Peruán: poslední sbohem pro výjimečného koně

18. 08. 2017 10:00

Obrázky: 15

Autor: Eva Holubcová Foto: © archiv M. D. Salvatore, Eva Faistauerová, Diana Rooney, Jana Vargová, Eva Kopečná, Eva Holubcová, Marcela Kvochová Rubrika: Dostihy Počet přečtení: 34116 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Peruán, trojnásobný vítěz Velké pardubické, usnul v noci z 16. na 17. srpna 2017 ve věku 29 let. Ohlédněme se za jeho kariérou a životem...

Kdyby Peruán byl člověk, mohl by rozdávat vizitky s nápisem "Trojnásobný vítěz Velké pardubické". Ale člověk nebyl. Jenom kůň, který se nesmazatelně zapsal do srdcí mnoha lidí, kteří ho milovali a fandili mu. Jenom kůň, jehož jméno i za sto let bude vyslovováno s úctou. Hrob ani sochu na Vyšehradě nemá, ale nikdo o jeho výjimečnosti nepochybuje. Vyslovme jeho jméno, jak to zní. Peruán.

Peruánův původ

Peruán se narodil 31. 3. 1988 na Státním statku Znojmo v Litobratřicích, jeho otcem byl podceňovaný plemeník Agadir a matkou Pergola z relativně neúspěšné rodiny klisny Pohádky. Agadir byl na dráze špičkový mílař, ale dokázal vyhrál i na 2 400 m. Jako plemeníka bychom jej dneska hodnotili jako lepšího, ale ne špičkového. A Pergola? Ta pocházela z nevýrazné rodiny, která v plnokrevném chovu už neexistuje, ale v teplokrevném chovu si vede dobře, můžeme zmínit military klisny Pippa Fun či Porlanu. Tam budoucnost má, v dostihovém světě ale již ne. Svět se od té doby pohnul.

Peruán je stále zdaleka nejzářivější hvězdou rodiny a v jeho případě bych si dovolila podotknout, že neběhá rodokmen, ale srdce koně. A to Peruán měl bezesporu velké. Možná mu ho dal trojnásobný vítěz Velké pardubické Korok, otec jeho maminky Pergoly. Pergola totiž dala i s Caramelem (otec kultovního plemeníka v teplokrevném chovu Heraldika) dobrou steeplerku Permelu, která vyhrála v rámcovém dni Velké pardubické Kladrubskou cenu. Babička Peruána Peny byla po Norbert, dvojnásobném derby-vítězi a v chovu dala ale "jenom" Peona po Hugben, který však startoval ve Velké pardubické 1991, kde byl 10. Tehdy vyhrál Železník. Prabába byla po derby-vítězi Korbel a praprabába po derby-vítězi Liberál, což byli výborní a respektovaní dostihoví koně.

 Dostihová kariéra

Peruán začal běhal v barvách svého chovatele Pavla Baráčka, který ho odeslal do Karlových Varů k rukou pana Janatky, ten ho začal chystat pro rovinové dostihy. Poprvé vyběhl již jako dvouletý. Zde bych se ráda zastavila u častého předsudku, že obsedání a příprava koní pro dostihy (které mnozí vnímají jako týrání koní) jim výrazně zkracuje život. Není tomu tak. Někdo do vínku má dánu dlouhověkost, někdo ne, ale hodně ovlivní management koně během života. Mnoho dostihových koní se dožije vysokého věku, pokud mají zdraví, genetické dispozice a štěstí na majitele. Koneckonců, Peruán, který odběhal 58 dostihů mezi léty 1990 až 2003, je toho zářným příkladem.

Vraťme se však k Peruánovi - ten do svých čtyř let běhal pouze v rovinových dostizích, kde si zaknihoval 20 startů a čtyři vítězství. Patřil k lepší třídě sprinterů, byl třetí v jedničkovém Červencovém handicapu a dokonce startoval v Gomba handicapu roku 1992, kde byl šestý. Za nejlepší výkon však lze považovat jeho vítězství v II. kat. na 1 200 m v Chuchli, se Stanislavem Koubkem v sedle. Mnozí spíše vzpomenou jeho trojkové vítězství s kultovním žokejem Vlastimilem Smolíkem roku 1990. Tehdy se potkaly dvě legendy, žokej byl současnou legendou a kůň budoucí.

Valach se po ukončení kariéry na rovinách vrátil domů k panu Baráčkovi, aby byl chystán na překážkovou kariéru. Hned první start na překážkách se vydařil, zvítězil v Topolčiankách. V dalších dvou startech na Slovensku posbíral dvě druhá místa a znovu zvítězil až koncem další sezóny roku 1994 při dni Velké pardubické, když pro sebe ovládl rámcový dostih zadrženě o 4 1/2 délky a v poli poražených byl třeba Kurbet.

 Že je to dobrý kůň, se kterým se musí počítat, ukázal i v roce 1995, kdy mu bylo sedm let. Hned v prvním dostihu sezóny porazil skvělou steeplerku Vinny (pravou sestru vítěze Velké pardubické Vronského) a v poli poražených skončila Lydka i účastník VP Chalcedon. Jak začal sezónu, tak ji i výborně zakončil. To při dni Velké pardubické vyhrál prestižní Cenu Vltavy. V osmi letech se mu začátek roku 1996 nepovedl (sedmý a v dalším dostihu pád), ale pak se potkal s panem Matysíkem. Zdeněk Matysík s ním vyhrál tři následující starty, a to dvakrát velmi lehce a do třetice se postavili na start Ceny Vltavy. Tam konkurenci zdemolovali o deset délek.

Zkrátka a dobře, Peruán byl koněm pro Velkou pardubickou a všichni se na nadcházející sezónu mohli jenom těšit. I když věděli, že Peruán není koněm jednoduchým na ježdění, protože v prakticky každém dostihu byl schopný udělat chybu, poměrně banální, ale v těžkém dostihu to je pochopitelně závažný problém. Musel se tedy hlídat na každém kroku. Ale ... vždyť to byl Pan Kůň.

Kůň do Velké pardubické

Ale sdělte Bohu své plány a on se zasměje. V Litobratřicích se dostali do velkých potíží a koně museli prodat. Všechny, včetně "koně do Velké" Peruána. Za tři sta tisíc změnil majitele. Tím se stal pan MVDr. Bruna, vyhlášený stomatolog a majitel usedlosti v Zámrsku, který miluje koně nadevše. Kůň přišel do Zámrsku a do péče trenéra pana Horáka. To znamenalo mimo jiné i rozlučku s panem Matysíkem, pro něhož to měl být kůň do VP. Po Faradovi, kterého před cílem VP 1993 zadržel, protože kůň ochroml a i přes jisté peníze za druhé místo z koně seskočil a odvedl ho domů. Tehdy samozřejmě nikdo nemohl tušit, že "někdo tam nahoře" bude laskavý a dopřeje Matysíkovým (i otec Zdeňka Metoděj jezdil ve Velké) tři vítězství.

Celou sezónu 1997 koně jezdil pan Snitkovskij (vítěz VP s Eruditem a Cipískem v letech 1994 a 1996). Bilanci měli skvělou, avšak možná mohla být ještě lepší. Koncem června porazil v Pardubicích skvělého St. Rogera a v srpnu drtivým finišem překonal již téměř vítěznou slavnou Čest. Nemohlo následovat nic menšího než první Velká pardubická. Ta bohužel skončila již na dropu, kde po kolizi s Varaderem (pozdější plemeník u pana Cipry) ztratil jezdce. Smůla to byla jistě veliká, ale nebýt jí, asi by zřejmě nenásledoval start v Anglii. Dodnes je nedoceněný, neboť druhé místo v The Sporting Index za slušným koněm Fiftysevenchannels myslím patří mezi ty top výsledky našich steeplerů v zahraničí, bez ohledu na výhry v Gr. 1 . v Meranu atd.

 Vítěz Velké pardubické 1998, 1999 a 2000

Zdeněk Matysík mezitím koně opustil a začal podnikat ve stavebnictví. Ale po odchodu pana Snitkovského dostal nabídku zase jezdit Peruána a v létě se vrátil ke koním na plný úvazek a to přímo do Zámrsku. To už přípravu koně vedla manželka Lenka Horáková. Společná prémiéra se nepovedla, to dostih nedokončili, ale v dalším startu už byli třetí a pak následovalo vítězství v II. kategorii o lehké 4 1/2 délky nda Vronským, vítězem VP z r. 1997.

Do VP 1998 Peruán odskakoval s top koňmi jako Cipísek, Vronsky, Čest, Marketplace, Barrow či Lateran a nechyběl ani výborný britský steepler Risk of Thunder a Irish Stamp, dříve druhý ve VP. Dostih byl hodně ovlivněn hromadným pádem na Popkovickém skoku, na kterém skončila většina favoritů. Po překonání Havlova skoku se Peruán a Devil vydali kupředu k boji o vítězství, ale Peruán se nakonec po boji vzdálil o čtyři délky a společně s Matysíkem tak mohli oslavit první společné vítězství ve Velké. Pro příští rok 1999 byl Peruán již jasným favoritem, poté co vyhrál podobně jako rod předtím srpnový přípravný dostih, tentokrát nad Yockerem. Na startce VP byla zvučná jména a staří známí jako Risk of Thunder, Vronsky, St. Roger a excelentní skokan Belovodsk. Peruán ale žádný boj o vítězství nepřipustil, po Havlově skoku nastoupil k úžasnému finiši, jímž zdrtil druhého Risk of Thunder o deset délek. Přesněji, výrok zněl "zadrženě 10". Jubilejní padesátý start v dostizích oslavil tedy stylově :)

 Vyhraje Peruán i v dalším roce 2000? Dnes zní ta otázka směšně, ale Velká je Velká, stát se může všechno. Peruán tehdy absolvoval jen dva přípravné starty a tradičně vyhrál srpnovou přípravu nad Barrowem a do VP mohl odskakovat jako favorit a jeden z top koní, mezi něž byli považováni i Belovodsk, Czanka a Marketplace. Tentokrát Peruán narazil na soupeře v životní formě a Belovodsk s ním dlouho a udatně bojoval až do cíle a Peruán vyhrál až po boji a stal se tak trojnásobným vítězem VP. Vysloužil si tak čestné místo po boku svého dědečka Koroka.

O Velké pardubické roku 2001 zde psát nechci, vyvolává kontroverze dodnes, snad jenom stručně, že o vítězství v cíli bojovali Chalco a Peruán, že došlo k tísnění, po kterém vyhrál Chalco a následný protest nebyl uznán. O Velkou se pokusil ještě jako čtrnáctiletý, ale byl v průběhu dostihu zadržen a kariéru ukončil devátým místem jako patnáctiletý v jediném startu roku 2003.

Do důchodu odešel s bilancí: 58 startů - 20 vítězství - zisk 7 025 587 Kč.

 Peruán v důchodu

Peruán zůstal na doživotní bohatě zasloužené rentě v Dostihovém centru Zámrsk, kde ještě dlouho fungoval jako jezdecký kůň (např. na něm jezdil pozdější úspěšný jezdec Jan Faltus) a užíval si skvělého důchodu ve špičkové péči, za pozornosti a pravidelných návštěv jeho fanoušků. Ostatně i on seza nimi vydával na Výstavy koní v Pardubicích a nebo ho bylo možné vidět při slavnostní přehlídce koní před startem Velké pardubické.

Poslední roky už chodil hlavně do výběhu a na noc do boxu s kolegy; a pořád vypadal skvěle a byl fit až do posledních chvil.

A konec...

Peruán zesnul někdy v noci z 16. na 17. srpna, poté, co se v klidu navečeřel a šel spát. Usnul již navždy ve věku 29 let. Pokud se o smrti dá říci, že je krásná, tahle byla. Odejít ve spánku, ve svém prostředí, kde žil "odnepaměti", po večeři, do smrti opečovávaný a v pěkné kondici. Byl to krásný životní příběh a krásný život. I to musí skončit, ale zůstaly krásné vzpomínky. Sbohem Peruáne!

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 3 čtenářů. Celkový počet bodů: 15.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com


Equichannel na Facebooku

Děkujeme
našim
partnerům: