Po stopách tichého majestátu II.

22. 3. 2013 Michaela Burdová Autor fotek: Šárka Dolanská, wikipedie

Dnes navštívíme Petrohrad, kde car na vzpínajícím se koni připomíná významné období ruské historie, pokud sem zavítáte, váš fotoaparát tento skvost jistě nemine. Ještě odvážnější sochařské dílo představuje pozdějšího absolutistického vládce Mikuláše I. – socha koně má jen dva opěrné body. A také se stavíme za "Velkou louží".

Petr Veliký alias Měděný jezdec

Měděný jezdecJak strašně tyčí se tu, hle!
Jaká to duma na čele!
A jaká síla je v něm skryta!
V tom koni jaký oheň plá!
Kam, pyšný koni, cesta tvá
a kde se spustíš na kopyta?
Nad propast, z níž dech prázdna vál,
osudů vládce, rci, ó rci mi,
zda svými prsty kovovými
Rus právě tak jsi nevzepjal?...
(Úryvek z poemy Měděný jezdec Alexandra Puškina)

V době katastrofální záplavy Petrohradu zjistí mladý muž Jevgenij, že voda odnesla dům jeho milované. Bloudí ulicemi a hořekuje. Když se ocitne před Měděným jezdcem, prokleje ho. Socha se probudí k životu a dlažba nad Něvou zaduní klapotem kopyt - Měděný jezdec Jevgenije pronásleduje ulicemi města. Mladý muž je pak nalezen mrtvý na místě, kam voda odnesla domek jeho milenky. Bronzová socha ruského cara Petra Velikého získala název Měděný jezdec právě podle tohoto významného díla ruské literatury.

Petr Veliký svou zem vzepjal do výšin elitní evropské velmoci. Zaostalému, nevzdělanému Rusku otevřel cestu k moři i k evropské kultuře.
Nastoupil na trůn v sedmnácti letech. Měl jasné cíle a dostatek dravé ctižádosti i schopností je uskutečnit - získat přístup k moři a udělat z Ruska evropskou velmoc. Udělal pro to maximum - procestoval inkognito Evropu a shromažďoval novinky ze všech možných oborů. Zavedl reformy - vzdělání, zakládání manufaktur, uvalení daní na každého muže bez ohledu na věk, změnil začátek kalendáře na den narození Krista. Byl velký nejen činy, ale také postavou (měřil přes dva metry).
Jezdec korunovaný vavřínovým věncem prudce koně zastavil ze cvalu a přiměl ho k poslušnosti svou železnou vůlí. Skála symbolizuje zdolání překážek a had drcený kopyty koně představuje vítězství nad zlem. Žulová skála má obrys vlny, bronzová písmena skládají stručný nápis - Petru Velikému od Kateřiny II. Tímto nápisem Kateřina Veliká světu připomíná i své vlastní zásluhy. Rok 1782 označuje datum odhalení pomníku.

Francouzský sochař Etienne Falconet na monumentu pracoval neúnavně a intenzivně 12 let. Nejlepší koně z královských stájí opakovaně cválali a vzpínali se na modelu budoucího podstavce sochy a on pečlivě zaznamenával jejich pohyby, pozice, napětí svalů. Hlavními koňskými modely byli dva koně hraběte Orlova. Místo ztepilého Petra Velikého seděl v sedle stejně urostlý důstojník. Kůň na zadních má tři opěrné body - zadní nohy a ocas.

Měděný jezdecBouřkový kámen

Podstavec není jen podstavec, který má podtrhnout majestát sochy. Obrovský monolit je součástí myšlenky celého díla. Objevili ho po dlouhém pátrání asi hodinu od Petrohradu v Karelském lese, na území, které Petr Veliký vydobyl na Švédech. Původně nemohli takhle velký balvan najít, ale nakonec získali od místních informaci o „bouřkovém kamenu", který byl rozdělen bleskem. Přepravit 1500 tun vážící kus skály byl úkol hodný stavitele pyramid, ale geniální technikou za pompézního doprovodu s bubeníky balvan dopravili do Finského zálivu. Co je geniální, bývá prosté - balvan valili na kládách vyztužených bronzovými pruty. Dále se přepravoval na lodi. Byl to největší kus skály, jaký kdy byl přepraven pouze lidskou silou. Jeho původní velikost 7x14x9 metrů Falconet zmenšil do podoby vlny, podstavec tedy váží o něco méně. Odhad váhy kamene spočítali podle rozměrů a hustoty granitu. Transport trval téměř celý rok.

Socha stojí na náměstí Děkabristů (dříve Senátním), je bronzová a měří cca deset metrů. Památník stojí na stejném místě od doby svého odhalení. Přežil revoluci roku 1917, přejmenování Petrohradu na Leningrad, leningradskou blokádu za II. světové války a bez hnutí zaznamenal opětovnou změnu názvu města na Petrohrad. Podle jedné legendy město nikdy nebude dobyto, dokud zde bude tento pomník. A také 900 dnů leningradské blokády a bombových útoků Měděný jezdec přežil bez úhony. Za to ovšem nemohl jeho anděl strážný, ale obyvatelé, kteří ho před německými bombami chránili pytli s pískem i dřevěnou zábranou.

Impozantní dílo Falkoneho je vděčným objektem fotografů, ovšem neméně významná jezdecká socha tohoto panovníka stojí před Michajlovským zámkem. Tato socha měla důrazně připomínat vítězství Petra I. nad Švédy a její náčrty rukou autora B. C. Rastrelliho vznikly již v roce 1716, přípravné práce se ovšem táhly dalších šest let, postupně se socha rozpracovávala další léta i po smrti cara. A když se Kateřina Veliká rozhodla vzdát bývalému imperátorovi poctu, pomník už shledala „vyšlým z módy" a hledala novou inspiraci u francouzských umělců (Falcone hledal inspiraci u jezdecké sochy Marka Aurelia v Římě). Rastrelliho pomník vzal na milost až vnuk velikého cara. Pavel I. roku 1800 nechal pomník instalovat před Michajlovským zámkem.

Mikuláš I.

Socha Mikuláše I.Před chrámem svatého Izáka na Izakijevském náměstí v Petrohradu je bronzová jezdecká socha cara Mikuláše I. Stejně jako v případě Petra Velikého je autorem sochy rodilý Francouz - Auguste de Montferrand. Na osobní žádost zadavatele, kterým byl Alexander II., byl vládce ztvárněn také na vzpínajícím se koni. Šestimetrová bronzová socha byla odhalena roku 1859. Ve své době znamenala technický zázrak, i když prvenství v sochařském ztvárnění koně na zadních jen se dvěma opěrnými body držela socha amerického prezidenta Andrew Jacksona z roku 1852.

Mizerný vládce

Kdybychom se měli hovorově vyjádřit o historickém významu Mikuláše I., nejmírnější komentář by zněl „nic moc". Po smrti svých starších bratrů se stal vládcem Ruska ve svých 29 letech. Vzhledem k tomu, že se s ním od dětství jako s budoucím carem nepočítalo, nikdo ho do učení nenutil a prošel pouze důstojnickým kurzem. Nechuť ke vzdělání a ke vzdělancům se projevovala i výběrem poradců podobného ražení. Jako vládce nastoupil cestu tvrdé ruky, pořádku a vojenské nekompromisní síly. S Děkabristy se po třech marných pokusech o vyjednávání vypořádá chladnokrevným rozstřílením vzbouřenců děly, krvavě potlačí v roce 1848 revoluci v Uhrách i polské povstání. Získá si tak přezdívku „četník Evropy". Jeho krédem bylo: „V Evropě musí panovník ovládat umění být hned lstivou liškou a hned zase lvem. To učil politiky generál Bonaparte. V Rusku stačí ovládat umění být lvem." Školáckou chybu a nepředvídavost předvede světu v Krymské válce, kdy si sám chtěl poradit s malicherným sporem s Turky a nepředpokládal, že se do války zaplete Francie, Anglie a další státy. Některé zdroje uvádějí, že tohoto zdravím kypícího panovníka neskolilo banální nachlazení, ale uražená pýcha a sebevražda.

Dva opěrné body

Znalec koní Peter Klodt, který měl za úkol vybrat koňský model pro sochu, předložil několik návrhů, z nichž zvítězil ten nejriskantnější. Socha stojí pouze na zadních nohách. Sochař pak přesně spočítal hmotnostní poměry koně a podle jeho plánku sochař Rober Salemann vytvořil model se všemi architektonickými náležitostmi pomníku o velikosti 1/8 budoucího díla. Tento model je umístěn v petrohradském muzeu soch. Socha „drží", ale její lepší stabilitu a rovnováhu zajišťují dva železné sloupy procházející od zadních kopyt podstavcem pomníku až k základům. Risk se vyplatil a autoři Auguste de Montferrand a Peter Klodt stvořili mistrovské dílo.

Chyť mě, když to dokážeš!

Car Mikuláš I. se údajně zhlédl ve velikosti převelikého cara Petra I. a snažil se ho napodobovat. Obě sochy - každá na svém náměstí, jsou od chrámu svatého Izáka vzdáleny přibližně stejně. Na tuto záležitost pamatuje lidová tvořivost vtípky typu „Kolja Petra nedohoní, překáží mu chrám". Městská legenda vypráví o dni, kdy byl památník odhalen a u nohy koně byla opřena dřevěná tabulka s nápisem „Nedohoníš ho". A od té doby se v Petrohradě říkalo „Hlupák by chytrého dohnal, ale překáží mu pomník".

Andrew Jackson„Na zadních" byla první Amerika

Jak jsem uvedla výše, prvenství v dvouopěrném sochařství jezdeckých soch patří Americe. Sedmý americký prezident a hrdina války z roku 1812 Andrew Jackson byl poctěn památníkem, který dodnes stojí ve Washingtonu v parku Lafayette poblíž Bílého domu. I přes mýty o jezdeckých sochách, které tvrdí, že pokud je jezdec na vzpínajícím se koni, určitě zemřel v bitvě, Andrew Jackson zemřel pokojně ve své posteli.
Socha byla první jezdeckou sochou v Americe a mladinká historie jejího odhalení si zapsala letopočet 1852. Autorem bronzové sochy je Clark Mills. Socha není nijak výjimečných rozměrů - 240 x 370 cm.

Kůň měl představovat osobního oře prezidenta Duke, ale modelem byl jeden ze sochařových koní Olympus, kterého Mills trénoval, aby mu pózoval na zadních. Pak vytvořil sádrové modely a ten desátý se stal konečnou předlohou budoucího pomníku.

Podobné články

Dlouho se o ní psalo jako o největší jezdecké soše na světě. Největší není, jak se zjistilo, ale téma, které ztělesňuje, stálo českému národu za…

Ve čtvrtek 26. října byla slavnostně zahájena výstava s názvem Starokladrubský kůň národní poklad, která se nachází v Mytologické chodbě Senátu…