Poklady britských ostrovů – dales pony, průvodce Jamese Herriota

15. 05. 2020 07:00

Obrázky: 10

Autor: Gabriela Rotová Foto: Dales Pony Society, Wikipedia Rubrika: Chov koní Počet přečtení: 480 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Domovem dalšího z dlouhé řady původních plemen koní a pony Velké Británie, dales pony, jsou východní svahy „páteře Anglie“ – Penninského pohoří. Dales pony, patriot zdejších větrných a mokrých vřesovišť, je plemeno, které má nejen dlouhou minulost, ale zřejmě i světlou budoucnost. Díky svým mimořádným vlastnostem si totiž získává zástupy příznivců, a to napříč kontinenty.

Penninské pohoří, domov daleských poníků, se táhne od severu k jihu v délce 150 kilometrů a jeho nejvyšším bodem je – pro představu o geografii dané lokality – se svými 893 metry hora Cross Fell.

Tato oblast je dodnes divoká a poměrně řídce osídlená, a proto se stala mimořádně oblíbenou turistickou destinací. Nachází se zde několik národních parků (Peak District, Yorkshire Dales, Northumberland), které jsou protkány dálkovými pěšími trasami. Asi nejznámější je nejstarší dálková turistická trasa Velké Británie, Pennine Way, s celkovou délkou 429 kilometrů, Dales Way nebo Coast to Coast Path, která se táhne ze západního na východní pobřeží. Při přechodu Pennin, kde jsou k vidění nejrozsáhlejší vřesovištní mokřiny na území celé Velké Británie, se můžete i dnes setkat s volně se v krajině pasoucími stády polodivokých daleských poníků, což je pro všechny milovníky koní skutečně nevšední zážitek.

Domov dales pony

Krajina, kterou již po tisíce let dales pony obývají, se mnohým z nás zjeví před očima, jakmile zmíním jméno Jamese Herriota. Tento britský veterinář a spisovatel, autor proslulých bestsellerů jako To by se veterináři stát nemělo, Když se zvěrolékař ožení nebo Veterinář v jednom kole, ve svých románech a povídkách živě popisuje kolorit yorkshirského venkova, který při své praxi křížem krážem sjezdil. Svět Jamese Herriota, to jsou kopce a vřesoviště Pennin, vítr, déšť, mlha, sníh, stáda krav a ovcí, pitoreskní obyvatelé osaměle stojících farem a dalesští poníci – hýčkané poklady zdejšího drsného kraje.

Celá tato kopcovitá, větrná a ne příliš úrodná oblast byla po celá staletí úzce svázána nejen se zemědělstvím, ale i s těžbou nerostných surovin, především olova, uhlí a cínu, která zde intenzivně probíhala již od dob Římanů. A právě důlní průmysl byl se vznikem plemene dales pony úzce propojen. Ruku v ruce s rozvojem hornictví totiž vyvstávala poptávka po koních schopných nosit těžké náklady napříč obtížně schůdným terénem. Vytěžené suroviny bylo nutné dopravit přes neprostupná vřesoviště do přístavů na severovýchodním pobřeží.

Zdejší poníci museli neúnavně nosit náklady o hmotnosti vyšší než sto kilogramů, často i plus váhu jezdce, na vzdálenost až 250 mil, a to po celý rok, za každého počasí, v dešti i ve sněhu. Nároky na ně byly kladeny nemalé, péče o ně nebyla praktikována v podstatě žádná. Pony se museli spokojit s chudou vegetací neúrodných vřesovišť. O žlabovém příkrmu si tito malí pracanti mohli nechat obvykle jen zdát... Těžba, potřeby malých, chudých farem a nevlídná krajina tak v průběhu staletí nekompromisně formovaly plemeno, které díky svému železnému zdraví, síle, vytrvalosti, dlouhověkosti a bezkonkurenčnímu charakteru přežilo až do současnosti a stalo se žádaným a populárním i mimo Británii.

Historie

Moderní dales pony má za sebou dlouhou a spletitou historii. Původní Pennine pony, malí, silní a ne příliš vzhlední soumaři, se v průběhu staletí proměnili v plemeno harmonického exteriéru, líbivé a veskrze univerzální. Populace malých horských poníků žila v této lokalitě velmi dlouho poměrně izolovaně. Významně byla ovlivněna přílivem cizí krve až počátkem šestnáctého století, a to dnes již zaniklým plemenem galloway pony. Skotští galloway, kteří bohužel v 19. století splynuli s ostaními plemeny koní Británie, prosluli ve své době rychlostí, konstituční tvrdostí, vytrvalostí a jistýma nohama v hornatém terénu, stáli nejen u zrodu moderního dales pony, ale i anglického plnokrevníka. A to o mnohém vypovídá...

Své uplatnění ale dales pony po staletí nenacházel výhradně jako důlní soumar, vždy byl využíván i v místní dopravě a v zemědělství. Jeho pracovitost, nenáročnost a univerzálnost mu nakonec byla v době, kdy nastal útlum těžby, záchranou. Dales pony se díky svým vlastnostem velmi dobře etabloval jako spolehlivý kočárový kůň a schopný jezdecký hunter. Což bylo pro záchovu plemene velmi důležité. Farmáři z chudých hornatých částí Anglie si nemohli dovolit vydržovat jednoho koně pro jeden konkrétní účel a všestranný a nenáročný dales pony zde tedy měl poměrně pevnou půdu pod nohama.

Až do šedesátých let 18. století se dales pony s jinými plemeny dále příliš nemísil. Významné změny nastaly až s příchodem železnice a zlepšením stavu silniční infrastruktury. V této souvislosti totiž vyvstala poptávka po rychlejších koních. Ne příliš hbitý dales pony té doby začal ztrácet uplatnění.

Přestože dales pony stále ještě byl nepostradatelným pomocníkem na farmách umístěných v nehostinných, vysoko položených údolích, kde byla vyšší a náročnější plemena koní ve výrazné nevýhodě a rychlost zde ještě neměla žádný zásadní význam, musel na požadavky doby reagovat.

Došlo tedy k přílivu krve nejrychlejších klusáků té doby – norfolských kobů. Nejvýznamnějším plemeníkem, který zásadně ovlivnil i chov dales pony, byl norfolský klusák (Norfolk Trotter) Shales the Original, který se narodil v roce 1755. Otcem tohoto hřebce byl stejně proslulý hřebec Blaze, který byl synem plnokrevného hřebce Flying Childers (po Darley Arabian). Pro zajímavost... hřebec Shales the Original se významně zapsal nejen v chovu dales pony – jeho jméno nalezneme alespoň jednou prakticky v každém rodokmenu kteréhokoliv registrovaného dales pony – ale i většiny soudobých klusáckých plemen.

O něco později měl velký vliv na plemeno dales pony intenzivní nárůst zájmu širokých mas o klusácké dostihy. Závodního klusáka chtěl mít každý a čistota plemene se v důsledku nekontrolovatelného přílivu horké krve rychle ztrácela. Naštěstí si místní obyvatelé záhy uvědomili, že držení koní výhradně pro potřeby dostihů je neekonomické a proto se intenzivní křížení, uplatňované v tomto období především prostřednictvím Yorkshire Roadster – yorkshirských klusáků (významně ovlivněných v té době již zaniklým norfolským klusákem), zastavil. Dales pony si z yorkshirských klusáků vzal jiskru a extravagantní klusovou akci, schopnosti zemědělských dělníků a spolehlivých jezdeckých hunterů si ale naštěstí ponechal.

Svého času ovlivnil plemeno i těžký skotský clydesdale. Zvýšení kohoutkové výšky a celkového rámce se ale ukázalo ve zdejších podmínkách jako nevýhodné a od křížení s clydesdale se poměrně záhy upustilo. Dnes z vlivu clydesdala zbyly zřejmě jen nežádoucí bílé odznaky.

Pro udržení dobré klusové akce byl svého času v chovu také cíleně využíván i velmi slavný hřebec velšského koba, Trotting Comet, který se narodil v roce 1840. Krev ohnivých velšských draků upevnila v dales pony energický, extravagantní klus, který je dnes u moderních dales pony tolik obdivován. Velští kobové dodali i rychlost. Dobrý velšský kob té doby byl totiž schopen klusat jednu míli pod tři minuty.

Organizovaný chov

Opakovaný příliv cizí krve ale i nadále zůstával pro plemeno hrozbou, a proto byla v roce 1916 založena společnost Dales Pony Improvement Society, která se ujala vedení nově založené plemenné knihy Dales Pony Stud Book, vypracovala plemenný standard a ukončila tak dlouho trvající proces nekontrolovaného křížení.

Populace dales pony zůstávala po celá dlouhá staletí poměrně stabilní, katastrofu pro dales pony znamenala až první polovina dvacátého století. Přes dvě stě dales pony bylo britskou armádou odvezeno na evropská bojiště, kde byli využíváni v těžkém tahu dělostřelectvem a více než tisíc jich šlo na porážku jako důsledek naprostého nedostatku potravin.

Po druhé světové válce bylo plemeno kriticky ohroženo a hrozil mu zánik. V roce 1955 už byla registrována pouhá čtyři hříbata – klisničky a dales pony se stále více a více přibližoval ke svému úplnému vymizení. Jeho osud ale naštěstí nezůstal lhostejný několika málo místním rodákům.

Právě díky jejich chovatelskému nadšení byl nakonec dales pony doslova za pět minut dvanáct zachráněn.

V roce 1964 byla Dales Pony Improvement Society reorganizována, přejmenována na Dales Pony Society a chov plemene začal být cíleně podporován. Plemenná kniha se uzavřela v roce 1971. Od tohoto roku začaly počty registrovaných daleských poníků zvolna narůstat. Přesto ale v seznamu ohrožených druhů koní a pony Velké Británie řadí Survival Trust dales pony do kategorie Critical (kriticky ohrožená plemena – evidováno méně než 300 chovných klisen v rámci plemene). Patronem plemene je Princ z Walesu, což dales pony získává nejen tolik potřebnou popularitu, ale i zájem a cílenou podporu.

Současnost

Chudá pastva vřesovišť, vysoké nároky na pracovní výkon a silný selekční tlak v souvislosti s charakterem společnými silami způsobily, že na svazích Pennin vždy přežili vždy jen ti nejsilnější a nejpřizpůsobivější pony a do chovu nikdy nebyl zařazen jen tak někdo. Na problémové koně se neplýtvalo časem ani prostředky. Dales pony musel po celá staletí fungovat jako nezdolný, nenáročný a maximálně univerzální dělník. Pro dnešního dales pony je tedy typická excelentní povaha, výborná krmitelnost, všestrannost a vytrvalost, což jsou atributy, které z tohoto poníka dělají skvělého partnera pro jezdeckou turistiku a vytrvalostní ježdění jak dětí, tak i dospělých. Dales pony se ale výborně uplatňuje i v parkurovém a honebním ježdění a ve speciálních výstavních třídách. Pro svůj extravagantní klus je velmi oblíbený v přehlídkovém i sportovním vozatajství.

Dales pony a Foal immunodeficiency syndrom

Dales pony jsou zdraví, dlouhověcí, výborně krmitelní... Přesto i jejich chov má svá úskalí. Potenciální zájemce o plemeno dales pony je nutné upozornit na problém související s dědičným a neléčitelným postižením imunitního systému – Foal immunodeficiency syndrome (FIS). FIS je genetické onemocnění, které je zodpovědné za úhyn 10 % hříbat fell pony a 1 % hříbat dales pony. Syndrom se projevuje jako imunodeficience B-lymfocytů a progresivní anémie a má vždy fatální následky. V současné době je již k dispozici diagnostický test, který je schopen identifikovat mutaci genu SLC5A3 (solute carrier family 5 member 3), která za onemocnění zodpovídá. Zájemci o koupi dales pony by tedy toto vyšetření měli vždy požadovat a jeho výsledky se při zařazení svých zvířat do plemenitby také řídit.

Plemenný standard

Dales pony má být silný, aktivní a živý pony v odpovídajícím typu s vynikající povahou. Jeho kohoutková výška by se měla pohybovat v rozmezí 142–146 centimetrů. Vše nad a pod tímto limitem není žádoucí.

  • Hlava: ušlechtilá s dobrým pony výrazem. Čelo je široké, oko živé a pozorné. Uši mají špičky mírně vtočené dovnitř. Kštice je tvořena rovnými, dlouhými žíněmi.
  • Krk: dostatečně silný a dlouhý. Hřebci musí mít hřebčí výraz a dobře klenutý hřeben krku. Hrdlo a čelisti mají být dobře definované, hříva je přirozeně splývající.
  • Lopatka: dlouhá, šikmá a dobře osvalená.
  • Kohoutek: ne příliš nevýrazný.
  • Trup: krátký, hluboký hrudník, žebra dobře klenutá.
  • Záď: dlouhá a dobře osvalená. Ocas je nepříliš vysoko nasazený, bohatý. Žíně jsou rovné, dosahující k zemi.
  • Končetiny, kopyta a klouby: žádána jsou tvrdá, dobře úhlená, kulatá kopyta a dobře definované, výrazné a suché klouby. Hlezna nízko posazená, holeň plochá s obvodem 20,3 – 22,9 cm, šlachy mají být zřetelné. Spěnky šikmé a přiměřeně dlouhé.
  • Rousy mají být bohaté, hedvábné a dosahovat mají až na zem.
  • Barva: vraník, hnědák, bělouš a roan.
  • Odznaky: povolená je pouze hvězda a šňupka. Větší bílé odznaky na hlavě jsou nežádoucí. Na zadních končetinách jsou povoleny bílé odznaky do výše spěnky. Pony, jejichž bílé odznaky neodpovídají výše uvedenému, jsou přeřazeni z hlavního registru A do grading-up registru (B).
  • Pohyb: přímý, korektní, s vysokou akcí, pravidelný a přirozený. Pony se pohybuje mimořádně energicky a vyváženě. Karpální klouby a hlezna musí disponovat vysokou akcí. Pohyb musí vycházet ze zádi.
  • Charakter: Požadován je vynikající charakter. Pony musí být pozorný, odvážný, inteligentní a laskavý.

V České republice se s daleskými pony bohužel příliš často nesetkáme, dales pony neznámo proč srdce Evropy ještě nedobyl. Vzrůstající zájem o speciální výstavní třídy a pony sport mu ale širší možnosti uplatnění nabízí a je tedy zřejmě jen otázkou času, než se uskuteční další importy.

Poprvé se dales pony české veřejnosti představil v roce 2013, a to v rámci 5. ročníku Shetland pony show. Právě zde, v jezdeckém areálu Chomutovského zooparku, byla ve výstavním kruhu předvedena první importovaná vlaštovka, klisna Griseburn Freya, která je v majetku manželů Jašurkových.

O dales pony se říká, že mají nekonečnou výdrž, železné zdraví, vysokou inteligenci a fantastický charakter. Zřejmě i proto zájem o plemeno celosvětově stoupá. Tento pony, který po generace neúnavně tahal pluhy a nosil rudu přes hory a doly, je totiž skutečně výjimečný. Může být stejně tak dobrým prvním ponym pro nejmenší kategorii dětí jako univerzální a výkonný partner každého dospělého jezdce. A to jsou vlastnosti, které mnohý z nás dokáže patřičně ocenit. Rodinný kůň se vším všudy je totiž stále více hledaným a oceňovaným pokladem.

Zdroje: 

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: