V sedle: Pět týdnů mezi islandskými koňmi

15. 11. 2017 08:00

Obrázky: 8

Autor: Lenka Vrátná Foto: Lenka Vrátná, shutterstock.com Rubrika: Z časopisů Zdroj: V sedle Počet přečtení: 3974 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Věděli jste, že kůň, který jednou Island opustí, se už nesmí vrátit? Že existuje patnáct barevných kombinací islandských koní? A jaké to je trávit na Islandu léto? V novém čísle časopisu V sedle se dočtete nejen to!

Editorial 4/2017

Popelka s Juráškem. Už jsou tu zase. Hledám zimní fotografie koní a co na mne nevykoukne? Ta malá ušmudlaná a krásně drzá Popelka, co se na bílém Juráškovi prohání lesem. Byl to jeden z mých dětských snů. Jen tak se vyhoupnout na hřbet koně a cválat zasněženou bílou plání k obzoru. Tenhle sen si ze svého seznamu mohu odškrtnout. I když se přiznám, že při cvalu zasněženou plání myslím na všechno ostatní, jen ne na Popelku. Spíš se snažím odhadnout, co se pod sněhem skrývá a trochu se bojím, že nám to uklouzne...

Zato harmonie s koněm je sen, na kterém stále ještě pracujeme. Tedy hlavně já. Jeník vypadá celkem spokojený, z jeho pohledu vše bezvadně funguje. Má se dobře, má stádečko kamarádů, výběh, pravidelný přísun krmení. Jízdárna je následkem podzimních plískanic často pod vodou, tak jsou na programu hlavně vyjížďky a ty má moc rád. To jen já bych chtěla víc. Probudit v něm chuť k pohybu se mi zatím moc nedaří, je a zůstane línější pohodář. Ale různé hádanky a triky nás baví oba. Vymýšlet, jak se dostat k odměně, je prý lepší, než běhat někde dokola. No, vlastně má pravdu, ten náš Jenda.

Už léta je mým dalším snem toulat se nádhernou krajinou Islandu v sedle koně. Čirou náhodou jsem na psí akci narazila na kamarádku Lenku, které se přesně tohle podařilo. Měla kuráž za svým snem jít a dokázala ho uskutečnit. Do jejího vyprávění o létě stráveném u koní na Islandu se můžete začíst od stránky 16.

Nevzdávejte se svých snů a nebojte se je realizovat. Budu vám držet palce

Pavla Růžičková
šéfredaktorka

V sedle 4/2017: Pět týdnů mezi islandskými koňmi

Strávit léto na koňské farmě na Islandu jsem si přála už několik let, a letos jsem se rozhodla si svůj sen splnit. Bylo to vlastně hodně jednoduché - letní sezóna je na Islandu krátká, turistů i práce opravdu hodně, a tak se hodí každá pomocná ruka. Velkou výhodu při shánění brigády na farmě mají samozřejmě ti, kdo mohou nabídnout zkušenosti s ježděním islandských koní, a kdo jste skutečně dobrý jezdec a dovedete dokonce trénovat mladé koně, můžete rovnou balit batoh.

Takových lidí je tu totiž stále nedostatek. Ale pozor - to, že jste opravdu dobrým jezdcem, máte třeba vlastního koně a závodíte, vůbec nic neznamená. Pokud tedy váš kůň není islandský. Jejich chody a práce s nimi jsou totiž natolik specifické, že v mnohém se budete v sedle cítit jako úplný začátečník, i když běžně skáčete metrové překážky. Ale i když s islandskými koňmi zkušenosti nemáte - tak jako já, práci na farmě pravděpodobně najdete.

 Na 80 koní ve čtyřech?

„Moje" farma, Flugumýri, leží na severu ostrova, v oblasti Skagafjördur, a patří k nejstarším a chovatelsky nejúspěšnějším farmám na Islandu. První šok mě čeká hned po příjezdu. „Kolik máš koní a v kolika lidech na farmě budeme?" ptám se majitelky farmy, Anny, která mě přijela vyzvednout k autobusu. „Asi osmdesát, nevím přesně a jsme čtyři. Já, moje dcera s kamarádkou a ty," zní odpověď, která mě, zvyklou na chod klasické české stáje s dvaceti boxy na každodenní místování, trochu vyděsí. Jak jenom tohle budeme zvládat? A k tomu ještě ovce, pension a turisté?

Odpověď dostávám už cestou. Početná stáda se v klidu pasou na rozlehlých pastvinách a Anna mě začíná zasvěcovat do principu chovu islandských koní. „Jsou stále venku, některé z nich nevidím ani jednou týdně," říká.

Specifika islandských koní

Islandský kůň - plemeno, které vzniklo křížením norských poníků a koní ze Skotska a Irska, kteří se sem dostali s přistěhovalci. Aby se zachovala čistota plemene, je chov jiných plemen na Islandu už od roku 930 zakázaný. Žádný kůň se tedy do země nedostane a ten, který jednou ostrov opustí, se již nikdy nesmí vrátit.

Islandský kůň má v poměru k tělu poměrně velkou hlavu s mohutnými čelistmi, malý, ale hezky nesený krk, hustou dlouhou hřívu i ocas. Nohy mají „islandíci" krátké se širokými klouby a kopyty. I díky tomu unese tento kůň i hodně přes 100 kg, a to na velmi dlouhé vzdálenosti. Ostatně ještě v polovině 20. století patřil kůň k hlavním dopravním prostředkům ostrova.

Islandský kůň v číslech:

  • Počet koní na ostrově: cca asi 80 000
  • Průměrná výška v kohoutku: 130-140 cm
  • Věk dožití: až 30 let
  • Počet barevných kombinací: 15
  • Počet chodů: 5
 Trocha teorie aneb Tak blízko přírodě, jak to jen jde

Přijela jsem pozdě večer, ale vědět jsem chtěla všechno hned. Tak jsme si s Annou uvařily čaj a ona mě zasvětila do základů péče o islandské koně. Lidé se jim snaží zasahovat do života co nejméně. Koně jsou celoročně venku, žádné dekování, žádné přikrmování, v létě tráva, v zimě seno. Hříbata se rodí na pastvině a celý první rok, nebo do doby, kdy má kobyla další hříbě, zůstávají se svými matkami. Ani pak jim ale nenastává žádný nový režim. Pracovat se tu s mladými koňmi začíná až ve čtyřech letech. Teprve tehdy je ukončen růst a kůň je tudíž zralý na postupnou zátěž. Myslím na naše dostihové koně, kteří už ve dvou letech závodí, a říkám si, že tady mi bude nejspíš dobře.

Anna pokračuje v povídání, probíráme barvy, napočítala bych prý patnáct barevných kombinací - nejtypičtější je ryzák se světlou hřívou a ocasem. „Já se ale v chovu na barvy příliš nesoustředím. Mnohem důležitější je pro mě stavba těla, pohyb a charakter," říká Anna a já se rozhlížím kolem - medailí a pohárů je všude po stěnách a na poličkách nepočítaně. Je jasné, že tahle farma odchovává opravdu dobré koně. „To je Eyrún, má dcera, a Hrannar," ukazuje na fotografii blondýnky s šerpou v sedle nádherného vraníka. Hrannarovi je jedenáct a je důkazem toho, že Anna chovu skutečně rozumí. Hrannar je totiž jedním z nejlepších chovných hřebců na ostrově. Jezdecky pak dosáhl až na metu nejvyšší - v jeho sedle se před dvěma lety Eyrún stala první ženou v historii, jež vyhrála nejprestižnější jezdeckou soutěž Islandu - Landsmot, která se jezdí již od roku 1950.

"A nechtěla bys, aby Hrannar závodil i v zahraničí?" ptám se Anny, i když vím, co by to pro Hrannara i Flugumýri znamenalo. Kůň, který jednou Island opustí, se totiž už nikdy nesmí vrátit. Proto mě nepřekvapí, když Anna zavrtí hlavou, že ne. „Hrannar patří na Island, musela bych ho prodat, a to nechci." Pokud se tedy Islanďan chce se svým koněm účastnit mezinárodních závodů, musí si předem najít kupce nebo platit koni další ustájení a tréninky mimo ostrov. Důvod je jednoduchý - zdravotní rizika. Islandští koně jsou zdraví, netrpí žádnými nemocemi, dožívají se vysokého věku, a proti případným infekcím zavlečeným z ciziny by pravděpodobně neměli protilátky. To by mohlo být mít pro zdejší chov katastrofické důsledky. Ostatně když se asi před deseti lety na ostrově objevila infekce, pravděpodobně „importovaná" s nějakým jezdeckým vybavením, odnesly to desítky koní.

Vydržela bych Annu poslouchat asi až do rána, ale trochu se mi zavírají oči. Teorie končí, je dávno po půlnoci a cesta byla dlouhá. Zdá se, že lepší farmu jsem si nemohla přát. Těším se na svůj první farmářský den.

Jezdečtí koně - jediní „domácí"

 Ráno začínáme krmením dvou jezdeckých hřebců, kteří jediní tráví noci v boxech. Jsou nádherní - černobílý Stakkur s jedním okem hnědým a druhým modrým je majestátnost sama a vraník Seiður s dlouhou hřívou si mě okamžitě získává svým přátelským chováním. Dostanou svou dávku sena a přemísťujeme se do venkovního výběhu, kde na snídani netrpělivě čeká patnáct kobyl a valachů v tréninku. Otevíráme a stádo se žene na pastvu. Kopyta duní, energie stáda je neuvěřitelná a mně je jasné, že tohle bude krásných pět týdnů.

Doplním vodu, vezmu vidle a kolečko a jdu na to. Asi po dvou hodinách mám hotovo, výběh je čistý a stádo se vrací domů. Teď mají koně chvíli na odpočinek, kolem jedenácté začnou pracovat. Nejvíc z nich odjezdí Annina čtrnáctiletá dcera Julia. Do sedla se ale dnes dostanu i já.

Nað - zkušená učitelka

Odpoledne mi Julia přivede z výběhu kobylku jménem Nað. Mé první islandské svezení je tu a jdeme rovnou do terénu. Krajina kolem je nádherná, široké údolí, řeka, kolem hory, na nichž místy stále leží sníh. Vyrážíme a já se kochám. Jdeme v kroku, pak naklušeme, a za okamžik se v sedle začnu cítit tak nějak divně. Drncám a skáču a nemůžu chytit ten správný rytmus. „To je tölt," říká Julia, „dej ruce výš a jenom seď." Najednou je mi v sedle velmi příjemně. Uvolňuji se v bedrech a mám pocit, že už chci jezdit jenom v töltu. Nað ale mé nadšení evidentně nesdílí a začne cválat. Přejít opět do töltu ji přimět nedovedu. Vyjížďka byla krásná, pokud se ale chci naučit jezdit islandské koně, práce na jízdárně mě nemine, to je jasné. A tak začínáme trénovat.

Nað i Julia jsou trpělivé a asi po týdnu už přechody zvládáme i v terénu celkem obstojně. Už ale naprosto chápu, proč fakt, že jste dobrými jezdci doma, se prostě příliš nepočítá. Ježdění islandských koní je opravdu hodně specifická záležitost. Kromě klasických třech tří chodů, které mají všichni koně na světě, tedy kroku, klusu a cvalu, mají totiž ještě zmiňovaný tölt a také mimochod. A to zkrátka na žádných jiných koních nenatrénujete.

Chody, jež jiný kůň neumí

Tölt
Kůň klade nohy stejně jako v kroku, v čtyřdobém rytmu. Hlavu a krk nese vysoko, váha je na zadních partiích. Tölt působí velmi hrdě a pro jezdce je velmi pohodlný. Může být pomalý, ale i velmi rychlý.

Skeid
Skeidu se někdy také říká „královský chod". Je to dvoudobý pohyb se čtyřmi fázemi, při kterém se střídají laterální končetiny s „létající" fází, kdy se žádná z nohou nedotýká země. V tomto chodu může kůň běžet rychlostí až 50 km v hodině.

Večerní návštěva

Dny na farmě jsou dlouhé. To zjišťuji už po pár dnech, když Anna odpoledne přijde s tím, že musíme do stáje přivést stádo kobyl s hříbaty, protože večer přijde veterinářka zkontrolovat, jestli i příští rok bude ve Flugumýri spousta krásných hříbátek. A tak musíme stádo patnácti kobyl s hříbaty přivést do stáje. Zavíráme brány podél cesty a míříme k rozlehlé pastvině. K dispozici máme jen dvě ohlávky a jdeme pěšky. Jak stádo přimějeme, aby se nám nerozprchlo po louce, ale spořádaně se vydalo na cestu, je mi záhadou. Jedinými nedůvěřivci na pastvině jsou ale hříbátka, jejich matky jdou hned prozkoumat, jestli náhodou nemáme v kapsách něco dobrého. Dvěma kobylkám nasadíme ohlávky a vydáváme se směrem k východu. Zbytek stáda se po chvíli rozejde za námi, hříbátka poskakují na dlouhých hubených nohou vedle svých maminek a zvědavě okukují každý stromek nebo plot. Jakmile projdeme branou, ohlávky sundáme a stádo běží volně. „Jsou chytří, moc dobře vědí, o co jde a kudy vede cesta k domovu," reaguje Anna na můj udivený výraz.

Veterinářka dorazí kolem půl desáté večer a před půlnocí je s vyšetřením hotová. „Teď ještě zbývá přivést domů hřebce, aby ráno bylo všechno připraveno," říká Anna a vyrážíme na další z pastvin, tentokrát na úbočí nedalekého kopce. Tohle je už větší adrenalin než hodné maminky s dětmi. Na několikátý pokus ale máme všechny v boxech. Budou dvě hodiny ráno, což vlastně vůbec nevnímám. Slunce stále svítí a já mám tolik zážitků, že bych snad ani nemusela jít spát.

Nejprestižnější jezdecká škola a mistrovské tituly

První dva týdny mého pobytu směřovalo veškeré tréninkové úsilí k vrcholu sezóny - mistrovství Islandu v Holaru, kde sídlí nejprestižnější jezdecká škola na Islandu. Závodit bude i naše Julia, a to hned se dvěma koňmi. Jedním mladým, který jede teprve sbírat zkušenosti, a se svým běloušem Kjarvalem - tady už míří výš. Dvakrát během závodního týdne se vypravím do Holaru s nimi. Závody islandských koní jsou, tak jako všechno kolem těchto koní, specifické. Odehrávají se na štěrkovém oválu ne nepodobném atletické dráze a soutěžící předvádějí koně v různých chodech a různých rychlostech. To, jak zvíře ovládají a jaké má kůň pohyby, hodnotí rozhodčí. Nejdříve se musíte do závodu samozřejmě kvalifikovat, a když se to podaří, postupujete sítem dál, v nejlepším případě až do finále.

Julia přijela z prvního dne zklamaná. Přímý postup do finále jim s Kjarvalem nevyšel. V sobotu ale mají šanci se mezi nejlepší ještě dostat z B finále a možná tak nakonec do boje o medaile postoupí. Všichni jsme napnutí, je ve své kategorii téměř nejmladší, trénuje opravdu tvrdě a jezdí výborně, úspěch bychom jí moc přáli. Možná i naše fandění jí přineslo trochu toho sportovního štěstí - do finále se probojovala a možná i tím z ní spadl stres. Zajela fantasticky a z posledního postupového místa se vyšvihla rovnou na stupínek nejvyšší. Stala se mistryní Islandu v juniorské kategorii!

Jezdecké soutěže

Závody islandských koní se odehrávají na dráze podobné atletickému oválu. Její délka je zpravidla 250 nebo 300 metrů a koně soutěží ve dvou kategoriích, buď předvádějí čtyři chody - krok, klus, cval a tölt, nebo všech pět chodů. Pak se připojuje ještě mimochod (skeid). Ne každý kůň je v něm natolik dobrý, že může ve skeidu soutěžit. Všechny chody jezdec předvádí jak v pomalém, tak ve velmi rychlém tempu, pouze skeid se jezdí výhradně co nejrychleji. Výkony posuzuje pět rozhodčích, kteří hodnotí eleganci pohybu a spolupráci a soulad jezdce s koněm. U skeidu pak rozhoduje i rychlost. Nejrychlejší koně dokáží dokážou ovál o délce 250 metrů zvládnout i za 21 sekund.

 Let The the Horses Run

Závody pro mě byly zajímavou zkušeností, ale jeden z největších zážitků měl teprve přijít. Je krásný slunný podvečer a koně mají na programu „běžecký" trénink. Co je k tomu potřeba? Čtyřkolka, auto, zavřené brány do všech pastvin a farem v okolí. Zní to jednoduše, tak jdeme na to.

Stádo dovedeme do koridoru, který vede až k silnici, podél níž se vine šotolinová pěšina. Dřív, než stádo vyběhne, dojedeme s Annou autem ke křižovatce koridoru s pěšinou, postavíme vůz tak, aby koně nemohli vyběhnout na silnici, a čekáme. Mezitím nahoře koně startují, běží, letí, cválají, töltují a za nimi jede Julia na čtyřkolce. Jakmile zabočí na pěšinu, rozjíždíme se i my a jedeme podél letícího stáda - v levém pruhu, auto na blikačky. Protijedoucí vozy to trochu mate, snad jenom místní vědí, „která bije", ale k žádné kolizi nedojde. Některý z koní má občas tendence vypravit se na silnici, ale jakmile najedeme víc ke kraji, zase se vrátí dolů. Asi po dvou kilometrech zrychlíme. U jedné z odboček zablokujeme koním cestu, a přimějeme je tak zatočit směrem od silnice. Běží dál, čtyřkolka stále za nimi, až k připravenému plotu. Zvolňují předem, vědí, že tady se mohou chvíli pást. Po patnácti minutách se stejným způsobem vydáváme na cestu zpět. Pořadí se mění, ti, co vedli „peloton" cestou tam, se propadají do půlky startovního pole, ti, kteří rozvrhli síly lépe, se ujímají vedení. Hřívy vlají, kopyta duní. Energii, sílu stáda a krásu islandských koní ukládám navždy do paměti.

Mých pět islandských týdnů uteklo jako voda. Jsem bohatší o spoustu zážitků a zkušeností. A nejspíš jsem se nakazila islandskou horečkou. Pobyt tady je totiž nejspíš návykový. A já tu kromě nádherné přírody a koní našla i opravdové přátelství. Vracet se budu nejspíš už pořád. Moc ráda!


Chcete taky na Island?

Na co myslet, než vyrazíte na Island

Pokud plánujete na Islandu pracovat u koní nebo si užít nějaké to vícedenní putování v sedle, mějte na paměti zdraví místních koní. Infekce se sem totiž nemusí dostat jenom s koněm, ale i s jezdeckým vybavením. Všechno jezdecké, co si chcete vzít s sebou, tedy poctivě vydesinfikujte nebo vyperte na vyšší teplotu, případně raději pořiďte nové. Týká se to hlavně bot a oblečení, helem mají na každé farmě dostatek, takže není nutné si brát vlastní. Dovoz použitých jezdeckých potřeb, jako jsou sedla, dečky nebo třeba bičíky, je zcela zakázán.

 Jak práci najít

Asi nejjednodušší způsob jsou sociální sítě. Na Facebooku exististují dvě skupiny: Work with Icelandic horses in Iceland a Work with Icelandic horses in Iceland/Germany/Denmark/Sveden...

Jednak sem můžete vložit svůj „inzerát" s popisem zkušeností v práci s islandskými koňmi a termínem, kdy byste chtěli na farmě pracovat. Samotní farmáři zde také zveřejňují své nabídky, takže zpravidla bývá z čeho vybírat. Místní preferují pobyty nejméně na měsíc, v zimě pak většinou požadují i delší.

Zkusit můžete i přímo webové stránky farem, většina farem zde uveřejňuje, koho a na jaké období hledá.

Na co se připravit

Počítejte s tím, že kromě práce kolem koní se budete nejspíš starat i o turisty. Někdy je doprovodíte na vyjížďky, někdy bude potřeba uklidit pokoje pro hosty nebo udělat snídaně. Zkrátka zařídit to, co je zrovna potřeba. Farma vám poskytne ubytování i jídlo, předem si ale zjistěte, jak budete bydlet, ať pak nejste překvapeni. Na menších farmách budete mít možná pokoj sami pro sebe a budete vlastně „žít s rodinou". Pokud je farma velká, počítejte s tím, že pokoje pro personál jsou vícelůžkové a vaši spolubydlící budou nejspíš z různých koutů světa.

Jak se na Island dostat

Popularita ostrova stále stoupá i u českých turistů, takže si můžete vybrat z přímých letů Praha - Reykjavík. Celoročně létá na Island společnost Wizzair a v sezóně i ČSA. Po ostrově pak jezdí několik autobusových společností, stačí si tedy vybrat tu správnou linku, která vás dopraví do blízkosti vaší farmy. Sem pro vás už bude muset nejspíš někdo přijet. Mnoho farem leží totiž na odlehlejších místech, kam žádná veřejná doprava nezajíždí.


 Obsah čísla 4/2017

3 Editorial
6 Ze světa
8 Cesta k harmonii
16 Pět týdnů mezi islandskými koňmi
22 Zima v sedle
27 Individuální potřeby koní v zimě
33 Plakát
37 Hříběcí
38 Vademecum začínajícího koňaře: Některá specifika koňského vnímání
42 Hunter
46 Jablko nepadá daleko od stromu
52 Jak se fotí kůň: Rodeo
58 Pozitivní motivace: Křížení předních nohou
62 Fotogalerie: Kůň Lysá 2017
64 Fotogalerie: Fieracavalli Verona 2017
66 Tipy pro vás


 V sedle

Časopis pro aktivní jezdce, chovatele a milovníky koní, kteří se nespokojí s odpovědí, že to tak bylo vždycky, že se to tak dělá...

"V sedle" přináší aktivním jezdcům množství užitečných informací o péči o koně, o výcviku koně i jezdce, o pozitivní komunikaci a nejnovějších trendech ustájení či krmení. Jak napasovat sedlo, nasvalit koně po úrazu, trénovat bez haly nebo upravit problémová kopyta, jsou otázky, se kterými se majitelé koní potýkají denně. Velká pozornost je věnována i veterinárním tématům a psychologii koní. Jezdecký sport není prezentován formou zpravodajství, ale srovnávacími studiemi jednotlivých jezdeckých škol, podrobných portrétů sportovních koní a tipy pro trénink.

Čtvrtletník V sedle vydává vydavatelství Czech Press Group.
Facebook: V sedle
Web: www.v-sedle.cz
Seznam prodejních míst pro vás aktualizujeme zde.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 2 čtenářů. Celkový počet bodů: 10.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: