakonec kompromis mezi našimi požadavky a aktuální nabídkou. Část chovatelů naše projekty vítá, dávají nám i výrazné slevy na svoje zvířata. Je to pro ně možnost, jak zajistit, aby se jejich koně stali součástí reprodukčního stáda. V samotné Anglii, kde již koně obsadili většinu vhodných lokalit, často řeší podobné problémy, obdobně jako například zoologické zahrady, s umísťováním přírůstků. A tak mnoho chovatelů ustupuje od reprodukce. To má ale i opačný efekt, cena zvířat se postupně zvyšuje."

Ve Velké Británii jsou původní či Mountain&Moorland plemena cíleně využívána v péči o chráněné lokality již několik desetiletí. Máte nějaké informace o úspěšnosti těchto projektů v GB? Byli jste inspirováni obdobnými ekologickými programy v Evropě (GB, NL, Belgie)? Spolupracujete s nimi?

"Britské a holandské projekty pro nás byly velkou inspirací. Určitě podporujeme, aby se v Anglii používala k péči o krajinu místní plemena. V době, kdy ještě žil mýtus o tarpanovi, se totiž také do Velké Británie dováželi šediví polští konici. Dnes je jasné, že to byl obrovský omyl. Jsme v kontaktu s několika projekty jak ve Velké Británii, tak v Nizozemí nebo Belgii."


Můžete shrnout, jak se zde koně v průběhu třech let aklimatizovali, jaký je jejich běžný management a jak reagují na přítomnost člověka?

"Překvapuje nás, že i na menší pastvině, přímo na okraji Milovic, si koně dokázali od lidí udržet určitý odstup. Zvířata nestojí na okraji pastviny s nataženými krky a nežebrají pamlsky od lidí. Struktura stáda zůstává podobná jako na začátku. Hřebec a čtrnáct klisen na obou pastvinách, menší v Milovicích a větší u Benátek nad Jizerou. Kolem druhého roku věku od nich odvážíme mladé hřebečky, ze kterých vytváříme bakalářské skupiny. Klisničky mezi rezervacemi vyměňujeme."

Zaznamenali jste změny v druhové diverzitě na pasených lokalitách? Jsou již vypracovány nějaké odborné studie, které by výsledky projektu vyhodnotily?

"Proměna pastvin je obrovská. Na rozdíl od mnoha podobných projektů v zahraničí je naše rezervace od začátku pod drobnohledem vědců. Běží v ní řada výzkumů. Zatím jsou známé průběžné výsledky, první data s vypovídací hodnotou budou k dispozici po třech letech. I tak je ale příznivých zpráv hodně. Vrací se nejenom vzácné hořce křížaté, kterých vědci napočítali na pět stovek trsů. Na pastvině napočítali také 59 druhů denních motýlů, což představuje celých 42 procent druhů žijících v celé České republice. Nad pastvinami odborníci zaznamenali dvě třetiny druhů českých netopýrů.  Důležité je, že se v tůních objevili listonozi a žábronožky, které jinak vyžadují pojezdy těžké techniky. V naší rezervaci jsou jen díky přítomnosti divokých koní, zubrů a zpětně šlechtěných praturů. I tady se příroda vrátila k původním procesům, které fungovaly ještě předtím, než řadu z nich zastoupil svoji aktivní činností člověk."

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: