Phar Lap: Legenda neumírá

9. 11. 2018 08:00

Obrázky: 7

Autor: Inéz Chehaibiová Foto: archiv autorky Rubrika: Různé Počet přečtení: 521 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Povídání o dostihové legendě jsme minule zakončili tragédií, smrtí Phar Lapa. Dnešním článkem se s ním rozloučíme, ale nejprve si řekneme ještě o jednom prvenství, kterého se Phar Lapovi dostalo.

Kouzlo taxidermie

Život šampióna byl sice poměrně krátký, zato však plný emocí a menších či větších záhad, na které se dnes jen těžko nalézají adekvátní odpovědi, neboť okruh pamětníků se rok od roku ztenčuje.

Australané Phar Lapa milovali. Snad proto Dave J. Davis usoudil, že je třeba zachovat jej jako nevídaný fenomén pro příští generace. Oslovil nejlepší experty v oboru taxidermie, bratry Jonase z New Yorku, a požádal je, aby se tohoto nelehkého úkolu ujali. Podobné akce nebyly tehdy obvyklé, dokonce by se dalo říci, že šlo o vůbec první počin takového druhu. Věhlasní preparátoři divoké zvěře se ho zhostili s nevídanou precizností, díky které australský kůň udivuje diváky i po smrti.

Mrtvý Phar Lap si tedy na své konto připsal další prvenství. Stal se prvním vypreparovaným dostihovým koněm světa. K jeho „znovuoživení“ se váže dojemná historka dokládající, jak autentický byl výsledný exponát.  Davisova manželka prý při prvním pohledu na vypreparované zvíře padla do mdlob. Tak věrně jí připomnělo originál. 

11. září 1932 se výše zmíněný exponát v areálu závodiště amerického Belmont Parku poprvé představil veřejnosti. Publikum hlasitě žaslo. Exponát byl totiž od živého koně jen těžko k rozeznání!“(1) Spousta Američanů šampióna živého nikdy neviděla, ale mnozí dorazili, aby na vlastní oči spatřili „mrtvého“ koně před tím, než bude v roce 1933 odeslán zpět do Austrálie.

Kůň nad zlato

Phar Lapovo monumentální tělo se stalo jeho náhrobním kamenem. Exponát putoval do Melbournského muzea Victoria. To v roce 1933 požádalo Davise i o kostru šampióna, ale tu už majitel bohužel přislíbil Dominion muzeu.(2)

V průběhu pitvy v roce 1932 udivil Phar Lap také samotné vědce. Zjistili totiž, že měl abnormálně vyvinuté srdce, které vážilo úctyhodných 6 kg.(3) Tento orgán odkázal Davis Národnímu anatomickému institutu v Canbeře. V Austrálii se dodnes můžete setkat s ustáleným slovním spojením „Mít srdce velké jako Phar Lap“.(4)

Zbylé ostatky velkého ryzáka Phar Lapa mají být podle pamětníků pohřbeny v malém kovovém boxu nedaleko stájí v Menlo Parku v Kalifornii. Neexistuje však žádný přesnější popis tohoto místa, proto je v současnosti téměř nemožné je znovu nalézt.

Jedinečný exponát do Melbourne dodnes přitahuje statisíce návštěvníků všech věkových kategorií z celého světa. Australané jsou na svého „Bobbyho“ stále jaksepatří pyšní. Návštěva národního idolu patří k tradičním rodinným rituálům, které se v Austrálii dědí z generace na generaci.

Barry Humphries dojatě líčí své bezprostřední dojmy, když se jako malý poprvé šel s otcem podívat na Phar Lapa: „S otcem jsem jako malý často navštěvoval dvě místa: akvárium a muzeum. V muzeu otce nezajímalo skoro nic. Vždycky jsme rychle prošli všechny expozice, a pak zamířili k velké skleněné vitríně. Uvnitř stál obrovský rezavý kůň. Vedle postávala skupinka dalších lidí, kteří ho s tichým obdivem sledovali. Na celém tom okamžiku bylo cosi tak neskutečně magického, že se mi vryl do paměti.“(5)

Vzpomínky na rezavý zázrak

Australané byli a stále jsou schopní vyprávět příběh svého hrdiny každému, kdo je ochoten mu naslouchat. Právě obyčejní lidé se v průběhu let stali strážci této legendy, kterou neustále předávají dál a dál. Toto bylo zřejmě také důvodem, proč muzeum nakonec původní expozici přepracovalo.

Přes padesát let střežil Tommy Woodcock i Telfordova rodina předměty spojené s Phar Lapem jako oko v hlavě. Právě tyto historicky nevyčíslitelné upomínkové předměty získalo muzeum později do svého vlastnictví jako trvalé kulturní dědictví Austrálie. Zvláště Tommy Woodcock se při předávání neubránil viditelnému dojetí. Sám se na exponát Phar Lapa přišel osobně podívat až několik let po tragické události. A bylo na něm znát, že se přes tuto událost nikdy zcela nepřenesl. Jizva v jeho srdci byla i po tolika letech stále živá.

Tommy Woodcock (archivní záznamy): „Chvíli jsem trénoval v USA, ale pak jsem odjel zpět do Austrálie. Ale... ach, byl to velmi smutný návrat. Opravdu byl... Já prostě dodnes nevím, proč zemřel.“(6)

Starý Telford nepřestal Woodcocka nikdy za ryzákovu smrt obviňovat. To bylo také důvodem jejich definitivního rozchodu v roce 1934. „Měl toho koně na starosti,“ tvrdil Telford novinářům. „Jaké bláznovství! Proč jsem ho vůbec nechal odjet?! Proč jsem tam jen nebyl?! Zklamali mě!“(7)

Národní pýcha v unikátní expozici

Od roku 1980 začalo tedy muzeum příběh velkého koně vyprávět i pomocí autentických předmětů. Tím došlo nejen k ucelení celé expozice, ale především k propojení orální tradice s vizuálními podněty. Nová expozice (můžete si ji on-line prohlédnout ZDE), která pomocí tří stovek nashromážděných „relikvií“ dodnes udržuje kouzlo Phar Lapovy legendy, je světovým unikátem. 

Věrná fanynka Marie Davieová

Ve 30. letech se Austrálie zmítala na vlnách ekonomické krize. Lidé trpěli a ztráceli sebedůvěru. Díky Phar Lapovi ale viděli sebe samotné jako bojovníky. Chtěli přežít. Phar Lap se stal duší našeho národa….“ Tento text si paní Marie Davieová zapsala do svého deníku společně s dojmy, které v ní zanechalo první setkání s velkým Phar Lapem.

Od té doby ji přátelé pravidelně zásobovali novinovými články, výstřižky a všemi materiály, které měly souvislost s tímto ryzákem. Fanynka složila také několik básní, které oslavovaly nejen ryzákovy výkony, ale i laskavost a moudrost, která se odrážela v jeho očích. Své texty psávala na mechanickém psacím stroji a pilně nalepovala do deníku spolu s  novinovými výstřižky.

V roce 2000 věnovala stará paní Davieová (99) svůj deník jako historické dědictví melbournskému muzeu Victoria. Kurátor muzea při rozhovoru s touto milou starou dámou  zjistil, že Phar Lap inspiroval celý její život. Ani po tolika letech nemohla stařenka vymazat ze vzpomínek onen strašný okamžik, kdy se dozvěděla o smrti šampióna v USA. Tragickou zprávu si přečetla v novinách. Automaticky a zcela podvědomě prý nastoupila do tramvaje a doma se zhroutila na pohovku, dočasně ochromena nevýslovným smutkem. Pár týdnů po setkání s kurátorem se ozval právník paní Marie Davieové, který oznámil, že stará paní navždy odešla za svým Phar Lapem. Tento unikátní deník patří mezi ty nejcennějšími předměty, které expozice „Phar Lap“ návštěvníkům nabízí.

Legenda neumírá

Není Austrálie bez Phar Lapa,“ tvrdí kurátor melbournského muzea, pan Michael Reason. Právě on má nyní jeho expozici na starosti. Na mou otázku, co podle něj vedlo k tomu, že se kůň stal veřejným idolem a kulturní ikonou národa, odpovídá s úsměvem: „Víte, my (myšleno Australané) prostě milujeme smolaře. Tenhle kůň zpočátku nebyl víc, než jen zatracovaná investice. Člověku nikdy nemůžete dát víc, než když mu dáte naději. A přesně tu  Phar Lap Austrálii dal.

Životní cesty mužů, které Phar Lap téměř symbolicky spojil, se po jeho smrti opět rozdělily. Harry Telford již nikdy neobjevil nového Phar Lapa. Jeho farma Braeside nakonec finančně zkrachovala a on zemřel v chudobě v roce 1960.

Dave Davis se do Austrálie již nevrátil. Usadil se v Kalifornii, kde zakoupil farmu Oak Dell Stud. Dál žil s vidinou, že někde existuje další Phar Lap, proto také dovážel koně převážně z Nového Zélandu. Sám sice odchoval několik výtečných koní vč. Phar Rong (8), ale ani jeden z nich nikdy nepřekročil Phar Lapův stín. Davis zemřel v USA v roce 1959. Tommy Woodcock dostal po smrti Phar Lapa v USA nabídku trénovat koně zámožného majitele a trenéra Eillise S. Kilmera. Američané mu však neprodloužili pracovní vízum a on se tak v roce 1934 vrátil zpět do rodné Austrálie. Stal se uznávaným trenérem a milovanou ikonou australského dostihového sportu. Zemřel v roce 1985, krátce po dotočení snímku Phar Lap – srdce národa, na němž se spolupodílel jako hlavní odborný poradce. 

Je pravděpodobné, že záhada Phar Lapovy smrti nebude nikdy kompletně vyřešena. Je také známo, že právě záhady nedají lidské mysli spát a přitahují ji jako magnet. I proto budou lidé dál chodit do melbournského muzea za Phar Lapem. Generace za generací budou znovu a znovu přemýšlet, jak to tenkrát všechno doopravdy bylo. Zřejmě také v budoucnu, kdy přístroje jako synchrotron budou samy náležet k muzejním exponátům, bude Phar Lap dál budit obdiv a úctu. Jeho duch zůstává s australským národem a provází jej neustále. Duch, kterého nelze zastavit či zpomalit. Obrovitý ryzák Phar Lap, věčný obraz založený na stále živých vzpomínkách přerůstajících do epických proporcí nesmrtelné legendy.

Tyto texty byly napsány s cílem seznámit veřejnost s fenoménem zvaným Phar Lap. Tím, že sleduje důležité historické milníky jeho kariéry, se snaží poskytnout českému čtenáři odpovědi na to, jak se kůň mohl stát kulturní ikonou národa. Téma Phar Lap nelze ani v současné době považovat za uzavřené, neboť jeho vliv na australský národ je i dnes znatelný. Tato práce neodhaluje pouze vášeň Austrálie, ale je i důkazem, že příběhy výjimečných jedinců (hrdinů) utvářely a stále budou utvářet historii. Upínáme se k nim, když je nám nejhůře. Vzhlížíme k nim a bereme si z nich sílu čelit nepřízním vlastního osudu a bojovat naše životní boje. Tato práce vypráví příběh jedné takové legendy… 

Poznámky:

Zdroje:

  • Reason, Michael. Phar Lap (A true legend). Melbourne (AU) : Muzeum Victoria, 2009, ISBN 978-09806190-1-0.
  • Chehaibiová, Inéz. Phar Lap, a track phenomenon [online; rok zpracování 2007] dostupné z WWW: <http://pharlapracehorse.blogspot.com/>.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Občas se zkrátka objeví kůň, který se dotkne srdce, pronikne hluboko do Vaší podstaty a uchvátí Vaši duši jako žádný jiný… takovým koněm je pro BcA. Inéz Chehaibiovou australský dostihový kůň Phar Lap, který ji provází celým jejím životem.  Od patnácti let sbírá archivní a historické materiály pro vydání ucelené publikace, která by mapovala život tohoto fenoménu australského dostihového sportu ze 30. let 20. století.

Phar Lapovi založila vlastní web.

Připojené obrázky

Připojené články

01.01. 2018 11:00 Legendární Phar Lap – kůň, či mýtus?
02.02. 2018 11:00 Tři muži a kůň za pakatel
23.02. 2018 07:00 Veřejným idolem kůň
20.04. 2018 08:00 Atentát na koně
10.08. 2018 10:00 Amerika – začátek konce

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: