Pár jednoduchých tipů, jak vylepšit ustájení i práci s koňmi

10. 10. 2013 Dominika Švehlová Autor fotek: archiv The Horse

Každý jistě chceme, aby náš kůň byl pro práci pod sedlem či ze země dobře naladěn, aby nás poslouchal, ideálně aby nás rád poslouchal. Někdo přijde na to kouzlo, jak toho docílit, sám díky svým zkušenostem a empatii. A jiným třeba pomohou výsledky některých nových výzkumů, které byly prezentovány na letošní výroční konferenci ISES…

Cvičit koně pozitivně, nebo negativně?

O pozitivním podmiňování se na Equichannelu mluví díky článkům Pozitivní motivace a koně a Neberte si to osobně, je to jen chování. Ale mluví se o něm i ve světě, idealizuje se, nebo naopak zavrhuje. Proto se skupina vědců z wisconsinské univerzity rozhodla přesvědčit o účinnosti obou přístupů v malém pokusu: učili mladé koně nastupovat do vozíku a sledovali, zda bude „lepší" pozitivní, nebo negativní motivace - a v čem.

the horse logo

Použili k tomu 8 ročků a 7 odstavčat, kteří nikdy s přepravníkem nepřišli do styku a které náhodně rozdělili do skupin „pozitivní" a „negativní". Ve snaze minimalizovat celkový stres prováděli nácvik nakládání v prostředí, které těmto koním bylo známé a kde zůstali v blízkosti svých stádových kolegů.

  • Koně v „pozitivní" skupině nakládali tak, že je motivovali krmením: jakmile kůň udělal krok k přepravníku, dostal trochu krmení.
  • Koně v „negativní" skupině motivovali tím, že jim klepali bičíkem na záď: když kůň udělal krok k přepravníku, klepat přestali.

Vše nahrávali na kameru a sledovali, jak se koně budou k přepravníku přibližovat a za jako dlouho do něho vstoupí, kolik provedou kroků dozadu, do strany, nebo jak budou přepravník zkoumat (očichávat). Dále sledovali projevy stresu, například tepovou a dechovou frekvenci a tělesnou teplotu před a po tréninku.

Kupodivu žádná z obou motivací neovlivnila, jak bude kůň vystresovaný, dokonce ani to, jak rychle kůň do přepravníku vstoupí. To ale ovlivnil věk koně: odstavčatům to trvalo přibližně dvakrát tak dlouho než ročkům. Lze jen dodat, že přestože byly obě „metody" úspěšné, mohlo to být díky tomu, že vše probíhalo v prostředí pro koně známém a přátelském. Pokud by se po těchto „hříbatech" chtělo, aby při tom odešli od stáda, všechno by bylo pravděpodobně jinak - a to možná proto, že v něčem se oba přístupy přece jen lišily: koně motivovaní pozitivně byli zvědavější a více přepravník zkoumali, naopak koně negativně motivovaní vykazovali především na začátku více vyhýbavého chování, úkroků stranou či dozadu. A zvědavost je něco, co lze při práci s koněm velmi dobře využít, proto má smysl ji podporovat.

Hrdinové a strašpytlové

Pojďme se tedy na koňskou zvědavost - a také strach - podívat z jiného úhlu pohledu. Někteří majitelé mají štěstí na koně, které jen tak něco nerozhází. Ale co když je čtvernožec naopak strašpytel a leká se příliš často? Určitě znáte ty situace, kdy kůň má projít okolo předmětu, který se mu zdá být potenciálně nebezpečným, ale on jen uskakuje, chce utéct, nereaguje na pobídky a odmítá se přiblížit... Co s tím? Ignorovat to? Potrestat ho? Nebo ho výchovně donutit, aby si strach nahánějící předmět očichal a zjistil, že „nic nedělá"?

za jak dlouho se koně přiblíží zkoumat nový předmětKalifornští vědci pracující pro Společnost pro prevenci týrání zvířat (Society for the Prevention of Cruelty to Animals in California) provedli zajímavý pokus, jehož výsledek vám možná poskytne odpověď. Vycházeli z toho, že užitečným a spolehlivým indikátorem koňského temperamentu je jeho reakce na nové předměty a situace; čili jak se s nimi vyrovná. Koně obecně reagují na novinky strachem či leknutím, nedůvěrou, někteří dokonce utečou, pro nás je ale důležité především to, co následuje pak; zda se kůň k předmětu vrátí a zkoumá ho, zda ho ignoruje nebo se ho i nadále bojí a snaží se mu vyhýbat.

Sledovali proto reakce 46 dospělých koní (klisen a valachů, plnokrevníků a quarter horse) na cizího člověka - tj. osobu provádějící pokus - a poté na nové předměty, které jim byly postupně předkládány: gymnastický míč, plastová miska a konstrukce krychle z PVC trubek. Sledovali chování koní po dobu 10 minut a hodnotili, zda se koně předmětu lekli, kolikrát se lekli, jak dlouho se ho báli, zda a jak každý předmět zkoumali a jako dlouho to trvalo, než našli odvahu se k němu vůbec přiblížit a začít ho zkoumat.

Některé výsledky byly docela očekávané, například že velká většina sledovaných koní se nových předmětů nepolekala a že pořadí, v jakém je koním předkládali, nemělo na případné „polekání" vliv. Zajímavé pak ale bylo, jak a především kdy se koně začali k neznámému předmětu přibližovat, aby ho prozkoumali. V tomto nerozhodovalo ani pohlaví, ani plemenná příslušnost, ale věk a kupodivu právě ona „lekavost" či naopak nebojácnost. Mladším koním trvalo kratší dobu, než se k předmětu přiblížili, což lze vysvětlit „mladickou zvědavostí", ale překvapivě se k němu přiblížili rychleji i ti koně, kteří se předmětu lekli (průměrně 36 sekund oproti téměř 73 sekundám u koní, kteří v první chvíli žádný strach neprojevili).

Tomuto zdánlivě rozporuplnému chování se říká „paradox novosti" a říká, že ti jedinci, kteří nejvýrazněji reagují na nové předměty/situace, tedy se nejpravděpodobněji polekají, budou také nejpravděpodobněji tento předmět zkoumat - pokud tedy k tomu nejsou donuceni!

Nepropadejte proto panice a posilujte odvahu a sebedůvěru svých koňských strašpytlů: nenuťte je přiblížit se k novému předmětu na váš „povel", ale nechejte to na nich. Pravděpodobně sami budou chtít daný předmět prozkoumat, vy jen zachovejte klid a dopřejte jim čas, než v jejich hlavách zvítězí zvědavost - touha něco prozkoumávat.

Kdo si hraje, nezlobí

koně si rádi hrajíSe strachem, hrdinstvím a touhou koní něco zkoumat souvisí i jejich hravost. Tato typicky „dětská" vlastnost přetrvává u mnoha domestikovaných zvířat daleko do dospělosti, například u psů a koček, ale u koní se o ní nikdy moc nemluvilo. Přesto by se případné sklony k hravosti (kam patří i již zmíněná zvědavost) daly velmi dobře využít ke zlepšení jejich výcviku i celkové pohody během dlouhých chvil „nicnedělání" ve stáji či prostorově omezených výbězích.

Na výše zmíněném pokusu sledujícím reakce koní na nové předměty se podíleli i psychologové, kteří sledovali, zda a jak si daní jedinci s těmito předměty hrají. Pokusili se také vypozorovat, v jakém momentě se smyslové zkoumání nového předmětu stane hrou. Přitom zjistili, zcela logicky, že více zkoumali i hráli si koně mladší, stejně jako koně s vyšší mírou sociability (tedy ti, kteří rychleji a ochotněji přišli k cizímu člověku). Koním se nejvíce líbila konstrukce krychle z PVC trubek, možná proto, že se „dala poskládat" a překvapivě nebyl žádný významný rozdíl v tom, zda a jak moc si hráli klisny či valaši.

To, že i dospělí koně jsou hraví, je dobré vědět - a využít při krácení jejich dlouhých chvil či pro lepší průběh jejich výcviku. A přitom se nejedná jen o koňské chlapy ;-)

Koně pohromadě

Když už jsme u toho krácení dlouhé chvíle, možná nebude od věci zamyslet se, jak vlastně koně tráví „zbylých 23 hodin dne", tedy čas, kdy nejsou ježděni a kdy se s nimi nijak jinak nemanipuluje.

pokusná volná stájUž i odborníci z předních výzkumných a vzdělávacích institucí, například profesor Jan Ladewig z kodaňské univerzity, zastávají názor, že záleží na tom, jak jsou koně ustájení a jak tráví svůj „volný čas". Pokud se od nich při práci očekává spolupráce, bezpečné chování a požadované výkony, musí na to být připravováni ne pouhou hodinu výcviku, ale vlastně každou chvíli svého života. To jim má zajistit takzvané skupinové ustájení, které jim přináší možnost fyzického kontaktu se svými kolegy a dle Jana Ladewiga není spojeno s větším množstvím obávaného zranění než běžné ustájení individuální. Dále koním zajišťuje větší volný pohyb během celého dne, což ve výsledku zlepší zdraví koňských atletů a také jejich sportovní výkony.

Samozřejmě skupinové ustájení s sebou nenese pouze výhody, ale i určité starosti a komplikace. Jednou z nich jsou možné šarvátky mezi koňmi, vystupňované především v době, kdy se podává krmení. To chtěli prozkoumat holandští a belgičtí vědci a ve vysoce technizované volné stáji prakticky zjišťovali, jak často je třeba koně krmit, aby se pro ně boj o potravu nestal zdrojem potenciálně nebezpečných roztržek a aby se dostatečně nasytili skutečně všichni koně.

Sledovali 47 koní a poníků všech velikostí, věku a pohlaví (kromě dospělých hřebců), nejdříve v jejich domovském prostředí a poté po přestěhování do zastřešené 48 x 25 m velké skupinové stáje. Ta byla vybavená automatickým krmným systémem, který vysílal zvukový signál před rozvozem píce na dlouhý krmný stůl, dále strojem na shrnování trusu do zakrytého sběrného koryta, 25 x 10 m velkým prostorem nastlaným slámou pro odpočinek a zástěnami, za které se koně mohli „schovat", aby měli při odpočívání klid. V této stáji koním podávali po dobu 8 dní píci 3x denně, dalších 10 dní jim ji předkládali 6x denně. Na videu i osobně pak vědci sledovali chování všech koní, počítali frekvenci náznaků agresivního chování (tj. vyhrůžky, kousání, kopání, útoky, honění), hodnotili rozvržení času během celého dne, zjišťovali prostorové vztahy a vyhýbavé chování. Před, během a po jednotlivých krmných periodách kontrolovali výživný stav koní a provedli zdravotní prohlídku.

poskusná volná stájVýsledky mluví za vše. V první řadě se v době mimo krmení nekonala žádná agrese, což podporuje názor, že skupinové ustájení s dobrým rozčleněním prostoru není pro koně nebezpečné. Projevy agrese se objevovaly především v době před krmením; častěji pak v době, kdy se krmilo pouze 3x denně. Častější podávání potravy toto chování výrazně snížilo.

Frekvence krmení ale neměla vliv pouze na agresi koní, ale i na jejich celkový „životní styl"; v době, kdy se krmilo 6x denně, trávili koně více času odpočinkem a méně času krmením, než když se krmilo 3x denně, což je srovnatelné s divoce žijícími koňmi v letním období v mírném klimatu. A rozhodně to není nic špatného: přestože sledovaní koně trávili krmením méně času, jejich výživná kondice zůstala stejná, nasytili se tedy dostatečně.

Vliv volného skupinového ustájení, které lépe odpovídá přirozeným potřebám koní než ustájení individuální boxové, se projevil ještě jednou změnou chování. Protože před rozvezením píce dostali koně zvukový signál, mohli se na krmení „těšit" a své rozpoložení projevovat navenek, třeba právě zvýšenou agresí. Během pokusu ve volné stáji se však koně „těšili" jen velmi nevýrazně, rozhodně se neprojevovali takovým až agresivním chováním, jak je to známé z individuálního boxového ustájení v době, kdy koně očekávají svoji porci krmiva. Toto zjištění podporuje teorii (Spruijt a kol.), že zvířata v suboptimálním ustájení (tedy méně než optimálním) se výrazněji těší na něco pozitivního než zvířata v optimálních podmínkách.

Ne každý má možnost ustájit svého koně skupinově, nicméně zlepšit pohodu a zkvalitnit život lze i koním v individuálních boxech; když už nic jiného, jistě jim prospěje aspoň to častější krmení, psychicky i fyzicky!

Zpracováno podle:

A. Beckstett: Researchers Study Horses' Startle Response to Novel Objects, The Horse, 2013 - podrobnější informace o pokusu sledujícím reakce koní na nové předměty (anglicky)

A. Beckstett: Researchers Assess Youthful Play Behavior in Adult Horses, The Horse, 2013 - podrobnější informace o pokusu sledujícím hravé chování koní (anglicky)

TO ISES: What about the other 23 hours of a day?, equitationscience.com, 2013 - o správném ustájení koní a o tom, jak koně tráví svůj den (anglicky)

A. Beskstett: Frequent Feeding Reduces Group-Housed Horses' Aggression - The Horse, 2013 - podrobnější informace o pokusu sledujícím agresi koní ve volném ustájení (anglicky)

Ch. Lesté-Lasserre: Positive, Negative Reinforcement in Horse Training Compared, The Horse, 2013 - o pokusu porovnávajícím metody založené na pozitivní a negativní motivaci (anglicky)

Podobné články

Ne vždy má kůň svůj den. Někdy je roztěkaný, jindy otrávený - a práce s ním vyjde vniveč. Jak může míra jeho klidu či rozrušenosti ovlivnit výsledky…

Vědecký tým z Agronomické fakulty MENDELU vyvíjí granulovanou funkční směs pro koně s ostropestřcem mariánským, která bude mít minimální obsah škrobu…