Jsou plemena, označována jako snadno krmitelná, která přežívala v drsných, na stravu chudých podmínkách – u nás nejpočetnější shetlandi, huculové, haflingové, fjordi apod. Ale pastevní laminitidou jsou ohrožení všichni koně bez ohledu na plemeno, ale s ohledem na tělesnou kondici, zátěž a zdravotní stav.
Pravdou je, že naše pastviny se vzdalují přirozené potravě koní jakožto stepního zvířete. Naše pícniny jsou šlechtěny a pěstěny pro co největší zisk z chovu mléčného dobytka – pro dojivost a hmotnostní nárůst – a zároveň pro co nejmenší pocit zasycení zvířete – jednoduše, aby pořád hezky papalo a rostlo. Dnešní pastva je plná fruktanů – rostlinných cukrů, které rostlina získává z fotosyntézy a které si ukládá pro pozdější potřebu. Koňské trávicí ústrojí není uzpůsobeno na trávení většího množství fruktanů, a ty proto začínají kvasit. To narušuje pH a střevní sliznici, umírají „přátelské" bakterie, ale přemnožuje se bakterie Streptococcus bovis. To vše vede k tomu, že toxiny a odpadní produkty z trávicího ústrojí se dostávají do krevního řečiště a jím proudí až ke kopytu, kde se narušuje laminární spoj kopytní kosti a kopytní stěny – dochází ke schvácení různého stupně.
V mírném podnebném pásu je pastva nejvíce nebezpečná na jaře a na podzim, obzvláště během slunných dnů a chladných nocí (teplota pod 5°C). U všech a obzvlášť u rizikových koní na začátku pastevní sezóny musíme dobu pastvy omezit až na pouhých pár minut denně a postupně dobu prodlužovat, přitom pozorně sledovat jakékoliv zdravotní výkyvy a „hmotu trusu". Koně můžeme na zbytek dne umístit do výběhů bez pastvy a vytvořit mu motivaci k pohybu – hromádky sena a slámy, větvičky po celém prostoru apod. (více v připravovaném dalším článku – paddock paradise). Koně nesmíme nechat zbytek dne o hladu – to je velmi nebezpečné.
Z výzkumů vychází, že pastva je bezpečnější v pozdních nočních hodinách, kdy rostlina není schopná fotosyntézy, a tak spotřebovává uložený cukr (pro dýchání a růst) – od 3. hodiny ranní do 10. hodiny dopolední je v ní hladina cukrů nejnižší. Nejvíce cukrů je v pozdním odpoledni a navečer.
Také záleží na podmínkách, ve kterých máme pastvinu – velká sucha, přetěžování, vykusování ke kořínkům, nedostatek minerálů v půdě – to vše jsou stresující podmínky. Cukr se sice stále vyrábí – jako produkt fotosyntézy, ale kvůli ostatním nedostatkům ho nemůže rostlina spotřebovat a hromadí se v ní.
Máme i různé druhy pícnin, které jsou geneticky předurčeny být „nízko" či „vysoko v cukrech", ale konkrétní podmínky tyto dispozice přebijí. Mezi vysokoenergetické pícniny patří např.
a mezi nízkoenergetické
Velmi nebezpečný může být ve velkém množství bílý jetel a ostatní jetelovité rostliny.
Pokud máme stádo koní a v něm jedince, který patří do rizikové skupiny, je možné omezit jeho pastvu kvalitním pastevním náhubkem, který neznemožňuje, ale pouze omezuje příjem potravy (zhruba o 50 %).
Některé z vás určitě napadají myšlenky typu „Mám koně na pastvině tolik let a nikdy žádný problém nebyl." Jsou dvě možnosti, jak toto vysvětlit: za 1. ano, máte pravdu, vaše pastviny přesně odpovídají požadavkům vašich koní, příjem energie se vyrovná výdeji a já tiše závidím; za 2. jste si jistí tou „bezproblémovostí"? Jak vypadá kopyto – bílá čára, stěna, klenutost – vašich koní? Jak si poradí s tvrdým terénem? Jakou mají kondici?
Inspirace byla čerpána z článků Kathryn Watts na www.safergrass.org.
Ostrov Naděje v Běstvinách u Dobrušky se ponoří do sváteční atmosféry. Už tuto sobotu 13. prosince od 1...
Pět, čtyři, tři… a kruciš! Jistě víte, že si parkuroví jezdci odpočítávají cvalové skoky před odskok...
