Poklady Britských ostrovů - cleveland bay horse

12. 12. 2018 Gabriela Rotová Autor fotek: Archiv Cleveland Bay Horse Society

Cleveland bay horse, další z řady plemen koní, která jsou řazena mezi původní britská plemena, nám je i není známý. Jen málo z nás se s tímto plemenem mělo příležitost osobně seznámit, téměř všichni jsme ale cleveland bay horse viděli na displejích svých mobilů či na televizních obrazovkách.

Právě toto plemeno koní se totiž vždy připřahá ke kočárům vyjíždějícím do průvodů při slavnostních událostech britské monarchie. Tyto "obyčejné" neobyčejné hnědáky jsme tedy nejspíše opravdu viděli úplně všichni, ale jen nemnoho z nás tušilo, že se dívá na mimořádně vzácné, kriticky ohrožené a také velmi starobylé plemeno koní.

Všeobecné informace

Cleveland bay horse patří v seznamu ohrožených druhů koní Velké Británie - Survival Trust - do kategorie Critical (kriticky ohrožená plemena - evidováno méně než 300 chovných klisen v rámci plemene), a to společně s plemeny hackney horse a hackney pony, dales pony, suffolk punchem (suffolk horse) a eriskay pony.

Historické zdroje datují vznik moderní formy plemene na počátek 17. století. Jeho název odkazuje v řadě první k typickému zbarvení plemene, v řadě druhé pak na oblast, odkud plemeno pochází. Tito všestranní hnědáci byli chováni v kopcovitých skalnatých půdách Clevelandu, v oblasti severovýchodní Angliie.

Clevelandský hnědák je dobře osvalený kůň se silnými končetinami, které jsou v poměru k celkové tělesné stavbě kratší, než je pro ostatní jezdecká plemena typické. Rousy jsou u clevelandů nežádoucí. Plemeno má velkou hlavu, mírně konvexní profil a dlouhý, svalnatý krk. Kohoutek má být dobře osvalený.

Představitelé plemene jsou dominantně hnědáci. Bílé odznaky, vyjma malé hvězdy na čele, jsou vylučující vadou v chovu. Nohy mají být černé, přestože se objevují i nohy tzv. červené, tedy hnědé, v barvě těla koně. Cleveland bay je kůň vytrvalý, dlouhověký s přiměřeným temperamentem a výborným charakterem.

Jedná se o nejstarší plemeno koní Anglie, jeho historie předchází uchovávané písemné záznamy a je to také jediné původní plemeno jezdeckého koně Velké Británie vůbec. Všechna ostatní plemena, která jsou původem z Britských ostrůvů, náleží k pony plemenům anebo koním tažným či kočárovým.

Předchůdci clevelandů se objevili již v ranném středověku. Název cleveland bay vznikl ale později, z počátku byli tito koně označováni jako "Chapman Horses". Moderní clevelandi vznikli ze středověkých "chapmanů", kteří se nejprve křížili s koňmi andaluskými a berberskými, později pak s araby a anglickými plnokrevníky. Původně těžký rámec koní je postupně odlehčoval a to v návaznosti na jejich požadované pracovní využití. Těžký tah se stal doménů Shirů, Sufolků a Clydesdalů. Cleveland se stal nejprve expresivním koněm kočárovým, o něco později pak primárně koněm jezdeckým.

Původ plemene a jeho historie

Nejstarší zmínky o předchůdcích tohoto plemene lze nalézt v archiváliích anglických klášterů. Kláštery začaly chovat tento typ koně pro uspokojení své narůstající potřeby přepravovat velké objemy zboží mezi opatstvími a kláštery v severovýchodní Anglii. Tito středověcí koně byli známi pod názvem "Chapman Horses", protože se často stávali i vlastnictvím pojíždějících obchodníků (Traveling Salesmen), označovaných jako tzv. "kaplani". Dnešní clevelandi jsou produkty křížení klisen "Chapman" s berberskými a andaluskými hřebci.

Berberské hřebce si do Anglie přiváželi v průběhu sedmnáctého a osmnáctého století mladí muži ze svých tzv. "Grand Tour" cest do Evropy. Grand Tour byla tradiční pouť, kterou "povinně" vykonávali mladí muži ve věku 21 let, kteří příslušeli k vyšším vrstvám disponujícím dostatečnými prostředky a hodností (někdy tuto cestu absolvovaly i vysoce postavené mladé dívky, tzv. "debutantky").

Krev andaluských královských koní se pak do Anglie dostávala ze španělské Córdoby a to díky vzájemným vztahům těchto království. Na odlehlá panství anglické šlechty se pak španělští koně dostali jako důsledek vlivů anglické občanské války (1642 - 1651) a vlády Olivera Cromwella. Mnoho berberských a andaluských hřebců se z rukou "Oliverových" mužů dostalo mezi místní obyvatele. Místní, fenotypově velmi těžká populace tzv. "chapmanských koní" tak dostala svou první významnou infuzi španělské a orientální krve.

Druhá vlna přílivu orientální krve pak proběhla koncem 17. století prostřednictvím berberských hřebců, které chovatelé zakoupili od vojáků působících v koloniálním marockém Tangeru či přímo od domorodých marockých "moorů". Mezi lety 1685 až 1785 byl proces křížení chapman/andaluský kůň/berber ukončen a vznikl cleveland bay.

V průběhu století získal cleveland bay vyšší kohoutkovou výšku. Následně se, v návaznosti na cílený selektivní chov, objevuje tzv. zemědělský typ clevelandského hnědáka. Tento původní typ byl těžší než moderní cleveland, protože stav silnic a cest Anglie sedmnáctého a osmnáctého století takový typ koní vyžadoval a rovněž i na farmách byla vyšší poptávka po koňské síle nežli po rychlosti.

Změnu přinesl až přelom osmnáctého a devatenáctého století. Silnice prošly modernizací a rychlost začala nabývat na významu. Ke clevelandským klisnám tedy byla přilita krev plnokrevná a arabská.

Výsledkem byl vynikající kočárový kůň, který byl lehčí, měl dlouhý klenutý krk a dostatečně výraznou akci. Plnokrevná krev je rovněž považována za zodpovědnou za občasně se vyskytující tzv. červené nohy" - důsledek působení genů hnědého plnokrevného otce v rodokmenu. Významně se ve vývoji plemene cleveland bay uplatnil Darley Arabian a Godolphin Barb (Arabian).

Další vývoj

Britská společnost Cleveland Bay Horse Society vznikla v roce 1883 a první plemenná kniha byla vydána v roce 1884. V 19. století bylo plemeno masově exportováno do zámoří. O clevelandy byl mimořádný zájem v Austrálii, na Novém Zélandu, v Jižní Africe, v USA, Indii, Rusku a samozřejmě i v Evropě.

Již v roce 1885 vznikla Cleveland Bay Society of America. Z dobových materiálů se sice zdá, že mnoho clevelandů registrovaných v Americe přináleželo ve skutečnosti k dnes již zaniklému plemeni Yorkshire Coach Horse, to ale nic nezměnilo na mimořádné oblibě těchto koní. Cleveland bay je přímo spojován s mnoha významnými osobnostmi americké historie, pro zajímavost například i s "lovcem bizonů" Buffalo Billem, který ve své proslulé show, v níž ztvárňoval kovbojské motivy, měl čtyři cleveland bay hřebce.

Závažný mezník představovala pro plemeno první světová válka. Británie posílila svoji kavalerii. Menší clevelandi byli nasazeni do jezdectva, větší pak do tahu u dělostřelectva. Ztráty byly ale vysoké. Plemeno bylo prakticky zdecimováno. Pro zachování plemene bylo nutné vybírat i mezi kříženci clevelandů. Nepůvodové klisny (především se jednalo o kombinaci cleveland bay x anglický plnokrevník), které prošly výběrem, byly následně zařazeny do chovu a jejich hříbata byla registrována v hlavní plemenné knize.

Některé z těchto "polokrevných" potomků vlastnil a využíval v chovu i král Jiří V. Tento postup zajistil plemeni přežití. Přesto se nejednalo o poslední problém, s nímž musel clevelandský hnědák bojovat. Útlum přinesla zvýšená mechanizace a především pak Velká hospodářská krize třicátých let. Další katastrofou pak byla druhá světová válka.

Záchrana

V roce 1962 zůstali ve Velké Británii pouze čtyři čistokrevní hřebci. Plemeno zachránila královna Alžběta II., která osobně zakoupila plemenného hřebce Mulgrave Supreme, který měl být prodán do Spojených států. Tento hřebec byl následně připařován ke zbývajícím čistokrevným i polokrevným clevelandským klisnám. V průběhu patnácti let se počet hřebců v chovu zvýšil na patnáct.

Princ Philip, vévoda z Edinburghu, plemeni mimořádně pomohl tím, že ho řadu let úspěšně využíval ve sportovním vozatajství. Koncem šedesátých let a začátkem let sedmdesátých zájem o plemeno prudce vzrostl.

Clevelandi začali být žádanými i v parkurovém jezdectví a také v ježdění honebním. V roce 1964 se clevelandští hnědáci objevili i na olympijských hrách v Tokiu. Další úspěch pak přišel na olympijských hrách v Mexico City v roce 1968, kdy cleveland byl součástí britského olympijského skokového týmu. V roce 1976 pak startoval cleveland bay za kanadský olympijský skokový tým v Montrealu. Následoval enormní nárůst zájmu o plemeno, což mu významně pomohlo.

Od roku 1977 je královna Alžběta II. patronkou společnosti Cleveland Bay Horse Society, v určitém obobí byla i prezidentkou společnosti. Přesto i dnes zůstává toto plemeno kriticky ohrožené a v registru je vedeno méně než 300 chovných klisnen po celém světě.

Vliv

Cleveland bay se stal ve své době mimořádně oblíbeným zlepšovatelem jiných plemen nejen ve Velké Británii, ale i mimo ni. Jeho krev byla přimísena i do většiny teplokrevných plemen Evropy. Ne nevýznamným způsobem ovlivnil clevelandský hnědák chov oldenburských koní, a to především v období okolo roku 1860, kdy právě cleveland bay hřebci byli intenzivně v chovu využíváni.

Využití

Cleveland bay je všestranný kůň, který si svoji univerzálnost uchoval až do současnosti. Objevuje se ve sportovních sedlových disciplínách i ve sportovní zápřeži.

V počátcích parkurového skákání, v polovině 19. století, stáli clevelandští hnědáci u zrodu této disciplíny. Do dějin tohoto sportu se zapsala klisna Fanny Drape, která s jezdcem na zádech překonala zeď o výšce 1,8 metru a 2,3 metru pak při skoku ve volnosti.

S clevelandy se ale stále můžeme setkat i v lehkém zemědělském tahu. Velmi oblíbení jsou clevelandi v Británii jako koně honební, protože jsou dostatečně silní na to, aby bez následků nesli po celý den zátěž přesahující 100 kg (honů se účastnící muži) a to i přes náročné terénní skoky a skrz těžký terén.

Plemeno clevelandský hnědák ve dvacátých letech dvacátého století nahradilo v britských královských stájích černé německé hannoverské koně. Od dvacátých let dále je jako královský kočárový kůň využíván výhradně cleveland bay horse.

Cleveland bay horse má dlouhou a bohatou historii a musíme doufat, že takovou bude mít i budoucnost. Je jisté, že si ji zaslouží.

Mnoho dalších informací o metodách chovu, kritériích výběru a také kompletní standard plemene naleznete na webu Cleveland Bay Horse Society. 

Podobné články

Když jsem byla malá, byla mým vzorem číslo jedna. Žena, které nechybí odvaha a která navzdory předsudkům jde za svým snem. Tomu pak neváhá hodně…

Chov koní Kinských přinesl pět vítězů Velké pardubické a mnoho věhlasných steeplerů. Tito jedineční koně tvoří nedílnou součást historie čs. chovu a…