Poklady Britských ostrovů – dartmoor pony, kmotr psa baskervillského

11. 12. 2019 06:00

Obrázky: 12

Autor: Gabriela Rotová Foto: Brian Snelson, archiv Dartmoor Pony Society, facebook Dartmoor Pony Heritage Trust, Gabriela Rotová Rubrika: Chov koní Počet přečtení: 815 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Domov jednoho z nejstarších původních plemen Velké Británie, plemene dartmoor pony, si asi dokážeme hravě vybavit úplně všichni, pokud zavřeme oči a zasníme se. Dartmoor je totiž právě ta oblast rozsáhlých mokřin v srdci anglického Devonu, do které situoval svůj nejslavnější román, Pes baskervillský, Sir Arthur Conan Doyle.

V románu je brilantně popsáno vše, co magickou krajinu Dartmooru definuje, a figurují zde i reálné geografické prvky, jakými je kupříkladu Princetownská věznice nebo Fox Tor Mires a Black Tor. Detailní popisnosti se nelze divit. Román začal Doyle psát v bývalém hotelu Old Duchy, který se dnes proměnil v informační centrum oblasti dartmoorských rašelinišť. Ta mají od roku 1951 status národního parku.

Protože plemeno dartmoor pony žije v oblasti národního parku Dartmoor kontinuálně již více než 3 500 let, přiblížíme si lokalitu, která plemeno formovala, trochu podrobněji.

Její geografické a klimatologické podmínky totiž ve vývoji plemene sehrály významnou roli a umožnily dartmoor pony překonat všechny historické serpentiny, které by se jinak na jeho existenci zřejmě podepsaly.

Dartmoor

Národní park se rozkládá na ploše 954 km2, což z něj činí největší chráněnou oblast jihozápadní Anglie. Dartmoor tvoří žulová náhorní plošina, na níž se rozprostírají rozsáhlé mokřady.

Sám Dartmoor nese název řeky Dart, která v podobě dvou velkých toků – východního a západního Dartu – oblastí protéká. Vlivem vysokého ročního úhrnu srážek vznikly v Dartmooru bažiny a rašeliniště, celoročně zadržující vodu.

Slatě jsou z velké části pokryty jasně zelenými polštáři mechů, které plují po hladině bažin a mohou se i dnes stát neopatrným pěším osudné. Při nedostatku pozornosti je možné se propadnout do bažiny a skončit stejně neslavně jako bídný přírodozpytec John Stapleton z výše zmiňovaného Doylova románu.

Z rašelinišť strmě vystupují odhalené žulové vrcholky, tzv. tory, které po tisíce let poskytují útočiště divokým zvířatům žijícím v dané lokalitě. Nejvyšším bodem oblasti je Hight Willhays s 621 m.n.m. Převýšení tedy není nevýznamné.

Klima je vlhké a mírné. V zimě teploty neklesají pod 1 °C a v létě se průměrná teplota pohybuje okolo dvaceti stupňů. Nejvíce srážek spadne v listopadu a prosinci a jejich roční úhrn je okolo 2 000 mm.

Dartmoorský národní park je zcela ojedinělým biotopem. Dartmoor je poměrně vysoko položený, vystavený působení větru, půda je kyselá. Oblast tedy nikdy nebyla intenzivně zemědělsky využívána, což umožnilo vznik specifického ekosystému. V oblasti rašelinišť, která tvoří asi jednu polovinu rozlohy a je hlavním předmětem ochrany národního parku, se vyskytuje mnoho druhů trav, lišejníků (např. endemitický druh Graphina pauciloculata) a mechů (např. Sphagnum imbricatum) typických pro dané stanoviště.

Ale i zbylé plochy parku si zaslouží mimořádnou pozornost. Zdejší vřesoviště a dubové lesy mají celosvětový význam. Zemědělská půda v mokrých údolích kolem okraje rašeliniště a rozsáhlé plochy kapradin jsou rovněž cennými lokalitami.

Ve všech částech parku se vyskytují vzácné a endemické druhy rostlin a živočichů. Biodiverzita je skutečně pestrá. Setkat se na zdejších vřesovištích můžeme s obojživelníky, plazy, vydrami nebo například s mimořádně vzácným britským endemitem, bělokurem skotským, nebo v "červené knize" zapsaným kulíkem pacifickým.

Sám dartmoor pony má pro biodiverzitu dané lokality mimořádný význam. Pastva velkých kopytníků brání expanzi náletových dřevin a tak i změnám ve složení zdejších rostlinných společenstev. Archeologické nálezy, které se uskutečnily v sedmdesátých letech minulého století, datují přítomnost těchto pony na tomto území do doby před 3 500 lety. Dartmoor pony tedy jsou dějinami prověřenou součástí tohoto unikátního biotopu.

Dartmoor pony

Přestože exmoor pony a dartmoor pony mají velmi podobný fenotyp a obě plemena žijí na geograficky blízkých lokalitách, genetické analýzy prokázaly, že obě plemena jsou zcela jedinečná.

Přesto ale původ dartmoor pony zůstává nejasný. Nejstarší písemná zmínka o plemeni ovšem pochází již z roku 1012. Obsahuje ji závěť biskupa Aelfwolda z Creidtonu. Ve dvanáctém až patnáctém století byli tito pony intenzivně využíváni jako soumaři.

Ve speciálně upravených koších přepravovali na svých zádech cín, žulu, vápenec, rašelinu i palivové dříví. Dobové kresby často zobrazují zástup poníků přepravujících náklad po úzkých pěšinkách vedoucích napříč jinak obtížně prostupnými rašeliništi. Pro obyvatele zdejší krajiny byli tito pony celá staletí skutečně zcela nepostradatelní, jiná doprava zde možná nebyla.

Přesto se ale i jich dotkl zákon Jindřicha VIII., který pod pokutou 40 šilinků nařizoval „ukamenování“ všech koní, jejichž kohoutková výška bránila jezdeckému využití "rytířem v plné zbroji". Naštěstí v obtížně prostupné lokalitě zdejších bažin nebyla těmto zákonům věnována náležitá pozornost a dartmoor pony toto nepříznivé období bez významné újmy přečkal.

V období nástupu průmyslové revoluce, kolem roku 1750, mimořádně vzrostla poptávka po ponících, obzvláště pak těch, kteří mohli být využiti pro práci v těžebním průmyslu. V důsledku toho byla v letech 1789 až 1832 do této unikátní, izolované populace pony masivně přilita krev shetlandských pony.

Pracovití malí kříženci se stali na celá desetiletí mimořádně oblíbenými „důlními poníky“. Po uzavření dolů ztratili poníci na významu. Mnoho jich bylo vypuštěno zpět do rašelinišť. Jen malá část populace dartmoor pony byla nadále využívána v zemědělství a dopravě. Budoucnost plemene byla nejistá. Naštěstí se v tomto období začalo Británií masově šířit pólo. Hra se do Británie dostala z Indie a právě pro její potřeby se dartmoor pony výborně hodil – byl malý, rychlý a agilní.

Následují první pokusy o čistokrevnou plemenitbu. V roce 1893 se začal dartmoor pony registrovat v nově vzniklé Polo Pony Society, která již v roce 1899 vydala i plemennou knihu - „Polo Pony Stud Book“.

Dartmoor Pony Society, která dodnes spravuje plemennou knihu a vytvořila standard plemene, vznikla až v roce 1925.

První skutečnou pohromou se tedy pro plemeno stala až první světová válka. V meziválečném období bylo v chovu, z důvodu masivního poklesu počtu čistokrevných dartmoor pony, nezbytné využít i jiná plemena nativních pony.

K oživení byla použita krev arabského hřebce Dwarka (narozen 1922) a jeho synů hřebce Leat a Hetherbelle VI., a také krev velšská, a to především prostřednictvím hřebce welsh pony Dinarth Spark. V menší míře pak byl využit také fell pony.

Druhá světová válka znamenala definitivní katastrofu. V roce 1930 bylo registrováno 25 800 dartmoor pony. Po druhé světové válce jich na rašeliništích Dartmooru zbylo jen pár desítek.

Dartmoor pony byl ale nakonec zachráněn, a to zpočátku především díky usilovné chovatelské práci paní Calmady-Hamlyn, která se začala záchranou dartmoor pony aktivně zabývat. Přesto ale počty čistokrevných dartmoor pony nadále zůstávaly dramaticky nízké a v osmdesátých letech dvacátého století chov zcela stagnoval.

V roce 1988 vznikl program Dartmoor Pony Moorland Scheme (DPMS), který si kladl za cíl zastavit další pokles stavu a rozšířit genofond. Program pak byl inovován v roce 2004 za vzniku systému ochrany Dartmoor Pony (DPPS). Přesto dnes patří dartmoor pony, a spolu s ním i nám již dobře známým exmoor pony, mezi plemena ohrožená, která disponují pouze 300 až 500 evidovanými chovnými klisnami.

Současnost

Dartmoor pony je ve své původní domovině, jíž jsou rašeliniště a vřesoviště Dartmooru, chován historií ověřeným, dnes již ale ojedinělým způsobem. Stáda dartmoor pony, obvykle tvořená několika klisnami a hřebcem, se volně potulují po národním parku a chovateli jsou obvykle sháněna do ohrad mimo rašeliniště, v tzv. "driftech", jen jednou za rok. Při této příležitosti jsou zvířata podrobena veterinární prohlídce, hříbata jsou zaregistrována a označena a následně se stáda navracejí zpět na konkrétní lokality vřesoviště.

Pokud Dartmoor navštívíte, je dobré mít na paměti, že přestože zvířata působí zcela bezprizorním dojmem, všechna mají své majitele a je přísně zakázáno se k nim přibližovat, nahánět je a krmit.

Obzvláště poslední zmiňované nařízení je ale mimořádně živým jablkem sváru mezi správou národního parku a jeho návštěvníky. "Snaživí krmiči" jsou všudypřítomní a nejsou problémem jen České republiky.

I zde v Británii, která má již desítky let zavedený a intenzivně medializovaný systém osvěty, každoročně podlehne mnoho poníků následkům "dobře míněného", ale zcela nevhodného přikrmování. Obrázek turistů, kteří "futrují" poníky sendviči se šunkou z oken svých automobilů, je i přes všechna restriktivní nařízení bohužel více než obvyklý.

Další problém pak souvisí se silničními komunikacemi, které vřesoviště protínají a k nimž se poníci stahují. Primárně v očekávání snadno dostupné potravy, sekundárně jako ke zdroji posypové soli, kterou i v létě olizují z vozovky. Přestože správa parku nastavila rychlostní limity, i několikrát v týdnu dojde ke střetu automobilů s poníky, což má samozřejmě často fatální následky.

Charakteristika plemene

Chudá pastva a nevlídné prostředí Dartmoor Hills způsobilo, že vždy přežili jen ti nejsilnější a nejpřizpůsobivější. Selektivní tlak toto plemeno dlouhodobě formoval poměrně nekompromisně a jeho výsledkem je nevelký, mimořádně nenáročný, silný a vytrvalý pony. Dartmoor pony má vynikající charakter a uměřený temperament, a proto je možné i jedince pocházející z "divokých chovů" využívat jako lead rein„první pony“ pro nejmenší kategorie dětí.

Jeho přirozeně velmi dobré skokové schopnosti mu zajišťují nejen vysokou oblibu v parkurových soutěžích organizovaných Pony kluby, ale i ve všestrannosti. Uplatnění nachází dartmoor pony také ve vozatajství, kde tito poníci dobře zhodnocují svou výjimečnou vytrvalost.

V současné době získal dartmoor pony vysokou míru popularity i mimo území Britských ostrovů. Tito pony jsou chováni ve Francii, Německu, Holandsku, Švédsku, Austrálii, Kanadě i USA. Lze tedy doufat, že počty nadšených chovatelů budou přibývat a toto unikátní plemeno přežije i 21. století.

Není od věci zmínit, že právě dartmoor pony měl významný vliv na vývoj anglického jezdeckého ponyho, který je, přestože byl vyšlechtěn až ve druhé polovině dvacátého století, jedním z nejpozoruhodnějších šlechtitelských počinů v historii chovu koní.

Plemenný standard

Dartmoor pony by měl být poník v líbivém jezdeckém typu. Měl by být korektně stavěný, přiměřeně ušlechtilý, ale vždy s dostatkem kostry. Hříva a ocas musí být bohaté a husté. KHV u těchto pony požaduje standard do 127 cm. K povoleným barvám patří hnědák, vraník, bělouš, ryzák a nevybělující bělouš.

Barvy strakoš (piebald, skewbald) a appaloosa povoleny nejsou. Velké bílé odznaky, například lysina nebo nosní pruh, jsou nežádoucí, přiměřené množství bílých odznaků je ale přijatelné. Hlava má být malá, krátká, ušlechtilá a dobře nasazená na krku střední délky. Od oka k nosu by se neměla zužovat. Uši mají být živé a malé. Oko velké, laskavé a pozorné. Lopatka, tak jako u většiny těchto plemen, je požadována šikmá, kohoutek ne příliš výrazný.

Pohyb má být plochý a rovný, vycházející z lopatky. Akce dobrá, ale ne příliš výrazná. Postoj by měl být korektní, hlezna dostatečně dlouhá v oblasti od kyčle ke hleznu, nízko posazená a suchá. Karpální kloub plochý. Holeň je požadována plochá, krátká a silná, na předních končetinách nesmí být pod karpálním kloubem zaškrcená. Spěnky ne příliš dlouhé a strmé. Kopyta tvrdá, korektně tvarovaná. Hrudník by měl být hluboký a široký, žebra dobře klenutá. Bedra silná a dobře osvalená. Záď nesmí být rovná a ani sražená. Ocas dobře nasazený.

Slovo na závěr?

Co dodat? Vidět divoké dartmoor pony v jejich přirozeném prostředí stojí samo o sobě za návštěvu této lokality. Do Dartmooru ale můžete vyrazit i za inspirací, zdejší blata jsou jí totiž plná... Svou múzu zde našel nejen Sir Artur Conan Doyle nebo Agatha Christie, ale kupříkladu i tvůrci filmu Harry Potter a Ohnivý pohár. Právě na zdejších vřesovištích se totiž konalo fiktivní finále Světového poháru ve fanfrpálu z roku 1994 mezi Irskem a Bulharskem.:)

Ostatně tajuplné mýty a hrůzostrašné legendy, které jsou nedílnou součástí nadčasové povahy tohoto místa, vypráví o zjevení ďábla, bezhlavých rytířích, skřítcích a velkých černých psech. Až budete procházet ponurým Dartmoorem, pamatujte, že všechny tyto magické bytosti neodmyslitelně patří ke zdejšímu koloritu. Setkání s nimi tedy není nemožné! :)

A pokud vám ani toto nepostačí, můžete se do Dartmooru vypravit za památkami z období pozdního neolitu a rané doby bronzové. Těch má tato nevelká lokalita nejvíce z celého Spojeného království. Vidět zde můžete nejen prehistorické menhiry, ale i kamenné kruhy, kistvaeny (kamenné hrobky) a mohyly.

Návštěvu Dartmooru lze doporučit také proto, že na rozdíl od ostatních národních parků v Anglii a Walesu je zde povolen volný pohyb turistů. Přestože většina plochy je v soukromém vlastnictví, Dartmoor Commons Act z roku 1985 všechna omezení, týkající se vstupu na pozemky, zrušil. Dartmoor tedy návštěvníkům nabízí asi 730 kilometrů veřejných cest a další desítky kilometrů stezek, jimiž se můžete, zcela svobodně, vydat po stopách dartmoor pony...

Zdroje:

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: