Paragrafy, kůň a les

28. 6. 2011 Markéta Peterková Autor fotek: Dominika Švehlová

O ježdění v přírodě jsme mluvili téměř dva měsíce v kuse. Zatím jsme se však jen okrajově dotkli toho, kam vlastně smíme na koni vjet a co tam smíme dělat. Dovolte nám proto vsunout do programu Equichannelu pár "právnických" článků, které se tohoto tématu dotknou; věříme, že zároveň budou prvními díly našeho nového seriálu.

Každý, kdo vyráží s koněm na vyjížďku do terénu, si pokládá otázku - co vlastně můžu jako jezdec v otevřené krajině dělat? Můžu se řítit tryskem po polní cestě se širokým úsměvem od ucha k uchu a nachytanými muškami mezi předními zuby? Můžu skákat přes ten spadlý strom, který tady včera nebyl? Můžeme se přebrodit přes tenhle potok, co v něm žijí raci? A co to pole, můžeme ho projít krokem, po okraji nebo středem - ovšem za předpokladu, že se neztratíme ve vzrostlé kukuřici? A vlastně, když máme teď tu demokracii, není to tak, že si můžeme dělat, co chceme? A co je po právu (to bude nějaká nadávka, co?) a co není, případně jaký trest mě stihne, když mě někdo chytí ... (kdo je rychlejší - anglický plnokrevník nebo policejní Felicie?) nebo lépe, jestli má někdo šanci mě chytit, když dělám něco nedovoleného ... případně, na koho to svést?

Tak v prvé řadě, když jsme se myšlenkově zbavili toho totalitního státu (tam bychom toho koně asi ani mít nemohli), udělali jsme tlustou čáru za minulostí (proto se s pozůstatky totalitního odkazu potýkáme dodnes) a ustanovili jsme si tu svobodu. Někteří z nás pojali pojem svoboda velmi extenzivně, někteří z nás se adaptovali na jiný mechanismus chování. Nicméně platí pro fyzické osoby (tj. lidi), že každé chování, které není zákonem zakázané, je dovolené (čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). A jsme u toho... abychom mohli vědět, jestli se chováme po právu, musíme vědět, co není po právu, tedy co je zakázané.

Kdo je rychlejší - anglický plnokrevník nebo policejní Felicie?

Co je zakázané?

Aby to nebylo tak jednoduché, právní řád zákazy různými způsoby maskuje tak, že laik v podstatě nemá možnost z dikce právního předpisu (právní normy) dovodit, jestli je to a to zakázáno, nebo jestli příkaz = zákaz chování jiným způsobem. Proto je třeba vyjít z obecných principů (na kterých je, resp. mělo by být, moderní právo postaveno). Tak třeba trestní zákon - postihuje to nejzávažnější lidské protiprávní jednání nebo nekonání, nejsou v něm zakomponovány příkazy (jak se chovat), ale jen popis toho, co se stane, když se dotyčný chová určitým způsobem a jaká sankce mu hrozí. Každý se musí chovat tak, aby předcházel vzniku škody - škody na zdraví, na majetku, na přírodě, na životním prostředí (ustanovení § 415 občanského zákoníku). Kapitola odpovědnosti za škodu by mohla být tématem pro samostatný seriál...

Vraťme se však k tématu - a to našim spanilým jízdám v krajině. Právní předpis, který nás dále bude zajímat, je zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Krajinou se podle zákonné definice rozumí část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem (Posázaví), tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů (les, potok, louka, bažina) a civilizačními prvky (třeba kaplička u cesty). Podle ust. § 63 odst. 2. citovaného zákona má každý právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje-li do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy. Pozemky ve vlastnictví fyzických osob jsou z tohoto režimu vyňaty, vlastník pozemku má právo na nerušenou držbu svého pozemku (tedy ne, aby mu tam někdo trajdal na koni). A pozor, zákon hovoří o právu průchodu (pěšmo), nikoliv průjezdu (na koni). Jestli se právem průchodu rozumí i právo průjezdu pro jezdce na koni, to zákon ani judikatura zatím neřešily. Pokud s koně slezete a vedete ho, je to průchod...

Takže tím se nám to všechno ztížilo. Sice si můžeme dělat, co chceme (Listina), ale toto právo nám výrazně omezují zákonné zákazy a zákonem uložené povinnosti. A to jsme teprve na začátku (!). Ve zvláštním právním režimu se nachází např. přístup do lesů a pozemků určených k plnění funkce lesa, do národních parků, národních přírodních rezervací atd. (tzv. zvláště chráněná území), do zemědělského půdního fondu, vodních toků, silnic, veřejně přístupných účelových komunikací, stezek a pěšin mimo zastavěná území.

Dotazy a odpovědi:

Jak poznám, že daný pozemek (například louka) má majitele? Nemá být řádně označený? Stačí cedule, nebo musí být i oplocený? Co soukromá cesta? Co věcná břemena, která dovolují užívání ostatními?

Každý pozemek má majitele. Žádný vlastník není povinen označit si pozemek „toto je soukromé vlastnictví". Soukromá cesta je tabu, pokud to není veřejně přístupná účelová komunikace nebo evidovaná stezka nebo silnice. To vše lze zjistit buď na katastrální mapě nebo na obci. Věcná břemena zatěžují jednotlivé pozemky nebo jednotlivé lidi - buď jsou zákonná (nezapisují se do katastru), nebo zřízená jinak (smlouvou, zákonem, soudním rozhodnutím, vydržením aj.). Tato ale svědčí buď vlastníku jiného pozemku (např. právo průjezdu) nebo konkrétní osobě (právo užívání darované nemovitosti). Rozhodně ale nesvědčí všem ostatním (tzn. když tudy může chodit Pepa, protože je to napsané v katastru, tak to neznamená, že tudy může chodit Mařka, Jarek a Ivan).

Takže před každým výletem zjišťovat, kudy smím jet?

Co se týče výletů - jezdec by měl vědět, kudy chce jet a jestli tudy smí jet. Může procházet po pozemcích (volně řečeno) obcí, státu, právnických osob. Ale pokud to je Pišty Hufnágla, tam by lézt neměl, pokud se s Pištou nedohodne, nebo pokud tudy nevede stezka nebo cesta. Abych řekla pravdu, já mimo cesty (a stezky) s koněm nejezdím, pokud jedu po louce, tak buď patří ke statku nebo je od statku pronajatá nebo je dohoda s vlastníkem pozemku, že tam smíme jezdit.

Přesuňme se ale k povídání o vybraných kategoriích a začneme:

1. Les a pozemky určené k plnění funkce lesa (zákon č. 289/1995 Sb., lesní zákon)

Lesem se rozumí lesní porost a k lesu (volně řečeno) patří zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, lesní pastviny, políčka pro zvěř atd. (při pochybnostech je toto vždy uvedeno v katastru nemovitostí). Lesy máme soukromé nebo ve vlastnictví státu (Lesy ČR). Nájem a podnájem státního lesa za účelem hospodaření v lese je zakázán.

A opět máme stanovenou povinnost, jak se v lese chovat: Každý si musí počínat tak, aby nedocházelo k ohrožování nebo poškozování lesů, jakož i objektů a zařízení sloužících hospodaření v lese (ust. § 11 odst. 1 citovaného zákona). Každý však má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka (případně nájemce). Přístup do lesa může být omezen pouze z důvodu ochrany lesa nebo v zájmu zdraví a bezpečnosti občanů, a to na dobu nejvýše 3 měsíců.

Pokud vyrážíme na koni do lesa, tak se smíme pohybovat jen na lesních cestách a vyznačených trasách (pokud nám vlastník lesa neudělil výjimku).

V ust. § 20 pak najdeme zákazy týkající se jezdů na koních. V lese je jezdci na koni zakázáno jezdit mimo lesní cesty a vyznačené trasy (ust. § 20 odst. 1 písm. j) cit. zák.). Vlastník lesa však může z tohoto zákazu povolit výjimku. Lesem (tzv. lesem zvláštního určení) je i les příměstský a tzv. další les se zvýšenou rekreační funkcí.

Krátce shrnuto, pokud vyrážíme na koni do lesa, tak se smíme pohybovat jen na lesních cestách a vyznačených trasách (pokud nám vlastník lesa neudělil výjimku). Můžeme se pohybovat krokem, klusem, cvalem, vždy však tak, abychom neohrozili ostatní návštěvníky lesa. Jinými slovy: jet jen tak rychle, abychom včas mohli zpomalit, resp. zastavit.

Dotazy a odpovědi:

Co je v lese způsobení škody? Když si ulomím větev, protože jsem zapomněla bič a kůň neleze, je to škoda? A co když vyplaším srnku, je to škoda?

Škoda v lese není taxativně vyjmenovaná, je nutno vycházet z toho, co je zakázáno obecně (tedy všem). V lesích je zakázáno:
a.. rušit klid a ticho,
b.. provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty,
c.. vyzvedávat semenáčky a sazenice stromů a keřů lesních dřevin,
d.. těžit stromy a keře nebo je poškozovat,
e.. sbírat semena lesních dřevin, jmelí a ochmet,
f.. sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les,
g.. jezdit a stát s motorovými vozidly,
h.. vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu,
i.. vstupovat do porostů, kde se provádí těžba, manipulace nebo doprava dříví,
j.. mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních,
k.. kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa,
l.. odhazovat hořící nebo doutnající předměty,
m.. narušovat vodní režim a hrabat stelivo,
n.. pást dobytek, umožňovat výběh hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty,
o.. znečišťovat les odpady a odpadky.

Ulomí-li si jezdec větvičku místo biče, tak je to v pořádku, pokud je to opravdu větvička a neulomil ji ze stromu, který je zákonem chráněn. K vyplašení srnky: pokud se ruší klid a ticho, je to zakázané obecně všem.

Jak je to s cestami - to, že smíme chodit jen po cestách, víme všichni, ale co je ještě cesta? A co to jsou ony vyznačené trasy - jsou to turistické trasy? Nebo jen speciální stezky pro jezdce na koni?

Co se týče cest, lze po nich bez obav jet, pokud jsou zpevněné. Co se týče stezek a účelových komunikací, pak platí to stejné, ale musí být jako takové evidovány na obci.

Jak je to se soukromým lesem? Do toho se přece smí...

Soukromý les má stejnou ochranu jako státní les (ust. § 124 obč. zákoníku).

Kdo má právo mě zastavit, pokutovat nebo dokonce ohrožovat? Myslivec nebo příslušník policie nebo majitel pozemku? Musí se legitimovat? Jak ho poznám?

V lese vás může zastavit tzv. lesní stráž, musí mít služební odznak a průkaz lesní stráže. Pokud vás zadrží (zastaví), musí se prokázat odznakem a průkazem. Je oprávněna od vás vyžadovat občanský průkaz, dát pokutu, předvést na policii nebo policii zavolat. Vlastník lesa vás také může zadržet (to právo obecně přísluší všem za určitých podmínek, viz ust. § 6 obč. zák.), ale nemůže po vás chtít občanský průkaz. Policie vás může legitimovat vždycky.

Práva a povinnosti strážců v národních parcích jsou upravena jinde, pro každou chráněnou oblast.

Jak je to se vstupem do honitby? Pokud vím, honitba je něco jiného než les, stejně tak majitel honitby je často někdo jiný, než majitel lesa. Má majitel honitby právo mě vyhodit, znemožnit mi vstup do honitby, omezit můj pobyt v jeho honitbě (třeba při honu)?

Honitba je jenom prostor, kde se smí střílet (právo myslivosti). Volně řečeno, je to soubor pozemků - lesů, polí, luk. Vytváří se to účelově a spravuje se to zákonem o myslivosti (v případě zájmu lze toto téma rozvést v dalším článku). Neexistuje majitel honitby, existuje pouze vlastník nebo nájemce pozemků. Honitba není specifický objekt v právním smyslu - je to pouze soubor pozemků, na nichž je dovolen výkon myslivosti, přičemž původní režim pozemků zůstává zachován (tj. les bude pořád chráněn jako les, i když jeho část byla zahrnuta do honitby).

soukromý les... do toho se přece smí

2. Zvláště chráněná území (zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny)

Těmito se rozumí národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky. Na území národních parků je omezen vstup, vjezd a volný pohyb osob mimo zastavěné území, co je dovoleno a co je zakázáno, nalezneme v tzv. návštěvním řádu (ust. § 19 cit. zák.). Tento zákon však na jezdce na koních vůbec nepamatuje (shodný problém je v uzákonění práva průchodu viz výše). Režimy ochrany těchto tzv. zvláště chráněných území můžeme najít v právním předpisu, kterým se toto území prohlašuje zvláště chráněným územím. Lze tedy jen doporučit, že pokud nevím, zdali je dovoleno vjíždět na koni do konkrétního zvláště chráněného území, a případně pouze do jakých částí nebo po jakých komunikacích nebo stezkách, pak raději z důvodu opatrnostního do tohoto území na koni vůbec nevjíždím.

Bohužel při sestavování uvedeného zákona nikdo s jezdci na koních v krajině nepočítal, proto to není regulované. Na Wikipedii najdete přehledný seznam chráněných území v ČR, kde jsou uvedené i odkazy na správu příslušné oblasti.

V příští části budeme pokračovat pohybem po polích, loukách, cestách, brodech, silnicích, budeme se zabývat plavením koní (když už máme to právo obecného užívání vodních toků...) a uvidíme, jak to vlastně s těmi paragrafy je.

Ptejte se, pište komentáře pod článek - díky vašim postřehům a dotazům budeme moct postihnout co nejširší problematiku ježdění s koněm do české přírody ;-)

Podobné články
Dokument „Operation X: The Secrets of the Horse Billionaire“ obsahuje záběry a rozhovory natočené skrytou kamerou reportérem, který v lednu tohoto roku pracoval jako ošetřovatel ve výcvikovém centru Helgstrand Dressage

Když dánská televize TV2 po velkých právních tahanicích odvysílala koncem listopadu dvoudílný dokument „Operation X: The Secrets of the Horse…

Poslední listopadovou sobotu oslavila na Integrovaném výjezdovém centru Ostrava-Jih Skupina hipologie 30 let od doby, kdy byli do služby v Ostravě…