Podkovy pro štěstí a čas vánoční

23. 12. 2018 15:00

Obrázky: 29

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová, facebook Rubrika: Různé Počet přečtení: 914 Počet komentářů: 1 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dlouze jsme přemýšleli, jakým tématem se s vámi rozloučit před tím, než se rozsvítí světla vánočních stromků a předvánoční shon zmizí na dlouhý čas za obzorem. Něco výcvikového? Neee. Kdo by o svátcích chtěl prací mořit svého koně! Všichni zvolňujeme, hýčkáme se a zjihle rozjímáme. Studie a welfare? Hmmm. Rozhodně také nic moc. Zkusíme na vás tedy vytáhnout eso z poněkud jinačího soudku!

Kouzlo Vánoc v sobě zrcadlí nejen tradice a starobylé zvyky, ale také touhu po dosažení klidu, míru, štěstí a harmonie. Dnes tedy bude řeč o podkovách, které jsou jedním z nejstarších a nejmocnějších talismanů štěstí a navíc nabídnu pár tipů, co všechno z nových či starých podkov našich koní můžeme s trochou šikovnosti vytvořit. Podkova totiž nutně nemusí být jen funkční ochranou kopyt našich koní. Nabízí se i celá nekonečně dlouhá řada možností, jak je netradičně a originálně zrecyklovat či využít.

Symbol

Podkova je pravděpodobně jedním z nejznámějších symbolů štěstí západního světa. Nejen jako symbol štěstí, ale i jako ochranný symbol, má nesmírně dlouhou historii.

Již v egyptské ikonografii se se symbolem ve tvaru podkovy setkáváme, právě tak jako i v nejstarším islámském umění. I hroby ve starověké Číně byly stavěny ve tvaru podkovy, což jistilo klid a mír duším zemřelých. V Evropě bývá podkova štěstí spojována již s nejstaršími keltskými osadníky. Keltové byli v Evropě prvními, kdo podkovy používal, a zdá se, že i Keltové si štěstí u svých sídel za pomoci podkov snažili udržet. Štěstí ale podkova symbolizovala nejen Keltům, ale i Řekům a Římanům. Římané začali podkovy využívat okolo roku 100 před naším letopočtem.

Podkovy jsou ale zcela jistě ještě o poznání starší. V roce 1897 byly nalezeny čtyři bronzové podkovy a to v etruské hrobce z roku 400 před naším letopočtem. Archeologických důkazů ovšem nemáme na rozdávání, kovy byly vždy cenné a vždy se pro ně našlo další využití.

Podkova tedy očividně "nikdy" nebyla prostým, obyčejným předmětem. V písemných záznamech ale bohužel nelze dosledovat, kdy se role nositele štěstí a osvědčeným ochráncem před zlými silami zhostila. Ve funkci symbolu s naší civilizací ale kráčí skutečně již nesmírně dlouho!

Podkova se během času stala zpředmětněním naší touhy po nezměrném a nikdy nekončícím pocitu blaženosti, po štěstí. Štěstí ale mělo a má povahu vrtkavou. Člověk si ho tedy, od dob nejdávnějších, snažil udržet doslova zuby nehty. Vkládal víru do předmětů, které měly pomoci štěstí zadržet a současně i odehnat zlé síly.

Podkova v roli ochranitelky a spasitelky samozřejmě není samojediná. Symbolů, které měly vypomoci udržet štěstí na naší straně barikády, bylo a stále je nepřeberně. Symboly a talismany už ovládají lidstvo celá tisíciletí. Jen o něco málo méně mocné, nežli je podkova, jsou například čtyřlístek, zaječí packa nebo blahobytné prasátko. Přestože naším tématem jsou podkovy, nebude možná od věci si připomenout, jak je to s těmito symboly štěstí.

Čtyřlístek

Jeden čtyřlístek připadne zhruba na deset tisíc běžných rostlin jetele. Jeho nalezení tedy rozhodně není snadné a právě v této nesnadnosti spočívá síla čtyřlístků. Legenda říká, že čtyřlístek přinesla na Zem Eva, která ho utrhla v rajské zahradě jako upomínku na místo blaženosti, které musela opustit. Lístky čtyřlístku pak symbolizují nejen živly, vodu, oheň, vzduch a zemi a roční období, ale také naději, víru, lásku a právě ono štěstí. Aby ale čtyřlístek mohl využít svoji moc a sílu, musí být nalezen bez přičinění či musí být nabídnut jako dar. V minulosti si lidé čtyřlístků velmi hleděli, ukládali je pod prahy domů, pod lůžka a okna, aby jejich síla zamezila vstupu zla a nenávisti do jejich životů či snů. 

Moc čtyřlístků zřejmě jistým způsobem souvisí i s obyčejným, třílistým jetelem, který je symbolem irského patrona Svatého Patrika (křesťanský misionář a biskup, 5. století našeho letopočtu) a od 18. století také Irska (Shamrock). Anglie má za symbol růži, Skotsko bodlák, Wales narcis a Irsko třílistý jetel, který symbolizoval nejen svatého Patrika, ale i Nejsvětější Trojici. Zdá se ale, že spojení s jetelem měli již keltští duchovní - druidové, kterým tato rostlina symbolizovala regenerační síly přírody. I dnes běžně užívaný idiom "to be in clover" odkazuje k bezstarostnému životu plnému bohatství, pohodlí a prosperity.

Packa

Zaječí (králičí) packa je symbolem, jehož historie sahá více než 600 let před náš letopočet. Zaječí packa byla, tak jako mnohde i sám zajíc, symbolem plodnosti, dobré sklizně a prosperity. Packa byla uctívána už Kelty, kteří věřili, že zvířata obecně nosí štěstí, ta žijící pod zemí pak obzvláště. Oblíbenost zaječí packy není jen záležitostí Evropy, víra v její schopnosti je rozšířena po celém světě. Od Číny, přes Afriku až po Ameriku.

Se silou tohoto amuletu je spojováno mnoho rituálů, které ponižují anebo povyšují jeho účinek. Na moc tohoto talismanu měl mít vliv nejen způsob, jak a kde byl králík usmrcen, ale třeba i fáze Měsíce. Největší moc byla vždy přikládána levé zadní pacce. Některé tradice říkají, že nositel "nejsilnější" packy musí být usmrcen na hřbitově a to nejlépe za úplňku nebo v novoluní. Jiné zase tvrdí, že zajíc musí být zabit stříbrnou kulkou a to nejlépe v pátek třináctého.

Prasátko

A jak je to s bohabojnými prasátky?

V Asii, především pak v Japonsku a Číně, je prase spojováno s blahobytem, štěstím a oslavami Nového roku a je také dvanáctým symbolickým zvířetem čínského zvěrokruhu.

V Evropě byla prasata posvátnými zvířaty také od pradávna. V období antiky bylo prase oblíbeným obětním zvířetem, spojovaným s plodností. Proto byla prasata obětovávána například při Eleusínských mystériích. Uctívali je ale i Germáni i Keltové. Ti si prasata vyobrazovali na svých mincích. Díky tomu, že prasata vytrvale a ráda ryjí v zemi, stala se synonymem pro hledače pokladů, objevitele štěstí. Prase je tedy široce uznávaným symbolem plodnosti, štěstí, síly a blahobytu. V křesťanství začalo být prase spojováno s některými světci, především pak se sv. Antonínem a sv. Vendelínem.

Zrod "prasátka pro štěstí" je mnohdy spojován i se středověkými rytířskými turnaji. Ten, kdo v těchto turnajích skončil poslední, byl obdarován nejen posměchem, ale také seletem, které mu mělo přinést štěstí do dalších klání.

Od šestnáctého století bylo prase vyobrazováno i na hracích kartách a to na pozici "žolíka" či na tak zvaných "kulových nebo žaludových sviních", které přebíjí i kartu krále. To samozřejmě pozici prasete jakožto symbolu štěstí rozšířilo i posílilo.

Podkova

Všechna tato víra v talismany vždy měla své historické i praktické kořeny. Kde se ale vzaly konotace, které máme právě s podkovami? Kde se zrodila magie tohoto relativně běžného předmětu denní potřeby?

Mnohé výklady se shodují v tom, že "síla" podkovy v novověku do značné míry souvisí s materiálem, z něhož byla vyrobena, tedy se železem. Přestože první podkovy byly vyráběny z bronzu, železo se velmi rychle stalo materiálem ceněným nad mnohé. Železo bylo ztělesněním síly a neporazitelnosti. Bylo spojováno s nadpozemskou silou. Bylo pevnější a odolnější, než vše, co běžní lidé znali, odolalo nejen "větru, dešti", ale i mocnému vládci ohni. Kdo železo ovládl, stal se uznávaným a respektovaným členem společnosti. Odtud pramení i reputace, kterou si nesla kovářská profese po celá staletí.

Svůj díl na "mýtu" o nadpozemské síle podkovy měli zřejmě ale i její "nevysvětlitelné" vlastnosti. Podkova byla považována za sílu nadpřirozena zřejmě i proto, že běžní lidé nechápali, jak je možné, že přestože je podkova připevněna ke kopytu hřebíky, kůň žádnou bolest necítí. To byl tedy jasný důkaz přítomnosti kouzla a magie ukrývající se v podkově...

Většina pramenů se ale shoduje v tom, že všeobecné rozšíření víry v "podkovy štěstí" souvisí s legendou o svatém Dunstanovi z Canterbury. Tato legenda velmi záhy překročila hranice Anglie. Dunstan byl anglický duchovní a politik, později také arcibiskup z Canterbury, který žil v letech 959 až 988 a stal se patronem kovářů, zlatníků, klenotníků, hudebníků a slepců.

Po kanonizaci, která se uskutečnila v roce 1029, byl po celá dvě století nejoblíbenějším anglickým světcem a síla jeho kultu se odrazila i na kontinentě. Jeho vysoká popularita byla dána tím, že se stal živou součástí anglického lidového folklóru. S jeho osobou bylo spojováno velké množství legend, nejznámější je ale příběh o tom, jak Dunstan svojí prohnaností porazil samotného ďábla. Čert prý vstoupil do kovárny, v které Dunstan pracoval, a požádal ho, aby okoval jeho koně. Dunstan předstíral, že ďábla nepoznal a souhlasil s čertovým požadavkem.

Ve chvíli čertovy nepozornosti Dunstan čerta podržel podkovářskými kleštěmi za nos a přibil podkovu na jeho kopyto. Ďáblovi podkova působila nevýslovné utrpení, ale Dunstan podkovu odstranil, až když čert slíbil, že ďábel již nikdy nevstoupí do domácností, v nichž podkova visí na dveřích.

Víra v moc podkovy ale bude mít jistě i svou stránku čistě pragmatickou. Kování koní samozřejmě nikdy nebyla záležitost nejlevnější. Ztráta podkovy tedy znamenala faktickou ztrátu peněz a její nález byl tímtéž, čím objev zatoulané zlatky či alespoň krejcaru.

Kam s ní a jak na ni

Všechny legendy se shodují v tom, že podkova umístěná na dveřích či nad nimi chrání dům a jeho obyvatele před nepřízní osudu a přináší do domu štěstí. Pověry se ale ne vždy shodnou v tom, jak má být podkova umístěna.

V našich geografických podmínkách se traduje, že podkova, která mimo jiné symbolizuje i mýtický roh hojnosti, musí být otočena rameny vzhůru, což má zabezpečit, že z podkovy štěstí nevypadne a dlouho se v domě udrží.

Jiné legendy ale jasně říkají, že podkova musí být umístěna rameny dolů, což má zajistit, že štěstí bude vylito na každého, kdo pod podkovou projde a že podkova naleje štěstí přímo do domu. Tento výklad převažoval až do první světové války, tak se i symbol podkovy tiskl a šířil. Dnes ale převládá první varianta, kdy ramena podkovy směřují vzhůru.

Některé křesťanské komunity si vytvořily vlastní symboliku a zavěšovaly na dveře podkovu směrem do strany. Pokud totiž podkova leží horizontálně, je považována za Kristův symbol, neboť takto umístěná podkova připomíná "C", síla železa je síla Kristova. Jiné tradice zase říkají, že podkova symbolizuje nebesa a také střechu domu a představuje tak jak duchovní, tak i hmotné potřeby lidí.

Bez ohledu na důvody, bez ohledu na umístění, není pochyb o tom, že podkova ještě dlouho zůstane na piedestalu jako ten nejmocnější talisman pro štěstí.

A co vy? Máte své vlastní podkovy? Pokud ano, mám pro vás dnes ještě několik úžasných tipů, jak podkovy povýšit z tradičního symbolu štěstí na estetický doplněk či dokonce i náramně funkční předmět. Ty nápady, z kterých dýchá čas adventní, doplnily text tohoto článku. Ty ostatní, nápady funkční i estetické, pak naleznete ve fotogalerii.

Přeji vám za sebe i za celou naši redakci ty nejkrásnější a nejštědřejší svátky vánoční! Pilně si užívejte a odpočívejte!

 

 

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Fifonzo

    :)

    11:29 - 24. 12. 2018

    Krásné, děkuji :))

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: